Prosinec 2011

Vánoční čas

25. prosince 2011 v 20:56 | Alex |  poznámky
Ahoj!
Pěkně dlouho jsem se zase neozvala a s přáním krásných Vánoc taky přiházím s křížkem po funuse, ale co se dá dělat. Tak jako tak vám přeju krásné vánoční svátky, veselého Silvestra a střízlivý vstup do nového roku!
Vánoční prázdniny alespoň pro mě znamenají oddych od každodenního školního shonu, a i když mě ta nuda, kterou si ale svou leností vytvářím sama, přestává bavit, jsem za ni vděčná. Vánoční dárky mě potěšily. U většiny dárků jsem věděla, že je dostanu, ale je fakt, že o to víc jsem se na Vánoce těšila. Teda, i když nevím jak vám, ale mě nepřipadalo, že vůbec nějaké svátky jsou, dokud jsem neozdobila stromeček (letos dva). Pokud jde o dárky, tak kromě oblečení a kosmetiky, o čemž jsem věděla, jsem dostala ještě dva "tvrdé dárky", z nichž jeden jsem tušila - cd Evanescence - a v druhý jsem doufala - kniha Pekelný maturiťák.
Děsí mě představa, že až po Novém roce přijdu do školy, budou mě tam čekat už jen čtyři měsíce. Jak se mám krucinál na tu maturitu tak rychle připravit? Začíná mi solidně téct do bot, i když jsou jistě jedinci, pro které je to ještě v klidu, zatímco já šílím.
Radši už toho nechám, jinak vás taky nakazím.
Pokud jde o blog, tak vážně nevím, kdy sem co přidám. Kvůli škole mám v psaní totální stop stav, jedině snad nějakou z již 44 básniček, co jsme s Benjim zpachtili, bych tu mohla uveřejnit. Ale těšte se, až odmaturuju...

Chcete obrázek? Chcete? Tak si rozklikněte celý článek :p

Jeden den v Praze

18. prosince 2011 v 22:44 | Alex |  moje povedené slohovky
Ahoj! To je dost, že se ozvu, co? Poslední dobou se musím hodně věnovat seminární práci (jejím tématem je trilogie Strážci času), protože jsem to podcenila a začala jsem ji psát dost pozdě. V Praze se mi celkem líbilo, i když jsem byla z toho chození městem v zimě unavená a Praha je na mě moc velká, mám ráda Třebíč, jak říkám - moje zlaté Třebíčkovice :)
Jelikož s námi byla na exkurzi češtinářka, dala se čekat, že nám pak zadá napsat nějakou práci o našem výletu. A taky ano. Takže se koukněte, co jsem ze sebe vypotila. Má to být reportáž, ale nemůžu si pomoct, přijde mi to spíš jako vypravování. Posuďte sami:

Jeden den v Praze
(reportáž)

Je úterý 6. prosince 2011 a slunce se ještě nevyhouplo na oblohu. Sedím v autobuse a bojuju s nedospalostí stejně jako mých 27 spolužáků, s nimiž tvořím třídu 4. A Gymnázia Třebíč. Když zastavujeme v Jihlavě, slunce už svítí, ale nikdo nevystupujeme. Cílem naší cesty je hlavní město Praha, kde strávíme tři dny na exkurzi. Jako pedagogický dohled nás doprovázejí Mgr. jméno češtinářky a RNDr. jméno třídní učitelky.
Když přijíždíme na autobusové nádraží Florenc v Praze, je už po deváté hodině, což znamená, že jsme dorazili se zpožděním. Podle jízdního řádu jsme měli být na nástupišti již v 8:35, ale vzhledem ke špatné průjezdnosti pražských ulic se nikdo nediví.
Pobereme všechna zavazadla, využijeme rychlosti metra a zanedlouho dorážíme do Husova domu v Jungmannově ulici, kde budeme ubytováni. Nastává mírný chaos s přerozdělováním pokojů, protože byl nahlášen špatný počet dívek a chlapců. Správce pan jméno správce nám ochotně vychází vstříc a situaci obratně vyřeší.
V ubytovně se dlouho neohřejeme, jelikož záhy jdeme poznávat naši matičku stověžatou. Paní učitelka jméno češtinářky nás provádí městem a ukazuje nám některé významné stavby. Začínáme u kostela svatého Cyrila a Metoděje, kde se ukrývali aktéři atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Procházíme Karlovo náměstí, které je podle mnohých z nás tak malé, že si status náměstí ani nezaslouží. Zběžně si prohlédneme Tančící dům a pokračujeme v naší exkurzi dál podél řeky. Míjíme řadu secesních domů, které jsou sice pěkné, ale nutně by potřebovaly očistit.
Cestou na Václavské náměstí si snažíme zapamatovat, kde je jaký obchod s potravinami. Na této exkurzi se o stravování staráme každý sám, a proto to budeme potřebovat. Jak se ještě dnes ukáže, Tesco v podzemí na jedné z ulic kolem Václavského náměstí a obchod s potravinami na Jungmannově ulici nám všem přijdou vhod, abychom měli dobré snídaně, svačiny a večeře.
Dostáváme rozchod a po skupinkách mizíme do různých restaurací, jídelen a rychlých občerstvení, abychom se naobědvali. Ačkoliv je nabídka široká, musíme se přece jenom nejdřív podívat na ceník, neboť, jak se říká, v Praze je blaze, ale draze. Já a mé čtyři kamarádky volíme pro dnešek rychlost a schopnost zasytit fastfoodu KFC. Zbytek volného času trávíme potloukáním se po obchodech. Narážíme na spoustu krásného oblečení a bot, nic z toho však bohužel není právě nejpřístupnější našemu kapesnému.
Odpoledne krásně svítí sluníčko a na začátek prosince je docela hezké počasí. Nyní nám na tom ovšem nezáleží, protože máme na programu prohlídku Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici.
Vstupujeme do klidné vysoké budovy, jejíž zdi jsou z betonu. Ujímá se nás sympatický pan průvodce a začíná svůj poutavý výklad u tří vitrín s historickými rádii, gramofonovými deskami, starými sluchátky a dalšími věcmi souvisejícími s rozhlasovým vysíláním. Dozvídáme se, že vůbec první vysílání Českého, tehdy ještě Československého, rozhlasu proběhlo v roce 1923 ze stanu postaveného na louce v Kbelích. Jsou nám popisovány různé technologie záznamu zvuku. Mě nejvíc zaujaly voskové válce, jelikož jsem o nich narozdíl třeba od gramofonové pásky nikdy dříve neslyšela. Voskové válce bohužel nebyly efektivní, protože umožňovaly opětovné přehrání zvuku pouze jednou a jejich životnost byla omezená. V dnešní době se nejvíce používá ukládání zvukových záznamů do počítačových systémů, dokonce i CD už jsou minulostí.
Proplétáme se budovou Českého rozhlasu. Smíme nahlédnout do režijní místnosti, kde jsme svědky natáčení programu na páteční vysílání, a do studia pro větší počet hostů.
"Kolik si myslíte, že můžou stanice Českého rozhlasu denně odvysílat minut reklam?" ptá se náš pan průvodce. Odhadujeme, že to bude něco kolem jedné hodiny. Skutečnost nás všechny překvapí.
"Jsou to tři minuty," prozrazuje pan průvodce.
Posledním zážitkem, který si z Českého rozhlasu odnášíme, je jízda otevřeným výtahem zvaným páter noster.
Až do večera máme volný čas. Využíváme ho k nákupu potravin a odpočinku.
Večer v sedm hodin už všichni sedíme v hledišti Divadla V Dlouhé a sledujeme představení U Hitlerů v kuchyni, které paroduje život Adolfa Hitlera. Tato inscenace je po náročném dni stráveném chozením po Praze příjemným odlehčením a pobavením, ale náročnějším divákům bych ji nejspíš nedoporučila.
Na ubytovnu se vracíme přes Staroměstské náměstí, abychom mohli zhlédnout osvícené vánoční trhy a vánoční strom. V jedenáct hodin máme noční klid. Známky únavy jsem na sobě cítila již v divadle, tak spokojeně uléhám pod peřinu.
Je mi jasné, že další dva dny budou o něco náročnější a únavnější než ten první, protože máme nabitější program. Ještě nás čeká prohlídka Hradu, Národního divadla a židovského města. V Praze je zkrátka mnoho věcí k vidění a potřebujete spoustu času, abyste si vše mohli projít. Možná se za tímto účelem někdy do Prahy vrátím. Za sebe musím říct, že i přes své historické zajímavosti mi Praha připadá moc velká, špinavá a uspěchaná.

P.S. : Jména učitelek a správce ubytovny jsem neuvedla, protože si myslím, že by to bylo nefér udělat bez jejich vědomí.

Název článku? Hm...

5. prosince 2011 v 21:17 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni! Minulý týden proběhlo mé nejrychlejší uzdravení z nachlazení v životě..no, ještě nejsem zdravá úplně, pořád "troubím na lesy", ale oproti tomu, jak schlíplá jsem si ještě minulé úterý a středu připadala, je to bezva. Takže mi nic nebránilo v tom užít si další ples.
Zítra odjíždím se školou na exkurzi do Prahy, ale vy stejně ani nepocítíte, že jsem pryč, vzhledem k tomu, že se s frekvencí přidávání článků nepřetrhnu. Nápad na krátkou jednorázovku sice mám, ale nebudu nic slibovat, vše závisí na tom, jak to bude s časem. Takže se tu zatím mějte a spokojeně blogujte:) Alex