Říjen 2009

Pasivita

25. října 2009 v 11:02 | Alex |  o mně
Ahoj všichni, uplně na začátku bych se chtěla předem omluvit, že tu teď budu pravděpodobně méně. Ne že bych se doteď s přidáváním článků přetrhla, ale pro svou budoucí častou nepřítomnost mám tři důvody:
1. Málo komentářů
Vadí mi, že moje články málokdo komentuje, a proto kolikrát nemám ani chuť psát něco nového, když vím, že si to stěží někdo přečte.
2. Škola
Myslím, že tohle slovo mluví za vše. Škola mi prostě bere strašně moc času a já si nemůžu dovolit na ni kašlat a ani nechci.
3. Malverin
Rozhodla jsem se psát Malverin zase pěkně od začátku. Bohužel to jde ztuha, protože už mám navymýšlené věci na dva díly dopředu. Takže když budu mít od školy pokoj, bude pro mě psaní mojí fantasy přecejenom přednější než blog.


Děkuju za pochopení a aby si to někdo špatně nevyložil: Nekončím, články budu psát dál, jenom o něco méně aktivněji.
MMCHD: Půjčila jsem si z knihovny Poselství jednorožců od Michaely Burdové, byla jsem stašně natěšená a zvědavá, co Nelien vymyslela. Bohužel mě kniha nenadchla, příběh sice není špatný, ale knížka mě nedokázala vtáhnout do děje, jak bych to očekávala. Přesto ještě jednou Nelien gratuluju.

Alex


7. kapitola

6. října 2009 v 21:01 | Alex |  Lodenský les
Jak tak koukám, tak můj blog je skutečně samé písmenko - to je super! Nemám moc ráda blogy, kde je to jen samý obrázek a podstata blogu nikde. Ovšem autorům takových blogů by se prozměnu určitě nelíbil tenhle blog. Snad vám tolik písmen nevadí a jste z nich stejně nadšení jako já. Alex

7.

Přišel víkend a Lily s Egonem se nemohli vidět ve škole. Lily ovšem musela nutně ukázat Egonovi svou kresbu (Stela na ní vypadala jako živá), tak se rozhodla za ním zajít. Problém byl v tom, že na něj neměla telefonní číslo, ani adresu. Bohužel absolutně netušila, jak by mohla aspoň jedno z toho zjistit. Viděla jediné východisko - jít sama za mistrem Mikkelem.
Jít ve dne Starým Městem nebylo tak hrozné jako ve dne kromě potulujících se pochybných partiček, které po večerech vysedávaly po hospodách. Lily se mezi dredaři a starci s pěknou opicí proplétala se skloněnou hlavou a mířila do Lodenského lesa. Čím víc se k němu přibližovala, tím víc zrychlovala. Říkala si, že kdyby na ni "vybafl" nějaký Lodýn, měla by mu umět utéct - pokud nebude okřídlený!
K domku mistra Mikkela se dostala bez úhony, po cestě na ni jen několik tvorů zíralo, naštěstí se nepřiblížili. Zaklepala a vstoupila. Mistr Mikkel nebyl sám, ošetřoval pařát jednomu Lodýnovi s orlím zobákem a pírky na ramenech. Lily pozdravila, aby si jí mistr všiml. Ten jen zvedl hlavu a pokynul Lily, aby počkala. Lily ale nebyla schopná čekat, navíc jí připadalo jako skvělá příležitost ukázat kresbu před Lodýnem. Bez varování vtrhla dovnitř a šťastně zavolala:
"Mistře Mikkele, mám tu kresbu. Nakreslila jsem člověka, jak jste chtěl!" Lodýn se zobákem se vytrhl mistru Mikkelovi a rychlým pohledem "zkontroloval" papír, kterým Lily mávala ve vzduchu a teď se ho chystala strčit Mistru Mikkelovi přímo před obličej.
Jakmile Lodýn se zobákem uviděl kresbu Stely, vydal pronikavý skřek a prudce vyrazil ze dveří ven do lesa. Lily byla z jeho reakce nadšená a zvolala :
"Vidíte? Měl šílenou radost, je to tak že?" Mistr Mikkel se bohužel netvářil vůbec nadšeně, vypadal vcelku rozčileně. Zakroutil hlavou a vytrhl Lily kresbu z ruku. Zkoumavě se na ni podíval, pak ji odhodil na stůl a zeptal se Lily:
"To je tvoje jediná kresba člověka?"
"Ano," odpověděla Lily trochu uraženě,"ostatní na člověka vůbec nevypadaly."
"Mluvila jsi s Egonem?" pokračoval.
"Jo, včera. Tak pomůže vám ta kresba?" chtěla vědět. Čekala naprosto jinou reakci. Myslela si, že budou mít všichni radost, ale zatím to tak vůbec nevypadalo.
"Podívám se na to, děkuju ti. Radši běž," řekl mistr Mikkel. Lily se urazila a bez dalších otázek vycouvala z mistrova domu.
Jakmile za sebou zavřela dveře, uviděla, jak se skupina Lodýnů nebezpečně shlukuje a přibližuje se k ní. Co se děje? kladla si otázku. Než se nadála, ze skupiny Lodýnů jeden vyrazil a ohnal se po Lily svým dlouhým ocasem. Lily dostala pořádnou ránu přes ruku a polovinu zad. Zmateně a vyděšeně zakličkovala na místě. Chtěla nějak utéct, ale Lodýnové jí zablokovali cestu. Obklíčili ji!!! Muselo je něco neskutečně rozčílit, vypadali přímo zuřivě. Pustili se do Lily a bili ji všemi končetinami jejich podivných těl. Lily cítila bezpočet rad. Když ji cosi udeřilo do hlavu, ztratila vědomí. Poslední, co ještě uslyšela, než omdlela, byl ostrý zvuk píšťaly. To se Egon snažil Lodýny rozehnat.

Malverin - o čem je řeč?

5. října 2009 v 19:55 | Alex |  Malverin - co to je
Ahoj všichni, konečně se dozvíte něco o Malverinu, snad vám tím udělám radost.
Malverin je pracovní název mojí fantasy, kterou píšu už druhým rokem. Pokud to výjde, ráda bych z Malverinu udělala trilogii, ale to ještě uvidíme.

Malverin

V sedmnáctém století, v době upalování čarodějnic, měli lidé s magickými schopnostmi opravdu problémy, dokud se jeden z nich neodvážil k opravdu náročnému kouzlu. Vytvořil magickou zemi nazvanou Malverin, kde se mohli kouzelníci ukrýt.

Děj samotného příběhu se odehrává v současnosti. Patnáctiletá Anna zjistí, že pochází z Malverinu, žiji s nepravými rodiči a její nová spolužačka Ema je ve skutečnosti její sestřenice. Anna i Ema mají kouzelný šperk Hvězdu (přívěsek ve tvaru osmicípé hvězdy) a s jeho pomocí se přenesou na Malverin. Konečně se dozvídají, jaký je jejich úkol. Před patnácti lety proběhly na Malverinu vzpoury a od té doby je tam chaos. Lidé žijí v polorozpadlých vesnicích a v jeskyních, pustým královstvím bez krále se neohroženě prohání tantalové (muži s hlavou kočky), víly (zlomyslné ženy v rudých pláštích) a vlci. Anna s Emou musí najít svého třetího spojence, který má třetí Hvězdu a s jeho pomocí dosadit na trůn pravého krále, který se od vzpour kdovíkde skrývá.
Vypadá to prostě, ale větší množství postav udělá své. Anna s Emou se hned po svém příchodu na Malverin seznámí s moudrým čtyřicátníkem Matyášem a jeho dvěma syny Štěpánem a Alanem. Tihle tři téměř považují za svou povinnost dívkám pomoct. Musím ještě zmínit, že téměř všichni lidé na Malverinu mají magické schopnosti, někdo jich má dokonce několik.
K původní pětici se ještě přidá půvabná Darina, která chce pomoct svou paměťovou magií. Časem se ovšem ukáže, že její úmysly nejsou jednoznačné.
Z dalších postav prozradím Annina skutečného otce Tibora, vlka Pegase a nebo ještě falešného tantala Řehoře.

I když to ze začátku vypadá, že Anna je jednoznačná hlavní postava, není to tak. Snažím se věnovat všem postavám, i když je tam několik hlavních - ne však jen jedna!
Jednou z myšlenek knihy má být to, že člověka vždy dohoní jeho minulost. Platí to skutečně u každé postavy ať už jde o sebepoškozování nebo třeba o nevěru.

Nevím, co jste očekávali, ale muselo vám být jasné, že neprozradím všechno. Chystám se napsat ještě krátké charakteristiky některých postav a zveřejnit i pár ukázek. Napište, jak se vám můj nápad líbí a držte mi palce:) Díky. Alex


Co dělám, když nic nedělám

2. října 2009 v 18:39 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni, já vím, že jsem zase dlouho nepřidala článek a omlouvám se. Ze školy naštěstí už tak nešílím jako loni, spíš bych na to učení nemusela tak kašlat.
Chodím do tanečních! Už jsem tam byla třikrát a je to bezva. Nejradši ze všech tanců, co jsme zatím tancovali, mám waltz (možná se to píše jinak), je jednoduchý a klidný, navíc na něj pouští hezkou písničku. Před prvníma tanečníma jsem se docela bála, že se ztrapním, spadnu apod. Nakonec na tom není nic hroznýho a upřímně sem tam i někdo spadne, děsně to tam klouže.
Klasicky s nástupem školy je ústup volného času, tak vás prosím, abyste se mnou měli trochu trpělivosti.
Co se týče návštěvnosti, tak jsem spokojená, protože přesně za jeden měsíc se napočítalo 256 návštěv. Komentáře na to bohužel neukazují. Mějte se, Alex.