Hermiona byla nejšťastnější za celý svůj dosavadní život. Měla svého Draca a své kamarády, mezi které dělila čas. Ve škole se věnovala výhradně Harrymu a Ronovi a k večeru se snažila být tajně s Dracem. Někdy jim to nevyšlo, ale další den si to vynahradili. Scházeli se v komnatě nejvyšší potřeby, povídali si a mazlili se. Bylo jim spolu moc dobře, ačkoliv ještě nedávno byli zarputilými nepřáteli. Dříve znali jen urážky a výhružky, ale teď k sobě mluvili něžně a zamilovaně.

            Občas Hermionu znepokojovalo vědomí, že Draco patří do Zmijozelu a hlásí se k Voldemortovi, ale snažila se na to nemyslet. Nikdy o tomto tématu s Dracem nemluvili.

            Fénixův řád byl v pohotovosti, jenomže Smrtijedi bohužel také. V Denním věštci se často objevovaly znepokojivé zprávy o děsivých vraždách a útocích Voldemortových nohsledů na nepřátele jejich pána a čaroděje z mudlovských rodin.

            U nebelvírského stolu vždy nějaké noviny kolovaly, takže se Hermiona o všech hrůzách dozvídala. Nedokázala si pomoct, a jakmile si nějakou z takových zpráv přečetla, podívala se po očku ke zmijozelskému stolu. Draco někdy pokrčil rameny, někdy lítostivě sklopil hlavu a někdy uhnul pohledem. Uhýbání pohledem Hermionu znepokojovalo nejvíc. Jak moc si přála, aby s tím neměl nic společného!

            Uplynuly dva měsíce a slunce hřálo celé dny. Harry s Ronem se Hermioně smáli, že je nějaká moc veselá. Že by to sluníčko? Naštěstí neznali pravý důvod jejího veselí. Včerejší schůzka s Dracem byla totiž výjimečná. Jako obvykle se sešli v komnatě nejvyšší potřeby, kde si společně lehli na pohodlné kanape. Drželi se za ruce a mluvili o budoucnosti. Hermiona Dracovi nadšeně povídala o svých poškolních plánech, a když se Draca zeptala na jeho plány, Draco pokrčil rameny.

"Konec školy je daleko a budoucnost mě děsí. Vůbec nevím, co se mnou bude. Jistě, otec by mi sehnal nějaké místo, ale podle jeho gusta. Chtěl bych se hlavně odstěhovat od rodičů, ta jejich péče by mě jednou zničila," pověděl. Hermiona ho objala kolem hrudi a přitiskla se k němu.

"Moje péče by ti nevadila?" zeptala se. Draco ji pohladil po vlasech a odpověděl: "Ty jsi jiná, nevnucovala bys mi svoje názory. Navíc tě miluju." Hermiona se na něj překvapeně podívala. Tohle vyslovil poprvé a naprosto vážně. Hermionu to zahřálo u srdce. Cítila se, jako by začínala nový život. Život s Dracovou láskou v srdci.

"Taky tě miluju, Draco," řekla. Pak se nad něj nahnula a políbila ho. Draco jí vsunul jednu ruku do vlasů na krku a druhou na záda a obrátil se s ní o 180°. Postupně se oba svlékli a spojili svá těla v jedno. Od té noci zářila Hermiona víc než slunce. Byla naplněná láskou a skrz úsměvy ji rozdávala na všechny strany. Radost jí pokazily jedině články v Denním věštci ohlašující úmrtí dvou mladých manželů způsobené smrtící kletbou. Vrhla nenápadný pohled na druhý konec síně a vyhledala Draca. Právě také držel noviny v ruce. Když si všiml, že se na něj Hermiona tázavě dívá, odložil noviny a podíval se někam úplně jinam. Najednou měl spoustu práce, ale ne a ne se podívat na Hermionu.

            Ten den večer se Hermiona vymluvila na knihovnu a šla se s Dracem projít. Naštěstí už byla tma, takže se nemuseli tolik bát, že je někdo uvidí spolu, a i kdyby, Hermioně už to bylo celkem jedno. Jejich vztah byl vážný a oba si za ním stáli, tak už jí připadalo skoro zbytečné držet to v tajnosti. Největší starost jí dělalo, jak by reagovali její nejlepší kamarádi.

            Drželi se za ruce a šli mlčky podél Zapovězeného lesa. Nebylo by tak neobvyklé, že mlčeli, ale tohle mlčení bylo jiné. Hermiona na Dracovi viděla, že se něco špatného stalo.

"Draco, co se děje? Něco tě trápí, nezapírej," řekla. Draco se jí vůbec nepodíval do tváře a opáčil: "Nic se neděje, všechno je normální." Hermiona věděla, že je to lež, ale copak to má z Draca páčit? Až bude chtít, sám jí všechno poví.

            Na první pohled se opravdu nic nezměnilo, Hermiona však Draca už dobře znala a všimla si jeho neobvyklé odměřenosti a ztrápeného výrazu ve tváři. Dracovi se něco přihodilo, jen nevěděla, jak zjistit, co to je. Už se Draca neptala přímo, protože věděla, že by se odpovědi vyhnul, ale brala to oklikou. Ptala se ho jednotlivě na rodinu, kamarády a školu. Nic podstatného se bohužel nedozvěděla.

            Uplynuly dva týdny od útoku na Hermionu a Draco ani nikdo z jeho kumpánů neutrousili na Hermionin účet jedinou urážku. Harry s Ronem měli také docela klid, i když je Zmijozelští čas od času urážkami provokovali.

            Hermiona měla všechny úkoly hotové, tak si šla jen tak pro zábavu přečíst do knihovny něco lehčího, o čemž by Ron prohlásil, že je to slušná magořina. Sedla si s knihou na židli ke stolu v koutě knihovny a ponořila se do čtení. Asi po půl hodině strávené takto příjemnou činností uslyšela, že si někdo přisedl naproti ní. Zvedla oči a uviděla svého letitého nepřítele Malfoye.

"To mě mohlo napadnout," pomyslela si.

"Ahoj," pozdravil Draco. Hermiona nasadila zkoumavý pohled.

"Ahoj," opáčila a sledovala, co bude dál.

"Jak jsi na tom? Co ruka, kdy ti sundají sádru?" zeptal se.

"Už zítra. Madame Pomfreyová mi dávala lektvar, takže mi kost rychle srostla," odpověděla Hermiona. Celou tuhle situaci nějak nechápala. Seděla v knihovně s Dracem Malfoyem a normálně si s ním povídala bez urážek a kyselých obličejů. Byla to velmi příjemná změna Hermiona se jí rozhodně nechtěla bránit.

            Pár minut spolu mluvili o učitelích a pak ztichli. Draco však věděl, s jakým tématem chtěl začít.

"Mohla bys mi odpustit?" chtěl vědět.

"Měla bych? Jestli ti mám odpouštět, jenom aby ses přesvědčil, že bych jako čarodějka s čistou krví byla dobrá, tak se klidně otoč a odkráčej," oznámila Hermiona. Přece jenom si chtěla zachovat svou hrdost. Draco zakroutil hlavou a mírně se uchichtl.

"Je poznat, že jsi z Nebelvíru," prohodil, "a jsi dobrá tak jako tak." Teď se zase musela usmát Hermiona. Nekorunovaný princ Zmijozelu Draco Malfo pochválil mudlovskou šmejdku!

"Přijmeš teda moji omluvu? Nevím, jestli je to polehčující okolnost, ale k tomu strčení ze schodů mě vyhecoval Sam, jeden sedmák. Nebylo by dobré dostat se s ním do sporu," naléhal Draco. Hermiona zaklapla knihu a podívala se Dracovi zpříma do očí. Byly upřímné a prosebné jako nikdy jindy.

"Máš štěstí, že jsem tam Sama skutečně viděla, takže polehčující okolnost můžu uznat. Tak fajn, odpouštím ti. Omluva se přijímá. Spokojený?" usmála se Hermiona.

"Díky, naprosto," řekl Draco. Pak se oba téměř současně zvedli ze židlí a bok po boku se vydali z knihovny. Na chodbě se krátkým pozdravem rozloučili a rozešli se každý ke své koleji.

            Teprve za rohem si Hermiona uvědomila, jak zvláštní tohle odpoledne bylo. Odpustila Dracovi a mluvila s ním jako s každým jiným spolužákem.

Planetu Zemi obsadili mimozemšťané nazývaní duše. Nechávají se implantovat do lidských těl a ovládají je natolik, že původní lidský majitel těla je jen maličkou částí mozku a někdy zmizí úplně.

Melanie Stryderová je dosud člověk a nechce, aby ji duše dopadli. Jednoho dne ovšem není dostatečně rychlá a její tělo ovládne Poutnice. Melanie se ale nehodlá vzdát. Zahrnuje Poutnici svými myšlenkami a vzpomínkami, až ji přiměje zamilovat si jejího přitele Jareda a bratra Jamieho.

Jared a Jamie jsou dosud lidé a skrývají se. Poutnice a Melanie se je vydají hledat, obě s láskou v srdci.

Jak to dopadne, když duše v těle Melanie pronikne do úkrytu skupiny lidí? Jak se k ní zachovají? Změní své názory v průběhu času?

Úmyslně jsem neprozradila celý děj, protože pak už by čtení to pravé ořechové. Hostitel je další mistrovské dílo autorky ságy Stmívání, tentokrát bez upírů:). Kniha se pohybuje mezi žánry sci-fi a psychologický thriller a dokáže čtenáře upoutat.

Konec mě hodně překvapil a trochu i dojal, ale neprozradím! Jen si to přečtěte. Na první pohled je Hostitel hodně tlustá bichle, ale díky skvělé čtivosti to ani nepostřehnete.

Dočetla jsem se, že se začalo chystat filmové zpracování a už je rozdáno pár hlavních rolí. Na film si jistě ještě počkáme, ale i tak se děsně těším už teď.

Všem doporučuju! Alex

            Nepřátelství mezi Nebelvírem a Zmijozelem přetrvávalo a rivalita mezi Harrym Potterem a Dracem Malfoyem a jejich přáteli rostla. Hermiona Grangerová se musela mít už šestý rok na pozoru. Draco Malfoy se svými kumpány si na ni čas od času počíhali, vysmívali se jí a ponižovali ji. Jako nejbezpečnější místo se jí jevila knihovna. Tam by Zmijozelští nepáchli, a navíc se tam cítila dobře, tak tam trávila hodně času. Sedávala u stolu s těmi nejtlustšími knihami, četla si, dělala si úkoly a povídala si se svými nejlepšími přáteli.

            Jednoho dne, když odcházela z knihovny, byla už tma a Hermiona měla co dělat, aby došla včas na nebelvírskou kolej. Nerada chodila pozdě, protože nerada připravovala svou kolej o body, které jí mohly chybět k dosažení Zlatého poháru.

            Hermiona pospíchala potemnělou chodbou se třemi knihami v náručí, když v tom se vedle ní ozvalo: "Co tak pozdě, Grangerová?" Hermiona chtěla hlas ignorovat. Přidala do kroku a chystala se co nejrychleji zmizet za rohem. Někdo ji však vzal za ramena a silou přitlačil ke zdi.

            Hermiona pohlédla do tváře útočníkovi. Crabe. O pár kroků dál stáli samozřejmě i Goyle s Dracem a poťouchle se na sebe dívali.

            Draco pokynul Crabovi hlavou a on pustil Hermionu. Byli si jistí, že jim neuteče, přecejenom byli tři. Hermiona opravdu zůstala na místě a čekala, co se bude dít. Zmijozelští uměli být dost hrubí, to už věděla.

            Draco přistoupil k Hermioně a vytrhl jí z rukou knihy.

"Copak to tady máme?" spustil a přehazoval si knihy z ruky do ruky. To musel mít ale sílu! Jednu knihu po chvíli odmrštil na konec chodby, z druhé vytrhl několik listů a odhodil ji také. V rukou mu zůstala ta nejtěžší.

"Načpak potřebují mudlovské šmejdky knihy? Nepovídej, že tě někdo vůbec naučil číst. Tobě přece stačí nalejvárna, proto jsi taková šprtka," mluvil Draco a současně nezaujatě listoval knihou. Hermiona využila jeho chvilkové nepozornosti a z hábitu vytáhla hůlku. Užuž se chystala vyslovit kouzlo, když se právě ona formulka ozvala nalevo od ní.

"Expeliarmus," řekl Goyle a Hermionina hůlka rázem ležela na podlaze o několik metrů dál.

            Draco zakroutil hlavou: "Koukej být hodná, jsi přece z Nebelvíru. Ale abys neřekla, tuhle knihu ti vrátím, už docela těžkne. Tak chytej!" Sotva vyslovil ´chytej´, vymrštil knihu z rukou. Trefil se přesně. Tlustá kniha praštila Hermionu do obličeje.

            Hermiona si okamžitě přikryla obličej oběma rukama a zaskučela bolestí. Opírala se o kamennou zeď a snažila se ukrutnou bolest vstřebat. Když ruce trochu oddálila od obličeje, všimla si na prstech kapek krve. Měla roztrhnutý ret a tekla jí krev z nosu.

            Na Dracově tváři se objevilo překvapení, možná až zděšení. Hermiona nic takového nečekala. Myslela si, že se spíš začne smát, takže už neváhala a rozběhla se k nejbližší koupelně. Hábitem si zadržovala krev a snažila se co nejrychleji uniknout. V tom uslyšela kroky. Letmo se ohlédla a uviděla, jak k Dracovi přišel jeden zmijozelský chlapec z posledního ročníku. Neznala ho jménem, ale dobře věděla, že má ve Zmijozelu velké slovo. Neslyšela přesně, co mladšímu kolegovi říkal, ale znělo to docela výsměšně a o chvíli později dokonce i jako hecování. Hermiona se tím však nechtěla znepokojovat a nezvolnila krok.

            Byla těsně před schody, pod nimiž ji čekala vytoužená koupelna, když se k ní někdo přihnal. Vzal ji prudce za loket, takže sebou úplně škubla.

"Ještě nekončíme, šmejdko," ušklíbl se Draco Malfoy, "ale už je dost pozdě, tak bys radši měla běžet. No tak honem, ať to stihneš!" Po těch slovech do Hermiony velmi silně strčil, až se rozkutálela po schodech. Než dopadla na první schod, stačila si ještě všimnout potěšeného úšklebku na tváři sedmáka. Pak vnímala jen tvrdé nárazy a ostré hrany kamenných schodů. Draco se svými kumpány zbaběle utekli.

            Harry Potter a Ron Weasley si jako správní nejlepší kamarádi dělali o Hermionu starost, když se nevrátila na kolej ani patnáct minut po večerce. Hermiona by se určitě neopozdila, muselo se jí něco přihodit! S touto myšlenkou v hlavách se vydali kamarádku hledat. Věděli, že chtěla jít ještě do knihovny, tak se vydali směrem k ní. Udělali dobře a Hermionu skutečně našli. Ležela v bezvědomí pod schody, u úst a nosu měla zaschlou krev a její hábit byl celý potrhaný. Okamžitě ji dopravili na ošetřovnu.

Ahoj všichni, tak jsem se vám konečně vrátila! V Řecku na ostrově Kos bylo moc krásně a vedro mi tam díky větru vůbec nevadilo. K mojí velké radosti se dalo na Kosu skloubit válení u vody s antickými památkami. Hotel, kde jsme bydleli, měl příjemnou atmosféru a hlavně jsme se tam dali najít skvělí kamarádi. Díky tomu mám teď zkušenost s rozlišováním jednovaječných dvojčat. I když na první pohled vypadaly obě stejně, každá je prostě jiná. Nejlepšími rozlišovacími znaky pro mě byl tvar obličeje, pihy a taky chování :D. Na zpáteční cestě se nás trochu dotkla celořecká stávka, kvůli které se nám zpozdil odlet, ale bylo to jen o hodinu.

Samozřejmě jsem si nedala klid s psaním. Kromě Malverinu jsem se pustilla do jedné HPFF opět s párem Hermiona a Draco. Přepisuju ji do počítače, abych zjistila, jak je to ve skutečnosti dlouhé. Pak to rozdělím na několik částí a dám vám to k přečtení.

Užívejte si prázdniny! Alex.

Ahoj, lidi, jak si užíváte prázdniny? Kam se chystáte? Já za pár dní odjíždím s celou familii do Řecka,

takže tady nebudu, ale pak se určitě ozvu.

Píšu Malverin, čtu Piráty z Karibiku a chystám se na Hostitele - konečně. Byla jsem v kině na Zatmění a moc se mi to líbilo. Jestli chcete znáz podrobnosti, podívejte se k Destiny (viz. spřátelené blogy), kde je naprosto dokonalá recenze, se kterou 100 procentně souhlasím.

Mějte se hezky a uživejte si volna! Alex