Prosinec 2009

Vánoce 2009

26. prosince 2009 v 17:18 | Alex |  o mně
Ahoj, na něco z mé tvorby si ještě chvilku počkáte, tak zatím aspoň článek o Vánocích. Protože slezl sníh, tak mi připadaly nějak neúplné, bohužel. Dostala jsem bezvadný dárky, i když už to nebylo tolik překvapení, protože o většině jsem věděla. Největší radost mi udělal moc pěkný elegantní svetr (mám ho zrovna na sobě:)), laky na nehty a knihy (Upíří deníky - probuzení a Smrtící tanec, oboje fantasy o upírech). Včera jsem seděla několik hodin u notebooku a napsala jsem zatím nejdelší kapitolu Malverinu, má šest a půl stránky. Zatím mám pět kapitol na 31 stránkách, což mi docela vyhovuje. Zrovna vřera jsem upravovala část, kterou jsem na blogu zveřejnila v ukázkách, a protože vím, že se vám líbila, skoro nic jsem tam nezměnila :).
Mně se po prázdninách taaak nebude chtít do školy! Už teď se sice těším na kamarádky ze třídy, ale to učení...
Užijte si zbytek prázdnin a Silvetra! Napište, jaké byly vaše Vánoce, jsem od přírody zvědavka. Zatím ahoj a mějte se. Alex


Maturita - nevyslovujte to!

21. prosince 2009 v 19:52 | Alex |  o mně
Ahoj všichni, vím, že jsem dlouho nepřidala článek a mě samotnou to štve, že blog v poslední době zanedbávám, ale zase na druhou stranu pasivita stále platí. Mám rozepsanou devátou kapitolu Lodenského lesa, ale ne a ne ji dokončit.
Dneska mě třídní učitelka pěkně zaskočila, když nám začala vykládat o státní maturitě. Já snad potřebuju dostat pořádnou ránu do hlavy, abych si uvědomila, že už bych se měla začít starat o to, kam půjdu na vysokou. Jasně, jsem v druháku, ale není to tak dlouho, co jsem byla vyjukaná prvanda. takže pravděpodobně nebude ani tak dlouho trvat a budu ve třeťáku. Maturita, vysoká škola - děsí mě to. Já vím, kterou vysokou bych si vybrala ( Literární akademii), jenomže je soukromá a drahá. Prostě smůla.

Strašně moc se těším jak na zítřek, kdy si uděláme ve třídě vánoční atmosféru a dáme si s kámoškama dárky, tak na celé prázdniny, až si užiju klid a přečtu si knížky, které sama chci.
Mimochodem, konečně se mi dostala do ruky kniha z Twilight ságy. Je to sice až trojka, ale to vůbec nevadí, protože jedničku i dvojku jsem viděla jako film a navíc mám podrobné vyprávění všech čtyř dílů od kamarádky:) Musím říct, že mě Stephanie Meyer překvapila a Zatmění se mi čte vážně skvěle. Ještě víc se těším na Rozbřesk, protože tam se bude rozhodně dít víc věcí.
Upravovaná forma Malverinu, kterou tvořím na svém superpomalém notebooku se přestává podobat původní verzi, ale to je vlastně dobře, protože věřím tomu, že jako šestnáctiletá dokážu tuhle fantay napsat lépe než jako čtrnáctiletá. Přes prázdniny chci napsat aspoň 5 kapitol, což je v přepočtu na stránky zhruba 30 stránek. Snad se zadaří. Držte mi palce, ať mi chodí samé dobré nápady:)

Tenhle článek berte trochu jako omluvu za mou pasivitu. Ještě vám chci moc poděkovat za komentáře k Bitvě v černém městě, opravdu mi moc pomáháte, když napíšete, co se vám líbí a co byste naopak udělali jinak. Zatím se loučím. Vaše maturitou vystrašená Alex.

Bitva v černém městě

1. prosince 2009 v 20:57 | Alex |  povídky - fantasy
Ahoj všichni, poslední dobou mě napadá jeden příběh, docela temný, ale nevím, jestli se mi úplně podaří vyjádřit. Zkuste přečíst a uvidíte:

Byla temná deštivá noc a černé město vypadalo ještě temněji než obvykle. V kalužích, které se tvořily na asfaltových cestách, se rýsovaly odrazy mrakodrapů sahajících svou výškou až někam do neznáma. Izabela byla na tohle tmavé místo zvyklá, ale dnes mělo své zvláštní kouzlo. Možná přišlo takové počasí, protože černé město tušilo, že má být svědkem rozhodující bitvy mezi darknessy a lucklesy.
Izabela se zhmotnila na rohu jednoho z deštěm omývaných mrakodrapů a rychle si prohlédla své ruce, jestli jsou celé. Stále měla v živé paměti zážitek z prvního přenosu, kdy ji po zhmotnění chyběla část paže.
Vedle Izabely se téměř ve stejném okamžiku objevil Rafael, její otec, Zlata, její kamarádka a Egon, její spolubojovník, o němž darknessové v poslední době pochybovali, proslýchalo se, že chce utéct k lucklesům.
"Kde se máme setkat s lucklesy?" zeptala se Zlata Rafaela. Rafael neřekl ani slovo, jen se vydal ulicí vlevo. Otatní ho následovali. Jak darknessové, tak lucklesové byli oblečeni do černých přiléhavých obleků a dívky měli rozpuštěné vlasy. Od pohledu se nemohli rozeznat, k tomu jim sloužila magická aura. darknessové a lucklesové byly už staletí znepřátelenými organizacemi a jádrem jejich sporu bylo právě černé město. Izabela, která zasvětila svůj život darknessům, byla přesvědčená, že černé město musí být zničeno. stálo uprostřed všeho a bylo průchodištěm všech světů a bylo nemyslitelné, aby jím dál zůstávalo. přecházení ze světů do světů nebylo správné a černé město bylo ta najvětší špatnost!
Darknessové a lucklesové stáli najednou proti sobě na pomyslném náměstí. Izabela si přeměřila pohledem své nepřátele. Vypadali všichni stejně, ale stačilo se zaměřit na auru. Linda - je to ona! Ve škole vypadala jako nesmělá hodná dívka a nakonec se dala k lucklesům! Určitě ji tam přijali jen proto, že je slabá. jenže kdyby byla tak slabá, jak si Izabela myslela, dovolila by jí organizace bojovat v rozhodujícím utkání?
Dívka s dlouhými vlasy po pás a naoko laskavou aurou - Elena!Elena vzala Izabele všechno, co měla a hlavně Libora. Izabela Libora milovala a nepřála si být s nikým jiným, ale pak přišla Elena, Libor ji začal nosit na rukou místo Izabely a nyní stojí v rozhodující bitvě na straně lucklesů. Nakonec Leonard. Byl stejně starý jako Rafael a jako jediný člověk procestoval všechny známé světy, kam se dalo z černého města dostat. bylo na čase, aby se svým cestováním skončil, černé město musí být zničeno! Tak to chtěji darknessové.