Únor 2010

Sociologický výzkum - výsledky

26. února 2010 v 18:34 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni! Vzhledem k tomu, že se mi konečně podařilo dopsat Ztracenou hůlku, i když s dost otevřeným koncem, si dovolím přidat článek na jiné téma. Asi vás zajímá, jak dopadl můj sociologický výzkum, tak tady máte odpověď. Je to zpracovaný výzkum tak, jak jsme ho odevzali učitelce, akorát se mi nepodařilo vložit grafy, tak to máte bez grafů:(
Moc děkuju všem, kteří se výzkumu zúčastnili!

Tento sociologický průzkum, který právě držíte v rukou, si kladl za úkol ověřit následující hypotézy:
1. Podle našeho názoru se tvorbou www stránek prostřednictvím portálu blog.cz zabývají především dívky.
2. Blog využívají nejvíce lidé ve věku kolem 15 let, kdy ještě navštěvují základní školu; jedná se totiž právě o blogery základních škol, jež jsou schopni během jednoho měsíce publikovat obrovská kvanta článků různého druhu, zaměření a témat.

Průzkum jsme prováděly přímo prostřednictvím našich blogů, kde nám naši respondenti zodpovídali následující otázky:

1) Jsi holka nebo kluk?

2) Kolik je ti let?

3) Navštevuješ základní školu/víceleté gymnázium/gymnázium/střední školu/vysokou školu/zaměstnání?

4) Jak dlouho máš svůj blog?

5) Kolik hodin týdně strávíš na svém blogu?

6) Kolik článků za měsíc publikuješ?


A výsledek?

I.První graf, ukazující procentuální zastoupení pohlaví tvůrců blogů, potvrzuje naši hypotézu, že se tvorbou blogů zabývají především dívky. Podle severu www.blog.blog.cz, kde sídlí administrátoři portálu blog.cz, je velké zastoupení ženského pohlaví mezi blogery(lidmi vytvářejícími blogy) historicky determinováno. Důvodů může být hned několik. Mluví se o větší komunikační aktivitě žen, o jejich menší zdrženlivosti ve vyjadřování, ale také bývá zmiňováno psaní deníků, kterému se tradičně věnovaly převážně dívky a ženy.

II.
Na grafu II. můžete vidět věkové zastoupení blogerů, kde je opět potvrzena jedna z našich hypotéz. Z grafu je zřetelné, že blog skutečně nejvíce využívají lidé ve věku 15 let.

III.
Poslední graf ukazuje, kolik studentů navštěvuje určitý typ školy, a přesně jak jsme předpokládali, nejvíce blog využívají žáci základních škol. Podle našeho názoru je to proto, že žáci základních škol mají nejvíce času a snaží se o něj prostřednictvím blogu podělit s ostatními.

IV.

VĚK
11
12
13
14
15
16
17
18
průměrné stáří blogu v měsících
1,0
2,0
2,3
11,7
13,6
7,3
11,0
10,0

Z tabulky závislosti věku blogerů na stáří jejich blogů můžete snadno vyčíst, že od jedenácti do patnácti let stáří blogů stoupá, ale v šestnácti letech se najednou prudce snižuje. Toto zjištění jen potvrzuje fakt, že lidé si po nástupu na střední školu nezakládají blogy tolik, jako na základní škole.

V.

TYP ŠKOLY
víceleté gymnázium
gymnázium

průměrný počet hodin týdně na blogu
4,4
4,8
5,2
4,9

Tabulka závislosti typu školy, kterou uživatelé blogů navštěvují, a hodin strávených týdně na blogu je možná trochu překvapující, když ukazuje, že nejvíce času na blogu tráví gymnazisté, ale porovnejte toto zjištění s další tabulkou.

VI.

TYP ŠKOLY
víceleté gymnázium
gymnázium
průměrný počet článků za měsíc
34,5
12,3
14,8
11,8

Přestože podle předchozí tabulky tráví nejvíce času na blogu studenti gymnázia, nepíší zdaleka tolik článků, jako žáci základních škol.

HP - Ztracená hůlka - 4. část

24. února 2010 v 20:03 | Alex |  povídky - Svět Harryho Pottera
Ahoj lidi, z komentářů je poznat, že většinu z vás HP asi moc nebere. Pro tu většinu mám šťastnou zprávu - tohle je poslední část. Pro nadšence HP to možná moc veselé není, ale myslím si, že už tak je moje povídka dost dlouhá a přiznám se vám, že to nadšení, se kterým jsem psala začátek, mi bohužel nevydrželo až do konce, takže závěr možná nebudu "to pravé ořechové". Tak příjemné čtení:

Hermiona s očekáváním hleděla do Dracových stříbrných očí. Draco si nervózně prohrábnul vlasy rukou. Nevěděl, kde by měl začít.
"Víš, je to trochu zmatené. Pochopím, když se mi vysměješ a ani se ti nebudu divit. Jasně, všichni mě máte za zmijozelskou svini a Voldemortova přívržence, jenže to nejsem. Jo, možná jsem nějakou dobu byl, ale poslední dobou se mi to dost příčí. Všichni slepě poslouchají svého pána, ale já už mu nechci dělat poskoka. Je zlý a je nebezpečný, ale je mi to jedno. Nechci být na jeho straně jen proto, že je tam po celou dobu moje rodina. Nezáleží na mé rodině, záleží ksakru na tom, co chci já," ulevil si, "záleží na tom, co cítím." Pak vzal Hermionu za obě ruce a snažil se z jejího obličeje cokoliv vyčíst. Hermiona byla však naprosto neprůhledná. Její obličej byl vážný a oči lačnily jen po tom, aby Draco pokračoval.
Draco se nadechnul a mluvil dál: "Hermiono, asi je to vážně pitomost, ale víš, strašně mi na tobě záleží. Kdyby udělali Potterovi nevím co, bylo by mi to jedno, ale když jsem viděl, v jaké situaci ses ocitla ty a jak moc ti na tvých přátelích záleží, musel jsem něco udělat. Není v tom nic jiného než ty. Jsi nádherná a chytrá, že by ti to všichni mohli závidět. Jenom pro tebe jsem byl ochotný zmizet Voldemortovi z očí a jít proti němu."
Hermiona překvapeně zamrkala.
"Měla jsem jednu teorii, Draco, ale tohle by mě v životě nenapadlo," řekla a následně se trochu začervenala, když si vzpomněla, na co myslela po Dracově hádce s Ronem nahoře v obrazárně. Draco vykouzlil na tváři jemný úsměv a vychutnával si Hermionino překvapení.
"Vypadáš kouzelně," řekl jí. Hermiona se znovu začervenala, ale nepřestala se Dracovi dívat do očí.
Ještě nějakou chvíli tam stáli naproti sobě, jen se na sebe dívali a čekali, co bude dál. Draco se bál jen o milimetr pohnout, aby nenarušil důvěrnou atmosféru a něco tak nepokazil.
Hermiona to nejdřív cítila stejně, ale pak ji začalo naplňovat vzrušení, jak si konečně uvědomovala, co jí Draco vlastně řekl. Ona si ve své mysli vysnila kladného hrdinu, který už nehodlal být loutkou svého okolí a dal se svou vlastní cestou. Draco byl k jejímu překvapení skutečně novým člověkem a co bylo ještě lepší - stal se novým člověkem kvůli ní. Líbila se mu a pro ni byl ochotný i pomáhat jejím přátelům, kteří by mu jinak byli naprosto lhostejní. Tyhle sladké myšlenky jí naplnily hlavu a ona najednou pocítila potřebu udělat něco hodně emociálního a spontálního.
Hermiona najednou vysunula svoje dlaně z Dracových a skočila mu kolem krku. Draco to nečekal, ale přesto ani nezavrávoral a chytil Hermionu kolem pasu. Hermioně její náhlý výpad připomněl čtvrtý ročník, kdy podobně objala Harryho před jeho utkáním s maďarským ohnivým drakem. Tohle však bylo něco úplně jiného. V jejím objetí s Dracem byl skutečný cit a nezapomenutelný pocit opravdového bezpečí a domova.
Jakmile si Hermiona uvědomila, co vlastně udělala, pustila Draca a chtěla od něj odskočit a omluvit se mu, ale Draco ji nenechal. Stále ji držel u sebe a usmíval se na ni.

Zatímco v tajné podzemní místnosti s krbem došlo k jednomu z největších poznání v životě dvou mladých lidí, do obrazárny nad zmíněnou místností se nahrnulo hned několik lidí v tmavých pláštích s hůlkami v rukou. Jeden z nich přistoupil k obrovskému obrazu lorda Voldemorta a zkoumavě se zahleděl na namalovanou hůlku.
"Čekal bych, že bude chytřejší. Na tomhle obraze nám nechal pořádně velkou stopu. Ještě nezmizala, to znamená, že je stále v pevnosti. Musí se tu někde skrývat," řekl vysměvačným hlasem. Jiný muž v plášti vystoupil z hloučku a zamířil do středu místnosti.
"Obrazárna nemá jen jednu tajnou místnost. Zkusme se podívat sem," navrhl a vzal za kovové madlo na zemi.

Draco s Hermionou sebou překvapeně trhli, když uslyšeli zvuk otevírajících se padacích dveří.
"Tak mě přecejenom našli," zamumlal Draco. Potom pustil Hermionu a naléhavě k ní promluvil: "Hermiono, teď musíš jít. Vrať se do Bradavic." Hermiona se na něj nechápavě podívala.
"A co ty?"
"To je jedno, o mě se nestarej," řekl důrazně. Hermiona odmítavě zakroutila hlavou: "To přece nemůžu."
"Musíš," opáčil Draco a sáhnul do svého pláště. Za okamžik měl v ruce něco dlouhého a hubeného.
"Tady máš hůlku. Celou dobu jsem ji měl u sebe. Podle mého plánu A, který nepočítal s nápadem Lenky Střelenky, měla být záminkou k tomu, abys zůstala se mnou a nevracela se do Bradavic. Spouštím plán B. Vezmi si hůlku a okamžitě letaxuj do Bradavic," vysvětlil. Hermiona si sice vzala hůlku, ale nehnula se ani o píď.
Padací dveře nad jejich hlavami se naplno otevřely a do tmavé místnosti skočil jeden Smrtijed. Jakmile uviděl Draca, zavolal: "Tady ho máme. Všichni sem!"
Draco na nic nečekal a dostrkal Hermionu až do krbu. Sám vzal z kotlíku hrst letaxu a vtlačil ho dívce do dlaně.
"Draco, já bez tebe nikam nepůjdu!" zakřičela na něj. Draco těkal očima mezi ní a Smrtijedy hromadícími se v malém prostoru stále větší rychlostí.
"Já se z toho dostanu, znám je a vím, co na ně platí. Ty musíš pryč. Prosím," mluvil dála tentokrát měl jeho hlas naléhavý tón. Hermiona se naposledy podívala do Dracových očí a pak upustila prášek letax se slovy: "Škola čar a kouzel v Bradavicích." Zatímco ucítila, jak ji pohlcuje přenášecí vír, přemýšlela nad tím, co udělá, až bude v Bradavicích. Musela uvědomit profesorku McGonagalovou, klidně postavit celou školu vzhůru nohama, hlavně aby zachránila Draca Malfoye.

Přistála v krbu nebelvírské společenské místnosti a naráz si hned všimla dvou věcí. Zaprvé, byli tam všichni tři její přátelé - Harry Potter, Ron Weasley a Lenka Láskorádová. Zadruhé, Lenka okamžitě vstala a zamířila k Hermioně s otevřenou náručí. Hermiona najednou nebyla schopná na cokoliv myslet. Vděčně se nechala od Lenky obejmout a rozplakala se. Mezi vzlyky se snažila ostatní upozornit na to, co musí udělat: "Draco je v nebezpečí. On sám neodejde, jsou tam Smrtijedi. Musíme pomoct. Pojďme pro někoho."
Lenka Hermionu chlácholila nejdřív jen tichým šššš jako by houpala v náručí miminko a pak začala i mluvit: "Uklidni se Hermiono, všechno jsme už zařídili. Draco tam nebude sám, neboj se." Hermiona pákrát popotáhla a nakonec přestala plakat. Byla celá roztřesená. Lenka ji dovedla k pohovce a usadila ji mezi sebe a Harryho.
"To nic,"ozval se hlas Harryho Pottera, "bude to dobré. Nechceš si poslechnout, jak jsme se sem s Lenkou dostali?" Hermiona krátce přikývla a zaposlouchala se do vyprávění . . .

HP - Ztracená hůlka - 3. část

15. února 2010 v 18:53 | Alex |  povídky - Svět Harryho Pottera
Předposlení část! Já chci tááák umět psát všema deseti. Díky škole už umím dvě a půl řady klávesnice, ale pořád to nestačí, abych psala všemi deseti normální text. Ach jo, to bude ještě trvat...
Užijte si čtení:

"Co to má znamenat? Zatraceně," zaklel Ron. Draco ho tiše napomenul. Museli být potichu.
Do místnosti za zdí najednou někdo vstoupil. Pohyboval se tiše a lehce, avšak hodně sebejistě. Jako první ho uviděla Lenka a musela si zakrýt ústa rukou, aby nevykřikla. Byl to Voldemort a byl jen přes jednu tenkou zeď od nich!
"Jak dlouho to ještě bude trvat?" zeptal se Voldemort nevrle svého služebníka. Snape vstal ze stoličky a odpověděl:"Už chybí jen vaše účast, můj Pane." Voldemort se neumělala pousmál a sáhnul pro něco na jednu z poli, které byly v pokoji. Za okamžik držel v pravé ruce malé nůžky a ustřihl si jimi nehet z levého palce. Nakonec nehet teatrálně vhodil do kotlíku.
Hermiona překvapeně vydechla a Ron zašeptal: "Jestli je to opravdu mnoholičný lektvar, tak. . . Proč to proboha dělá?"
Z pokoje za zdí se znovu ozval Voldemortův hlas : "Jsem zvědavý, jak bude mlaému Potterovi chutnat. Bude zvláštní vidět právě jeho v mé vlastní podobě, ale co se dá dělat, situace to vyžaduje. Přál bych si vidět jeho obličej, až ve sklepení přijde o svůj mladý život. Stejně tak bych chtěl vidět, jak budou ti malí škvoři překvapení, až zjistí, že zabili svého přítele."
Netrvalo dlouho a Snape dokončil mnoholičný lektvar a naběračkou ho trochu nalil do ozdobné číše. Potom oba, Snape i Voldemort, odešli z místnosti se spokojeným výrazem ve tváři.
Nebelvírští se zhrozili. Už pochopili Voldemortův strašný plán. Mnoholičný lektvar měl propůjčit Harrymu Potterovi Voldemortovu podobu, v níž měl sejít do vězení. Ron, Hermiona a Lenka už tou dobou měli mít zpět své hůlky, aby mohli Harryho, kterého by považovali za Voldemorta, zabít. Když už se Voldemort zbavil Albuse Brumbála, potřeboval se zbavit ještě Harryho Pottera, který ho ohrožoval už jen tím, že dýchal stejný vzduch.
"Co budeme dělat?" zvolal bezradným hlasem Ron. Všichni se odlepili od děr ve zdi a byli zcela šokovaní.
"Vy nebudete dělat nic," odpověděl Ronovi Draco, "nemůžete se jen tak objevit před Voldemortem, on si přece myslí, že jste ve sklepení."
"No pravě," prohodila Hermiona, "toho můžeme využít. Nikdo nás nebude čekat."
"Proč se nemůžeme jednoduše vrátit do vězení a počkat tam na Harryho? Nic by se nestalo, když víme, kdo má ve skutečnosti přijít," navrhla Lenka.
"Nemůžete se vrátit, protože právě teď už jsou dva Voldemortové na cestě do sklepení. Vede tam jen jedna cesta," namítnul neústupně Draco. Hermiona se kousla do spodního rtu.
Ron si povzdychl: "Když už jsi nás dostal z vězení, Malfoyi, předpokládám, že máš nějaký plán." Nebylo mu vůbec příjemné, že je na Malfoyovi závislý. Celých šest let s ním nechtěl mít nic společného a teď tohle!