Prosinec 2008

Merry Christmas, Frohe Weihnachten, Joyeux Noël a hlavně Veselé Vánoce

25. prosince 2008 v 9:53 | Alex |  poznámky
Přeju vám všem veselé Vánoce a šťastný Nový rok. Ať už sem chodíte pravidelně nebo jste sem jen tak zabloudili, mějte pěkné svátky.

Od Elisss jsem dostala pěkné přání:
Včera byl Štědrý večer, pro mě se od předešlých trochu lišil, protože letos s námi nezasedl ke stolu táta. Dostala jsem hodně skvělých věcí, ale asi největší radost jsem měla z knížky Budu spisovatelkou. Jsou to dvě knížky v jedné. Dvanáctiletá Cordelie popisuje svůj střelený život a pak je tam ještě příběh Paní prstenů, se kterým chce Cordelie prorazit. Pro mě jsou ale na celé knize nejdůležitější rady začínajícím spisovatelům a spisovatelkám.

Dneska a zítra budou vánoční návštěvy příbuzenstva. Narozdíl od mnohých jiných mám tyhle rodinné sešlosti docela ráda. Vždyť každou neděli se nás sejde u babičky devět, obvyklý počet.

Když se vám bude chtít, napište mi do komentářů, jak je to letos na Vánoce u vás a z jakého dárku jste měli největší radost. Zatím ahoj. Alex.

Ivona Březinová

4. prosince 2008 v 20:06 | Alex |  Spisovatelé a knihy

Ivona Březinová

Když se na škole rozmohl trend Holek na vodítku, tak jsem si je přečetla taky. Ivona Březinová píše úžasně, vážně skvěle. Knížky jsou vyprávěny ze dvou úhlů pohledu. První je deník hlavní hrdinky psaný v ich-formě a druhý v er-formě vypráví o životě v léčebně. Líbily se mi všechny tři knihy Holek na vodítku, ale uvedu je v pořadí oblíbenosti (první je nejoblíbenější).

Ester žije v rodině se spoustou sourozenců se jmény na E, studuje na obchodní akademii a navštěvuje hernu s automaty. Pak dostane skvělou nabídku. Bude hrát na vylepšeném automatu, kde bude často vyhrávat, aby nalákala další hráče do podniku. Z Ester se stane gamblerka, rodiče ji vyhodí z domu a jediný člověk, který to s ní vydrží, je slepý Kristián. Pak se ale Ester nepohodne i s Kristiánem, dostane se do pasťáku kvůli vykrádání rádií z aut a pak do léčebny. Ester mi připadá dost upřímná a někdy docela obětavá co se sourozenců týče.

Alice má život od rodičů dokonale nalinkovaný, chtějí z ní mít doktorku. Alice jim to nějak nevyvrací a pilně studuje, jenomže jí v tom pomáhají povzbuzující tablety. Na diskotéce se setká s marihuanou a taky s Metodem, se kterým začne chodit. Právě Metod Alici přivede k drogám, bez kterých zanedlouho nezvládá žít. Je schopná se o svou dávku doslova porvat nebo někoho prodat. Odejde od rodičů, ti ji ale za čas vyhledají a dají do léčebny. Na konci knížky jsem byla trochu šokovaná. alici totiž přijde dopis, ale co v něj je, vám nepovím;). Na začátku byla Alice pěkná blonďatá intelektuálka, pak se z ní stala troska, co si musí pořád píchat. Smutný, ale krásně napsaný příběh.

Knížka o Martině se od předešlých dvou liší tím, že Martina svůj terapeutický deník píše své matce, a možná i proto u mě skončila na třetím místě.
Martina žije s matkou, nějaký čas i s jejím přítelem, nějaký čas s babičkou. Nechce, aby jí rostla prsa, nechce aby byla ženská krev a mlíko. Už si ani nepamatuju, jak s tím začala, ale zkátka si usmyslela, že nebude jíst. Skončila v nemocnici na kapačkách a krmením po lžičkách. Když se vrátila domů, měla novou "fintu". Začala se přejídat a pak strkat prst do krku. A to ji dovedlo do léčebny. Martina mi připadala trochu divná, ale když popisovala, jak se ládovala a pak to šlo všechno ven, bylo mi jí líto.

Chtěla jsem si od Ivony Březinové přečíst i něco dalšího a narazila jsem na útlou fantasy Zeď - čtení trávy.

Tihle "lidé" žijí ve vesnicích uprotře luk s vysokými trávami, ze kterých se dá číst. Na zádech mají geometrikony )nebo nějak tak se to jmenuje), kterými se spojují, když se chtějí milovat. Téměř každý den přichází ničivá a zabíjející Mlha. Přežít se dá jedině spojením se s jiným člověkem nebo se Zdí.
Hlavními hrdiny jsou Aíl a Eola, kteří se mají rádi, ale jsou každý v jiném stádiu geometrikonu. Aíl učí Eolu číst trávu a jsou pořád spolu. Aíl se dozví, že má za úkol pomoct Zdi, která už přestává plnit své funkce. Aíl musí odejít.
Část, kdy Aíl hledá pomoc, je trochu zdlouhavá, ale zajímavá. Hlavně doba, kdy si Aíl vytvoří fiktivní vesnici, kde má i Eolu, ale nemůže se jí dotknout.
Když se Aíl vrátí domů, nikoho a nic si nepamatuje. Chce to čas, aby si vzpomněl i na Eolu, která se zatím naučila vytvářet v trávě příběhy.
Hrozně se mi líbí, že si autorka vymyslela zvláštní svět s různými zvyky. Moc se mi Zeď líbila.

Ivona Březinová zkrátka píše úžasně a je jedním z mých vzorů.