Listopad 2009

Anna a Darina

29. listopadu 2009 v 14:53 | Alex |  Malverin - postavy
Ahoj, jelikož nepíšu nové povídky, ani básničky a věnuju se výhradně Malverinu, nemůžu ani sem psát o ničem jiném než o Malverinu. Přináším přehled prvních dvou postav. Budu je přidávat po dvojicích, ale upozorňuju, že dvojice budou vybírány nahodile.

Anna

Anna je dalo by se říct hlavní postava prvního dílu. Je jí patnáct let, má hnědé vlasy a hnědé oči, žije na Zemi s náhradními rodiči, kteří stejně jako ona pochází z Malverinu. V patnácti letech se Anna stane Nositelkou Hvězdy a vrací se do své rodné země, kde ji čeká i její spřízněná duše, jenomže ona ji tak jeden a půl dílu ignoruje.
Povaha: klidná, občas zmatená, nerozhodná
Magie: oheň a léčitelství
Nejlepší kamarádka: nejdřív Alice, pak Ema
Na Annu má silný vliv kletba, kterou vyslovila víla Kristýna.
Nemůžu prozrazovat všechno!

Kdyby měl Annu někdo ztvárnit ve filmu, mohla by to být třeba Kristýna Leichtová (viz. Comeback nebo Účastníci zájezdu)





Darina

Ten obrázek neberte doslova, jenom ty šaty! Darina je devatenáctiletá brunetka, je krásná a divoká. Přichází, aby pomohla v záchraně Malverinu, ale nakonec se ukáže, že o blaho země jí vůbec nešlo. Darina si ve svém životě váží jen tří lidí a ostatní ji nezajímají. Dělá vždy jen to, co sama chce. Bohužel je někdy až moc důvěřivá a v prvním díle na to doplatí, v druhém díle se chce mstít, ale zase jí to moc nevyjde. Snad ve třetím (tak to kecám).
Povaha: jak už bylo napsáno - divoká, důvěřivá, svéhlavá
Magie: paměťová a později i oheň
Na kterých třech jí záleží: kamarádka Lýdie, Kaspin a bratr Artur

Darinu by mohla hrát jedině Tereza Voříšková (viz. Bobule, Rafťáci..) nebo popřípadě Kamila Nývltová(viz. x faktor).

Jules Verne: Matyáš Sandorf aneb nový hrabě Monte Christo

23. listopadu 2009 v 19:46 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Ahoj lidi. Už to prostě nevydržím a musím přidat článek. Když jsem si reorganizovala nástěnku, napsala jsem si seznam nejlepších knih a zjistila jsem, že o jedné jsem vám ještě nenapsala. Seznam je následující:
1. Marianne Curley - Strážci času
2. Christianne F. - My děti ze stanice ZOO
3. Ivona Březinová - Holky na vodítku
4. Jules Verne - Matyáš Sandorf
5. Jane Austen - Pýcha a předsudek
6. Sandra Lanczová - Z deníčku neobyčejné patnáctky

Dlužím vám tedy něco o Jules Vernovi a jeho skvělém románu Matyáš Sandorf aneb nový hrabě Monte Christo.

Jules Verne

Jules Verne žil v devatenáctém a na počátku dvacátého století. Psal vědecko fantastickou literaturu hlavně pro mládež (př. Dva roky prázdnin) a navymýšlel si v nich spousty strojů a dopravních prostředků na jeho dobu nepřijatelných,dnes však zcela běžných.






Matyáš Sandorf
Nevím, jak by to řekli odborníci, ale já si dovolím tvrdit, že tento román nepatří k typickým Vernovým dílům. Matyáš Sandorf vznikl podle románu Alexandra Dumase - Hrabě Monte Christo a příběh je v podstatě stejný, ale přecejen:
Matyáš Sandorf je maďarský vlastenec a se svými přáteli Ladislavem a (tak tady nevím křestní) Bathorym chystá povstání proti Rakousku - Uhersku. Je ovšem odhalen dvěma žebráky - Sarkanym a Zironem- a bankéřem Toronthalem. Matyáš je i s přátely zatčen a odsouzen k smrti, jemu se však podaří uprchnout.
Děj pokračuje v Dubrovníku v dnešním Chorvatsku, kde se schází všechny důležité postavy - paní Bathoryová se synem Petrem, Ladislavův sluha, bankář Toronthal s dcerou Savou, ... samozřejmě i Matyáš Sandorf jako doktor Antekirt. Matyáš Sandorf je podle úřadů mrtvý, ale ve skutečnosti žil několik let v izolaci a naučil se hypnotizovat. Získal velký majetek, postavil si několik lodí a najmul na ně posádku... V dubrovníku se do děje přimíchají akrobati Pescade a Matifou. Petr Bathory se zamiluje do Savy, bankéřovi dcery, ale jejich lásce Matyáš nepřeje - vždyť bankéř zradil Petrova otce. Sava se ovšem na smrtelném loži své matky dozvídá, že ve skutečnosti není dcerou Toronthalových, bohužel se nestačí dozvědět, čí dcerou je a je následně unesena Sarkanym, který si ji chce vzít za ženu. Sava miluje Petra a proto je ho třeba odstranit z cesty... Děj je dost složitý, celý ho vypisovat nebudu. Skončí to dobře:)

Matyáše Sandorfa jsem sice četla dost dlouho a občas mě nudila popisem různých zemí, ale příběh je skvělý. Postavy a jejich cíle se neuvěřitelně proplétají, všude jsou intriky. Vážně skvělá kniha.
Od Jules Verna jsem četla ještě Cestu do středu Země, ale to už se mi tolik nelíbilo, šlo tam hodně o vědu.
Když budete mít chuť na nějakou starší kvalitní literaturu, tak kromě Jane Austenové sáhněte určitě i po Jules Vernovi;)

Vaše Alex



Prodloužená

12. listopadu 2009 v 20:41 | Alex |  o mně
Ahoj, doufám, že si ještě vzpomínáte, že letos chodím do tanečních. Včera jsme měli prodlouženou a já vám o ní prostě nemůžu nenapsat. Sešli jsme se v sále v pět večer a nacvičovali příchod, zabralo to jen půl hodiny, ale já jsem stejně měla pocit, že se to naostro pokazí - kupodivu nepokazilo! Nastoupili jsme do úhledného čtyřstupu, holky předali klukům kapesníčky a kluci holkám květiny. Dostala jsem od svého tanečníka tři opravdu moc krásný tři růže!
Parket byl kvůli stolům pro hosty dost zmenšený, ale přecejen jsme úvodní waltz, polku a džajv (nebo jive - co já vím) nějak zvládly. Při garde volence jsem tancovala s dědou a to bylo teda něco. Dělal tam otoček jak - no mazec. Tři písničky byly jako na diskotéce, tak to jsme si zatrsali. Skončilo to o půl desáte, strašně rychle to uteklo! Teď už nám zbývají jen tři hodiny tanečních a já nechci, aby to skončilo. Jak jsem se před prvníma tanečníma strašně bála, tak mě to bavilo. Pro ty, co je taneční teprve čeká - nebojte se, je to vážně super.
Teď už dvě fotky z prodloužené:











Tak tohle umí kulma udělat s rovnými vlasy! Ještě teď je mám trochu kudrnaté. To na mém krku je dánská koruna - pro štěstí, protože dánsko je úžasná země.
Šaty sice nejsou moje, ale na to nezáleží.
























Tak a už se tancuje. I když už jsme téměř u konce kurzů, můj nejoblíbenější tanec se nezměnil - je to waltz.

8. kapitola

12. listopadu 2009 v 20:11 | Alex |  Lodenský les
Ahoj lidičky, 582 návštěv za dva měsíce - jsem spokojená :).Akorát by se to ještě mohlo podepsat na komentářích. Můj notebook je hrozný krám, nedokáže načíst ani obyčejný word, takže kdo ví, jak to dopadne s Malverinem. No nic, tady máte osmou kapitolu:

8

Když se Egonovi s mistrem Mikkelem podařilo Lodýny rozehnat, vrhli se k Lily, která se právě probudila z bezvědomí.
"Co to bylo?" ptala se zmateně Lily. Oba jí pomohli na nohy a mistr Mikkel strčil lily pod nos její kresbu Stely.
"Nelíbilo se jim tohle! Jak jsi to proboha nakreslila, podle nějakého časopisu?" křičel. Byl naštvaný, Lily vůbec nesplnila to, co od ní očekával. Ve snu je zkrátka vše jednodušší. Lily se ho nejdřív lekla, jak je rozzuřený, pak se jí ale vrátila odvaha a odpověděla: "Ne, kreslila jsem to podle své kamarádky Stely. Chtěl jste přece nalreslit člověka."
"Jenže toho člověka musíš nakreslit zpaměti!" vyvedl ji mistr Mikkel z omylu.
"Takže chcete říct, že vám moje kresba nepomohla?" chtěla vědět Lily.
"To skutečně ne," řekl jednoznačně mist Mikkel. Lily zklamaně zavrtěla hlavou, obrátila se k mistrovi i egonovi zády a dala se na odchod. Stále zrychlovala, až docela běžela z kopce směrem ke Starému městu.
"Lily!" volal za ní Egon, chtěl za ní běžet, ale mistr Mikkel ho zadržel:"Počkej, musíme změnit plán. Řekni jí o m
ém snu, řekní jí všechno, o víš, třeba to bude lepší. Hlavně ji přiměj nakreslit člověka - ZPAMĚTI! Teď běž." Egon přikývl, upravil si pás plní píšťal a rozběhl se za Lily.
Dohnal ji až v ulicích Starého města.
"Lily, stůj!" volal na ni, když mu chtěla znovu utéct.
"Nech mě na pokoji," ohradila se Lily, "nepomohla jsem, tak už vám k ničemu nejsem!" Přesně to si Lily myslela. Měla za to, že když tahle kresba nebyla Lodýnům nic platná, žádný jiný pokus už by její zklamání nenapravil. Egon ovšem věděl, že skutečnost je jiná.
"Tak počkej přece," vyzýval ji znovu. "Musím ti něco říct. Něco jsme ti s mistrem Mikkelem zatajili, ale je třeba, aby ses to dozvěděla." Lily se tedy konečně zastavila, a dokonce přijala Egonovu nabídku jít k němu domů a tam si o všem v klidu promluvit.

Egon bydlel na hranici mezi Starým a Novým Městem v jednom ze starých zachovalých rodinných domků. S Lily si sedli do kuchyně, uvařili si čaj a Egon začal Lily vysvětlovat, jak se věci vlastně mají:"Nejspíš bych s s tebou ani nebavil, kdybych neviděl ty kresby ve tvém skicáku. Víš, hned ten večer, co jsme se potkali ve Starém městě a napadli tě huláci, jsem řekl o tvých kresbách mistru Mikkelovi. Víš, co je zvláštní? On měl noc předtím sen, ve kterém jsi ty nakreslila jeho ztracenou dceru a ta otevřela průchod do podzemí Lodenu."
Lily chápavě přikývla a řekla: "Stelu jsem dokázala nakreslit, protože mi prostě stála modelem. Ona není dcera mistra Mikkela. Ani by být nemohla."
"Přesně," potvrdil Egon. Seděli tam ještě nějakou tu chvíli a mluvili o Lodenském lese a o škole, až Lily přestávala vnímat, co jí Egon vlastně říká. Neposlouchala ho, jen se na něj dívala, jak hýbe rty a gestikuluje rukama, a připadalo jí to skvostné. Pak se lekla, aby si Egon nevšiml, jak si ho prohlíží a sklonila zrak ke stolu. Leželo tam několik papírů, tak vyndala z kapsy svou minitužku, kterou nosila stále u sebe, a začala si čmárat.

Setkání

5. listopadu 2009 v 20:21 | Alex |  Malverin - ukázky
Ahoj čtenáři, koukám tak na svůj blog a říkám si, že by mu slušel nový článek. Snad vám udělám radost ukázkou z Malverinu. Odehrává se přímo na Malverinu, hlavní aktérkou je patnáctiletá Anna, pak jsou tam ještě její malverínští vrstevníci Šťěpán a Alan. Matyáš je otec Štěpána s Alanem. Pěkné čtení. Alex

Všichni se zastavili a čekali, jestli neuslyší nějaké podezřelé zvuky. A pak se to stalo. Naprosto neočekávaně se z křoví vynořili dva vlci. Byli velcí a zlostně cenili tesáky.
"Vy ubožáci," uslyšela Anna. Co to bylo? Copak vlci mluví? Štěpán se snažil vytáhnout meč, ale jeden z vlků po něm skočil. Povalil ho na zem. Alan okamžitě nabil luk šípem a vystřelil po něm. Zvíře bolestně zavylo, když se mu šíp zabodl do krku. Hned potom musel Alan bleskurychle uhnout před druhým vlkem, který se proti němu rozběhl.
"Vydrž, brácho," zavolal Alan na Štěpána a dvakrát ještě zasáhl vlka šípem. Ten zavrávoral a svalil se vedle Štěpána. Nebyl mrtvý, jen zraněný.
V okamžiku, kdy vlk skočil po Štěpánovi, šlápla Anna mimo stezku a ztratila rovnováhu. Všimla si ještě, že Darina kamsi utíká, a pak už jí zůstal jen fakt, že se valí dolů z nějaké stráně i s úlomky hlíny kamenů.
Dopadla v nějakém tmavém prostoru, pravděpodobně jeskyni. Vstala na nohy a protřela si oči.
"Koukám, že ještě žiješ," slyšela najednou mrazivý hlas. Ohlédla se. Zhruba tři metry od ní stála postava v dlouhém plášti s kápí. Když Anna nic neříkala, postava vykřikla:
"Koukám, že ještě žiješ! To je odporná chyba!"
"Chyba?" opakovala Anna zděšeně. Postava byla vmžiku u ní. Do tváře jí Anna neviděla, ale cítila chlad. Víla. Byla to víla. Anna ustoupila o krok zpět. Víla se nedala zmást. Zvedla svou ruku k Anninu obličeji. Nebyla to vlastně ani normální ruka. Vypadalo to jako seskupení mlhy napodobující tvar lidské ruky.
"Já tě naučím, co je to prokletí," zašveholila chladně víla a přitiskla svou dlaň na Anninu tvář. Jestli před tím cítila Anna chlad, tak teď cítila přímo mráz. Ano, mráz co proměňoval její tvář v led. Hvězda jí na krku nepříjemně zapálila. Hlava Anně říkala, aby se nějak bránila, ale tělo ji neposlouchalo.
Naplnil ji strach. Strach, že Štěpána roztrhá vlk, že nenajdou ani třetího, ani dědice, že už se nevrátí domů a nesetká se s Prausovými a s Alicí. Strach z víly, kvůli níž se teď nedovedla ani pohnout. Nechápala, co se jí víla snažila říct.
Pak se najednou objevil nějaký muž. Vyšel z výklenku vedle Anny a odstrčil vílu.
"Nech ji být," zakřičel na ni. Víla se vzdálila, ale ještě řekla:
"Mně se neschová." Pak jako mávnutím kouzelného proutku zmizela.
Anna s radostí zjistila, že se může hýbat. Tvář ji sice stále studila, ale jinak byla v pořádku. Chtěla poděkovat tomu muži a zeptat se ho, kdo je, jenže on jí nenechal nic říct. Když víla zmizela, popostrčil ji, aby vešla do výklenku.
Ocitli se v další jeskyni. Tahle už nebyla tak tmavá, tak pět metrů od nich byl východ ven. Annu nejdříve napadlo, že se otočí a uteče pryč, ale potom si to rozmyslela. Otočila se k muži a promluvila:
"Moc vám děkuju, kdybyste nepřišel, nejspíš by ze mě byla kostka ledu." Muž se nenuceně usmál:
"Anno, ty už jsi tak velká." Tohle Annu velmi překvapilo. Ten muž ji zřejmě znal, ale ona jeho ne.
"Ehm, myslím, že vás neznám," řekla opatrně.
"Ne, to se pleteš. Podívej se na mě pořádně," mínil muž. Pak Anně pozvedl prsty bradu, aby se mu podívala do tváře.
"Opravdu vás neznám," zavrtěla Anna hlavou. Na muži bylo vidět, že se trochu rozčílil. Pustil Annu a mírně zvýšeným hlasem řekl:
"Vlastně si mě ani nemůžeš pamatovat. Víš, Anno, já jsem tvůj otec." Anně se rozbušilo srdce. Ještě před chvíli myslela na Prausovi a teď tu stojí před svým skutečným otcem. Protože byla nervózní, začala si jeden pramen vlasů opakovaně dávat za ucho.
Otec ji uchopil za ramena a zatřásl jí.
"Co je? Oněměla jsi?" zeptal se.
"Ne," odpověděla Anna. Netušila, co by měla říct. Záchrana přišla v pravou chvíli. U vchodu do jeskyně se objevila mužská postava a zavolala dovnitř:
"Anno? Jsi tam?" Anna ho okamžitě poznala po hlase.
"Ano, Matyáši, jsem tady," řekla směrem k východu. Ulevilo se jí, s Matyášem měla pocit bezpečí. Otočila se a chtěla se rozběhnout, ale její otec ji chytil pevně za ruku.
"Kampak, holčičko?" ušklíbl se. Anna se mu marně snažila vyškubnout. Naštěstí uviděla Matyáše, jak jde dovnitř.
"Jsi to ty, Tibore?" zeptal se Annina otce podezíravým tónem.
"No ne," zasmál se otec, "koho já dnes ještě nepotkám? To je přece Matyáš Lotnero."