Březen 2012

13. komnata

11. března 2012 v 20:41 | Alex |  povídky
Ahoj! Tak jak jsem slíbila, nápad na povídku přišel, povídku jsem napsala a tady ji máte. Má vcelku zvláštní původ. Inspiroval mě k ní muzikál Drákula, respektive útržkovitá videa na youtube, která mi opět připomněla, jak je to skvělé dílo, a taky čeština. Tam, už ani nevím v jaké souvislosti, mluvila učitelka o třinácté komnatě. A bylo to. Užijte si čtení, snad se vám to bude líbit. Alex
P. S. : Už bych někdy měla napsat něco veselého, nebo vám začnu připadat..divná, případ pro psychologa..snad ne:D

13. komnata

Shrbený starý sluha se choulil do kabátu prožraného od molů. Stál před bránou malého, ale majestátně vyhlížejícího hradu a jednu ruku, v níž třímal lucernu, držel nataženou. Škaredil se do škaredého počasí mrazivé lednové noci. Psa by ven nevyhnal, ale on zde čekal už dobrou půlhodinu. Hrabě, jeho pán, si dnes přiveze nevěstu.
Konečně se v dáli na cestě ze zmrzlého bláta objevil hraběcí kočár. Sluha pookřál, že jeho utrpení na mraze se chýlí ke konci. Vzápětí se zase zamračil. Pán se k němu nechoval nikdy přívětivě, jen mu dával úkoly. Nebylo o co stát, jenže byl už starý a nové místo by nesehnal. Snad bude jeho nová paní přívětivější.
Kočár zastavil před hradem, koně zuřivě vyfukovali z nozdech teplý vzduch. Kočí seskočil z kozlíku a otevřel dvířka. Z kočáru vystoupil hrabě v honosném oděvu. Mírně zšedlé vlasy mu vylézaly zpod baretu, kabát obepínal jeho mohutnou postavu. Sluha se mu uctivě poklonil. Pak vystoupila i novopečená paní hraběnka Lorelei. Byla celá schovaná v plášti z jemné modré látky, vykukovala jí pouze špička nosu a brady.
V doprovodu sluhy, který jim svítil na cestu, vstoupil hraběcí pár do hradu. Lorelei si sejmula z hlavy kápi a okamžitě pokorně sklopila oči. Byla příliš mladá, pěkná, něžná. Vedle mohutného neohrabaného hraběte vypadala docela jako dítě.
"Vítejte doma, hraběnko," prohlásil hrabě a políbil manželce ruku.
"Děkuji, pane, budu zde po vašem boku jistě spokojená," odpověděla Lorelei a rozhlédla se po dlouhé i široké chodbě, na jejímž začátku stáli. Sluha ani nedutal.
"Chtěl bych vás hned ze začátku na něco upozornit," řekl hrabě a počkal, až k němu Lorelei zvedne dychtivý pohled. Potom pokračoval: "Hrad je vám plně k dispozici a služebnictvo vás bude poslouchat na slovo. V této chodbě je třináct dveří a za nimi třináct komnat. Do dvanácti z nich máte vstup volný, smíte je kdykoliv navštívit, avšak jedny dveře pro vás budou od dnešního dne uzavřeny. Nepokoušejte se jimi projít, drahá Lorelei." Lorelei přikývla: "Je-li to vaše přání, ráda je splním, můj pane." Jakkoliv se jí to zdálo podivné, byla naučená poslouchat. Poslechla své rodiče a podvolila se k výhodnému sňatku. A teď bude poslouchat svého manžela. Je to její povinnost, její ctnost.
"Jste unavená?" zeptal se hrabě.
"Ano," povzdychla si, "ta cesta v noci mě vysílila."
"Zajisté," pokýval hrabě hlavou," sluha vás doprovodí do vaší komnaty. Vše je tam pro vás připraveno. Dobrou noc."
"Dobrou noc," odvětila Lorelei a následovala starce s lucernou do patra po chladných kamenných schodech.

Prázdninové zhodnocení

5. března 2012 v 21:56 | Alex |  o mně
Ahoj! I když jsem se zase nějakou dobu neozvala, jsem ráda, že na můj blog chodíte a čtete si, obzvlášť komentáře u Na vlastní pěst mě potěšily. Není nad to mít hodnocení ostatních.
Pokud jde o mě, tak jsem měla jarní prázdniny a strávila jsem je poměrně pestře. Vypracovávala jsem maturitní otázky, i když jsem samozřejmě nestihla, co jsem potřebovala, ale s tím jsem ani nepočítala. Taky jsem byla ve škole :D. Jo, už je to tak. Skládali jsme zkoušky PET z angličtiny a pak jsem ještě jela na národní srovnávací zkoušky, to kvůli vysoké škole. Tak uvidím, jak to všechno dopadne.
Ovšemže jsem si vyhradila i čas na Benjiho, to by jinak ani nešlo. Jenže rychle to uteklo, zase je tu škola a termín maturity za čím dál menší počet otočení v diáři. Psaní mi schází. Až mě zase přepadne nějaký akutní nápad, buďte si jistí, že vám tady pak přistane výsledek :) Tak zatím. Alex