Červen 2008

Jednou všechno prostě končí ...

28. června 2008 v 19:25 | Alex |  poznámky
Je to tak. Skončily mi sladké roky na základce, kde mě naučili psát. Ve čtvrtek 26. 6. 08 jsem dostala na slavnostním předávání vysvědčení, které se mi vážně líbí. Snad si u vás nezkazím reputaci a neřeknete si, že jsem hrozná šprtka, když prozradím, že na obou pololetích mám samý jedničky. Příští rok už to taková sranda určitě nebude, protože jdu na gymnázium a to bude makačka. A jaké bylo vaše vysvědčení?

Ptačí chřipka

28. června 2008 v 19:13 | Alex a Blanča |  básničky
Jistě si pamatujete na doby, kdy byla televize plná případů ptačí chřipky. Já a moje kamarádka Blanka jsme se tím tehdy inspirovaly a napsaly o tom básničku. Je vcelku krátká a přijde mi docela legrační:
Ptačí chřipka
Narodilo se kuřátko,
chcíplo za krátko.
Koko, koko, kokodák,
ptačí chřipka - už je to tak.
Hajzl kocour z višně
žere kuře pyšně.
Je to tak, mají chřipku,
kocour i pták.
Doplatili na to velice,
kocour i ta slepice.
Jak předpověděla vědma,
mají virus H5N1.

1. výročí!!!

17. června 2008 v 18:26 | Alex |  poznámky
Tak lidičky, 14. 6. 2007 se tady objevily úplně první články a dnes máme 17. 6. 2007. Takže můj blog slaví 1. výročí!
Měla jsem jiný blog...
Dřív jsem měla blog www.alex-radka.blog.cz, ale v Dánsku, kde jsem byla v červnu 2007, jsem si uvědomila, že mám na blogu samé kravinky, jako jsou obrázky a dolzky. Pak mě napadlo, že tento blog zruším a založím nový, kam budu psát o svém psaní:). Tak po mém návratu z Dánska vznikl tento blog.
Blog se stal mou závislostí...
Kdybych neměla blog, ani nevím, co bych na tom počítači dělala. Blog je takový můj svět ve světě. Mimochodem, poslední dobou registruju naprosté minimum komentářů, tak abyste věděli, že mě to mrzí. Kdyby si můj blog nikdo nečetl, asi bych ho nezrušila, jen bych přestala dávat články, ale dělala bych to nerada.
Držte mi palce...
Zatím mi prosím držte palce, aby se mi můj sen splnil ( teda jestli mi to nepřejete, tak vás nutit nebudu :)).

10. Záhada

11. června 2008 v 17:48 | Alex |  Holky od koní 2
10. Záhada
Než stačily Holky od koní odejít ze stáje, zahlédly na cvičišti dva koně a na nich dvě jezdkyně. Julie se podívala lépe a pak řekla:
"To je Nikola ve starém dobrém vytahaném oblečení a ta druhá dívka vypadá jako její dvojče."
"Aha, to je Marcela."
"Já bych moc chtěla Nikolu vidět jet na koni, pojďme tam," zaprosila Eliška.
"Tak jo," zvolala Lenka. Julča také nebyla proti.
Marcela seděla na Merkurovi, Nikola na Baronovi.
"Leo se dnes prohnal až až," pomyslila si Julka. Nikola a Marcela cválaly za sebou do osmičky. Lenka o tom už slyšela, ve středu osmičky jezdec změní způsob sedu. Kůň mění vedoucí nohu tak, aby to byla vždy přední vnitřní. Právě proto musí jezdec sedět v každé části osmičky jinak.
Niky a Marcela vypadaly opravdu skoro jako dvojčata. Obě byly světlovlasé blondýny a měly podobou postavu. Obě si Holek od koní všimly a zpomalily do kroku.
"Ahoj holky!" pozdravily je.
"Ahoj," odpověděly Holky od koní. Niky a Marcela přijely až k nim a zastavily.
"Jezdíte fakt nádherně," řekla Julie. Lenka s Eliškou jen přikývly.
"Děkujeme," poděkovala za obě Nika.
"To nás těší," řekla Marcela.
"Niky, co má Betty s rukou?" zeptala se Eliška.
"Má naraženou kost. Stačí, když jí bude mít zhruba dva týdny obvázanou a v klidu. Tom jí neměl Lea přidělovat, nehodí se k sobě. Leo si totiž jezdce moc vybírá," odpověděla Nikola.
"Niky, jak můžeš tohle všechno o Leovi vědět? Vždyť ho znáš jen několik týdnů. Něco mi tady nehraje," divila se Lenka. Všechny čtyři upřely zrak na Nikolu. Bylo to divné.
"A navíc, Tom na Lea nikdy nepískal a když jsi ty zapískala, hned se zastavil. Můžeš nám to nějak vysvětlit?" přisolila si Lenka.
"No dobře, budu muset s pravdou ven," svolila Nikola. "Jak jezdíme s děcákem každý rok na tu koňskou farmu, tak právě tam se Leo narodil a vyrostl než si ho Tom koupil. Vedoucí farmy učil Lea poslouchat na pískání. Lea jsem zbožňovala, tak jsem toho vedoucího požádala, aby mě naučil pískat tak, jak píská on a on mi vyhověl. Když jsem se dozvěděla, kdo si Lea koupil, hned jsem věděla, kam uteču za štěstím. To je vše. Tohle jste chtěly slyšet?" Nastala chvíle ticha a pak Lenka promluvila:
"Jo, to jsem chtěla slyšet." Eliška mrkla na hodinky.
"Už bychom měly jít, nebo nám to ujede," řekla. Tak se rozloučily a spěchaly na autobus.
Když došly před dveře stáje, Lenka řekla:
"Myslím, že přišel správný čas na schůzi klubu." Eliška s Julií si vyměnily pohledy a pak přikývly.
"Dobře, pojďme do klubovny," souhlasila Elis.
Julie měla u sebe jako jediná klíč od klubovny, tak odemkla. Dívky vešly do své klubovny. Elis se rozhlédla. V klubovně se jí to moc líbilo, a i když zde byla mnohokrát, klubovna na ni působila stále zvláštně nově.
Lenka se usadila na kanape a pohodlně se opřela. Julča a Elis udělaly totéž.
"Tak mluv," vyzvala Eliška Lenku.
"Holky, řekla bych, že kolem Nikoly je nějaké tajemství, nemyslíte?" začala Lena.
"No, je fakt, že vždycky nás něčím novým překvapí," musela uznat Julie.
"No právě, a já se vsadím, že má ještě hodně překvapeních v rukávu," řekla Lenka. Julie
a Eliška souhlasně přikývly.
"Neměly bychom si zopakovat, co o ní víme?" zaironizovala Julka.
"To není špatný nápad. Co ty na to, Elis?" zeptala se Lenka.
"Tak jo. Já začnu. Než se Niky narodila, její táta opustil její mámu, matka si našla přítele
a když bylo Nice pět, oba zemřeli. Pak musela do děcáku," povídala Eliška. Lenka pokračovala.
"S děcákem jezdila každý rok na koňskou farmu, kde vyrůstal Leo. Niky se naučila pískat tak, aby ji poslouchal. Pak vedoucí farmy Lea prodal a Niky od něj zjistila komu - Tomovi samozřejmě. Ve třinácti letech Nikola utekla z děcáku do stáje U Zlaté podkovy." Julča se vložila do vyprávění.
"Tam v noci jezdila na Leovi a pak ji Elis našla. Vzaly jsme ji sem do klubovny a pak k Mile, kde už v utajení nezůstala a lidi z děcáku ji vypátrali. Mezitím zavolala tomu chlápkovi, co mu byl ještě nedávno Tom dlužný. Počkat, ona mu volala proto, aby nemusel prodat Lea. Holky, nezdá se vám, že se její život motá pořád kolem Lea?"
"No jo, to je pravda. Niky ve svém životě dělá vše pro Lea a pro to, aby s ním mohla být," řekla Eliška.
"Aha, tak už vylézá na svět další záhada," poznamenala Lenka.
"Jaká záhada?" divily se Julie a Eliška.
"Leo je přidělen Betty a proto jí Niky pořád pomáhá. Chce Lea pro sebe," vysvětlila Lenka.
"Ano, musíme Niky upozornit, že nemá cenu podlézat Betty kvůli Leovi," souhlasila Elis.
"Já si myslím, že se chce Niky s Betty skamarádit," řekla Julie.
"Tak to je zlé," lekla se Elis.
Tak to byl správný případ pro Holky od koní.

Můj žánr

6. června 2008 v 17:57 | Alex |  poznámky
Ahoj, tak píšu další poznámku;). Tentokrát vám napíšu, jakým žánrům jsem se věnovala a věnuju.
Takže, když jsem začala psát, bylo mi devět let a žánr jsem prostě neřešila. Psala jsem, co mě napadlo. Později už jsem začala žánry rozlišovat, a protože jsem četla dívčí romány, tak jsem je i psala. Dívčích románků a psaní o koních jsem se držela do nedávna, ale nějak mě to omrzelo. Ke koním nejezdím, takže ze mě vyprchalo to pravé nadšení a románky jsou vlastně pořád o tom samém. Když jsme se v literatuře učili o Janu Nerudovi, tak se mi na něm líbilo, že vymyslel vlastní žánr - romanetu. Hodně bych taky chtěla vymyslet něco nového, ale nevede se.
Povídkou Andělé a Zatracení jsem přesedlala z dívčích románů na fantasy. Jak v psaní, tak ve čtení:). Teď píšu svou první knižní fantasy a doufám, že se povede. Pár řádků o ní najdete v rubrice o mně ve článku Pokusy o knížku. Možná se to bude jmenovat Anička, nebo taky úplně jinak, na to je času dost. Asi bych nikdy nemohla psát horory nebo detektivky, to by mi nejspíš nešlo a teď mě to teda ani neláká.

9. Úraz

1. června 2008 v 11:13 | Alex |  Holky od koní 2
9. Úraz
Sotva Lenka dorazila ke stáji U Zlaté podkovy, autobus č. 3 zastavil na autobusové zastávce a Julie a Eliška z něj vystoupily.
"Ahoj Leni, představ si, že jsem za vysvědčení dostala mobil," hlásila Elis.
"To je báječné, hned mi řekni číslo," řekla Lenka. Eliška jí tedy nadiktovala své zbrusu nové telefonní číslo a mohly jít osedlat koně.
Dříve než stačily vejít do sedlovny, zastavilo před stájí auto a z něj vystoupila dívka v oblečení sladěním do modré barvy a černých slunečních brýlích.
"To je přeci Niky!" zvolala Elis. Dívky se za Nikolou rozběhly.
"Ahoj Niky, vítej zpátky," volaly sborem.
"Málem jsme tě nepoznaly. Naposledy jsi na sobě měla staré vytahané oblečení a teď vypadáš jako nějaká Miss," řekla Julie obdivně. Nice to opravdu moc slušelo.
Najednou dívky uslyšely zuřivý výkřik:
"To ne!" všechny čtyři ihned poznaly, že se jedná o Betty.
"Vypadá to, že někdo potřebuje mou pomoc, prozatím ahoj," řekla Nikola a zmizela mezi boxy. Holky od koní pokrčily rameny a pustily se do práce, která pro ně znamenala zábavu.
Nikola se dotkla podkovy pro štěstí a vešla do Leova boxu. Betty se právě pokoušela dostat sedlo správně na Leův hřbet.
"Ach ne Betty, to sedlo přeci není Leovo, patří Amorovi, který je menší," řekla ihned Niky.
"Aha, díky," řekla Betty.
"Tak já sedlo a uzdu zanesu Julče a ty si rychle vyzvedni ty správné věci, ať nepřijdeš na trénink pozdě," oznámila Nikola a než jí stačila Betty něco říct, byla pryč.
Jezdci klusali ve dvojicích. Tom dal úmyslně Betty a Eriku do dvojice. Jelikož se Betty správně nedržela koleny, nadskakovala v sedle bez rytmu.
"Betty, přitlač kolena na koně a drž je tam" řekl Tom. Betty se o to pokusila, ale pak začala vřískat.
"To nejde, bolí to!"
"Však ono to půjde," řekl Tom, "jednou rukou se chyťte svého souseda a otěže držte v druhé ruce."
Eliška položila levou ruku Haně přes ramena a Hana provedla totéž s pravou rukou.
"Základem je důvěra," pravil Tom a pohlédl na Betty , jež se bála dotknout dívky s tmavou pletí. Erika v tom neviděla řádný problém a svérázně pleskla svou pravou ruku Betty přes ramena.
"Neeeee!" zakřičela Alžběta, škubla při tom otěžemi a kopla Lea do slabin. Leo škubl hlavou
a pak se vzepjal. Betty přitiskla kolena k sedlu. Otěže jí z pravé ruky vyklouzly. Betty se rychle chytila hřívy. Leo se postavil na všechny čtyři a vyrazil tryskem. Tom nechal žákyně žákyněmi a uháněl svým závodním tempem za Betty. Za okamžik se honili v překážkovém prostoru.
"Betty, pokus se chytit otěže a hlavně nespadni!" volal Tom. Betty zabořila prsty pravé ruky ještě pevněji do koňské hřívy a levou rukou se natáhla pro otěže. Nevyšlo to. Zkusila to znovu. Její prsty se otěží dotkly. Předklonila se tedy a chytila otěže, … ale pozdě. Leo se právě chystal přeskočit plot, za kterým jsou pole. Odrazil se, Betty se lekla a obě ruce si strčila před obličej a pak už se neudržela. Přelétla Leovi přes bok a dopadla na travnatou zem.
V tom se ozvalo zapískání, Leo na plotem zastříhal ušima a zastavil se. Všichni kromě Betty se ohlédli. Na louce stála Nikola.
"Co se tu děje?" zeptala se vyděšeně. Potom se podívala do překážkového prostoru a spatřila Betty ležet na zemi. Rychle k ní doběhla a stejně jako Tom se k ní čupla.
"Betty," zamlela jí ramenem, "řekni něco. Jsi v pořádku?"
"Ne," řekla Betty. Niky si oddychla, že je Betty na živu.
"Co je ti? Co tě bolí?" ptala se Nikola, zatímco Tom přelézal plot, aby mohl přivést Lea zpět. Nikola se ptala Betty stejnými otázkami, kterými se ptaly vychovatelky v dětském domově jí.
"Asi mám něco s zápěstím, myslím, že jsem se jím bouchla o překážku. A mám hodně odřenin a modřin," oznámila Betty.
"Tak jo, pomůžu ti vstát a půjdeme za Milou, ať se ti mrkne na tu ruku," zavelela Nikola. Přehodila Alžbětinu zdravou ruku přes svá ramena a společně vstaly. Pak šly pomalu k domu Carlosových.
"No teda. Betty sice nemám moc ráda, ale je mi jí docela líto," řekla Julie.
"Je mi ji líto, ale kdyby měla chuť se o koních všechno naučit, tak se to naučí, ale ona tu je jen proto, aby se mohla vychloubat," poznamenala Hana.
Když se oddíl začátečníků postaral o koně, sešel se v kanceláři, kde se měl zapsat buď na letní výcvik nebo vyjížďky do terénu. Na gauči seděla i Betty s obvázanou rukou. Tom nejdříve každému doporučil jednu variantu a pak nechal kolovat papír se dvěma sloupci - letní výcvik a vyjížďky do terénu. Každý měl napsat své jméno do sloupce, pro který se rozhodl. Lenka se zapsala na letní výcvik stejně jako Julie a Eliška. Betty chtěla vyjížďky do terénu, ale dnešní událost vše změnila a jméno Alžběta Bernardová se ocitlo ve sloupci letní výcvik. Erika i Hana se napsaly do vyjížděk do terénu.
"Letní tréninky budou vždy v pondělí, středu a sobotu v 16,00. Budete trénovat společně s nejmladšími jezdci, kteří mají stejné zkušenosti jako vy. Vyjížďky budou každé úterý
a čtvrtek. Úterky bude jezdit celá skupina, čtvrtky po skupinách nebo dvojicích podle vědomostí. Samozřejmě v 16,00 a s nejmladšími jezdci. Nějaké námitky nebo otázky?" vysvětlil Tom.
Ozvala se Betty.
"Proč musíme jezdit zrovna s prckama?" Tom stručně odpověděl.
"Protože umí to samé jako vy, ostatní oddíly jsou napřed." Alžběta nic nenamítala, Tom měl pravdu.
"Lenko, Eliško, Julie a Betty, uvidíme se v pondělí. Hano a Eriko, uvidíme se v úterý. To je dnes vše, můžete jít domů," zakončil schůzi Tom.