Říjen 2010

VBL - 2. Kapitola

24. října 2010 v 14:20 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj! Druhá kapitola měla původně přijít už v pátek, ale když já na tom psaní všema deseti nejsem ještě tam dobře. Vždycky napíšu odstavec, opravím po sobě chyby a znova. Brzo mě rozbolí ruce a je to v pytli. Ještě teď máme novou klávesnici s malým shiftem, takže pořád mačkám lomítka a háček mi taky dělá problémy. Nemám v tom holt ještě takovou praxi, jako v psaní propiskou:) No aspoň už píšu jakžtakž rychle.
Tato kapitola není až tak zásadní v ději, spíš jde o tu jeskyni a o to, abyste si uměli představit, jak to u Robinsových chodí. Přeju pěkné čtění. Alex.

2. Kapitola

oko
       
   Od Abbygailiných narozenin uběhl měsíc a Jim odmítal kvůli zprávě o smrti posledního hnědookého pouštět do města Amandu s Abby. Měl o ně hrozný strach a neodpustil by si, kdyby se jim něco stalo. Proto chodil na většinu výprav za krádežemi sám nebo s sebou ve výjimečných případech bral Amandu. Zmáhalo ho to a obě ženy se to dobře uvědomovaly. Snažili se šetřit s jídlem, jak to jen šlo, a pili vodu z lesní studánky, ale stále to nebylo dost. Tak jako tak musel Jim zhruba každý desátý den vyrážet do města, aby měli doma v jeskynním úkrytu v lese co jíst. Sám toho příliš mnoho neutáhl.
            Abbygail ta bezmoc dopalovala. Mnohokrát přemlouvala otce, aby mohla také vyrazit do města, ale on nechtěl ustoupit. Snažila se přijít na něco, co by mu přece jenom alespoň trochu pomohlo.
"Vím, že jsme o tom nikdy nemluvili, ale není tady poblíž nějaká rodina, která by nám pomohla? Nevěřím, že bychom byli jediní nepřecivilizovaní v okolí Ibsenu. Někdo tu být musí," napadlo ji. Amanda s Jimem ihned zakroutili hlavami, možná až příliš náruživě.
"Pleteš se, Abby," zdůraznila Amanda, "nejsme sice jediní, kdo se skrývá před nebezpečím od naprogramovaných lidí, ale tady u Ibsenu nikdo další není. Jsme odkázaní sami na sebe." Abbygail se zklamaně povzdychla.

Fantasy

18. října 2010 v 18:18 | Alex |  o mně
Zdravím! Jakmile jsem zjistila, že téma týdne je fantasy, nemohla jsem odolat a článek prostě musím napsat. Hodlám tak nějak rozpitvat svůj vztah k fantasy:)

Čtení
První zmíňky o fantasy (když opomenu, že jsem v deseti četla Harryho Pottera a kámen mudrců) jsem registrovala zhruba někdy v osmé třídě při referátech spolužáků o knihách, které četli. Často to byl právě Harry Potter a Odkaz dračích jezdců. První fantasy kniha, kterou jsem četla už s vědomím, že vím, co je fantasy, byla Z deníčku neobyčejné patnáctky od Sandry Lanczové. Strašně se mi to líbilo, tak jsem si přečetla třeba Elyonovu zemi od Patrika Carmana (já vím, je to jako pro malé děti) a pak třeba i moje oblíbené Strážce času od Marriane Curley. Zkusila jsem i Upíří deníky a Tolkiena (jeho styl právě moc nemusím, ale i tak ho uznávám), ale nakonec jsem se zamilovala do knih Stephenie Meyer, z nichž se mi nejvíc líbil Hostitel.

Psaní
Po tom, co jsem začala číst fantasy, nedalo mi to a musela jsem zkusit nějakou i napsat. Tak vznikly Andělé a Zatracení, moje první fantasy povídka, na níž jsem zjistila, že fantasy je pro mě to pravé. Po Andělích a Zatraceních mě napadl námět Malverinu a považuju ho za svůj nejlepší vůbec, akorát škoda, že nemám na psaní moc času, abych mohla tuhle trilogii napsat. Budu muset počkat.
V současnosti už píšu skoro jenom fantasy, teď jsem to začala mixovat se sci-fi (Všechny barvy lidskosti, že?) a někdy bych strašně ráda napsala i psychologický román.

Obecně
Na fantasy zbožňuju to, že je vlastně neomezená. Můžete se vymyslet místa, tvory a kouzla, jaká jen chcete. Ve fantasy je už podle názvu největší prostor pro lidskou fantazii a přesně to mi vyhovuje, můžu se na tom vyřádit.

VBL - 1. Kapitola

16. října 2010 v 16:52 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj! Vím, že jsem se týden neozvala, ale ta škola mě naprosto dokonale zaměstnává. Mohla bych si tu stěžovat, jak mě to děsně štve, ale nemá to smysl. Radši napíšu, že během toho nadupaného týdne se najde i pár pěkných věcí - kurz angličtiny, jóga nebo třeba seminář z němčiny, kde jsme poslouchali úžasnou písničku (kdo by to řekl, že i z německých písniček mi může naskočit husina).
Příští týden to tady asi o moc lepší nebude, máme moc písemek a zkoušení. Každopádně jsem tady dneska a přidávám první kapitolu k Všem barvám lidskosti. Přeju pěkné počtení. Alex

1. Kapitola

oko
Město Ibsen bylo velké a poměrně rušné. V centru se stýkala spousta silnic, jejichž propletenci přihlížely moderní obchodní domy, prosklené kanceláře, vyhlášené restaurace a přepychové hotelové apartmány. Kousek dál od centra se asi na třikrát tak větším prostoru rozléhalo několik bohatších čtvrtí plných nádherných vilek a patrových domů s terasami. V těchto čtvrtích bylo vše zelené a vzorně upravené. Ještě dál od centra, než byly domy zbohatlíků, žili vcelku obyčejní lidé. Dospělí pracovali ve fabrikách, obchodech a v různých formách sféry služeb nebo sami podnikali. Děti z této části města měly veselý bezstarostný život. Chodily do školy, hrály si na hřištích a pod ochranou dětské nevinnosti a nevědomosti tropily neplechu.
            Ve městě Ibsen platilo, že čím dál od centra žiješ, tím míň znamenáš. Obyčejní lidé tzv. třetí vrstvy se nemohli měřit s bohatými obyvateli zelených čtvrtí, ale alespoň je za to nikdo nezatracoval. Nežili ve strachu z nebezpečí a neslyšeli od nikoho pohrdavé narážky na jejich účet. Oni ne, ale lidé ještě mnohem dál od centra ano. Dodnes existovala hrstka těch, kteří se odmítli podřídit většině a chtěli si zachovat svou lidskou přirozenost. Chtěli, aby jejich děti byly takové, jaké jim je dá příroda, a proto se museli schovávat. V lese, který zčásti obklopoval město, našla útočiště jedna tříčlenná rodina. Rodiče se snažili hlavně svou dceru uchránit před nebezpečím, které na ni číhalo mezi domy plnými lidí neprogramovaných počítačem.

VBL - Prolog

8. října 2010 v 18:40 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
oko
Ahoj, čtenáři! Tak je to konečně tady - povídka Všechny barvy lidskosti začíná. Jak už jsem předeslala, kapitoly jsou delší než u předchozích povídek, tak se nelekněte. Budu se snažit přidávat pravidelně zhruba tak po týdnu. Přeju pěkné čtení a napište mi, jak to na vás působí. Prolog je tady:


Johanna Boldini vstoupila do ordinace za doprovodu svého manžela Huga. Muž ji galantně podpíral, takže mohla věnovat pozornost doktorovi místo svému těhotenskému bříšku. Zdravotní sestra, která manžele Boldini přivedla, odběhla do vedlejší místnosti pro nějaké podklady a doktor přišel zákazníky uvítat.
"Dobrý den," pravil mírným hlasem a potřásl si s oběma rukou," já jsem Carl Schwarz a vítám vás na klinice pro civilizační programování lidí, vám známé jako KCPL."
Dítě se v matčině těle pohnulo a Johanna hlasitě vydechla.
"Pojďte se posadit, paní Boldini," reagoval okamžitě doktor a ukázal na polstrovanou židli u stolu s počítačem. Hugo Boldini ženu k židli dovedl, posadil se vedle ní a upřel pohled na doktora. Nebyl moc starý, ale už měl jistě hodně zkušeností. V černých vlasech mu tančily modré odlesky a jeho šedé oči byly stejně vlídné a ochotné jako on sám. Uklidnilo ho to, tomuhle člověku mohl věřit.

Design - The mask

4. října 2010 v 21:08 | Alex |  poznámky
moon
Zdravím! Konečně plním druhý "slib", který jsem na blogu dala. Už dávno tu měl být nový design, ale nějak jsem se k němu nemohla dopracovat - až nyní. Stačilo narazit na obrázek s maskou, který je nyní v záhlaví, a najednou to šlo. Uznávám, že změna ze žluté na černou je trochu drastická, ale změna je život. Navíc mi připadá, že se to tak nějak hodí k současnému počasí (to se mimochodem celkem líbí stejně jako černá barva) a také k povídce, kterou tu na konci týdne začnu uveřejňovat. Ne že by to byl nějak drastický příběh, ale ke sci-fi se podle mě prostě daleko víc hodní černá a modrá, než zelená, kterou jsem sem chtěla dát původně. Já vím, jsem na zelenou ujetá:). Poprvé mám menu pravo a připadá mi to docela pěkné. Co myslíte? Co říkáte na nový vzhled blogu?

P.S.: Dneska jsem si šla do knihovny půjčit povinnou četbu a do očí mě praštila kniha od Marianne Curley pojmenovaná Dávná kletba. Tomu jsem nedokázala odolat, někteří si možná vybavíte, jak M.C. zbožňuju současně s Meyerovou (Eillienessis, to je narážka na tebe;)). A když jsem ještě doma zjistila, že je to ta její prvotina, kterou jsem dlouho neúspěšně scháněla, málem jsem začala skákat radostí. No uznejte - kdo může "Old magic" přeložit jako "Dávná kletba"?

Mějte se krásně. Vaše Alex

Všechny barvy lidskosti - info

1. října 2010 v 17:51 | Alex |  Všechny barvy lidskosti
Ahoj! Konečně je to tady - začnu přidávat povídku o Abbygail, na kterou se doufám těšíte. Ale než se tak stane, chci vám poskytnout základní informace ke kapitolovce:


Postavy: Abbygail, Amanda a Jim Robinsovi; Michael, Johanna a Hugo Boldini, doktor Schwarz, Fred
Děj: Svět je přecivilizovaný a lidé nechávají své děti ještě před narozením naprogramovat, aby byli dokonalí jako celá společnost. Tuto idylu kazí hrstka lidí "z divočiny", kteří se odmítli stát přecivilizovanými a ponechali si svou přirozenost. Mezi nimi je i rodina Robinsových. Sedmnáctiletá Abbygail se skrývá spolu se svými rodiči, ale co se stane, když jednoho dne potká Michaela? Co když je její dosavadní život plný lží a ona může získat, po čem vždycky toužila?
Žánr: sci-fi/drama/romantika
Předpokládaná délka: 15 - 20 kapitol (kapitoly jsou delší než u předchozích povídek)
Upozornění: I když jde o sci-fi a přecivilizovanou společnost, nečekejte žádné roboty a superauta na hyperpohon. Na takové věci si nepotrpím.

Bonusy: