Červen 2010

Palác času

26. června 2010 v 18:17 | Alex |  povídky - fantasy
Ahoj, návštěvníci. Včera jsme byli se třídou na výletě v Praze, ale co se gymplákům nestane - žačalo se nám kouřit z autobusu. V první chcíli jsme mysleli, že hoříme, ale byla to "jenom" porucha topení. Takže jsme si výlet protáhli o čekání na nezávadný autobus :D. Dneska jsem si poprvé poslechla moje nová CD - Under my skin a The best damn thing obojí od Avril Lavigne. Je to skvělý, a navíc jsou ke všemu texty. Bezva.
Jaké bude vysvědčení? Já budu mít čtyři dvojky, takže vyznamenání jisté:)

Povídka Palác času je asi rok stará povídka. Psala jsem ji do jedné literární soutěže, ale asi se porotě nelíbila. Je fakt, že oproti vítěžným to nic moc nebylo, ale snažila jsem se. Povídek už moc nepíšu, takže těžko říct, jestli se dočkáte nějaké současné. U téhle povídky jsem si trochu hrála s přímou řečí. Možná si všimnete, ža Denisa má v rozhovoru s Duchem času uvozovací větu až za přímou řečí, kdežto Duch času má uvozovací větu před přímou řečí. Přeju hezké čtení. Alex

Palác času

            Denisa nikdy nechápala čas, často ji dováděl k šílenství. Když se jí někde líbilo nebo když potřebovala něco udělat, čas letěl jako splašený. Naopak před tím, než učitel v zeměpise vyslovil jméno žáka, který bude zkoušen, muselo uběhnout několik hodin. A přitom vteřinová ručička nestačila oběhnout ani jedno kolo.
            Občas Denisu napadlo, že se musí naučit si čas organizovat. Udělala si časový plán, jenomže když se o chvíli zdržela, zpoždění se podepsalo na časovém plánu, který se brzy rozpadl.
            Když se jednou ráno místo v šest hodin probudila Denisa až o půl deváté, okamžitě dostala vztek na budík a samozřejmě na čas. Celá rozčilená vstala, vzala budík do ruky a mrštila jím proti zdi. "Pitomej čas!" zakřičela. Zkroutila se na koberec a začala soptit: "Nesnáším čas. Kdo to vymyslel? Čas je něco příšerného, nechápu ho, je to hotový blázinec."
            Potom se před ní začalo něco nebo někdo zhmotňovat. Mohl to být člověk. Měl zvláštní hlavu, vypadala jako lví. Neměl nohy, vznášel se nad zemí a byl průhledný. Dal si ruce nespokojeně v bok a zakroutil hlavou: "Pozoruji tě už nějakou dobu a vůbec se mi nelíbí, jak se chováš k času." Mluvil neuvěřitelně učeným hlasem.

Sufíjské víření

24. června 2010 v 19:22 | Alex |  o mně
Ahoj, nemám zrovna, co bych napsala, tak se s vámi alespoň podělím o svůj včerejší úžasný zážitek. Jak snad všichni víte, chodím do jógy. Včera jsme měli poslední hodinu a na zakončení jsme dělali sufíjské víření. Oblékly jsme si dlouhé sukně a připravily se na točení.
První půlhodinu jsme dělaly středový tanec, kde jsme jen opakovaly šest pohybů pořád dokola, abychom se připravily na točení. Po půlhodině se změnila hudba, my změnily postoj a začaly se pomalu otáčet s pohledem do dlaně. Zrychlovaly jsme a zrychlovaly, pak jsme daly dlaň dolů a úžívaly si sufíjské víření. Celou čtvrthodinu jsme se motaly, ale v podstatě jsme to vnímaly tak, že se hýbe okolí, a ne my. Bylo to úžasné, protože ačkoliv jsem se 15 minut točila, nemotala se mi hlava. Když hudba skončila, domotaly jsme se k žíněnkám, na které sebou plácly a nějakou dobu ležely, aby se nám přestala půda motat pod nohama. Bylo to naprosto dokonalé zakončení letošní jógy!

sufíjci

Angličtina - zkoušky

21. června 2010 v 18:42 | Alex |  o mně
Ahoj! Od září chodím na kurzy angličtiny a dělám úkoly navíc kvůli jednomu dni - a tím byl dnešek. Dnes jsem byla v Praze a skládala zkoušku na certifikát TELC English B1. Byla jsem strašně nervózní, dokonce jsem nemohla ani jíst, což se mi ještě nikdy předtím nestalo, ani při příjmačkách na gympl. Z písemné části mám celkem dobrý pocit, možná až na dopis a u ústní části těžko říct. Byla jsem ve dvojici se sympatickou mladou maminkou, která byla mnohem nejvóznější než já, takže oproti ní jsem mluvila celkem dost, ale kdoví, jak je to oproti těm ostatním. Výsledky se dozvím až v září, tak doufám, že jsem to nepokonila.
Představte si, že za mnou na písemné zkoušce seděl kluk, který vypadal úplně jako herec Jacoba ze Stmívání! Snad si nevšiml, že jsem na něj tak civěla :) Vy byste necivěli, kdyby se vám něco takového stalo?
To by pro dnešek stačilo, mějte se:) Alex

komenský

12. Kapitola

17. června 2010 v 20:28 | Alex |  Andělé a Zatracení
Ahojda, lidičky! Když jsme na začátku roku začínali s biologickými praktiky, starší studenti nás strašili pitváním žab a kravského oka. No, vymýšleli si, ale zase tak daleko od pravdy nebyli. V letošních posledních praktikách jsme pitvali rybu. Kamarádky se toho naštěstí ujaly, takže jsem se v tom moc nemusela hrabat, ale nebylo to vůbec tak hrozné. Rozříznutý žížala smrdí víc než ryba:)
Teď už k věci. Přidávám poslední kapitolu k Andělům a Zatraceným, snad se vám bude zakončení líbit. Vím dobře, že tahle povídka za moc nestála, ale prvotina je prostě prvotina.
Dokončená kapitolovka má ovšem nevýhodu. Co sem budu dál přidávat? Jednorázové povídky skoro vůbec nepíšu, věnuju se Malverinu (že bych o něm zase něco napsala?) a kapitolovku bych si musela vycucat z prstu. Zatím to nechám koňovi, ten má větší hlavu. Přeju příjemné čtení:

            Angel s Billem šli k závěsu, kterým se do místnosti vchází, aby se podívali, jak to vypadá s Chrisem. Když dorazili, Angel se moc ulevilo. Chris stál na nohou a byl naprosto v pořádku.
"Rád tě poznávám, BiIlle," řekl Billovi.
"Já tebe taky," usmál se Bill.
"Chrisi," osmělila se Angel, "myslíš, že se z Klíče osvobodila i Sophie?" Chris pokrčil rameny.
"Pojďme ji hledat."
            Prohledali celou síň a každého se na Sophii ptali, ale nikde nebyla. Potom se k nim přihnala Simba s Linnie.

Pohled do zrcadla (charakteristika)

14. června 2010 v 12:00 | Alex |  moje povedené slohovky
Ahoj, čtenáři! Přichází čas na slibovanou slohovku. Psali jsme ji asi před měsícem ve škole a ze čtyř témat mi tohle přišlo nejjednodušší. V pátek jsme naše práce dostali opravené a mám jedničku! Jsem moc ráda, protože mě psaní tohoto tématu docela bavilo. Jak jsme s mojí kamarádkou konstatovaly, o sobě se píše prostě nejlíp. Přečtěte si to a napište, co si o tom myslíte. Díky, Alex.

Pohled do zrcadla
(charakteristika)

Osnova: 1. Odraz v zrcadle
2. Pro zrcadlo neviditelné
3. Cílevědomost
4. Moje koníčky
5. Já a učení
6. Vševědoucí zrcadla

Když se podívám do zrcadla, vidím naprosto obyčejnou šestnáctiletou dívku. Ničím se nijak výrazně neliším od svých vrstevníků. Mám oválný obličej, hnědé oči a hnědé dlouhé vlasy. Na nose se mi vždy se sluníčkem objeví pihy. Nejsem ani vysoká, ani malá. Řekněme, že jsem tak akorát a tato výška mi vyhovuje. Oblékám se většinou tak, jak je mi to nejpohodlnější, takže mě zrcadlo často ukazuje v riflích a tričku.
V zrcadle může každý vidět, jak vypadá a jak působí jeho zevnějšek, ale o vlastnostech člověka už zrcadlo nic nepoví. Snad jen z řeči těla lze vyčíst, že jsem trochu ostýchavá, ale kamarádská. Většinou, když mě lidé vidí poprvé, připadám jim vyplašená jako malé kůzle a zdá se jim, že mě vůbec neslyší, protože "kuňkám". Ano, tohle se mi stává, když se dostanu mezi neznámé lidi. Stačí mě však lépe poznat, aby si lidé dozvěděli, že i takové kůzle jako já umí pořádně zamečet.
Nejsem právě moc společenská, introvertní povaha je na mě znát. Jsem kamarádská a na své kamarády nedám dopustit. Ráda jim pomůžu, když to potřebují, a právě pro tuto mou vlastnost si mě cení. Umím být také docela upovídaná, ale jak už jsem podotkla, musím mít kolem sebe lidi, které znám.
Jednou z mých důležitých vlastností, na kterou jsem já sama pyšná, je cílevědomost. Často se mi stane, že mi věci nevyjdou tak, jak jsem si představovala, ale rozhodně neskloním hlavu a neodejdu "se svěšených ocasem" už jen proto, že ocas nemám. Zkrátka musím najít jinou cestu, kterou se dostanu ke svému cíli, a jestli se mi do cesty dostane překážka, přejdu opět na jinou cestu. Ovšemže to není snadné, ale vzdát se nehodlám. Ne nadarmo je mým životním mottem citát Buďtě králi ve svých snech a hledejte místa svá na vrcholu."
Stejně jako moje povaha, tak i moje koníčky jsou spíš klidnějšího rázu. Už od malička jsem nejradši zalézala do koutka s nějakou pěknou knihou. Mám ráda fantasy literaturu, kterou nejen čtu, ale i píšu. Mým absolutně největším koníčkem je psaní příběhů. Už přes dva roky píšu fantasy román, ale stále nejsem u konce. Kromě psaní knihy se literatuře věnuji i na svém internetovém blogu, kterému jsem naprosto propadla. Vždy mě potěší nový komentář k článku nebo článek od mého oblíbeného blogera.
Už od školky mi maminka opakovala, že nejdřív práce a až potom zábava, a touto zásadou se řídím prakticky dodnes. Dokud nemám udělané úkoly, nesednu si ke knížce s naprosto čistým svědomím. Dodržování tohoto pravidla mi ovšem někdy kazí lenost. Ano, jsem líná. Víte, co je to za přemáhání, když přede mnou na stole leží sešit dějepisu a za mnou v zásuvce je naprosto osamělý sešit s nedokončenou kapitolou? Vím, že bych se měla učit a že když místo toho půjdu psát, budu si to druhý den vyčítat, ale učte se, když vás doslova svrbí ruka a chce něco honem psát! Hodně zápasím i s televizí. Někdy je nad moje síly zvednout se ze sedačky a utéct ze zóny  televize do pokoje, kde na mě čeká učení. Přes veškerou lenost se mi naštěstí dosud daří udržet si na vysvědčení vyznamenání a doufám, že se to nezmění.
Možná jednou někdo vymyslí zrcadla, která budou odrážet jak náš zevnějšek, tak i vnitřní vlastnosti a my už se nebudeme muset popisovat sami. Možná by to tak ale ani v budoucnu být nemělo, protože poznávat lidi a zjišťovat, jací vlastně jsou, je v podstatě zábava. Stále na vás čeká nějaké překvapení.

11. Kapitola

12. června 2010 v 17:55 | Alex |  Andělé a Zatracení
Ahoj! Původně jsem vám dnes chtěla napsat svou slohovou práci, kterou jsme nedávno dostali ve škole konečně opravenou, ale pak jsem si uvědomila, že by mi zas dlouho trvalo, než by se sem dohrabala, takže nejdřív kapitola:). Slohovka bude příště. Vraťme se tedy do země Zatracených:

"Mockrát děkuju za tvou magii, ale myslím si, že bych
si ji neměl nechávat. Chytej!" pravil a všechny útoky, které na něj dosud Angel poslala, jí vrátil i s úroky.
            Angel dopadla na zem a cítila, že ji opouští energie a magie. Bylo jí příšerně, nejhůř za celý její život. Z očí se jí draly slzy.
"Dej mi Klíč, Angel, řekl bych, že už máš dost,"prohlásil Leas. Angel neměla sílu ani se pohnout.
"Dej mi Klíč," zopakoval Leas výzvu. V tom začal přívěsek Angel pálit. Rozzářil se zelenkavým světlem a vznášel se pár centimetrů nad zemí. Angel se začala vracet síla. Vstala z podlahy a jediným úderem poslala Lease na druhý konec místnosti.

10. Kapitola

7. června 2010 v 19:02 | Alex |  Andělé a Zatracení
Ahoj. Tento týden budu mít ve škole dost napilno, takže nevím, jak to stihnu s články (ne že bych se jindy s přidáváním přetrhla).
Je tu další kapitola mé fantasy prvotiny. Abych pravdu řekla, je to dost odfláknuté a urychlené, ale na druhou jsou tu zakotveny některé věci z Malverinu:) Přeju hezké čtení:

"To je Simba," špitl Chris..
"Tak tohle má být královna?" pomyslila si Angel. V rohu byla černovlasá slečna v černofialovočervených dlouhých šatech s fialovými netopýřími křídly. Vypadala ztrápeně a celá se třásla.
"Simbo," oslovila jí Angel. Královnička sebou trhla, pohlédla na ni a sikla:
"Co jsi? Další Leasův poskok? Klíč k mé moci už máš, tak co ještě chceš?" Angel na ni promluvila klidným hlasem: "Já jsem anděl a jmenuju se Angel. Klíč jsem Leasovi sebrala, je v něm uvězněna spousta nevinných. Dokážeš je osvobodit?" Simba se na ni vyděšeně podívala a potom řekla: "Bez Klíče nemám žádnou moc."

Změna designu

4. června 2010 v 19:59 | Alex |  poznámky
Moji milí čtenáři i náhodní návštěvníci, uvítejte nový design:) Pracovně mu říkám "žlutý design" a vytvořila jsem ho celkem rychle, jen mi dalo práci rozhodnout se, jak by měl nový design vypadat. Když se mi na jedné stránce podařilo namíchat tyto dva odstíny žluté, jaké jsou na stránce a na menu, už jsem jasně věděla, co chci. Jednorožec v záhlaví se mi povaloval už dlouho v počítači, ale konečně našel uplatnění.
Hlavním bodem designu, který jsem chtěla v každém případě, je vlastní menu. Rozdělila jsem rubriky podle svého gusta a také oblíbené stránky jsem si trochu roztřídila, takže se dostalo nejen na moje drahá SB, ale i na blogy, kam se občas chodím mrknout a něco si přečíst.
Doufám, že se vám nový design líbí. Hlasujte prosím v anketě, a jestli mi napíšete vlastní názor do komentářů, budu moc ráda. Mějte se.
                                                              Vaše Alex

9. Kapitola

2. června 2010 v 21:00 | Alex |  Andělé a Zatracení
Ahojda! Už jsem dostala známku za charakteristiku Isabely Becketové a mám 1/2. Představte si, že mi jasnovida opravila na jasnovidce! Njn, holt Strážce nečetla, tak nemůže vědět, kdo je jasnovid. Tady máte další kapitolu k AaZ. Je možná trochu uspěchaná, ale jak jsem to v devítce napsala, tak to prostě je:) Ať se líbí:

Angel si nechala od Chrise všechno vysvětlit. Sophie vyzradila Angel fakta, která se do jiného světa vůbec neměla dostat, tak ztratila své místo v zemi Zatracených. Měla předstoupit před soud, ale její síla je pro boj proti Leasovi potřebná. Nyní je v Klíči a když se vše podaří, dostane se z něj bez následků. Stejně tak Bill a jiní.
            Dobrý týden Chris Angel učil používat její magickou sílu, která se u ní projevovala fialovou září. Chris měl podobnou sílu, modrou, ale o poznání slabší.
Jednou v podvečer, když se Angel učila odrážet magii nepřítele, uslyšeli venku před chalupou dupot kopyt.