Květen 2009

Volno... co je nového?

22. května 2009 v 10:48 | Alex |  o mně
Ahoj, dnes mám poslední den volna díky maturitám. Konečně jsem se rozhoupala a založila jsem si desky, kam si zakládám všechny papíry ohledně literárních soutěží, kterých jsem se zúčastnila. Zatím jsou čtyři, ale brzy by měla přibýt pátá. Taky jsem se dneska odhodlala sama něco ukuchtit. Je mi patnáct, no ne? Chtěla jsem původně udělat bábovku, ale brácha dostal chuť na perník, tak jsem dělala perník. Vypadá dobře, i když jsem tam mohla dát víc kakaa. Ještě jsem nekoštovala, chci s tím počkat na bráchu. Snad to bude k jídlu.

Tohle je moje nejnovější fotka, je tak dva týdny stará, a protože na ní vypadám celkem dobře, tak ji sem dávám, abyste mě neměli zafixovanou jenom z té jedné rozmázlé, co jsem sem dala. Dřív jsem sem nechtěla fotky vůbec dávat a teď nevím proč, časem beztak nebudu vědět, proč jsem je sem začala dávat.

Tahle fotka je z minulých prázdnin ve Španělsku. Jsem na ní s bráchou Lukášem. Jsme si podobní? Lidi říkají, že jsme, ale mně to moc nepřipadá.

Momentálně čtu My děti ze stanice ZOO a je to vážně krutá knížka, nejhorší je si někoho z postav oblíbit a pak z popisků u fotek zjistit, že zemřel na předávkování heroinem. Už jsem u toho i brečela a to nejsem ani v půlce.
Chtěla jsem do konce dubna dopsat první část té mojí fantasy, ale nějak se mi to vymklo z rukou. Máme květen a konec první části v nedohlednu. Já snad vážně budu smolit do maturity!
Měla bych se učit, ale samozřejmě se mi nechce. Taky bych si měla udělat úkoly do francouzštiny, mám jich vcelku hodně. Njn, u počítače je to se mnou vždycky na dlouho.

Myslím, že už jsem do tohodle chaotického článku napsala, co jsem chtěla, tak se loučím. Díky za všechny vaše komentáře a pište další.
Vaše Alex

Diplom pro Kamilku

19. května 2009 v 17:24 | Alex |  poznámky
Docela se spožděním dávám diplomek pro mé nejnovější SB Kamilku.
Pěkný blog, určitě se mrkněte.

Rosteme s knihou: Za tuhle knihu Vám patří dík!

16. května 2009 v 18:44 | Alex |  soutěže
Ahoj,
nechci se dostat do velkého skluzu, tak uvádím další literární soutěž, které jsem se zúčastnila. Její zadání jsem našla ve třídě v dějepisu a hned ten den jsem si ho našla na internetu. Úkol byl jasný - napsat dopis autorovi své nejoblíbenější knihy. Dlouho jsem nevěděla, jestli psát Jules Vernovi, Ivoně Březinové, nebo Marianne Curley. Nakonec jsem se rozhodla psát Marianne Curley, protože její Strážci času jsou prostě nejlepší.
Dopis jsem smolila na poslední a chvíli a je docela kostrbatý, já se totiž docela vyžívám v dlouhých souvětích (možná jste si toho už všimli).

Do limitu jedné strany jsem je vešla levou zadní, dopis jsem do soutěže poslala a v dubnu jsem obdržela e-mail. Bylo v něm poděkování za účast. Nezdařilo se, ale ani se nedivím. Finalisté jsou uvedení na stránce TADY . Mě to nemrzí, ale škoda Strážců.
Mějte se krásně. Příští týden mám tři volné dny, juchú, ať žije chaos maturitního týdne. Alex

Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka

4. května 2009 v 18:45 | Alex |  soutěže
Ahoj všichni, je nejvyšší čas napsat článek o mé první literární soutěži, odkládala jsem to už dost dlouho.

Literární soutěž o cenu Filipa Venclíka jsem našla začátkem ledna na internetu. Téma bylo Jak chutná život? Řekla jsem si, že bych to měla zkusit. Napotřetí se mi podařilo napsat povídku o šestnáctileté Ivě, která přežije autonehodu a pak v nemocnici přemýšlí, jak chutná život. Ta povídka se mi vážně líbila, je inspirovaná havárkou mých prarodičů.
Povídku jsem do soutěže poslala, aniž bych to řekla někomu ve škole. Čekala jsem a ke konci března přišla do matiky vyjevená zástupkyně, prohlížela si třídu skrz brýle a prý: "Chodí do této třídy Radka Zavadilová?" Zvedla jsem se a šla jsem k ní a ona mi předala pozvánku na vyhlášení výsledků soutěže v pražské Lucerně. Na její výraz a výraz třídní nikdy nezapomenu, tak překvapený obličeje jsem snad ještě neviděla.

Abych nepsala román na pokračování ... mě a Lenku ze třeťáku, která se taky zúčastnila, odvezl můj děda do Lucerny a vypuklo to. Celé vyhlášení trvalo tak dvě hodiny. Paní Popovičová, která všechno uváděla a komentovala, mi byla sympatická. Nejdřív se vyhlašovala moje kategorie - povídka - a musím říct, že vítězná práce byla vážně povedená. Žádnou cenu jsem nezískala, ale jsem ráda za tu zkušenost. Teď vím, že moje povídka byla docela přehnaná.
Další kategorie byla báseň a to se mi zdálo takové nemastné neslané, já prostě nejsem na básničky. Poslední kategorie byla esej, novinový článek. V téhle kategorii soutěžila Lenka a získala třetí místo - gratuluju, Leni!
Během vyhlašování četli dva divadelní herci čtyři práce a studentky herecké konzervatoře dvě básně.

Při vyhlášení byla v sále příjemná atmosféra a já jsem vážně ráda, že jsem se do téhle soutěže přihlásila. Příští rok jdu do toho zrovu!
O tom, jak soutěž vznikla a jak to bylo s Filipem Venclíkem si můžete přečíst na stránkách TADY. Jsou tam také fotky a vítězné práce a časem by se tam měly objevit i ty z letošního desátého ročníku.
Teď si lámu hlavu nad další soutěží a myslím, že si ji zlomím, protože nejhorší, co může v zadání soutěže být, je: esej, libovolná forma a žádné téma.

Nakonec se chci ještě zeptat, jestli sem chcete dát tu soutěžní povídku. Je dlouhá na 4 Ačtverky, tak pokud to budete mít nervy číst, dejte vědět do komentářů a ráda ji sem dám. Zatím.
Vaše spisovatelská Alex