Září 2009

O rok zpět

14. září 2009 v 21:00 | Alex |  básničky
Ahoj, komentátorům děkuji za komentáře;) Nedávno jsem se hrabala ve svých básničkách a objevila jsem jednu z konce prváku. Musela jsem být tenkrát hodně naštvaná a zoufalá... ani se nedivím, nebylo to snadné.
Přečtěte si a okomentujte báseň zoufalé prvandy:

Uplynul rok

Až mi bude šestnáct let,
a to bude za krátko,
snad se změní můj svět,
i když nepůjdu nakrátko.

Rok na gymplu rychlý jako vodopád,
ze začátku to nebylo vůbec lehké,
chtělo se mi pořád spát
a mé oči byly často vlhké.

Ztratila jsem důležitou zálibu,
změnili mi jazyky,
v němčině jak eskymák na Malibu,
nepomohly nářeky.

Němčina, ájina, fránina,
mám teď jiné pořadí.
Povinná četba neustále sháněna,
chemii bych kopla do pozadí.

Nejtvrdší ránou byla ztráta,
kamarádky jsem viděla málokdy,
jedna neustále někam chvátá,
o druhou jiní závodí.

Rok je za mnou,
cítím se snad jiná?
Šanci mám malou,
že dřívějšek se přidá.

Všechno je jinak,
jen můj sen zůstává,
na další soutěž se vydat,
snad se tak vyhrává.

Jak vidíte, štvalo mě snad úplně všechno a zůstalo mi jenom psaní. Ještě že ho mám:)
Komentujte, díky, Alex.

6. kapitola

12. září 2009 v 17:36 | Alex |  Lodenský les
Radši přidám další kapitolu, než absolutně zapomenete, kdo jsou Lodýnové. K Lodenskému lesu mám vymyšlenou vlastně jen jednu dějovou linii, takže tato povídka nebude nějak dlouhá, viděla bych to 10 až 12 kapitol. Přesto doufám, že se vám Lodenský les líbí, určitě napište komentář. Teď už kapitola:

6.
Lily seděla nad otevřeným skicákem a sebekriticky se dívala na zvláštní směs zkroucených čar, které měly původně představovat vlasy. Kdepak, nakreslit člověka nebude jen tak. S povzdechem vyškubla list z bloku, zmačkala ho a hodila do koše. Trefa!

Škola byla zase nuda, ale naštěstí už byl pátek. Studenti upírali zraky na hodiny a počítali snad každou vteřinu, která je dělila od víkendu. V českém jazyce dostali úkol. Měli si na pondělní hodinu připravit sepsaný rozhovor s rodiči o svém prvním roce života s případnou fotodokumentací. Jediný, kdo měl s tímto úkolem problém, byla překvapivě Angelika. Okamžitě vykřikla, aniž by se přihlásila: "Paní profesorko, není to... porušování osobních dat?" Třída se pobaveně zasmála. Profesorka zakroutila hlavou a pak řekla: "Jestli máte s úkolem nějaký problém, slečno, stavte se u mě v knihovně, promluvíme si o tom." Angelika přikývla a zaryla se do opěradla. Lily si ovšem nemohla nevšimnout, jak si třídní hvězda nervózně mne prsty o sebe a dívá se stále jen do lavice před sebou. Zvláštní, co ji mohlo na úkolu tak rozhodit? Nikdy se tak nervózně nechovala. (Když oponememe písemky z chemie.)
Těžko říct, jestli to byla náhoda, nebo to tak zkrátka mělo být, ale zkrátka příští přestávku šel Egon kolem knihovny právě, když tam Angelika mluvila s češtinářkou. Egon nechtěl poslouchat, jenomže to nebylo zrovna snadné. Angelika mluvila dost nahlas a dveře knihovny byly pootevřené, takže bylo slyšet každé její slovo: "Paní profesorko, já ten úkol dělat nebudu, já ho nemůžu dělat!"
"Můžete mi to nějak rozumně vysvětlit?" reagovala profesorka.
"Já ... myslím, že jsem adoptovaná, jenže rodiče mi to nikdy nepotvrdili, je to dost nepříjemné. Pochopte to paní profesorko, nikomu jsem to ještě neřekla, aby nade mnou neohrnovali nos," svěřila se Angelika. Hlas jí kolísal z jedné výšky do druhé, nebylo pro ni nic snadného takovou věc přiznat. Egon zůstal stát a čekal, co odpoví češtinářka. Dál ovšem nic neslyšel, protože zevnitř někdo zavřel dveře. Na nejasném původu krásky Angeliky samozřejmě nebylo nic pohoršujícího, ale kdo by si pomyslel, že i taková hvězda může mít své tajné trápení?

Lily si lámala hlavu nad tím, jak má nakreslit člověka, když jí to absolutně nejde. Teprve když u oběda tlachala se Stelou, ji to napadlo.
"Stelo," řekla okamžitě, "máš teď po škole čas? Chtěla bych nakreslit zas jednou člověka a bylo by skvělý mít někoho modelem. Tak co, uděláš to pro mě?" Stela pokrčila rameny: "Proč ne? Jestli si myslíš, že zrovna já jsem ten pravý model..." Lily se zářivě usmála.
"Prima," pověděla a položila přibor do téměř plného talíře,"pojď, to školní jídlo se stejně nedá jíst." Stela souhlasně přikývla, tak se kamarádky zvedly od stolu, vrátily talíře a zamířily k Lily. Mít někoho modelem byl vážně skvělý nápad a Lily byla nadšená, protože tentokrát se jí kresba člověka povedla a navíc se Stele docela podobala. Teď se uvidí, k čemu ta kresba bude Lodýnům.

Jane Austen: Pýcha a předsudek

6. září 2009 v 20:16 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Ahoj, ozývám se po prvním týdnu v druháku. Hned první den bylo cítit, že už to prostě není úplně jako dřív, všichni ve třídě už se známe a nejdřív to bylo docela divné. Do konce týdne se naštěstí všechno vrátilo do starých kolejích a ukázalo se, že naše prima třída je pořád prima. Navíc jsem zjistila, že čtyři ze svých spolužaček můžu nazývat skutečnými kamarádkami, a za to jsem moc ráda.

Představuji vám knihu z povinné četby, která ovšem stojí za to: Pýcha a předsudek. Četla jsem ji o prázdninách, abych si ulehčila četbu ve školním roce a zjistila jsem, že jde vlastně o pěkné čtení:) O co jde?
Děj se odehrává na anglickém venkově, ale i v Londýně a některých honosných panstvích 19. století. Paní Bennetová má pět dcer a usiluje o to, aby všechny dcery dobře vdala. Do sousedství se přistěhuje pan Bingley se setrou a přítelem Darcym a u toho Bennetovi rozhodně nesmí chybět. Druhá nejstarší dcera Elizabeth si s panem Darcym absolutně nepadne do oka a navíc se o něm dozví ošklivé věci nasvědčující tomu, že jde o pyšného páva a náfuku. Elizabethina sestra Jane se zamiluje do pana Bingleyho, jenže ten náhle odcestuje do Londýna - a za přispěním pana Darcyho se tam zdrží několik měsíců.
Věci ovšem nabírají nečekaný směr a Elizabeth musí - i když nerada - změnit na pana Darcyho názor. Výsledek samotnou Elizabeth překvapí, pan Darcy se ukáže jako milý a obětavý člověk. Od obdivu není daleko k lásce...

sestry Bennetovy ve filmu: (zleva) Lydia, Catherine, Elizabeth, Jane a Mary

Knížka mě zaujala, líbilo se mi na ní, že ve chvílích, kdy začínala být nudně stereotipní, se stalo něco zlomového. Doporučuju přečíst :)

Píšu tedy jsem

5. září 2009 v 11:37 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni! Uvítejte nový design a nové motto blogu: Píšu tedy jsem. Tenhle design mi trval nejkratší dobu, jen jedno odpoledne. Není to nic světoborného, já vím, že grafiku neovládám, ale jsou tu všechny moje oblíbené barvy: zelená, černá a hnědá.


Na stránce blog.cz jsem se dočetla o blogerce Michaele Burdové, která vydala fantasy trilogii Tajemství jednorožců. Měla velké štěstí, moc jí gratuluju a určitě si její knížky přečtu. Po přečtení rozhovoru s touto novopečenou spisovatelkou jsem byla nejdřív smutná, že mně to ne a ne vyjít, ale později mi to dodalo novou dávku odhodlání. Nesmím se vzdát, naopak! Musím co nejdřív začít s úpravami první části Malverinu a pak se pustit do další části.

Abych nezapomněla, hodlám sem v blízké době napsat něco bližšího o mojí fantasy Malverin, abyste z toho taky něco měli a trochu i věděli, o čem taky vůbec pořád píšu. No nic, to byla taková matlanice na téma Píšu tedy jsem. Napište, co říkáte na nový design, a mějte se hezky. Čau. Alex