Červen 2011

Když seriál, tak Supernatural

29. června 2011 v 11:28 poznámky
Jako malá jsem se dívala s mamkou na Beverly Hills, na druhém stupni jsem pravidelně sledovala Čarodějky, ale teď mám jiného favorita:

Supernatural / Lovci duchů

Tvůrce seriálu, Eric Kripke, je učiněný génius, že dokázal vymyslet tak strhující příběh protkaný hláškami, láskami a hromadou příšer.
Nechce se mi moc prozrazovat děj, ale něco vám přece jenom napíšu:
Na počátku všeho stojí rodinná tragédie. John a Mary Winchesterovi žili poklidný život se svými syny, čtyřletým Deanem a půlročním Samem, dokud Mary nezabil žlutooký démon. Pod vlivem této události se John rozhodl vychovat ze svých synů lovce duchů, kteří se dokáží vypořádat se zlými živly tohoto světa a jednou snad i pomstít matčinu smrt.
Dean je od malička lovec tělem i duší, poslouchá metal, mění svou indentitu podle toho, čí kreditku má zrovna v ruce, s prominutím se ohlíží za každou sukní a nezapomene být vždy vtipný.
Sam se nechtěl stát lovcem, tak od otce utekl, aby studoval práva na Stanfordu. Jeho plán zůstat co nejdál od lovení se mu daří až do jeho dvaadvaceti let, kdy John zmizí a Dean požádá Sama o pomoc. Sam je takové roztomilé klučičí štěňátko, nemá rád klauny a občas mu leze na nervy, že mu Dean tak trochu šéfuje.
S postupem času se ale postavy vyvíjí. Dean daleko víc ukazuje, že pod slupkou drsňáka se skrývá citlivá duše. Když pláče, věřte mi, že budete chtít plakat taky. Sam také dlouho nezůstane ušlápnutým skoroprávníkem a obzvlášť po té, co se seznámí s démonkou Ruby, se vydá na nebezpečnou cestu zla.

Becca Fitzpatrick

25. června 2011 v 20:20 Spisovatelé a knihy
Ahoj! Jak jsem slibovalala, přináším článek a dvou úžasných knihách od spisovatelky Beccy Fitzpatrickové.





Becca Fitzpatricková se narodila 3. února 1979 v USA a už jako malá věděla, že chce být spisovatelkou. K dráze spisovatelky jí pomohl až její manžel, když jí věnoval kurz tvůrčího psaní. Ihned po dokončení onoho osmitýdenního kurzu začala psát Zavrženého (v originále Hush, hush). Na některých stránkách se píše, že je novou konkurentkou Stephenie Meyer, ale to se vůbec nedá srovnávat. Stephenie vás chytí za srdíčko a připoutá ke strhujícímu ději, kdežto Becca si vás získá svou schopností upoutat i naprosto obyčejným obrázkem z běžného života. Vlastně jsem měla po dobu čtení obou knih pocit, že se tam vlastně nic neděje, čas plyne, stránky se otáčí, sem tam se přihodí něco zvláštního a teprve na konci, u něhož jste co nevidět, se dozvíte, o co šlo. Poutavé, skvělé, promyšlené...




Hra se smrtí - II. část

22. června 2011 v 14:52 | Alex |  Hra se smrtí
Ahoj! Jsem ráda, že se vám první část líbila, tak tady máte prostřední díl. Upozorňuju, že tady už se objeví násilí, Smrt bude řádit. Snad se vám bude povídka líbit i nadále. Alex



II. část

Tera seskočila do podzemního úkrytu a přistála bezpečně v Henrikově náruči.
"Zpátky na místě činu, co?" zazubil se Henrik a postavil přítelkyni na zem.
"Tak nějak," kývla Tera a podívala se na místo, kde stával oltář. Už to bylo dávno, vlastně přesně 7008 dní. Pro obyčejné lidi to byla velmi dlouhá doba, čítala 19 let a téměř 3 měsíce. Pro Teru, Henrika, Joela a Doriana byl ten čas jako mávnutí proutku. Prostě uplynul, a co? Takových 7008 dní ještě bude. Žádný z těch čtyř ode dne, kdy zneužili černé magie, aby se stali nesmrtelnými, vůbec nezestárl. Užívali si života a žili si jako šlechta, jenomže Henrik a Tera si všimli, že se na ně něco chystá. Oba měli poslední rok neodbytný pocit, že je někdo sleduje. Joel s Dorianem je nabádali, aby to nechali být, že to přejde, ale Henrik s Terou věděli svoje. Dokázali si dobře spočítat, odkud ten pocit s největší pravděpodobností pochází, tak se po letech snížili k tomu, aby zašli za dávným přítelem. Požádali Ashe o pomoc. Kdysi čilý zapálený historik a mytolog se proměnil ve stárnoucího muže, ale své znalosti naštěstí neztratil. Tera s Dorianem se dozvěděli, co potřebovali.
"Když lidé umřou, jejich tělo zůstane na Zemi připravené k pochování. Duši odsud odvedou Poslové Smrti. Nemyslete si, Smrt nebude chodit za každým extra, od toho má právě Posly. Jsou ovšem i případy, kdy se vydává pro své oběti Smrt sama, a váš případ je jedním z nich. To, co jste mi popsali, je příznak přicházející Smrti. Dává vám vědět, že se na vás chystá, chce vám nahnat strach, užít si vaše utrpení za to, že jste ji chtěli převézt. Vsadím se, že Joel s Dorianem to už taky cítili, jen si to nechtějí přiznat." Tera se ujišťovala, jestli jsou skutečně ve smrtelném nebezpečí navzdory tomu, jak mocnou magii použili.

VBL - 20. Kapitola

18. června 2011 v 14:36 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj, čtenáři! Nemůžu uvěřit o nic víc než vy tomu, že VBL končí. Naprosto jsem si ho zamilovala, Abby a Michael jsou pro mě pár č.1, ale prostě tohle je poslední kapitola povídky. Užijte si ji aspoň tak jako já, když jsem ji psala:). Většina z vás asi čeká svatbu a šťastné novomanžele, ale už jste si mohli všimnout, že mě na typické happy endy moc neužije. Tak snad se spokojíte s tímto koncem. Alex

20. Kapitola

2. října se setmělo už o půl sedmé, ale v domě Boldiniových všichni čekali ještě dvě hodiny, než na ulici zastavilo žlutozlaté auto. Fred nemusel asi klepat na dveře, Abby s Michaelem hned vystřelili ze židlí, aby otevřeli. Za dveřmi stála vedle Freda Amanda, která oproti němu vypadala jako párátko, a přes ruku měla přehozený obal s šaty na zítřejší svatbu. Snad nebude nikoho z Boldiniových zajímat, odkud ty šaty má.
Když byli oba uvnitř v hale, začalo horlivé představování. Hugo prohodil několik zdvořilostních frází s Amandou a potřásl si rukou s Fredem. Johanna si s nimi také podala ruce, ale působila vcelku odměřeně. Nenápadně si prohlédla Amandu od hlavy až k patě, na Freda se ovšem zadívala ostřížím zrakem. To zaskočilo Abby. Nepřekvapilo by ji, kdyby se vrátila stará nepřátelská Johanna a utrousila by několik nehezkých poznámek o necivilizovaných krysách na Amandino konto, ale proč se takhle dívá na Freda? V tom pohledu bylo pohrdání, trocha zloby a ostrá kritika. Že by neměla ráda zelenou?
Do deseti minut byli Fred, Hugo a Michael, který Abby přede všemi políbil na rozloučenou, pryč a Amanda se seznámila ještě s Marisou Augustýnovou. Hned potom ji Abby popadla za ruku a vedla ji po obloukovitém schodišti nahoru, aby jí ukázala Michaelův a vlastně tak trochu i její pokoj. V rámci "prohlídky" jí ve zkratce převyprávěla několik historek, které se k pokoji vztahovaly. Ukázala jí zásuvku, kde Michael schovával zásnubní prstýnek, a povídala jí, jak se celá zmatená probudila na posteli po zásahu uspávací střelou. Amanda se kolem sebe jen zasněně rozhlížela a usmívala se. Když Abby začínala mít pocit, že ji maminka neposlouchá, přišla až k ní a zeptala se: "Stalo se něco, mami?" Amandiny oči se zalily slzami.

Hra se smrtí - I. část

12. června 2011 v 12:38 | Alex |  Hra se smrtí
Ahoj, nevím, co napsat za úvodní kecy, tak tady je prostě I. část povídky Hra se smrtí. Tady ještě žádné násilí není, čtěte s klidem :) Alex
P. S. : Všechno ohledně nesmrtelnosti, vzhledu a pravomocích Smrti jsem si vymyslela, tak se kdyžtak nechytejte za hlavu, jaká je to pitomost. Díky.
I. část

V prostorách bývalého protiatomového krytu nebylo příliš světla. U stropu byla zavěšená jedna ubohá lampa a zbytek světla vycházel ze svící na oltáři. Kdyby tohle někdo viděl, musel by si pomyslet, že jde o úkryt nějakých bláznů vyznávajících jisté odvětví spiritualismu. Dva muži ve věku 34 a 29 let seděli na betonové podlaze a pohrávali si z nudy s pistolemi. Vedle nich postávala mladá žena oblečená do bundy s lemem končícím pod prsy a nedůvěřivě zkoumala oltář. Možná to ani žádný oltář nebyl, tak tomu jen začali říkat.
Na obyčejném stole z tmavého dřeva bylo svěcenou křídou namalováno několik symbolů, které posbíraly ze spousty hodně špatně dostupných knih. Kolem oněch symbolů byly rozmístěné plápolající svíčky a přímo ve středu, kde nebylo ani stopy po svěcené křídě, ležel mrtvý had zkroucený tak, že svíral v zubech svůj vlastní ocas. Symbol věčnosti.
Žena, Tera, se otřásla. Snad už to nebude trvat dlouho. Nechtěla by, aby tam ten had začal zatouchat.
Poklop nad jejich hlavami se pohnul. Oba muži, Henrik i Joel, byli vmžiku na nohou a zamířili zbraně k poklopu.
"Heslo!" zavolal nahoru Joel, ten starší z mužů, z kterého vyzařovala přirozená autorita.
"Věčný život," ozvalo se shora a muži složili zbraně. Do krytu slezl po kovovém žebříku třetí muž s batohem na zádech. Sotva se dotkl nohama země, zeptal se ho Henrik: "Máš?"

Hra se smrtí - info

11. června 2011 v 16:19 | Alex |  Hra se smrtí
Ahoj, jak už jsem dříve slibovala, mám pro vás minisérii, kterou jsem radši zařadila do kapitolovek, než abych ji vydávala za jednorázovku, s námětem smrti. Alex

Postavy: Tera, Joel, Henrik, Dorian, Smrt, Posel Smrti, Ash
Děj: Kdo by nechtěl být nesmrtelný? Žít navěky a moct se posmívat Smrti je přece skvělé, obzvlášť když víte, jak na to. Jenže Smrt nelze až tak snadno obejít. Jednoho dne se vrátí a bude se chtít mstít.
Žánr: thriller
Délka: 3 části
Upozornění: 2. a 3. část obsahují scény popisující násilí, takže zvažte, co unesete.

VBL - 19. Kapitola

4. června 2011 v 16:04 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj všichni literární konzumenti :) VBL se řítí ke konci, dnes přidávám předposlední kapitolu a doufám, že budete spokojení. O čem to dnes bude? No, jestli jste si mysleli, že už o Fredovi víte všechno, tak jste se spletli... Alex



19. Kapitola

Přípravy na svatbu byly v plném proudu. Na radnici byl zamluvený obřad na jedenáctou hodinu 3. října a oddávající byl předem upozorněn, že nevěsta a dva svatebčané budou vypadat jinak než ostatní lidé, a po úplatku od Huga se v tom přestal šťourat. Prostě oddá ty, kdo přijdou, a nebude zkoumat jejich barvu očí.
Za pomoci Johanny si Abby vybrala v jednom katalogu krásné, i když vcelku obyčejné svatební šaty a s dostatečným předstihem je objednala. Trochu ji mrzelo, že nemůže jít normálně do salónu, zkoušet jedny šaty za druhými a nakrucovat se v nich před zrcadlem. Na druhou stranu jí takhle mohl Michael šaty schválit, aniž by musel vidět nevěstu v šatech před svatbou. Co kdyby jim to třeba přineslo neštěstí?
Když Abby s Michaelem předávali svatební oznámení Robinsovým, Jim ztratil řeč a Amanda se rozplakala dojetím. Nemohli tomu témě uvěřit. Jejich nezbedná dcerka, kterou se snažili uchránit před nebezpečím Ibsenu a přecivilizovaných lidí v něm, se vdává! Všichni si nejprve lámali hlavu s tím, jak se Amanda s Jimem dopraví na svatbu, ale nakonec Abby s Michaelem všechno elegantně vyřešili. 2. října večer přijdou Robinsovi tunelem do skladu za Fredem, který je rozveze Michaelovým autem. Fred byl najednou samé překvapení. Ukázalo se, že vlastní platný řidičský průkaz, a najednou pro něj nebyl problém vzít si v práci volno. Pro dceru, tedy pro Abbygail, cokoliv.

Staré versus nové

1. června 2011 v 18:51 | Alex |  básničky
Ahoj! Objevila jsem ve svém básnické sešítku jednu docela pěknou báseň, tak se vám ji rozhodla dát sem k přečtení. Psala jsem ji tak před čtvrt rokem, jako vždy ve špatné náladě, kterou naštěstí nemám často (nebo bohužel pro ty, kdo mají rádi moje básničky). Tady je:

Staré versus nové

Subjektivní je lyrika,
není to proč skrývat,
marné je trable polykat,
tady je můžu říkat.