Srpen 2009

Návštěvnost?

31. srpna 2009 v 19:24 poznámky
Ahoj, tak nám zítra začíná škola. Na jednu stranu škoda, že už je konec prázdnin, ale na druhou stranu jsem se vlastně většinu prázdnin nudila. Těším se na spolužáky, ale do učení se mi nechce. Uklidňující je, že letos vím, do čeho jdu, ale vloni ... to byly nervy!

Tak jsem se tuhle zamýšlela nad návštěvností a mám pocit, že to s ní na mém blogu není vůbec slavné - aspoň podle komentářů. Chtěla bych vás tímto poprosit, abyste opravdu komentovali. V téhle záležitosti musím veřejně pochválit Elisss:) Díky Elisss, že máš se mnou trpělivost a komentuješ jeden článek třeba třikrát.
Taky se chci zeptat, jak se dává na blog tabulka návštěvnosti? Jestli to někdo víte, napište moc prosím do komentářů.
Na návštěvnost prý pomáhá tohle:

Mám ráda, když naleznu blog, kde jsou nějaké MP3 download zdarma ,nebo MP3 do wnload free. To potom stahuju různé skupiny, třeba Chinaski, Kryštof, Red Hot Chili Peppers, nebo zpěvačky, třeba Madonna, Avril Lavigne, Britney Spears, Hilary Duff a podobně. Mám ráda Harry Potter, a jsem zvědavá, jak se jmenuje sedmý díl Harry Potter a co na to Daniel R adcliffe, Emma Watson a Rupert Grint, teda Hermiona Granger a Ron Weasley. J. K. Rowling je skvělá spisovatelka. Nemám ráda pivo. Láska je smrt. Sebevražda. Coca Cola. Santa Claus. Vánoce. Brigády. Eragon. Pán prstenů, Eliah Wood. Piráti z Karibiku, Orlando Bloom. Egypťan Sinuhet. Referáty na fyziku. Referáty na chemii. Čtenářský deník. Nokie, Samsung, MMS, mobily zadarmo. Pes. Kino. Čokoláda. Změřte si vaše IQ. ICQ. Malování na sklo. MP3 přehrávače zdarma. Nikdo mě nemá rád. Emo. Etno. E-e. Ementál. Brie. Bonifác. Hermelín. Servác, Pankrác. Jahodový koktejl. Outismus. Tenis, Basketbal. Snowboard. Dadaismus. Impresionismus. Funkcionalismus. Expresionismus. Naturalismus. Realismus,1 a 2 světová válka. Pop Art. Modernismus. Tugendhat. Konstrukcionalismus (lol). George Sandová. Mika Waltari. Tolkien. Suchý, Šlitr. Wilsonová. Berdych. Tom Hanks. Elvis Presley. Játra na cibulce. Punk. Punks not dead. Rock. Pop. Metal. Jazz. Folk. Country. Techno. Rock n roll. RnB. Blues. Soul. Rep. Rap. Rab. Kot. MPZ Islandu. Chem ická olympiáda. Rtutitka, solan drasličitý, drasloš, uhlec. Kouření škodí zdraví. SMS na Eurotel zdarma. SMS na T-Mobile zdarma. SMS na Vodafone zdarma. SMS zdarma. SMS. Zdarma. Jak být šťastný. Shrek. Tokio Hotel. Bill Kaulitz. Tom Kaulitz. Georg Listing. Gustav Schäfer. Devilish, Schrei. Zimmer 483,... já ještě přidávám: twilight, edward cullen, bella swan a mé oblíbené Strážci času

Snad to pomůže :p. Zatím, vaše Alex.


Kaštanová álej

26. srpna 2009 v 14:18 | Alex |  povídky
Ahoj, asi si říkáte, co je to za blog spisovatelky, když tu nepřibývá skoro žádné psaní, ale věřte, že já si říkám to samé. Povídek už moc nepíšu, většinou jen nějaké útržky, co mě zrovna napadnou. Co se týče psaní knihy, konečně mám jasno. S Malverinem jsem se psala přes rok a už mě začal nudit, tak jsem ho odfláknutě ukončila a chtěla jsem psát něco dalšího. Minulý týden se mi to rozleželo v hlavě a přišla jsem na to, že nejlepší příběh, co jsem ze sebe zatím vyplodila, je prostě Malverin. Takže až budu mít v provozu notebook, což bude snad koncem září, pustím se do renovace malverinu naplno. Držte mi palce, díky.
Povídka Kaštanová álej je stará něco málo přes rok, ale myslím, že se mi celkem povedla, posuďte sami:

Etela seděla ve stínu opřená o kmen stromu. Vítr jí foukal do tváře a pročesával jí vlasy. K nohám jí padalo suché listí. Občas zaslechla i nějaké kroky na cestě. Tohle vnímat mohla, ale víc ne. Mohla cítit, hmatat, slyšet, chutnat, ale ne vidět. Tenkrát, když o svůj zrak přišla, jí bylo sedm let. Hádky rodičů vrcholily v šílenství již třetí den. Rozbíjely se vázy i talíře, hlasy sílily a Etela nic nechápala, byla z toho zmatená.

Jak už bylo řečeno, hádky vyvrcholily v šílenství. Etela zmateně sledovala rodiče, jak na sebe křičí a přetahují se o různé předměty. Nemohla uvěřit, že i toto jsou ti lidé, kteří ji brali do zoo a kupovali jí zmrzlinu.
"Vypadni, už tě nechci nikdy v životě vidět!" vykřikla maminka.
"Taky že jdu," řekl rázně tatínek a začal si do cestovní tašky házet oblečení a toaletní potřeby. Maminka si založila ruce na prsou, poklepávala nohou, sledovala svého manžela a čekala, kdy už konečně vypadne.
Etela nechala svou panenku panenkou, když jí došlo, že tatínek odchází,
a rozběhla se k němu. Maminka ji zadržela , protože ji chytila za ruku, a řekla:
"Počkej se mnou, Etelo, tatínek musí odejít."
"Kam?" zeptala se podiveně Etela. Maminka neodpověděla. Etela se jí vytrhla
a rozběhla se k tatínkovi. Objala ho kolem pasu a zašvitořila:
"Tatí, nechoď pryč. Já slibuju, že do baletu klidně budu chodit." Tatínek se pousmál, přikrčil se a řekl Etele:
"Ale ne, nemusíš tam chodit, když nechceš. Kvůli tomu neodcházím." Podíval se koutkem oka po mamince a zašeptal:
"Chceš jít se mnou? Zajdeme spolu třeba do hvězdárny, co říkáš?" Etela ho místo odpovědi znovu objala. Maminka ji však odtáhla se slovy:
"Etela zůstane se mnou, je tady doma." Tatínek vzal Etelu za druhou ruku a pravil:
"Kdepak, se mnou jí bude líp."
"Ty bys ji akorát tak rozmazloval, ale co výchova? Etelu mi nevezmeš," zvolala maminka.
"Je stejně moje jako tvoje," vykřikl tatínek. Každý držel etelu za jednu ruku
a přetahovali se o ni, dokud nezačala plakat a křičet. Nakonec ji tatínek mamince vytrhl, vzal ji do náruče, přibral cestovní tašku a hbitě vyšel za dveří. Maminka se za ním rozběhla, chtěla mu Etelu vzít, ale on jí zabouchl dveře před nosem. Když doběhla před dům, viděla už jen odjíždějící auto.

"Tatí," vypískla Etela, "já nemám botky." velmi ji totiž znepokojovalo, že má na nohou jen ponožky. Tatínek, který se soustředil na cestu, jen odvětil:
"Koupím ti nové." Etela se usmála:
"Tak jo. A koupíš mi ty růžové, co má Valounková z naší třídy?"
"Třeba zrovna ty. Koupím ti, co budeš chtít," ušklíbl se spiklenecky tatínek. To se Etele líbilo, tak začala na zadním sedadle pohupovat nožkami. Líbilo se jí také, že dnes nemusí sedět na dětské sedačce a být připoutaná. Tatínek ji zkrátka jen posadil na sedadlo a jeli. Obyčejně to bylo samé:
"Mazej do své sedačky, jsi ještě malá. A nezapomeň se připoutat." Ale dnešní změnu si Etela užívala.
Potom si uvědomila, že ještě něco bylo dnes jinak, ale to ji netěšilo. Vždycky totiž, když někam s tatínkem jela, se s ní maminka rozloučila a dala jí pusu. Dnes ne, byla nazlobená.
"Tatí," vypískla Etela znovu, "proč je maminka nazlobená? Něco jsme jí provedli?" Tatínkův obličej se zakřivil a on řekl :
"Ale ne, maminka jen moc ráda přehání." Etela zavrtěla hlavou:
"Maminka je náhodou moc chytrá."
"Možná až moc," prohodil tatínek. Co tím myslel, Etela nevěděla.
Po chvíli ji přemohla zvědavost. Natáhla se a zatahala tatínka za rukáv.
"Tatí, kam jedeme? Do hvězdárny?" V ten okamžik to přišlo. Hluk, náraz, světlo a pak najednou tma a ticho. Naprostá nicota a bezmoc proudila celým tělem holčičky, která nebyla v sedačce a nepřipoutala se. Jen tma a ticho...

Etela sebou škubla a probudila se. U toho stromu se jí spalo hezky, ale byla jí už docela zima. Začala tedy třít dlaně o sebe, aby je zahřála. Za chvíli uslyšela kroky. Někdo šel k ní a ona brzy podle způsobu chůze poznala maminku. Maminka se
o Etelu s láskou a péčí starala, ale nikdy neodpustila jejímu tatínkovi za to, co zavinil. Vlastně ani on sám si to nedokázal odpustit. Vyčítal si, že své dceři zničil život. Etela to však odmítala a vždy řekla:
"Ne. Život bys mi zničil, kdybys zemřel."
Maminka přišla až k Etele a oznámila:
"Etelo, půjdeme už domů, je chladno."
"Kde to vlastně jsme?" zeptala se s úsměvem Etela, protože, i když to místo neviděla, líbilo se jí.
"Jsme v kaštanové áleji."

5. kapitola

3. srpna 2009 v 11:46 | Alex |  Lodenský les
Ahoj, půlka prázdnin za námi, to to letí. Před dvěma týdny jsem chodila na skvělé jazykové kurzy angličtiny a minulý týden jsem byla na dovolené v Jizerských horách. Bylo to prima, i když mi celý týden nebylo dobře. Přispívám konečně s další kapitolou Lodenského lesa. Ať se líbí a hezký zbytek prázdnin! Alex
5.

Lily byla už od rána hrozně netrpělivá. Včera vyklopila Egonovi všechno o svém podivuhodném kreslení, ale on už jí nestačil prozradit téměř nic o Lodenském lese. Dnes to z něj musí dostat!
Egon na Lily za celý den ve škole nepromluvil, ale když skončilo vyučování a všichni se hrnuli do centrální jídelny, čekal na ni u její skříńky.
" Musíme si promluvit o lodenském lese, dlužíš mi to," připomněla mu okamžitě Lily. Egon přikývl a podíval se na velké školní hodiny.
"Máš teď čas?" zeptal se. Lily neurčitě pokrčila rameny a Egon pokračoval:
" Lepší bude, když ti to rovnou ukážu. Navíc tě musím s někým seznámit. Jde se do lesa." Lily nastrkala co nejvíce učebnic do skříňky, aby se s nimi nemusela tahat, a následovala Egona. Propletli se mezi obchoďáky, přešli most a dostali se do starého města. Zbývalo už jen zdolat kopec. Egon Lily v hrubých rysech vyvětlil, co se kdysi v Lodenském lese odehrálo a kdo jsou Lodýnové. Pak ji ještě narychlo připravil na setkání s mistrem Mikkelem. Zdůraznil, aby se k němu chovala s úctou a zdvořilostí. Lily měla trochu strach, že mistr Mikkel bude podivínský morous.
Cetou k mistru Mikkelovi zahlédli Lily s Egonem jen několik brunů a lidí s kravskými rysy. Lily nevycházela z údivu. V Lodenském lese ještě nikdy nebyla a dřív by ji ani nenapadlo sem chodit. Mezi lidmi byl strach z prokletí hluboko zakořeněný.
Mistr Mikkel na Lily zapůsobil. Vypadal tak důstojně a majestátně, že by si rozhodně nedovolila chovat se k němu nevlídně. Egon je oba představil a mistr Mikkel se ujal slova. Vyprávěl Lily svůj příběh a příběh Lodýnů a pak se jí zeptal, co si o tom myslí. Lily neměla tušení, jak by měla odpovědět. Nakonec řekla:
"Jestli jsem vás správně pochopila, tak nad lesem není žádné prokletí. Je to jen kamufláš, aby sem nikdo nechodil. O Lodýnech ví jenom několik vyvolených. Je to tak?"
Mistr Mikkel přikývl a ptal se dál:
" Jak s Lodenským lesem souvisíš ty?" Z té otázky byla Lily naprosto zmatená. Čekala spíš, že se od mistra dozví něco o sobě, ale zatím to vypadalo na přesný opak. Vyzvídal Mikkel, ne Lily.
" Já vlastně nevím. Myslela jsem, že se to dozvím tady. Včera jsem díky Egonovi zjistila, že výplody mojí fantazie, které si kreslím do skicáku, opravdu existují. Víc nevím, je to pro mě záhada," řekla popravdě Lily. Mistr Mikkel se usmál a pověděl:
" To je dobře. Nepovyšuješ se, to je moc dobře. Víš, měl bych na tebe jednu prosbu. Kreslila jsi už někdy člověka?"
" Párkrát jsem to zkoušela, je to už dávno. Moc mi to nešlo, tak jsem raději kreslila ty blbos . . . Lodýny. Proč se mě na to ptáte?"
" Patříš mezi zasvěcené, ale docela jiným způsobem než třeba Egon. Egon Lodýny chrání, ty je můžeš zachránit. Zkus nakreslit člověka a třeba se podaří otevřít průchod do podzemí." Lily to nebylo vůbec jasné. Jak by mohla kresbou Zachránit Lodýny. Mistr Mikkel očividně dál vysvětlovat nehodlal. Otočil se od dvojice a pokynul jim, aby odešli.
Lily vyšla mezi stromy a Lodýny ohromená a zmatená. Egon s hlavou plnou starostí. Dostal za úkol na Lily dohlížet, ale nesměl jí říct o snu mistra Mikkela.