Září 2008

Katherine Patersonová: Most do země Terabithia

26. září 2008 v 20:09 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Dnes pořádal náš gymplík sportovní den. Disciplín bylo dohromady deset a zůčastnit se museli všichni. Jelikož nejsem žádný sportovec, chtěla jsem něco jednoduchého. Jenomže šedesátka a hod granátem byly hned obsazené, tak jsem se napsala na dvoustovku. No co, s posledním místem jsem počítala. Ale ještě než jsem startovala, vzpomněla jsem si na tuhle knížku, tak o ní dnes napíšu. Alex
Film Most do země Terabithia jsem neviděla, ale brácha říkal, že je pěkný. V knihovně jsem narazila na knihu, tak jsem neváhala, půjčila si ji a dala se do čtení.
Dvanáctiletý Jess žije na venkově s rodiči a sestrami Ellie, Brendou, Joyce-Anne a May-Belle, stará se o krávu Bessie a celé prázdniny trénuje rychlost běhu, aby po návratu do školy byl ten nejlepší. Jenomže to mu překazí jeho nová sousedka Leslie. Do školy příjde v ustřihnutých džínech, zatímco ostatní budou mít nažehlené košile, a předběhne všechny kluky. Jess Leslie nejdřív nesnáší, ale postupem času se oba skamarádí. leslie dostane skvělý nápad - přehoupnou se na laně přes potok a na jeho druhém břehu si vytvoří hrad a vlastní zemi Terabithii. Nedejte se zmást, hrad je jenom dřevěný přístřešek mezi stromy a celé kouzlo terabithie je jen v Leslie.
Kamarádi spolu prožijí Vánoce i Velikonoce, při nichž navštíví Leslie s Jessovou rodinou kostel. Jess pohámá se zařizováním Lesliina domu.
Pak ale přijde nečekaný zvrat. Jess odjede se svou oblíbenou učitelkou na výstavu obrazů a Leslie se zatím přihodí něco zlého. Když se Jess vrátí, nejde provaz u potoka přetržený...

Na konci jsem měla co dělat, abych nebrečela. Celá knížka je moc pěkná. Jde vlastně o obyčejný dětský život, ale Katherine Patersonová to popisuje jako něco fantastického. má to zkrátka zvláštní kouzlo.
Most do země Terabithia můžu jen doporučit.

1. kapitola

22. září 2008 v 18:28 | Alex |  Lodenský les
Ahoj, tak jsem se vám vrátila. V Paříži bylo krásně, počasí bylo taky pěkné a eifelovka zářila do barvy vlajky evropské unie. Taky jsem už asi v polovině třetího dílu Strážců času, tak pak na píšu dodatek. Co se týče errorů, tak 12. kapitola se zdařila zveřejnit, s jednou z mých nej kámošek jsem ve středu hodinu kecala a od školy jsem teď měla na pár dní pokoj=D. A teď už slíbená první kapitolka Lodenského lesa. Příjemné čtení. Alex
1.
Byl obyčejný všední březnový den a Lily Dearsová pospíchala do školy. Včera přišla pozdě a to dnes rozhodně nechtěla. Probíhala ulicemi ke gymnáziu, které navštěvovala pátým rokem, jako každý den. I když to nebylo poznat, ten den byl něčím zvláštní. Tenkrát to totiž všechno začalo.
Lily přišla včas, a když dosedla na své místo vedle Stely, pořádně si oddychla.
" Dnes včas, gratuluju," usmála se drobná blondýnka Stela.
" Dík," řekla Lily a vyndala si na lavici potřebné věci.
Těsně před šíleným zvukem zvonu oznamujícího začátek vyučování nakráčela do třídy Angelika. Jako vždy měla na sobě tričko s hlubokým výstřihem. Stačilo, aby jen pohodila černými vlasy a zamrkala modrýma očima, a hned několik kluků se mohlo přetrhnout, aby jí odsunulo její židli. Angelika si spokojeně sedla a zbožně se usmála na své obdivovatele.
Lily zaskřípala zubama. Nesnášela tohle Angeličino předvádění. Nejradši by tu dívku, co tak zneužívá své krásy, probodla pohledem svých zelených očí. Ovšem, jí by se nikdy nemohla vyrovnat. Její hnědé vlasy nebyly zdaleka tak hezké jako Angeličiny černé, neměla co vystavovat ve výstřihu a tak štíhlá jako Angelika také nebyla.
" Však ono jí trochu spadne sebevědomí, až na ni přijde řada s referátem," prohlásila Stela. Pak už se ozval zvonek.
Za chvíli už na Angeliku nikdo nemyslel. Pozornost celé 5.G si získal kluk, kterého s sebou do třídy přivedla paní učitelka Bertesová. Byl docela vysoký, měl nakrátko ostříhané světlé vlasy a hnědozelené oči. Paní Bertesová ho představila takto:
" To je váš nový spolužák Egon Burkes. Přestoupil k nám z gymnázia v Legoshi. Egone, posaď se do druhé lavice k Marcovi a vítej v Lodenu." Egon přikývl a posadil se vedle Marca hned před Lily.
Od té chvíle se Lily nemohla vůbec soustředit. Nedokázala ten pocit přesně popsat, vyjádřit ho. Zkrátka jí připadalo, že z Egona vychází cosi magického. Něco, s čím se doposud nesetkala.

12. Vyjížďka

22. září 2008 v 18:18 | Alex |  Holky od koní 2
12. Vyjížďka
Bylo úterý a Lenka čekala před hlavními dveřmi stáje U Zlaté podkovy spolu s Flekem na Julii a Elišku.
Za okamžik zastavil před stájí autobus číslo 3 a z něj vystoupily obě Lenčiny kamarádky. Dívky se pozdravily a vstoupily do stáje. Amor, Tomin i Katty byli ve svých boxech.
"Víte co? Kdybychom se domluvily s Milou, možná bychom si mohly udělat vyjížďku," napadlo Julie.
"No jo," namítla Lenka, "ale samotné nás nepustí."
"Mohla by jet s námi," řekla Julča.
"Nebo vezmeme s sebou Nikolu," navrhla Elis.
"Tak se pojďme zeptat," uzavřela Lenča diskuzi.
Jarmila byla v sedlovně a kontrolovala, jestli jsou všechny uzdy a sedla vyčištěny.
"Ahoj Milo," pozdravila Děvčata.
"Ahoj Lenko, Julie a Eliško," odpověděla Mila.
"Milo," začala Lenka, "mohly bychom se projet?" Mila se zatvářila pochybovačně.
"Ale samy …"
"Mohla by s námi přeci jet Nikola, ne?" oznámila Eliška.
"Tak dobře, řekněte jí, že si smí osedlat Lea. Dejte na sebe a na koně pozor," souhlasila Mila.
Lenka a Eliška už ze sedlovny odešly, Julie však ještě něco Mile řekla.
"Je to od tebe milé, že Niku adoptuješ. Byla by škoda, kdyby musela odejít." Mila se jen usmála.
"Mám ji ráda a mít dceru jako je Nikola je fajn. Už jdi, ať si stihneš Amora osedlat," řekla a podala Julii Amorovo sedlo a uzdu. Julča si věci rychle vzala a vyrazila do Amorova boxu.
Nikola byla - jak jinak - v Leově stání a právě se chystala vyvést Lea z boxu, aby mu mohla vyměnit podestýlku, když v tom se ve dveřích objevila Eliška.
"Ahoj Niky," pozdravila Eliška Niku.
"Ahoj Elis. Děje se něco?" podivila se Nikola.
"Nic se neděje, jen se tě chci zeptat, jestli bys se mnou, Lenkou a Julčou nejela na vyjížďku?" zeptala se Elis.
"Jasně. No, asi budu muset jít pro Barona," řekla Nika.
"To nemusíš, Mila řekla, že si smíš osedlat Lea," pověděla Elis.
"Tak fajn. To se mi hodí. Alespoň pak můžu Lea uvázat venku a vyměnit mu podestýlku. Tak
já pádím do sedlovny. Sejdeme se před stezkou," řekla Nikola vyrazila do sedlovny.
Za sedlovnou vede úzká cesta a po ní následuje rozcestí, z kterého vychází tři cesty. Právě na rozcestí se Holky od koní a Nikola setkaly. Vydaly se prostřední cestou vedoucí chvíli lesem a chvíli loukou. Nikola tuto trasu vybrala, aby ji zvládly i začátečnice. Vrátí se pak trasou vpravo.
"To je báječné! Jsme na vyjížďce v terénu a s oddílem jsem v terénu ještě nebyli. Prostě fantazie," rozplývala se Eliška. Dívky právě projížděly kolem pole a mířily k lesu.
"Lenko, kde jsi nechala Fleka?" zeptala se Julie Lenky.
"U Mily, říkala, že bude mít ráda společnost," odpověděla Lenka.
"Kdo je Flek?" divila se Nikola. Lenka ji ochotně vysvětlila, že Flek je její pes.
"Víte co, pojďme rovnou k věci," řekla Julie a Lenka s Eliškou ihned pochopily, že je třeba vysvětlit Nice, že Betty nestojí o kamarádství s ní.
"Niky, víš, daly jsem si dvě a dvě dohromady a pochopily jsme, proč jsi tady a proč jsi tak milá na Alžbětu," začala Lenka. Nikola zpozorněla.
"Cože? Jako to myslíš?" divila se.
"To je prosté," řekla Lenka, "ty chceš být zkrátka pořád s Leem. Hele, Niky, kvůli Leovi se nechtěj kamarádit s Betty. Ona o to nestojí." Dívky vjely do lesa. Jely pomalu krokem.
"Hele Lenko, ty to nechápeš. Leo je mi osudem svěřen. Jeho bývalý majitel - ten farmář - mi to řekl. A myslím, že vím líp, o co Betty stojí," reagovala Nika.
"Niky, měj rozum. To, že jezdí na Leovi, z ní neudělá tvou kamarádku," hájila názor Holek od koní Julie. Leo každou chvíli zastříhal ušima, když slyšel své jméno.
"Jenom závidíte, já se jí jen snažím pomoct. Nikdo ji nechápe - kromě mě," rozzuřila se Nikola, pobídla Lea do cvalu. Holky od koní na ni volaly, ať se vrátí, ale Nika se jim rychle ztratila z dohledu.
"Holky, je to marný. Chce Lea a taky kámošku jen pro sebe," pokrčila rameny Lenka.
"Není to marný. A navíc má Nika trochu pravdu. Odsuzujeme Betty jen proto, že je bohatá, nešikovná a hysterická," řekla Elis.
"Asi jo," připustily Julča s Lenou a všechny tři pobídly koně do klusu.
… Nikola škubla otěžemi a polekaně křičela:
"Jdi pryč! Vypadni!" Zvíře, na které Nika tak křičela, se rozběhlo proti ní a Leovi.
"Ne! Sakra!"
Nikola koně zručně otočila a opět pobídla do cvalu. Zvíře bylo stále za nimi a Nikola se tiskla víc a víc ke koni. Bála se. Leo vyrazil tryskem. Nikola držela otěže i hřívu. Kůň zběsile trhal hlavou a Nika zjistila, že zvíře už za nimi není. Leo se však řítil přímo proti příkopu a ona neměla nejmenší šanci ho zastavit. Museli skočit …
Holky od koní pokračovaly v cestě klusem, když v tom Eliška něco uslyšela.
"Někdo volá o pomoc. Slyšíte to taky?" zarazila se. Lenka, která byla o něco napřed, protože měl Tomin dlouhé kroky, nastražila uši.
"To není někdo, to je Nikola. Rychle, musíme ji najít," polekala se Lenka a pobídla Tomina do cvalu. Julie a Eliška udělaly totéž. Rozjely se za hlasem.
Když přicválaly na rozlehlou paseku, slyšely, že Nikola je někde tam. Pak Eliška uviděla Lea.
"Támhle," upozornila kamarádky. Všechny sesedly z koní a šly k příkopu, za kterým stál Leo.
"Leo musel ten příkop přeskočit," konstatovala Lenka a bušilo ji srdce, "ale kde je Nikola?"
"Tady jsem, v příkopu," volala Nika. Eliška vrazila Kattyny otěže do ruky Julii a rozběhla se k příkopu, na jehož kraji si pak klekla. Posléze zahlédla Nikolu, jak sedí na dně příkopu a pláče.
"Co se stalo?" ptala se rychle Elis. Nika si utřela slzy do trička a začala vyprávět.
"Jela jsem normálně po pasece a najednou se tam objevilo divoký prase. Lekla jsem se a zazmatkovala jsem. Leo se asi lekl mě. Otočila jsem ho a on se rozběhl tryskem. Nemohla jsem ho zastavit, tak nám nezbylo nic jiného než skočit. Leo sice předvedl čistý skok, ale já jsem se neudržela. Spadla jsem a mám něco s kotníkem a hodně modřin. Jo, a bouli na čele. Problém je v tom, že nevím, jak se odsud dostanu."
Lenka s Julkou k příkopu došly a všechno slyšely. Nice se po tváři skoulela další slza.
"Proč brečíš?" zeptala se Julča.
"Bojím se, že teď, když jsem tu měla úraz, nedovolí, aby mě Mila adoptovala," vysvětlila Nika a zase jí stekl po nose proud slz.

error

15. září 2008 v 17:54 | Alex |  poznámky
Tak už asi potřetí jsem se snažila vložit na blog 12. kapitolu Holek od koní 2 , ale nevím proč to nejde!!!To jeerror číslo jedna.
Error číslo dva: Zabouchla jsem si v šatně ve škole deštník a ono lilo ( od rána do večera, ještě nepřestalo )!!!
Error číslo tři: Skoro nemám čas na psaní!!! Úkolů sice nemáme moc, ale toho učení. Dneska jsem teda dostala dvě jedničky, ale v matice při částečném odmocňování jsem si připadala jako debílek.
Error číslo čtyři: Není čas na setkání se s nej kámoškama, každá máme jinak rozvrh, všechny tři hodně učení a ještě to příšerný počasí do toho.
Něco pozitivního : Pojedu do Paříže! Konečně uvidím své vysněné město. Odjíždím ve čtvrtek a vracím se v pondělí, takže nebudou přibývat články.

Au revoir mes amis
P.S.: Po mém návratu se můžete těšit na první kapitolu Lodenského lesa.

Marianne Curley: Strážci času

9. září 2008 v 19:27 | Alex |  Spisovatelé a knihy
Trilogii Strážci času mi doporučila kamarádka a podle toho, co o ní říkala, jsem si to prostě musela přečíst.

První díl začíná noční můrou hlavního hrdiny Ethana a popisuje, jak se Ethan dostal ke Strážcům, kteří chrání svět před zásahy Řádu chaosu do minulosti. Další hlavní postavou je Isabela, Ethanova kamarádka a nová žačka. Brzo se dostává na povrch, kdo je Marduk, nestvůra z Ethanových snů, a proč mu zabil sestru. Na konci knihy je velká bitva Marduka a strážců, kde dojde k odhalení totožnosti Ethanovi a Isabeliny spolužačky Rochelle.
Knížka má přes 400 stránek, ale čte se úplně sama. já osobně ji přečetla za čtyři dny. Je skvělá!!!

V druhém díle se Ethan, Isabela a její bratr Matt vydají do Podsvětí, kde vládne temnota a vládkyně Řádu chaosu, aby zachránili Arkariana, Ethanova učitele, do kterého je Isabela zamilovaná. V Podsvětí je čeká hodně překvapení: Marduk, Ethanova sestra Sera, iluze Isabelina otce a Rochelle... je toho hodně a je to taky naprosto suuuupeeeer!

Třetí díl jsem ještě nečetla, protože jsem ho v knihovně nesehnala, ale strašně se na něj těším. Sice už od kámošky vím, jak to skončí, což je trochu škoda, ale stejně si to přečtu.
Strážci času jsou prostě nejlepší, co jsem kdy četla. Vřele doporučuju všem, co mají rádi fantasy.

Nová éra

7. září 2008 v 15:44 | Alex |  poznámky

Nová éra


I když s několikadenním spožděním, přichází na můj blog nová éra. Co to vlastně znamená?
1. Design
Udělala jsem si vlastní design. Tvořit je neumím, tak jsem jen zkombinovala věci, které se mi líbily a bylo hotovo. snad se to bude líbit i vám.
2. Spisovatelé a knihy
V nové rubrice spisovatelé a knihy se budou objevovat mí oblíbení spisovatelé a jejich knihy. Budou to knihy, které mě zaujaly a mohu je určitě doporučit.
3. Lodenský les
Lodenský les je moje první blogová povídka na pokračovaní. Soustředím se teď hlavně na psaní knihy, kterou tu neuveřejňuju, tak vás nechci ošidit a napíšu vám fantasy povídku. Hlavní postavou je patnáctiletá Lily ( nemá nic společného s Lily Evansovou z hp!), která žije ve městě jménem Loden. Lodenský les, kam nikdo nechodí, skrývá tajemství. Chcete vědět jaké? Tak čtěte Lodenský les, příběh Lily a Egona.
Holky od koní, básničky a příběhy atd. budu samozřejmě psát dál;) Vaše Alex.

Jsem zpátky

3. září 2008 v 19:58 | Alex |  o mně
Ahojky, tak jsem se vrátila z adapťáku. Byli jsme v Nesměři, jestli vám to někomu něco říká, a bylo to moc prima. Musím říct, že moje nová třída 1.A je super.
Měli jsme za třídu zhodnotit kurs nějakou písničkou nebo básničkou, takže jsem skládala:).
Jinak rozvrh máme docela v pohodě, kromě pátku ( 6 hodin ) máme každý den hodin 7. Takže i zítra.
Co mě ale naštvalo... na základce jsem dělala od třetí třídy anglinu a od šesté i němčinu, která se mi teda moc nelíbí. V sedmičce jsem začala chodit do kroužku francouzštiny a letos jsem chtěla mít angličtinu a francouzštinu. Jenomže... jako první jazyk, ze kterého budu povinně maturovat mám něminu!!! Musím se s tím smířit no. Doufám, že jste se o prvních školních dnech měli tak skvěle jako já;). Mějte se. Alex