Říjen 2011

Zaneprázdněnost - nelibosti, avšak povinnosti

26. října 2011 v 22:55 | Alex |  poznámky

Ahoj! Konečně se ozývám a doufám, že sem ještě vůbec někdo zavítá. Jestli máte chuť na nějakou povídku či básničku, tak vás dnes bohužel zklamu. Básničky nějaké mám, takže nějaká by se tu časem mohla objevit, ale pokud jde o povídky, na ty nemám kvůli škole ani čas ani moc náladu. No, i když...mám nápad na HPFF kapitolovku, což jsem tuším už zmiňovala, ale škola mě prostě vysává. Kdo je nebo byl na gymplu ve čtvrťáku, dobře ví, o čem mluvím. Na té škole naprosto nepočítají s tím, že má člověk nějaký osobní život a nedejbože ještě nějaký paralelní povídkový svět v hlavě.
Každopádně na tento blog prosím nezanevřete, pohřbít se ho jen tak nechystám. Děkuju za pochopení. Alex

Radek John: Memento

14. října 2011 v 16:45 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Ahoj! Nedávno jsem obdržela seznam literatury k maturitě a byla jsem dost naštvaná, že jsem tam našla sotva polovin z knih, které jsem byla nucena zatím na gymplu přečíst. Dokonce o letním prázdninách jsem četla jen knihy do školy a z těch čtyř, které jsem přečetla, jsou v seznamu dvě. Ach jo, je to nefér, zvládla bych si na to stěžovat dlouho; jak jsem si chtěla dát do četby Wolkera a v nabídce není ani jedna jeho sbírka, jak jsem tam chtěla mít Londona a Steinbecka a oba jsou pouze v nižší úrovni... je toho dost. Ale na druhou stránku jsem si přečetla nějaké dobré knihy a mezi ně patří i Memento.

Radek John (* 6. prosince 1954 v Praze) je český publicista, moderátor, spisovatel, scenárista a politik. Roku 1979 vystudoval scenáristiku a dramaturgii hraných filmů na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V letech 19801993 byl redaktorem časopisu Mladý svět, do kterého přispíval reportážemi o narkomanech, vekslácích, prostitutkách, vlajkonoších a o panice kolem nemoci AIDS a také sériemi cestopisných reportáží.
V 80. letech pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako scenárista a spolupracoval i s televizí. Je autorem scénářů k filmům Jen si tak trochu písknout, Sněženky a machři, Bony a klid, Proč?, Tankový prapor, Ta naše písnička česká II, Prachy dělaj člověka aj. Ve své literární tvorbě se zaměřuje zejména na problémy mladých lidí v dnešním světě, zejména pak drogy, násilí a prostituci. Jeho nejznámější román Memento byl přeložen do 10 jazyků.
Známý byl i jako reportér a poté šéfredaktor publicistického pořadu Na vlastní oči na TV Nova. Od června 2009 je předsedou politické strany Věci veřejné. Od července 2010 do května 2011 působil ve funkci místopředsedy vlády a od dubna 2011 se navíc stal předsedou Vládního výboru pro koordinaci boje s korupcí Nečasova kabinetu, v němž také zastával funkci ministra vnitra.


Memento, poprvé vydáno roku 1986, je reportážní román vypovídající o životě narkomana Michala Otavy v průběhu deseti let. Dílo vychází ze skutečných událostí, autentických materiálů, na začátku knihy John upozorňuje, že jména osob, jejichž životy a někdy smrt se staly předlohou pro tento text, jsou změněna.
Autor využívá retrospektivitu i narkomanský slang. Když jsem Memento začala číst, použitý jazyk mi hrozně vadil, jak je neobvyklý, ale postupně jsem si na to zvykla, kniha mě upoutala a zanedlouho jsem příběh docela prožívala. Nezvyklost spočívá ve velmi krátkých větách, často i jednočlenných, nebo dokonce jednoslovných, pak ve střídání er-formy s ich-formou podle toho, jestli byl zrovna vyprávěn příběh nebo jestli se jednalo o Michalovy myšlenky.

O čem vlastně pojednává děj?

Michal Otava, který nikdy nebyl právě vzorný žák, se chytí party narkomana Richarda, sám začne ze zvědavosti s drogami a zamiluje se do dívky Evy. Drogová závislost na sebe nenechá dlouho čekat, Michal se však ještě může zachránit, když odchází na vojnu. Nejdřív to vypadá dobře, ale pak se mu do rukou dostane morfin. Po návratu z vojny žije Michal spolu s Evou stereotypní drogový život - schánění drogy, aplikace, uvolnění, absťák a znovu. Dojde i na vykradení lékárny a po dalších peripetiích s Richardovou partou se Michael dostane do vězení, kde prožívá muka. Po propuštění z vězení vše začíná znovu, a ačkoliv se Michal i Eva několikrát pokusí drogy omezit, nebo s nimi i přestat, když Eva otěhotní, ale veškeré pokusy jsou marné. Po problémech s přípravou pervitinu se Michal ocitá znovu ve vězení, kde se dozvídá zdrcující zprávu o Evě.

Nechci prozrazovat všechno, myslím, že tohle stačilo, abyste si udělali obrázek.
Memento mi znovu připomnělo mou zálibu v psychologických románech a souhlasím s názorem, že jako v Německu mají Christiannu F. a My děti ze stanice ZOO, my v Česku máme Michala Otavu a Memento. Ačkoliv už vím, že z této knihy mi nebude umožněno maturovat, nelituju, že jsem jí věnovala čas a přečetla si ji. No, přečetla jsem tak třetinu, zbytek jsem spíš zhltla. A kdyby se Radek John nepustil do politiky, která zkazí snad každého, měl by můj obdiv. Vždyť filmy Proč? a Sněženky a machři jsou také výborné počiny.

Sdělení

11. října 2011 v 21:14 | Alex |  básničky
Ahoj! Co se tohoto blogu týká, s aktivitou se nepřetrhnu ani já, ani vy. Nevím, jak vás, ale mě dost vyčerpává škola, maturitní ročník je snad největší makačka za ta léta, když si vedle učení na normální hodiny ještě musím vypracovávat otázky. Mám nápad na kapitolovkou HPFF, ale než se k tomu dostanu, tak uplyne spousta vody. No snad se někdy dočkáte.
Teď si můžete přečíst další zamilovanou básničku. Mějte se pěkně. Alex

Sdělení

Napíšu to brkem, napíšu to perem,
napíšu to železem, napíšu to dřevem,
napíšu to slzami, napíšu to krví,
že chci být jen s tebou a už s nikým jiným.

Zavolám to k moři, zavolám to k nebi,
zavolám to k lesu, zavolám to k zemi,
zavolám to k víru města,
že to s tebou nechci přestat.

Pošeptám to vodě, pošeptám to knihám,
pošeptám to slunci, pošeptám to mlhám,
pošeptám to duze, pošeptám to mechu,
že zbožňuji vůni tvého dechu.

Prozradím to rose, prozradím to plotu,
prozradím to svíčce i jejímu knotu,
prozradím to třeba všem,
že tě miluji a chci být s tebou jen.

Ovce, jezera a katedrály aneb jak bylo v Anglii

5. října 2011 v 21:48 | Alex |  o mně
Ahoj! Tak jsem se vrátila ze svého pobytu v Anglii a přišel čas, abych vám sdělila své dojmy.

Náš ústav (to jako gymnázium) pořádá poznávací zájezdy do Velké Británie spojené s výukou angličtiny už několik let a na konci loňského roku jsem se na poslední chvíli přihlásila i já. Strašně jsem tam chtěla, vidět ta místa, procvičit se v jazyka a vůbec, ale čím víc se blížil odjezd, tím míň jsem z toho byla nadšená.

Nebudu to zbytečně protahovat a rovnou prozradím, že se mi tam nakonec moc líbilo.
Navštívili jsme spoustu zajímavých míst v severní Anglii a oblasti Yorkshire: jezera Windermere a Derwenwater v Lake District, přímořská města Whitby a Scarborough, nádherný zámek Castle Howard s rozlehlými zahradami a především město York a tamní úchvatnou gotickou katedrálu York Minster.
Pokud jde o ubytování, to bylo pestré. Dvě noci, jednu cestou tam a druhou cestou zpět, jsme strávili na trajektu, jednu noc jsme přespali v hostelu poblíž Lake District a šest nocí jsme spali v hostitelských rodinách v Yorku.
Pět dní jsme chodili na dopolední kurzy angličtiny, z nichž mě nejvíc bavili dva - 1. když jsme simulovali soudní spor a 2. když jsem psali dopis o svém pobytu.
Počasí jsme měli jedním slovem nádherné. Deštníky jsme ani nevytáhli z batohů a jeden odvážlivec se dokonce vykoupal v Severním moři :D.
Jediné, co mi tam lezlo na nervy, bylo jídlo. Ráno dobrá snídaně, pak s sebou pár sendvičů a smradlavé octové brambůrky, takže jsem měla přes den hlad a musela jsem si, když to šlo, něco sama koupit, a večer vyčerpávající teplá večeře. Měla jsem z toho upset stomach.