Únor 2009

Flavia Bujorová: Kameny osudu

6. února 2009 v 12:05 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Flavia Bujorová



Flavia je Francouzska původem z Maďarska, v dětství psala příběhy a novely, ty si ale četly jen její spolužačky. Román Kameny osudu napsala ve čtrnácti letech, do nakladatelství ho protlačila její češtinářka, a ten se hned stal bescelerem. Když jsem na ten román narazila v knihovně a přečetla si něco o autorce, musela jsem říct, že ji dost přechvalují. Nejdřív jsem si myslela, že se Flavia stla spisovatelkou ve čtrnácti jen kvůli bohatýmu příbuzenstvu, ale pak jsem musela uznat, že píše vážně promyšleně a pěkně. Na druhou stranu nic jiného než kameny osudu nenapsala. Teď je jí myslím jedaadvacet let.




Kameny osudu



Kniha Kameny osudu vypráví o třech čtrnáctiletých dívkách - Nefritě, Safíře a Jantaře. Dívky mají důležitý úkol v zemi pohádek. Musí si vyslechnout Proroctví, které mluví o zradě jedné z nich, musí navštívit Smrt. Dalšími důležitými postavami jsou Adrien, rebel, který se zamiluje do Safíry nebo Elyador, který putuje se stejným cílem jako dívky s kameny. Na zemi pohádek si brousí zuby třináctý člen rady dvanácti.
Na knížce se mi moc líbí, jak si v ní Flavia vymyslela různé tvory a příběh, který vypadá rozdělený na víc částí, nakonec perfektně spojí.








Kamenu osudu nejsou moc známé, ale rozhodně stojí za přečtení. Dá se říct, že je to odlehčená fantasy.

3. kapitola

2. února 2009 v 11:06 | Alex |  Lodenský les
Komentáře u Černé kočky mě potěšily, tak jsem se rozhodla napsat kapitolu k Lodenskému lesu. Pěkné čtení přeju;)
3.

Lily seděla doma u psacího stolu nad otevřeným notovým sešitem. Kdo by to řekl, že hudební výchova může být tak nudná. Koho mají zajímat starověké nástroje z Japonska a Egypta? Zkrátka to nemělo smysl, tak si na sešit položila skicák, vzala tužku a kreslila si, to dělala moc ráda. Svými kresbami se nikde nechlubila, naopak. Kreslila totiž zvláštní tvory, postavy a krajiny. Například teď začala kreslit malého okřídleného tvořečka s čumáčkem jako medvídek a kopýtky.
Právě když Lily kreslila tvorečkovi ocas, ozval se za ní chlapecký hlas:
" Lílí, ty dneska nikam nejdeš? Už je půl páté. Jdi." Lilyin jedenáctiletý bratr Matty poskakoval u dveří do pokoje a už se nemohl dočkat, až jeho sestra odejde na plavání a on bude mít celý pokoj jen pro sebe a videohry.
" Vždyť už jdu," řekla Lily, naházela do batůžku věci na bazén a taky skicák a šla. Každou středu chodila na pátou plavat. Takhle k večeru nebylo na bazéně mnoho lidí, tak si mohla klidně plavat, dokud jí stačily síly a peníze.

Po skvělé hodině v bazéně se Lily moc nechtělo domů, tak si řekla, že se ještě projde starým městem. Staré město bylo historickým jádrem Lodenu, ve velkém domě s věžičkami tam sídlilo městské muzeum. V okolních domcích nikdo nebydlel, zřídily se tam obchody pro turisty, pekařství a restaurace. Věž s velikým ciferníkem byla také součástí starého města. Největší respekt však v lidech vyvolával Lodenský les, který se táhl na kopci nad starým městem. Byl jehličnatý, hustý a hlavně prokletý. Byla s ním spojena dávná pověst, jíž obyvatelé města věřili dodnes. Do Lodenského lesa nikdo nechodil, nikdo se neodvážil vzepřít věčnému prokletí.
Když už si to chtěla Lily namířit domů, uslyšela v uličce nalevo od sebe zvláštní čvachtavé kroky. z téže uličky k ní doléhala jakási varovná atmosféra. Polekaně se zastavila a otočila se k uličce čelem. Ve tmě, ta byla způsobená tím, že svítila tak každá šestá lampa, uviděla šupinatou hlavu s opravdu zvláštně zahnutým rypákem. Bojácně začala ustupovat dozadu. Měla by utéct pryč, ale nebyla toho schopná. Nohy jí zdřevěněly, takže byla ráda, že může alespoň couvat.
Za chvíli zády narazila na stěnu domu. " Zatraceně," zaklela. Už nemohla dál couvat a z protější uličky vystoupili dva tvorové s ošklivými rypáky, blánami na zelených nohou a dvěma drápy místo prstů. Lily se ve strachu přimáčkla co nejvíc ke zdi, zakryla si obličej rukou a čekala, co se stane. Pak najednou ve své blízkosti podvědomě ucítila zvláštní magické vlny. Egon?
Egon vyběhl z uličky napravo od Lily, postavil se před dívku a dlouze zatroubil na zahnutý šroubovitý roh. Tvorům se hluboký tón vůbec nelíbil, příšerně se lekli a lehli si obličejem k dlážděné zemi. Lily se nesmírně ulevilo a odkryla svou tvář.
" Egone, díkybohu, že jsi tady!" vykřikla šťastně Lily a zmateně Egona objala.
" Není ti nic?"staral se Egon. Lily zavrtěla hlavou:
" jsem v pořádku. Jen mi řekni, co jsou zač?"
" Uklidni se, Lily, to jsou hejláci. Pokud je nenaštveš, nic ti neudělají," odpověděl Egon.
" Hejláci? Co tu dělají?" divila se Lily. Nemohla si nevšomnout, jak je Egon vystrojený. Zpod bundy mu koukaly různé píšťalky, nožíky a ruličky. Egon se nervózně rozhlédl a pak řekl:
" Něměl bych ti to říkat, ale myslím, že ti můžu věřit. Utekli z Lodenského lesa."
" Cože?" vydechla nevěřícně Lily. Znamená to, že před ní leží tvorové zvaní hejláci, obyvatelé prokletého lodenského lesa? Vzápětí si uvědomila další skutečnost. Drápy hejláků byly ve stejném rozestupu jako dvě jizvy na Egonově tváři. Musel nějakého hejláka rozčílit a ten ho škrábl.
Hned na to jí došla další věc, v její hlavě to zašrotovalo a Lily řekla:
" Egone, musím ti něco ukázat. Ale ty mi na oplátku vysvětlíš, jak je to s Lodenským lesem."

Diplomky pro SB

1. února 2009 v 15:20 | Alex |  poznámky
Ahoj všichni, mám tři nové spřátelené blogy, takže holky, tady máte diplomy:

Pro koňačku a kreslířku Mindu.

Pro Mary, holku, co si na nic nehraje.

Nakonec pro Charisma, která úžasně píše.