Květen 2008

Diplomky za spřátelení

26. května 2008 v 19:29 poznámky

Diplomky za spřátelení

Tak jsem se rozhodla, že vám, holky, vyrobím diplomky za spřátelení. Moc děkuju taky za komentáře. Tady jsou ty diplomky:
Pro Carrol:
Pro Lucíka:
Pro Merisu:
Pro Ssomary:
Pro Elisss:

Od nakladatelství k nakladatelství...

24. května 2008 v 17:36 | Alex |  poznámky
Od nakladatelství k nakladatelství
Tak tady se dozvíte, jakým nakladatelstvím se dostaly do ruky mé příběhy a jak reagovaly:
Takže úplně první krok za mě udělali prarodiče. Dávám babičce vždycky moje příběhy na přepsání do počítače, protože ona umí psát všemi deseti a dost rychle. A jednou, když mi přepisovala jednu takovou pitomost, co jsem sepisovala před dvěma roky na letním táboře, našli s dědou kontakt na nakladatelství Alisa, tak tam tu pitominku poslali. Ovšem mně se o tom uráčili říct až asi o dva týdny později. Měla bych bych ráda, ale mě to naštvalo hned ze dvou důvodů: 1. poslali tam děsnou kravinu, 2. vůbec se mě na to nezeptali.
No, šéf Alisy mi napsal dopis, který mě naštval ještě víc. Že prý jeho nakladatelství vydává výhradně poezii a že si nemám myslet, že mi štěstí spadne do klína po pár řádcích, protože talent je jen asi 5% úspěchu. Že bych se psaní musela věnovat soustavně a s pílí a tak. Páni, a dělám snad od devíti let něco jinýho?! Na druhou stranu... jestliže si měl o mně udělat závěry z toho článku, co mu prarodiče poslali, udělal je správně. Abych to uzavřela, napsala jsem mu, že poezii nepíšu a že článek, který obdržel není zrovna povedený. Nějak tak. Tím to s Alisou skončilo.
Dál jsem zaslala, tentokrát sama a na vlastní zodpovědnost :), rukopis i s ukázkou z knížky Pohár pro Lauru nakladatelství Albatros, protože si myslím, že je to nejlepší nakladatelství u nás. Nevím, jestli to bylo tím, že je mi jen 14 let, nebo se jim Pohár pro Lauru prostě nezdál, ale odmítli mě s tím, že mám zkusit literární soutěž.
Dál jsem na radu ssomary napsala do Fragmentu, mimochodem podle mě druhé nejlepší nakladatelství u nás. Poslala jsem rukopis Poháru pro Lauru. Taktéž mě odmítli. Důvod: z mého žánru mají na dva roky dopředu plno. ( Takže jim dřív než za rok nikdo neposílejte dívčí román, nevzali by ho;))
Nezbývalo mi než jako blbeček čekat, až Albatros vyhlásí literární soutěž. Těšila jsem se, že jim pošlu pěkně srdceryvný příběh a místo toho... Hádejte, co? Soutěží se v esemeskových básničkách na téma léto a Albatros. Básničku jsem napsala, poslala a teď budu zas čekat. Do konce června. Upřímně, nepočítám s tím, že bych vyhrála.
Tak mi posím držte palečky, ať mi aspoň něco výjde. Alex
Mmchd, pěkně jsem si u psaní tohoto článku uvolnila nervy.

o rubrice

24. května 2008 v 17:10 poznámky
Ahoj, ahoj, je tu nová rubrika - poznámky. Už kolikrát jsem chtěla na svůj blog napsat nějaké poznámky k mému psaní, ale nevěděla jsem, kam je zařadit. Tak mám tuhle rubriku, abych je konečně na blog napsala. Objeví se tu třeba informace o mých (ne)úspěsích u různých nakladatelství a v soutěžích, taky sem budu dávat diplomky za bleskajdy, které získám, protože je škoda mít je jen tak ledabyle v počítači. Snad jsem udělala dobře, že jsem tuhle rubriku založila:). jo a pište komentáře. Dík. Alex

Krása

12. května 2008 v 19:19 | Alex |  básničky
Krása
Co je to krása, kam se poděla?
Kdybych to tak věděla.
Dneska samá vychrtlina,
nebo zase kůže líná.
Šaty z předváděcích mol,
jenom svůj styl si zvol.
Punker, Emo nebo Gothika,
copak ti to nic neříká?
Někdo kupu make - upu,
jinej černých linek záplavu,
někdo sexy minišaty,
jinej zase hafo gatí.
Zvol si svůj styl krásy,
uprav podle toho vlasy.
Ujasni si pravidla,
ať netroskotají plavidla.

Nenávidím tě!

9. května 2008 v 16:48 básničky
Když si tuhle básničku přečetly holky ze třídy, moc se jim líbila a chtěly ji poslat na e-mail. Moc mě to potěšilo. Tak ji dávám sem a doufám, že se vám bude líbit taky. Taky mi prosím napište, jestli chcete ještě nějaké básničky, nerada bych vás jimi totiž otravovala.
Nenávidím tě!
Ten kluk je mi tak odporný,
nenávidím ho.
To, co dělá, je mu podobný,
zajímá tě, co?
Na každou se usmívá,
po vlasech ji hladí.
Problémy s tím nemívá,
klidně se i vsadí.
Každá mu padá k nohám,
on je láká do pasti.
Nelze se bránit jeho vlohám,
za chvíli jsi v propasti.
Nechce se mi věřit,
že jsem taky naletěla,
musím se ti svěřit,
tvrdě jsem však doletěla.
Chtěl po mně jen jedno,
jak po každý jiný.
Vzal si co moh' - všechno,
byl rychlý a čilý.
Zbyly mi jen oči pro pláč
a v mobilu tvoje psaníčka,
teď peču pro mamku koláč,
nenávidím tě, tvá Janička.

8. Vysvědčení

9. května 2008 v 16:41 | Alex |  Holky od koní 2
8. Vysvědčení
Lenka s Julií seděly v jedné lavici a pozorovaly ostatní. Třída vypadala zvláštně s takovou spoustou květin. Erika si povídala se svou sousedkou z lavice - Kamilou -
a vypadala, že se dobře baví.
"Páni, nikdy bych nečekala, že se z Eriky a Kamily stanou kamarádky," řekla Lenka.
"Já taky ne," souhlasila Julie. Obě se podívaly na třídní lotry Oldu a Borise. Olda právě naplňoval balónek vodou a Boris stál u dveří na židli a zajišťoval provázek, na který pak balónek plný vody přivázali. Jejich třídní Hrachová byla totiž pověstná tím, že při příchodu do třídy otevírala dveře tak silně, že vždy málem vyletí z pantů. Toho se kluci rozhodli využít. Lenka s Julčou se na sebe podívaly a zasmály se.
Kluci dodělali past a usedli do lavice. V tom se ozvalo cvaknutí kliky, celá třída upřela zrak na balónek, dveře se rozletěly a paní učitelka udělala dva kroky do třídy, jelikož víc jich nestihla. Balónek praskl a voda polila učitelku od hlavy až k patě. Její béžový kostýmek náhle vypadal jako staré hadry. Třída se otřásala smíchem a třídní Hrachová si to namířila k lavici Oldy a Borise.
"Máte štěstí hoši, že je dnes vysvědčení natisklé a nejde změnit. Máte ale vroubek do příštího roku," řekla klidně třídní, která si i v takové chvíli dovedla zachovat chladnou hlavu a autoritu.
Posléze se otočila a stoupla si vedle stolu. Ze zásuvky vyndala desky s vysvědčeními.
"Tak můžeme začít," zahájila třídní svůj každoroční dlouhý projev o rekordu v zameškaných hodinách, pochvalách, vyznamenáních, oceněních, spolupráci, samostatnosti, toleranci, nových zkušenostech, atd. Nezapomněla zmínit i dvě dvojky z chování, které patřily samozřejmě Oldovi a Borisovi.
Potom zapraskalo v rozhlasu a svůj dlouhý projev si vychutnal ředitel školy. Když projev dokončil, konečně se přešlo k předávání vysvědčení.
"Lenka Dašová," uslyšela Lenka své jméno, popadla ozdobenou gerberu a šla si pro vysvědčení. Mohla být opravdu spokojená, protože kromě tří dvojek měla samé jedničky.
"Julie Fabová," znělo další jméno. Julie mohla mít lepší výsledek, ale díky své tvrdohlavosti si vysloužila jednu trojku, tři dvojky a jinak samé jedničky.
Lenka, Julie a Eliška se sešly před školou.
"Tak jak jsi dopadla Elis?" zeptala se Julča.
"Čtyři dvojky," pochlubila se Eliška.
"Pěkný výkon," ohodnotila Lenka. "Já mám tři dvojky."
"Já mám tři dvojky a jeden trojec," řekla trochu zklamaně Julča.
"Nelam si s tím hlavu, Juli. Příští rok si tu angličtinu vylepšíš, my ti pomůžeme," uklidňovala Julču Lenča.
Na Julii čekali před školou matka s bratrem. Lenka měla také bratra, ale staršího, takže nepotřebuje, aby na něj maminka čekala. Julie se s kamarádkami rozloučila a běžela za maminkou. Lenka s Eliškou běžely na autobusovou zastávku a jen tak tak stihly spoj číslo 5.
Eliška přišla domů v dobré náladě. Maminka byla na nákupu a tatínek se měl za hodinu vrátit z práce. Protože chtěla Eliška rodičům udělat radost, utřela nádobí. Potom už přišla maminka.
"Ahoj beruško, tak jaké je vysvědčení?" zeptala se hned.
"Pěkné, mami. Podívej," řekla Elis a podala matce vysvědčení. Ta ho shlédla, pohladila dceru a řekla:
"Tak to chce odměnu." Otevřela skříňku a vyndala z ní menší krabici.
"Copak tam asi je?" položila řečnickou otázku. Elis pokrčila rameny. Paní Tasmanová tu krabici podala Elišce se slovy:
"Tady máš něco za vysvědčení, doufám, že ti to udělá radost." Eliška krabici zvědavě otevřela. Uvnitř byl mobil. Eliška maminku objala.
"Děkuju mami, díky. To je skvělé," radovala se Elis. Konečně se dočkala. Teď si budu moct se svými kamarádkami volat kdykoliv a ne jen z domu z pevné linky. Byl to pro ni hotový zázrak.