Listopad 2010

Čas utíká jako splašený...

26. listopadu 2010 v 20:12 | Alex |  poznámky
maska
Ahoj! Nemám vůbec dobrý pocit z toho, jak to tu v podstatě leží ladem. Přidávám jen kapitoly k VBL jednou za čtrnáct dní a i na napsání jedné kapitoly těžko hledám čas. Momentálně jsem asi ve dvou třetinách páté kapitoly. Na to, že jsem chtěla získat náskok, je to špatné. Kromě toho jsem zjistila, že děj, který jsem chtěla původně vtěsnat do jedné kapitoly, se mi vejde stěží do dvou. Uvidíme.
Měla bych napsat ještě něco pozitivního, že? Líbí se mi téma týdne déja-vu, tak uvidím, jestli na toto téma něco nenapíšu. Do školy mám psát úvahu na téma Jsem dobrý student? Až budu vědět názor učitelky, přidám to sem, ať se taky pokocháte.
Radost mi dělá poslední dobou aspoň angličtina. Opakovací test na kurzech jsem napsala na 96% a učitelce aj ve škole hodinu co hodinu svými znalostmi připomínám, že patřím do její pokročilé skupiny a s tou začátečnickou, kde jsem strávila dva roky, mám společné jen kamarádky.
Není moc co psát, stěžovat si na málo času, který mi jen tak protéká mezi prsty a mává mi pá pá, by vás asi moc nezaujalo, tak radši končím a jdu psát. Mějte se a starejte se o své bločky;) Alex

VBL - 4. Kapitola

19. listopadu 2010 v 19:25 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj, čtenáři. Koukám, že Elfik už je nedočkavá, tak je tu pro ni a samozřejmě i pro všechny ostatní čtvrtá kapitola. A Illian, ano, potkají se znovu, protože o tom to je;).
Tato kapitola je celkem obsáhlá a jedna z nejdelších, tak snad vám to nebude vadit a budete naopak rádi, že si můžete počíst. Alex

oko
4. Kapitola

            Rodiče naprosto bez náznaku pochybnosti uvěřili Abbygailině historce o tom, že uslyšela zrychlující se kroky, tak jí to vylekalo a nechala batoh batohem. Podle její verze ovšem batoh s označkovanou mapou nezůstal v obchodě, nýbrž někde ve křoví. Co kdyby si rodiče pomysleli, že je nezodpovědná, a další výpravu by jí zakázali?
            Během onoho večera se Robinsovým podařilo shromáždit celkem dost věcí a bezpečně je dotáhnout tunelem do své skrýše. Fred při pohledu na tři plné pytle uznale zahvízdal. Tyto zásoby jim určitě vystačí do konce října.
            Po příchodu domů věci z pytlů roztřídili a uložili do skříněk a v podstatě tam, kam se dalo. Hned potom šli spát, bylo už pozdě v noci. Abby ulehala se strašnou úlevou. Přežila setkání s přecivilizovaným člověkem, a dokonce o tom neměli její rodiče ani tušení. Měla opravdu štěstí a s tímto pocitem usnula. Netrvalo však dlouho a s trhnutím se probudila. Posadila se na posteli a zírala do tmy ve snaze vzpomenout si, jaký sen ji to polekal. Nejdřív si myslela, že to kvůli rychlému probuzení zapomněla, ale pak se jí začaly před očima míhat obrazy ze snu. Byl na nich ten mladík ze smíšeného zboží. Stál v nějaké tmavé ulici a modré oči měl vytřeštěné strachem. Původce strachu se ukázal v dalším obrazu. Naproti mladíkovi byly shromážděny stovky lidí a nenávistně se na něj dívali. Nenávist přecházela v zuřivost a každou chvíli se chystali na mladíka vrhnout a roztrhat ho na malé kousky. Mladík se snažil před davem couvat, ale zanedlouho už neměl kam. Byl v pasti. Najednou se v těch obrazech objevila i sama Abbygail. Stála za mladíkem, vyplašeně se rozhlížela a nechápala, co se to děje. Mladík roztáhl ruce, jak nejvíc mohl, a snažil se schovat Abby za své tělo.

Nádhera noční Barcelony

17. listopadu 2010 v 5:59 | Alex |  moje povedené slohovky
Ahoj všichni! Nedávno jsme psali do školy reportáž a dostali jsem omezení na 200 slov. Rozhodla jsem se hned psát o výletu do sopky v Řecku, ale právě, když jsem se rozepsala a měla jsem už dvě strany A5, zjistila jsem, že máme daný maximální počet slov. To byla smůla. Musela jsem změnit téma na takové, které mě nelákalo psát sáhodlouze, a pak ještě sloh proškrtat, abych se jakž takž vešla do limitu. 200 slov je strašně málo a možná také proto, že jsem se v tom krátkém rozsahu nemohla dostatečně vyjádřit, dostala jsem dvojku. Konečná verze reporáže je o zpívající fontáně v Barceloně a tady je:

Nádhera noční Barcelony
(reportáž)
Osnova:
1. Noční Barcelona
2. Zpívající fontána
3. Místo pro turisty
4. Překvapení nakonec

         Je teplá červencová noc a katalánské město Barcelona se právě ponořilo do tmy. U zpívající fontány v centru města nedaleko takové dominanty, jako je katedrála Sagrada Familia, se ovšem rozhodně nechystá noční klid. Právě naopak. Začíná to nejkrásnější a nejkouzelnější, co je v Barceloně k vidění, ovšem jen v létě vždy jednou za týden. S úderem dvaadvacáté hodiny se rozsvěcují světélka ve fontáně a pohledy stovek lidí rozlišných národností se stáčí k tryskající vodě. Z reproduktorů kdesi za davem turistů se line vážná hudba a fontána začíná zpívat.
         Během následujících asi čtyřiceti minut jsou všichni přítomní svědky úchvatné podívané. Voda ve fontáně se kroutí do kouzelných tvarů a stříká do výšky vždy právě tak, aby to působilo, že hudba vychází z ní. K tomu všemu ještě fontána mění barvy. Je to jako v pohádce.
         Lidé jsou na sebe docela namačkaní, ale stále mají dost prostoru na to, aby zvedli ruce s fotoaparáty nebo kamerami a zdokumentovali si tento zážitek.
         Lidé si spokojeně špitají, a když hudba utichá a fontána přestává zpívat, dávají se pomalu do pohybu. Je vidět, že nechtějí tohle místo opustit, ale autobusy už čekají. K velkému překvapení všech to však tímto nekončí. Fontána se po pár minutách probouzí a je slyšet další melodie. Tentokrát fontána zpívá píseň Barcelona a při refrénu, jímž je právě název města, hrdě vystřikuje vodu, co nejvýš dokáže. Lidé kolem nadšeně tleskají.

Přátelé aneb něco o mých SB

12. listopadu 2010 v 21:28 | Alex |  poznámky
Ahoj, jsem kvůli škole dost v časovém presu, tak to tu moc nežije, ale téma týdne mi krásně nahrává. Už dlouho se chystám napsat článek věnovaný mým spřáteleným blogům, tak tady tedy je:

K prvním spřátelením patřily autorky HPFF povídek Carrolline, Luciik 999 a Merisa. Na všech třech blozích můžete stále najít nejrůznější povídky z Bradavic, u Carrolline a Luciika zejména o Pobertech a u Merisy také o Triu. Všechny tři holky z blogů bohužel už zmizely.

Následovalo spřátelení se ssomary. Její blog je především o jejím životě, ale také o její tvorbě zahrnující fotografie, básničky a povídky. U ssomary jsem trávila celkem dost času a dokonce jsme spolu začaly psát kapitolovou povídku na společném blogu. Ovšem i ssomary se už dlouho neukázala.

Brzy po ssomary přišlo spřátelení s Elisss, dnešní Eillienessis. Jak její minulý, tak současný blog je o ní a její oblíbené skupině Tokio Hotel. Jestli se dá říct, že mám na blogu kamarádku, tak by to byla určitě Eillienessis. Znám ji nejdéle, narozdíl od předešlých tu vydržela až dodnes, ovlivnila můj hudební vkus (The Veronicas, Paramore) a mám ji prostě ráda. Přečtěte si její články a uvidíte sami.

Jestli si dobře vzpomínám, další bylo spřátelení s Armageddonem a Kamilkou. Armageddonův blog, v současnosti neaktivní, je o životním prostředí a zajímavých anarchistických názorech. Kamilka, dnešní Alias Destiny, píše o svých životních strastech a radostech a jejím článkům nechybí osobní zapálení.

V další vlně přišla Minda, Chariisma a Mary. Minda je velká milovnice přírody a zvířat a právě tomuto se věnuje i na svém blogu. Když jsem narazila na Chariismu poprvé, zaujaly mě její povídky, později se u ní objevovaly hlavně recenze na filmy a nyní - neaktivita. Mary je upřímná holka věrná stylu gothic s talentem na básničky a fotky.

Ze světa blogů bohužel zmizela i ela-mi, autorka povídky o hokejové hráčce zcela zřetelně inspirované osudy Pobertů.

Konečně se dostávám k velmi kreativní trojici pisatelek Coraline, Fefe a Moiflame. Dvě sestry a jejich sestřenice si založily blog, na kterém si nejvíce cením právě jejich skvělých povídek a tipů na knihy. Originalita, talent a nadšení pro psaní jim ani v nejmenším neschází.

Dalším spřáteleným blogem je Sawarin, autorka velmi vydařených HPFF povídek o Pobertech, u nichž je člověk nasměje a zároveň se dojme. Sawarine si založila nový blog, jenomže po několika článcích zmizela a já vážně doufám, že ne nadobro, protože její povídky čtu ráda.

Další autorkou HPFF v mých spřátelených blozích je Lucrecia. Spřátelení s ní si moc vážím, píše skvělé povídky s mým nejoblíbenějším párem Draco a Hermiona a také články o jejím životě jsou zajímavé.

Po Lucrecii následovala Illian. Její povídky i básničky mají všechny zvláštní tajemnou atmosféru, kterou si jistě zamilujete jako já. Kromě toho zjistíte, jak se dají upravovat obrázky.

Dalšími spřátelenými blogy jsou blogy Alexys a Clarett. Alexys má stejný sen jako já - chce se stát spisovatelkou - a myslím, že je na dobré cestě. Clarett je další nadějná spisovatelka vzhlížející k J.R.R. Tolkienovi, což se odráží i v její tvorbě. Přestože " styl Tolkien " příliš nemusím, povídky Clarett jsou poutavé a kromě nich jsou na jejím blogu také pěkné fotografie a kresby.

Nejnovějším SB je AjuŠka. Věnuje se psaní HPFF a mnoha dalším věcem, především ale kolem HP. Stejně jako já si oblíbila Draca Malfoye, takže číst její povídky je radost.

Nakonec je tu velmi talentovaný mladý kluk Tomisus, nad jehož povídkami musíte užasnout, když si přečtete jeho věk.

Spřátelé blogy jsou podle mě dobrá věc. Vyjádříte, jaké blogy vás zaujaly a máte je rádi, ovšem hlavní je asi ten pocit přátelství. Samozřejmě můžete navštěvovat své milované blogy, aniž byste je měli vypsané v menu a označené ze SB, ale přesto si myslím, že toto spřátelování má své nezaměnitelné kouzlo, vytváří mezi blogery pomyslná pouta.
Další věc, kterou mám na spřátelování ráda, je tzv. síť blogů. Jde o to, že máte některé SB společné s jinými, což jenom potvrzuje, že máte společné zájmy. Třeba Coraline, Fefe a Moiflame jsou spřátelené i s Alias Destiny a ssomary byla také spřátelená s Elisss. Stejně tak Carrolline a Luciik999. A Illian jsem objevila přes spřátelené blogy Lucrecie. To je prostě krása a všechny vás mám ráda!
Vaše přátelská Alex

VBL - 3. Kapitola

6. listopadu 2010 v 16:35 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj! Nejsem právě moc aktivní a uvědomuju si to, to ta škola. Přece jenom je tu pro vás další kapitola k VBL. Jestliže jsem se v minulé kapitole popitvala v Abbyiných pocitech a rozlítostnila vás, tak dneska poznáte i druhou stránku věci - tu Michaelovu. Přeju pěkné čtení. Alex

oko

3. Kapitola

            Neustále se rozhlížet. Běhat rychle a tiše v neosvětlených prostorech. Pokud je někdo poblíž, okamžitě se schovat, i kdyby t mělo být do kontejneru. Do budov chodit zadním vchodem pro zaměstnance, ten není tak dobře zabezpečený. Bla, bla, bla, všechny pravidla Abbygail slyšela snad milionkrát. Jenže rodiče trvali na tom, že si je musí před každou výpravou zopakovat. Horší způsob zdržování už si vymyslet neuměli.
            Abby by tunelem nejradši rychle proběhla, jen aby už byla na druhé straně. Za měsíc strávený jen v lese se v ní nahromadila energie a potřebovala ji dnes v noci vydat ze sebe. Strašně se těšila na tmavé městské ulice a nato, jak se jí zvedne hladina adrenalinu, jakmile zaslechne někde v dálce kroky či hlasy. Připadala si jako malá, kdy pro ni noční krádeže v Ibsenu představovaly největší možné dobrodružství. Musela vyrazit bez barevných kontaktních čoček chráněná jen tmou a zeleným porostem, za který se mohla bleskově schovávat. Musela se spolehnout sama na sebe, protože se s rodiči domluvili, že se rozdělí, aby toho zvládli pobrat víc, ale zároveň to nesměli příliš přehnat. Lidé tak jako tak poznají, že jim věci zmizely, ale nebylo by dobré je rozzuřit nějakým nepříčetným rabováním.
            Fred jako obvykle hlídal ve skladu knih a postaral se o to, aby mohli Robinsovi nepozorovaně proniknout do ulic. Nezapomněl jim připomenout smluvené heslo - dvakrát klepnout a jednou úder pěstí - a vrátil se na své místo do malé místnosti za starými dveřmi.
            Ulice, na níž se Robinsovi ocitli, vypadala dnes jinak, než když ji Abby viděla naposledy. Tenkrát, v den jejích sedmnáctých narozenin, po ní kráčela ještě relativně za světla a vydávala se za bohatou slečinku. Dnes měla místo šatů staré džíny, dvě mikiny a na nohou tenisky. Na zádech nesla batoh. Měla v něm zatím jen tři věci, ale chytala se ho naplnit. Ty tři věci byly pytel, baterka a mapa. S mapou strávila celé dopoledne a přesně věděla, jaká místa její otec označil a která má na starosti ona sama, takže ji s sebou měla spíš jenom pro jistotu.

Dadaistická báseň

1. listopadu 2010 v 20:22 | Alex |  básničky
Ahoj, jestli si říkáte (podle komentářů moc ne, chtělo by to polepšit se), kde je třetí kapitola VBL, tak vám oznamuju, že bude v pátek nebo sobotu. Nemám na psaní právě moc času, takže to nepůjde tam rychle, jak jsem si představovala, a kapitoly budou přibývat spíš jednou za dva týdny. Děkuji za pochopení.

Do češtiny jsme měli napsat dadaistickou báseň, což spočívá ve vystříhání jednotlivých slov z novinového článku a jejich náhodném poskládání. Ze článku o novém filmu s Julii Roberts mi vyšlo tohle:

Zmatená Liz nezabrání tomu
může se jenže dům jak všechno
manžel a Elizabeth jinak úspěšná kariéra
novinářka má film přát.

Julia co ztracená a romantická
ani aby byla nejnovější americká žena
inspirací moderní paměti mu je Liz
necítila, než si hraje jen Julie.

Připadá mi to docela jako nesmysl, spíš blbůstka pro zasmátí a nechápu, jak to může být bráno jako umění a zařazováno do osnov. No jo, na světě je spousta divných věcí.