Srpen 2011

Krásné okamžiky nikdy nezhasínají

29. srpna 2011 v 21:10 | Benji 24 |  básničky
Ahoj internetoví poutníci, náhodní i záměrní návštěvníci!
Ani trochu nechci, aby letošní prázdniny skončily. Skvěle jsem si je užívala, a navíc, když si pomyslím, že mě čeká čtvrťák, maturita a přijímačky na vysokou školu, dělá se mi z toho blivno. Ale zůstaňme ještě chvíli prázdninově naladěni...říkala jsem si, že by blogu slušela další básnička a proč sem zase jednou nedat nějakou od Benjiho. Tak tady ji máte. Snad se bude líbit :) Alex



Krásné okamžiky nikdy nezhasínají

Zapalují oheň, který již plál
nebyl nikde, kdy bych byl sám
v ohni jsou jen okamžiky
které jsem s tebou prožil

Mám srdce tesané
pro tebe zlatem plátěné
Ty jen můžeš si ho vzít
Ty jen ho můžeš mít

Oheň hoří dále
přikládáme dříví jen další
teplo, bezpečí a lásku v sebe máme
krásné okamžiky nikdy nezhasínají

Jseš mi pokaždé oporou
když tě líbám za záclonou
Miluji tvůj dotek, tvůj dech
s tebou čas nemá žádný spěch.

Události posledních dnů

23. srpna 2011 v 22:03 | Alex |  poznámky
Ahoj! Koukám, že je to tu téměř jak po vymření, ale nevadí, pár věrných zůstává a já jsem jim moc vděčná, že na můj blog nezanevřeli a stále občas přijdou:)
Nemůžu uvěřit tomu, že už jsem plnoletá, ten pocit není nic moc...teď si tak říkám, jak mi připadá legrační, že jsem si tento blog založila, když mi bylo třináct let, a najednou je mi osmnáct, huh, dlouho si budu zvykat.
Nějak extra jsem svou plnoletost neslavila, jeden den jsem strávila s rodinou a dnes, v den D, jsem trávila nádherné okamžiky s Benjim. Pokud jde o dárky, čekalo mě jedno překvapení, z kterého jsem vážně nadšená - dostala jsem Hostitele! To je tak super mít tu nejlepší bichli doma.
Hlavně bych vám chtěla oznámit, že chystám změnu designu, provedu to asi s příchodem září. Tento černý tu vegetoval dlouho, dlouho se mi moc líbil, ale nakonec jsem vytvořila jiný, na který se mi kouká lépe a doufám, že bude i vám. Nebude to tu tak moc tmavé a zmizí menu, které se přesune do horního volitelného boxu. Konečně jsem se k tomu odhodlala, tohle jsem chtěla s menu provést už dlouho:) Snad se vám bude nový kabátek líbit.
P. S. : Kvůli tomu designu se tu objeví několik článků pouze s rozcestníky, tak si toho nevšímejte. Dík. Alex

Vykoupení

17. srpna 2011 v 14:56 | Alex |  povídky - fantasy
Ahoj! Konečně se hlásím se slíbenou jednorázovkou. Napsala jsem ji dohromady na tři zátahy, tak snad to bude i tak působit jako celek a vyzní tam to, co jsem zamýšlela. Přeju pěkné počtení. Alex
P. S. : Taky nechcete, aby tak brzy skončily prázdniny?

Vykoupení

Kdesi uprostřed prostoru, uprostřed všeho i ničeho se choulila drobná bytůstka. Kolena objímala hubenými ručičkami, ramena se jí otřásala plačtivými vzlyky a jemné stříbřité vlasy jí padaly všude kolem hlavy i přes lehce zašpičatělé uši, jak měla hlavu položenou na kolenou. Od lopatek jí vystupovala malá blankytně modrá křidélka.
"Proč pláčeš?" ozvalo se za ní. Andělíček zvedl hlavu a rychle se snažil skrýt slzy na svém jemném dívčím obličeji. Pak se otočil a spatřil bledého, vysokého muže v černém obleku a černém pánském klobouku. Trochu se vylekal, ale nechtěl to dát najevo, už tak vypadal dost bídně.
"Co se ti stalo?" zeptal se znovu ten muž v obleku, když nepřicházela odpověď na jeho první otázku. Dívka s křídly se postavila na nohy a pohlédla smutnýma očima do mužovy bledé tváře.
"Proč jen jsou lidé tak zlí?" vyslovila konečně jemným, ale roztřeseným hlasem.
"Zlí?" podivil se muž, o němž anděl nepochyboval, že není člověk, ale nějaká nadpřirozená bytost stejně jako on.
"Ano, lidé jsou tak zlí, všude jsem viděla násilí, zlost, závist, úzkost. Copak je tohle dobré?" stěžovala si smutně andělská dívka. Muž se zadíval kamsi do dálky, jako by nad něčím přemýšlel, a pak promluvil: "Pověz mi o tom, prosím, třeba budu vědět něco víc. Umím…no, zkrátka umím často nahlížet pod povrch věcí." Andílek si nebyl jistý, k čemu to bude dobré, ale přesto se vrátil ve vzpomínkách mnoho let zpátky a řekl: "Strážila jsem duši jedné ženy ve Francii. Byla hodná, mouše by neublížila a vážila si svého muže, přestože on si ani trochu nevážil jí. Choval se často surově a čím dál častěji ji bezdůvodně bil. Poslala jsem jí do cesty několik možností, jak se z toho pekla vymanit, ale naprosto je přehlížela. Byla ve stále zuboženějším stavu a najednou jsem od ní byla odvolána. Nechtěla jsem ji opustit, její manžel byl příliš nebezpečný, ale musela jsem." Pak se dívka podívala na muže v obleku a čekala, jestli jí k tomu může vůbec něco říct. K jejímu překvapení začal muž skutečně mluvit: "Odvolali tě, protože už tě nebylo dál potřeba."
"Ne," nesouhlasila dívka s křídly, "bylo mě potřeba, abych tu ženu ochraňovala před jejím surovým mužem."
"Ne," mínil muž, "její manžel dostal ten večer, kdy tě odvolali, infarkt a zemřel. Jeho duše propadla za jeho činy peklu. Jeho žena ho za rok následovala." Anděl si oddychl. Takže ten násilník skončil v pekle, to je správné. Ale co jeho žena? Jak dopadla ona?
Anděl si to nestačil všechno srovnat v hlavě, protože mu muž položil další otázku: "Kde jsi ještě viděla zlo? Vyprávěj mi o tom." Tak anděl vyprávěl: "Byla jsem strážným andělem jednoho mladíka v Austrálii. Byl svědomitý, upřímný a chytrý. Seznámil se s o rok mladší dívkou, zamiloval se do ní a vypadalo to, že spolu budou šťastní. Pochybovala jsem, že je mě u něj potřeba, až dokud ho ta dívka nepodvedla s jeho nejlepším kamarádem a nezanechala ho nešťastného a se zlomeným srdcem. Byl opravdu na dně, měla jsem strach, že si sáhne na život a byla jsem připravená zakročit, jenže pak mě odvolali. Ten chudák zůstal bez strážného anděla."
"Už ho nepotřeboval," reagoval muž, "ten den, kdy tě odvolali, potkal krásnou a inteligentní dívku, se kterou byl mnohem šťastnější než kdy dříve, a ta mrcha, která ho podvedla, litovala, že s ním nezůstala, pokaždé když je viděla spolu. Ten pocit zadostiučinění tvého bývalého chráněnce provázel ještě celá rok, než se připojil ke mně." Dívka se usmála. Takže byl šťastný, to je výborné. Ale co že se s ním stalo po roce? Tomu nerozuměla.
"Takže to máme jednoho násilníka a jednu nevěrnou přítelkyni, kde ještě ses u lidí setkala se zlem?" chtěl vědět muž v černém. Anděl mu odpověděl: "Hlídala jsem jednoho zámožného podnikatele v Číně. Měl velký dům, spoustu drahých věcí a milióny na kontě. Užíval si život, dokud mu nějací lupiči nevykradli dům a podvodníci nezruinovali konto. Pak byl na mizině, obchody mu už nešly tak dobře jako před tím a pomalu se začal dostávat do dluhů. Šlo to s ním z kopce. Snažila jsem se mu pomoct, ale nestačilo to na splacení všech jeho dluhů. Dokonce začal sázet v loterii, ale pak mě odvolali. Nechápu, proč to udělali."
"Ten muž už nepotřeboval hlídat," usmál se muž v klobouku, "ten den, kdy tě odvolali, vyhrál v loterii hlavní výhru, splatil všechny dluhy, něco investoval a něco si ponechal. Začal znovu vydělávat a ještě celý rok žil v blahobytu, dokud jsem si pro něj nepřišel." Dívka byla spokojená, že její bývalý svěřenec získal zpět své bohatství, ale opět jí tu něco nesedělo. Jak žena z Francie, tak mladík z Austrálie a muž z Číny zemřeli rok poté, co byla ona coby jejich strážný anděl odvolána. To spolu muselo nějak souviset, ale jak?
"Co se s těmi lidmi stalo po roce od doby, kdy jsem je opustila? Kam se dostali po smrti?" zajímalo andílka.
"Odešli se mnou, přesně jak jsme se domluvili," odvětil muž. Andílek nakrčil obočí a podezíravě se na muže podíval: "Co jsi zač?"


Akrostich

11. srpna 2011 v 19:56 | Alex |  básničky
Ahoj lidičky! Včera jsem málem umrzla na houbách, protože jsem si vzala moc slabou mikinu, a dnes jsem objevila na koleni klíště. Fakt super :(. Ta mrcha už byla přicucnutá a já nevěděla, co s ním, tak jsem šla k doktorce. Moje druhé klíště v životě :D, jo, jsem strašně městská holka a vím to o sobě.
Při úklidu jsem narazila na papír s tímhle akrostichem, který jsme měli za úkol do češtiny, tak se mrkněte, co jsem vymyslela. Konečně mě i napadla povídka, tak se tu snad ještě do konce prázdnin objeví jednorázovka. Mějte se, Alex.

Rosa stéká po listech trávy
Ach, jak ten pohled člověka mámí
Dokud všechna voda nesteče
Každý chce mít z té trávy domeček
Ale s poslední kapkou od trávy uteče

Je mi čím dál více smutno

5. srpna 2011 v 19:42 | Benji 24 |  básničky
Ahoj! Stav á la nemám nápady na nic kromě básniček trvá, tak tu máte další básničku, tentokrát ovšem z jiného soudku, když to řeknu takhle. Tuhle básničku jsem totiž nepsala já, ale Benji 24 a vy už si jistě domyslíte, o koho jde. Hezké počtení přeje Alex


Je mi čím dál více smutno

Kdykoliv jsem s tebou
jsem nejvíce šťastný,
ale když odcházím smutním
Co se to děje se mnou

Je mi čím dál více smutno
bez tebe budu mít v srdci pusto
už nikdy více smutku
nesmíme dojít ke zármutku

Když se znovu shledáváme
úsměv a pusinky si rozdáváme
Slovo Miluji tě se opakuje
polibek z Francie vše zabaluje

Kdybych tě nepoznal
marně bych hledal
létám nad krajinou s tebou
svá křídla schovám za sebou

Chci tě křídly zakrývat
nikdy ti lásku nezničím
žiju jenom pro tebe
budu brečet, když tě ztratím

Jseš se mnou a letíme
do rajské zahrady
bez bolesti k růžím
hladím tě od hlavy až dolů

Spřízněná duše

2. srpna 2011 v 19:41 | Alex |  básničky
Ahoj, internetoví poutníci! Uběhl už skoro týden od posledního článku, tak si říkám, že bych mohla zase něco přidat. Jak už jsem se zmiňovala, žádná jednorázovka se mi v hlavě nevyklubala, tak přidávám další básničku. Budu ráda za hodnocení:) Alex

Spřízněná duše

Každý člověk jistě tuší,
že musí nají duši,
duši svoji spřízněnou,
každý má jen jedinou.

Někdo hledá, nenachází,
na jiné štěstí svit hází.
Věřit se mi málem nechce,
že mně to šlo tak lehce.

Vlastně jsem tu duši nehledala,
potkala jsem ji a vůbec to nečekala.
Ze všech dušiček tahle mě k sobě přitáhla
a láska mezi námi zavládla.

Lásko, bez tebe mě jen půlka je,
tak to prostě funguje.
Jen s tebou život nabírá správné obrátky,
už nechci nic vracet zpátky.

Pocit bezpečí ve mně vyvoláváš,
klid, lásku a jistotu mi dáváš.
Pod tvá andělská křídla se schovám ráda,
našla jsem víc než skvělého kamaráda.

Našla jsem v tobě svou spřízněnou duši,
nic už to pouto nezruší.
Dokud budu moct, chci být po tvém boku
a tím končím poslední sloku.