Březen 2009

4. kapitola

31. března 2009 v 19:18 | Alex |  Lodenský les
4. kapitola

Nemám nové básničky, nemám nové povídky, snažím se vymýšlet věci do literárních soutěží, což se mi moc nedaří, tak teda další kapitola k Lodenskému lesu:



Hejláci se vzdálili uličkami starého Lodenu a upalovali do lesa. Lily si sundala ze zad batoh a začala v něm štrachat. Po krátké chvilce vytáhla skicák a otevřela ho. Egon zůstal na kresby zírat s otevřenou pusou. Lily nakreslila hejláka, aniž by věděla o jeho existenci!
" To, jak je to..." koktal udiveně Egon. Lily otočila stránku na kresbu s okřídleným medvídkem a Egonovi opět poklesla brada.
" Co je to?" zeptala se Lily.
" To je brunos," odpověděl Egon, pak dívce vytrhl skicák z rukou a prohlížel si ho sám. Všechny ty tvory znal, žili utajeně v Lodenském lese.
" To je neuvěřitelné. Jak dlouho už tohle kreslíš?" chtěl vědět Egon.
" Já nevím, tak dva měsíc. Je to dost divné. Nikdy by mě nenapadlo, že ty moje vymyšlené kreatury jsou skutečné. Egone, je možné, že začnou existovat, když je nakreslím? Myslím, jestli je tím oživuju?" chrlila Lily. Byla rozrušená a nadšená zároveň z představy, že by něco takového dokázala.
" To ne, Lily, nejsou tu všichni," zavrtěl hlavou Egon.
V tu chvíli hodiny odbily tři čtvrtě na osm.
" Už je tolik hodin! Musím jít, nebo bude mazec. Uvidíme se zítra ve škole, ještě mi dlužíš vysvětlení o Lodenském lesu," řekla Lily, vzala Egonovi skicák a upalovala pryč.
Egon se za ní chvíli díval a pak se vydal k lesu. Musel hned mluvit s mistrem Mikkelem. Mistr Mikkel byl zhruba padesátiletý muž, který v dětství zabloudil do Lodenského lesa. Pár dní se tam jen celý vystrašený schovával před zvláštními tvory. Ti ho pak ovšem objevili a k jeho štěstí se ho ujali. Mistr Mikkel už tam zůstal a za ta léta se s tvory v Lodenském lese sžil a všemu možnému se od nich naučil. Dozvěděl se jejich příběh. Loden se původně rozléhal i v podzemí, kde žili všichni ti zvláštní tvorové. Čas od času vycházeli do lesa, který jim patřil, ale jednoho dne se cesta mezi lesem a podzemím uzavřela a nešlo jí projít. Nabyla zavalená nebo tak, zkrátka uzavřená, náhle tam nebyla. Tvorové museli zůstat v lese.
Mikkel Lodýnům, jak si tvorové říkají, hodně pomohl. Našel totiž ve městě několik schopných a spolehlivých lidí, kteří se zavázali pomáhat Lodýnům. I za Egonem do Legoshi, jeho bývalého bydliště, Mikel přišel a seznámil ho s jeho úkolem. Egon tajně a oddaně pracuje pro Lodýny a jejich bezpečnost už šest let. Má kompletní vybavení. Trubky a píšťaly, kterými lze Lodýny vyhnat z nepatřičných míst, když tam zabloudí, masti, které je dokáží léčit, zná jejich řeč ...
" Jestli má Lily Lodýny také ochraňovat, proč u ní tedy nebyl Mikkel? To kreslení není jen tak," přemítal Egon.
Konečně se dostal k domku mistra Mikkela. Zaklepal a vešel dovnitř. Okamžitě se ozval hlas váženého mistra:
" Dobře že přicházíš, Egone, potřebuji si s tebou promluvit."
" To já s vámi také, mistře. Začněte," řekl zdvořile. Mistr Mikkel pokynul Egonovi, aby se posadil, a pak začal:
" Zdál se mi sen. Myslím, že je to jen hloupost, ale nic by se nemělo podceňovat. V tom snu byla dívka, která kouzlila tužkou a přivedla mou ztracenou dceru. Přesněji řečeno, nakreslila ji, ty jsi ji přivedl. Pokud by se ten sen vyplnil znamenalo by to spásu Lodýnů. Moje dcera v tom snu o tevřela průchod do podzemí. Všichni se schledali se svou rodinou, navrátili se domů ... byla to nádhera. Ach, kéž by se to vyplnilo." Mistr Mikkel se zasněně díval do dálky a mlčel. Pak si všiml Egonova výrazu a promluvil: " Co na mě tak koukáš? Vlastně, co jsi mi chtěl?"
" Mistře, myslím, že jsem našel tu dívku, co kouzlí tužkou," odpověděl Egon. Mistr Mikkel se na něj potěšeně podíval.
" Výborně!"

Strážci času - Klíč

22. března 2009 v 19:10 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Konečně jsem dočetla Strážce času a tady je slibovaný dodatek o třetím dílu:

Ze všech stran jsem slyšela, že trojka je nejlepší. Začátek se mi moc líbil, hned na prvních stránkách byla akce, dál to bylo sice skvělé, ale ne tak extra zajímavé. Tak asi od půlky to ale nebralo na šťávě, událost za událostí, prostě super! Ukázalo se, kdo je ve skutečnosti Matt, bratr Isabely, a v průběhu celé knihy se řešilo, kdo je zrádce v řadách strážců času. Musím říct, že adeptů bylo hodně a skutečného zrádce jsem nepodezřívala, v první díle ano, ale ne tady. Dojímá mě, jak umí autorka popsat pocity lásky, to je vážně nádhera.
Ale abych se vrátila k ději.. vše směřuje k rozhodující bitvě mezi Řádem chaosu a Strážci času, přesně podle Věštby. Obě strany se přetahují o klíč od pokladnice se zbraněmi. všichni z toho ale v pořádku nevyváznou. Kdybych předem nevěděla, jak to skončí, asi bych se vážně rozbrečela, když i takhle jsem měla slzy na krajíčku.
Jestli chcete vědět, jak to všechno dopadne a chcete zažít vážně špičkové počtení, neváhejte a vyhledejte Strážce času!

Špatně, špatně!

19. března 2009 v 19:25 | Alex |  básničky
Poslední dobou se cítím hrozně, všechno mě štvě, ale navenek nejspíš nikdo nic nepozná. Všechno soustřeďuju tak, abych měla v hlavě jen učení, protože když si připustím to ostatní, tak nic moc. Štve mě, že kvůli gymplu nevídám kamarádky a ještě mi je všechno připomíná. Navíc ta němčina! Minulý týden mě bavila a smířila jsem se s ní, ale dneska šílená nechuť - historie Berlína ... hnus jeden růžovej. Zbývá mi jen psaní, na které mám šíleně málo času. Musela jsem to nějak literárně zpitvořit a tady je výsledek:

Nic není, jak by být mělo,
jak můj rozum a srdce by chtělo.
Navenek mám všechno, uvnitř nic,
všechno je naruby a nic nemá svůj líc.

Dostala jsem, co jsem chtěla,
ale přišla o to, co jsem měla.
Skvělé přátelství je pryč
a na vzpomínky bere si bič.

Jiná špatná volba nenechá mě být,
proto už nebaví mě to co dřív.
Na jedinou zbylou věc žel nezbývá čas,
jen učit se - řve můj vnitřní hlas.

Alex

Aspoň něco

1. března 2009 v 18:14 | Alex |  poznámky
Ahojky, čtenáři a vlastně hlavně čtenářky, protože nemám kvůli škole mnoho času na vymýšlení příběhů a věcí na blog, píšu aspoň něco. Co se týče mého literárního snažení, poslala jsem povídku do jedné soutěže, teď pracuju na další a mám vyhlídnutou další soutěž. Zkrátka jsem se do toho pokusila opřít. Ovšem ta vyhlídnutá soutěž má malý háček. Mám v ní napsat dopis spisovateli, jehož knížka se mi líbila, a výběr spisovatele není omezen. Uzávěrka je posledního března a já pořád nevím, jestli psát Ivoně Březinové, Marianne Curley nebo Jules Vernovi. Jsou to mí nejoblíbenější, tak snad budu psát všem nebo nevím:)
Pracuju na novém designu, ale moc mi to nejde, protože to neumím. Neopovažuju se odhadnout, za jak dlouho bude konečně hotový.
Minulý týden jsem byla se školou na horách a bylo to naprosto super. Docela jsem se naučila lyžovat, ale v mojí antisportovní rodině je mi to stejně na nic.
Už potřetí mám půjčenou trojku Strážců času, tak doufám, že to konečně dočtu.
Mějte se mnou trpělivost, prosím, třeba něco napíšu. zatím. Alex