Leden 2010

HP - Ztracená hůlka - 2. část

30. ledna 2010 v 20:27 | Alex |  povídky - Svět Harryho Pottera
Pokračování...

Všichni čtyři potichu vystoupali po schodech do přízemí a ostražitě se rozhlíželi, jestli k nim někdo nevítaný nepřiběhne.
"Jestli teď budete opatrní a půjdete za mnou, pochopíte, co se přihodilo Potterovi," upozornil je Malfoy. Ostatní se na sebe významně podívali poslechli ho. Draco je vedl dlouhou chodbou, která po několika desítkách metrů odbočovala doleva. Ušli několik dalších metrů v naprosté tichosti a zatrnulo v nich, když uslyšeli cvaknutí kliky. Jejich oči rozšířené strachem a očekáváním se obrátily k tuctovým dveřím pár metrů za nimi. Dveře se pootevřely, mezi dřevem a kovovými zárubněmi se objevila asi deseticentimetrová mezera a z tamní místnosti se ozvalo několik hlubších hlasů. Hermiona ztuhla na místě. Nevěděla, jestli má čekat, nebo upalovat pryč. Dveře se naštěstí zavřely a hluboké hlasy se ztišily.
Lenka si hlasitě oddychla. Málem i promluvila, ale Draco ji napomenul šeptavým PŠT. Lenka zavřela pusu připravenou k mluvení a jen pohodila hlavou v sebejistém gestu. Dlouhé medové vlasy se jí jen zatřpytily.
Draco zamával rukou, aby ho ostatní následovali, a vedl je ještě o několik metrů dál. Zatavil se u jedněch ze dveří, které vypadaly všechny stejně, a otevřel je. Když byli všichni uvnitř, rozhlíželi se po pokoji, kde nebylo nic než jedna police s tlustými knihami a stěny plné obrazů různých velikostí. Na každém obraze byla znázorněna nějaká osobnost Zmijozelu, ať už to byl Salazar Zmijozel, Tom Raddle nebo Lucius a Narcissa Malfoyovi.
"Co bude teď? Přednáška o historii Zmijozelu?" vydechl Ron. Draco si dal ruce v bok.
"Dej si pohov, Weasley,"zabručel.
"Já si mám dát pohov? To ty nás taháš za nos, Malfoyi," vyštěkl na něj Ron. Draco měl nutkání použít hůlku a zrzouna uzemnit.
"Ty musíš vždycky dělat problémy, co?" použil nakonec slovní prostředky."Kdykoliv se někde objevíš, přijdou problémy. Ty ušmudlaný zrzku!" Ronovi se nadmuly tváře vzteky. Odhodlaně si vyhrnul rukávy hábitu a chystal se do Malfoye pustit ručně. Když to Draco zaregistroval, už neváhal a vytáhnul hůlku. Namířil ji přímo proti Ronovi a triumfálně se zašklebil.
"Tak to už by stačilo,"ozvala se Hermiona, stoupla si mezi chlapce a každému z nich položila na hruď jednu dlaň.

HP - Ztracená hůlka, 1. část

27. ledna 2010 v 19:19 | Alex |  povídky - Svět Harryho Pottera
Ahoj lidi, jestli si říkáte, že už bych jako mohla vážně něco napsat, tak jste se právě dočkali. Poslední dobou jsem neměla na psaní moc náladu. Ve škole do nás nalívají semináře, maturitu a vysoké školy, i když v podstatě nikdy neřeknou nic určitého. Mám z toho depku, protože vůbec nevím, kam na VŠ. Navíc jsem dnes na anglické olympiádě zjistila, že až tak úžasně, jak jsem si myslela, na tom s anglinou nejsem.
Co se týče psaní, vyplodila jsem ze sebe akorát jednu povídku, moji první HP. Snad vám to nebude vadit a neukamenujete mě za nepřesnosti (z knih jsem četla jen první díl, ale filmy jsem viděla všechny :D). Povídka se týká mého oblíbeného páru Hermiona + Draco. Je trošku delší, tak ji rozdělím na několik částí. Pěkné čtení:

"Já nemám hůlku!" vykřikla poděšeně Hermiona.
"Ta největší kouzla se dějí bez hůlek," ozval se klidný hlas Lenky Láskorádové.
"Tohle není sranda," okřikl ji Ron, zatímco se snažil prudkým trháním rukou osvobodit z provazů, jež měl důkladně utažené za zády kolem zápěstí. Marně.
Do takové situace se nikdo z nich rozhodně nechtěl dostat. Ron Weasley, Hermiona Grangerová a Lenka Láskorádová byli ještě se svým kamarádem Harrym Potterem přepadeni Smrtijedy, když se šli projít k Černému jezeru. Smrtijedi měli zřejmě od svého pána nařízeno nikomu neublížit, protože všem čtyřem jen svázali ruce za zády a přemístili se s nimi do nějaké pevnosti. Nastal hrozný zmatek, všude někdo křičel, ař z toho Hermiona ztratila na nějakou chvíli vědomí. Probrala se až v té tmavé a vlhké místnosti celé z kamení. Seděla na studené podlaze a s hrůzou zjistila, že nemá hůlku. Ron a Lenka hůlky také postrádali. K hrůze všech tří se v místnosti, kde nebylo absolutně nic vidět, neozval Harryho hlas.
"Zatraceně," zaklel Ron, "kde je Harry?"
"Jestli mu něco udělali..." zazněl Lenčin hlas, tentokrát s bojovným tónem.
Hermiona nechala svou hlavu spadnout nazad, až se dotkla zdi, a zvolala: "Přece tady nemůžeme jen tak sedět, musíme něco udělat!"
"A co chceš asi udělat?" zeptal se pochybovačně Ron.
"Cokoliv," odpověděla Hermiona a jediným mrštným pohybem se postavila na nohy. Udělala dva opatrné kroky ve tmě a pod nohama jí zahrastilo něco železného.
"Tady je nějaký řetěz," oznámila přátelům.
"Že by hladomorna?" hádal Ron.
"Nejsme ve středověku," opáčila Lenka," někde jsou tu dveře. Vybavuju si jejich skřípot, určitě budou kovové." Zdálo se, že ji ta myšlenka posílila, takže se také postavila na nohy. Ron nechtěl vypadat jako buchta, tak s trochou námahy také vstal.
"Kéž bych měla hůlku," povzdychla si Hermiona, " stačilo by pár jednoduchých kouzel a dostali bychom se ven." Ron i Lenka s ní v duchu souhlasili.
Všichni tři začali opatrně propátrávat místnost. Obrátili se ke zdi zády, posunovali se po ní a toužili narazit na dveře. Vypadalo to, jako by byla místnost nekonečně dlouhá, protože se nikomu stále nedařilo najít dveře.

Zjišťuji...

18. ledna 2010 v 19:58 | Alex |  poznámky
Ahoj lidičky, mám jeden dotaz: Mám dopsat Lodenský les?
Mám bohužel pocit, že jediný, kdo Lodenský les čte, je Elisss (za to samozřejmě díky, jsi zlatíčko), a navíc mě psaní Lodenského lesa moc nebaví, vlastně jsem ho nikdy neměla promyšlený, začala jsem ho psát, aby i na blogu bylo co ke čtení, když už sem nedám Malverin.
Anděle a Zatracené už mám napsané a ti mně bavili a navíc má jejich děj spád, tak si tak trochu myslím, že by bylo lepší zveřejnit spíš Anděly a Zatracené, než Lodenský les, který by byl stejně utahaný.
Zajímá mě váš názor, co tady chcete?

Jak se mám...

14. ledna 2010 v 20:21 | Alex |  o mně
Ahoj lidičky, vypadá to, že k sociologickému výzkumu už nic nepřibude, tak můžu dát další článek. Moc vám děkuju za účast ve výzkumu, pak vám napíšu, co na to řekla učitelka:) Dělám výzkum ještě se dvěma kamarádkami a dohromady jsme nasbíraly kolem třiceti odpovědí, takže bezva!
Zrovna teď mám skvělou náladu, protože jsem zrovna doposlouchala Je suis malade v podání Dominiky Staré a Smoke on the water v podání Mira Šmajdy, a to prostě nemá chybu.
Dnes jsme měli ve škole přednášku o novým maturitách, tak jsem se trochu přestala děsit, protože to nevypadá až tak hrozně. Doufám, že už naše "úžasná" vláda nebude nic měnit, maturity tak jak jsou nastaveny, mi připadají dobré.
Půjčila jsem si z knihovny Pýchu a přemlouvání od Jane Austen a už se moc těším, až si to přečtu. Nejdřív ovšem musím přelouskat Nerudovy Balady a romance.
Pokusím se co nejdřív přidat kapitolu k Lodenskému lesu. Tuhle povídky byl chtěla už brzo dokončit a dát vám sem svou fantasy prvotinu Andělé a Zatracení, včera jsem si ji pročítala a myslím, že je docela pěkná a hlavně má spád.
Zatím se mějte. Alex


Sociologický výzkum

11. ledna 2010 v 15:32 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni, mám na vás prosbu. Pomůžete mi s domácím úkolem? Do základů společenských věd máme mít sociologický výzkum a uznejte, že cesta blogu je příjemnější než obíhání lidí na náměstí. Potřebuju jen zodpovědět šest o tázek.

Prosím, zapojte se úplně všichni, kdo na tyhle stránky vkročíte.

Otázky jsou následující:
1) Jsi holka nebo kluk?

2) Kolik je ti let?

3) Navštevuješ základní školu/víceleté gymnázium/gymnázium/střední školu/vysokou školu/zaměstnání?

4) Jak dlouho máš svůj blog?

5) Kolik hodin týdně strávíš na svém blogu?

6) Kolik článků za měsíc publikuješ?

Odpovídejte prosím do komentářů. Mockrát děkuje Vaše Alex.
P. S. : Prosím Sbéčka, aby si to okopírovaly na své blogy, pokud budou o chotná mi pomoct, a poslaly mi výsledky (tzn. obsah komentářů ve wordu) na e- mail alexesandra@seznam.cz do pátku 15. 1. 2010. Díky moc.

9. Kapitola

2. ledna 2010 v 15:53 | Alex |  Lodenský les
Ahoj čtenáři, tak jsem konečně dopsala devátou kapitolu. Málem se stydím, jak se s Lodenským lesem courám. Snad jste za tu dobu na moji povídku nezanevřeli a přečtete si pokračování:)
Alex

9.

Lily a Egon seděli stále u stolu v kuchyni a jen bezmyšlenkovitě koukali kolem sebe. Lily cítila, jak jí pomalu odeznívá bolest zad, do kterých ji jeden z Lodýnů uhodil tlustým ocasem, ale zároveň si byla jistá, že bude mít tělo samou modřinu.
"Mohl bych ti povědět jednu legendu?" zeptal se najednou do ticha Egon. Lily dychtivě přikývla.
Egon si přisinul židli blíž k Lily, asi aby ho lépe slyšela, a začal jí vyprávět jednu zatím neznámou legendu:
"Tahle legenda je docela nová. Vyprávěl mi ji Mistr Mikkel, který se o ní dozvěděl od Lodýnů. Podle ní existuje mezi lidmi, jenž Lodýnům pomáhají, dvojice, která si je souzená, ale nikdy se jeden ke druhému nemohou příliš přiblížit. Rozumíš mi?" Lily váhavě pokývala hlavou a pak povytáhla obočí: "Proč mi o tom vykládáš? Měla jsem dojem, že nepatřím ke strážcům Lodýnů, tak nemusím o legendách ni vědět." Než stačil Egon odpovědět, Lily ucítila, jak ji něco hřeje dlaň. Podívala se k opěradlu židle, kde měla ruku položenou, a ke svému překvapení zjistila, že Egon na její ruku položil tu svoji. Nechtěla ucukávat a porušit tak právě nastolenou atmosféru vzájemné důvěry, a navíc jí to vlastně bylo příjemné.

Opět zvedla hlavu a zopakovala Egonovi svou otázku.
"Je pravda, že nejsi úplně typický strážce jako já. Neučíš se Lodýnům rozumět a nemáš píšťaly nebo masti..., ale přesto k naší skupině nějakým způsobem patříš. Vždyť ty můžeš Lodýny jako jediná zachránit a dostat je domů...," mluvil Egon, ale Lily ho přerušila: "To není úplně pravda. Lodýny může přece dostat domů jen dcera mistra Mikkela. Nebo je to snad ještě jinak?"
"Ne," usmál se Egon a pak pustil její ruku a přitáhl si k sobě kresbu.
"Co to je?" zeptal se zvědavě. Lily pokrčila rameny: "Ani sama nevím, prostě jsem si čmárala." Na chvíli ji zamrzelo, že "legenda" byla tak moc krátká a vlastně jí nic neřekla.
"Prostě sis čmárala?" zasmál se pobaveně Egon a ukázal Lily její výtvor. Na papíře byla nakreslená dívka štíhlé postavy s dlouhými tmavými vlasy oblečená do tuniky s nápaditým vzorem. Lily povytáhla obočí. Nakreslila člověka, aniž by o tom věděla?!
"Nepřipomíná ti někoho?" vyzvídal Egon. Lily se podívala nakreslené dívce zkoumavě do tváře a během okamžiku věděla, na koho se dívá.
"Vypadá jako...," chtěla říct Lily, ale přerušil ji zvonek u domovních dveří. Egon hned vstal a běžel otevřít. Lily napnula uši, protože byla zvědavá, kdo to přichází, a dost ji překvapilo, když uslyšela sladký dívčí hlas.
"Já o vlku a vlk u dveří," poznamenala Lily, když jí bylo jasné, že u dveří stojí její spolužačka Angelika.
Egon přivedl Angeliku do kuchyně a naznačil jí, aby se posadila. Angelika zamířila k židli, jenomže když uviděla Lily, jako by zamrzla na místě. Zastavila se a tázavě se obrátila na Egona: "Neměla bych odejít? Nechci o tom mluvit před NÍ." Lily se nelíbilo, s jakou nelibostí vyslovila Angelika zájmeno "ní", kterým samozřejmě myslela Lily.
Egon se usmál: "To je v pořádku. Stejně ti budeme muset oba něco říct." Pak mrknul na Lily a pohybem hlavy ukázal na kresbu na stole. Lily suše přikývla. Ano, budou jí oba muset povědět, že má důležitý úkol v Lodenském lese.
Egon nabídnul Angelice něco k pití a ona si nechala nalít sklenici minerálky.
"Tak můžeš mluvit, Angeliko. Jde o tu věc, o které jsi mluvila v knihovně?" zeptal se Egon. Angelika nejdřív souhlasně přikývla a pak se nevraživě podívala na Lily.
"Vážně o tom nechci mluvit před ní," naléhala. Lily si založila ruce na prsou.
"O co vlastně jde?" chtěla vědět Lily. Egon teatrálně sprásknul ruce a podíval se ke stropu.
"Vidím, že to budu muset vzít od začátku." Lily s Angelikou se na něj zvědavě podívali a Egon začal mluvit: "Pamatuješ, Lily, jak měla Angelika problém s tím úkolem do češtiny?"
"Matně, ale ano," přikývla Lily. Angelika nadskočila na židli.
"Tak moment! Egone, tohle jsme si nedomluvili, Lily s tím nemá nic společného!" vykřikla rozčileně. Egon se ji pokusil uklidnit: "Jak bych to.. Lily s tím také souvisí, dostanu se k tomu." Angelika se sice zpět usadila, ale stále nebyla klidná. Egon pokračoval :
"Lily, Angelika měla podezření, že je adoptovaná, proto nechtěla dělat ten úkol. Angeliko, co jsi zjistila?" Angelika se tvářila dotčeně, ale přesto odpověděla: "Jo, je to tak. Adoptovali mě, když jsem byla hodně malá, takže si to ani nepamatuju." Egon s Lily se na sebe významě podívali. Samozřejmě že byla adoptovaná, byla přeci dcerou mistra Mikkela.
"Tak co je? Dozvím se konečně, co s tím má společného ONA?"zeptala se Angelika naléhavě. Lily si povzdychla a přisunula svou kresbu před Angeliku.
"Děláte si ze mě srandu? Tak dozvím se už něco?"

Nový rok 2010

1. ledna 2010 v 0:01 | Alex |  poznámky

Ahoj čtenářníci, konečně si podařilo vyplodit nový design a stihla jsem ho dokonce i do Nového roku, jak jsem chtěla. Doufám, že se vám změna ze zelené do modra líbí. Řeknu vám, byl to boj, než jsem se konečně dokopala ke konečnému výsledku;) Původně jsem chtěla mít design do fialova a menu umístit do horního volitelného boxu, ale jak vidíte, dopadlo to docela jinak.
Začíná rok 2010 a já vám všem přeju, ať se vám v něm daří!
Často přemýšlím nad tím, jak dlouho na blogu ještě vydržím a doufám, že to bude ještě hooodně dlouho. Ne vážně, přemýšleli jste někdy nad tím, že budete mít blog třeba už 7 let a najednou vám bude 20 a budete mít jiné starosti? Snad se tenhle blog bude držet, i když mi bude kdovíkolik :)

Ještě jednou vám přeju ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK a mějte se krásně! Alex