Duben 2008

Smutek v tvých očích

29. dubna 2008 v 20:12 | Alex |  povídky
Tady přináším něco smutnějšího. Je to pro mě neobvykle v ich-formě, tak doufám, že jsem to moc nezkazila.
Seděli jsme na lavičce a drželi se za ruce. Nebylo třeba nic říkat, špatná nálada by se dala krájet. Neměli tu fabriku stavět, neměli tam tvým rodičům nabízet práci a byt a oni to neměli přijmout. Svět je tak nespravedlivý! Proč ty musíš pryč, když tak miluješ tenhle zapadákov, a já musím zůstat, když miluju dálky. A hlavně miluju tebe! Vím, že mě miluješ, řekl jsi mi to snad tisíckrát, a když se teď nadechuješ, tuším, že mi to povím po tisíc první.
" Miluju tě," řekl jsi smutně, ale nadějně. Objali jsme se a políbili. Jako Romeo a Julie. Ale doufám, že ty se mi nezabiješ, lásko.
K sakru, nemáme na vybranou, musíme se odloučit a doufat, že naše láska vydrží. Naposledy mě políbíš, podíváš se na mě a já vidím smutek v tvých očích.
Na párty to skutečně žilo. Kdo neměl v ruce sklenici s nějakým pití, musel tančit. Byla sranda, akorát ses mi někam vytratil. Omluvila jsem se holkám a vydala se tě hledat. Jen tak tak jsem uhnula před jedním borcem, jinak by na mě hodil šavli. Tvoje červené tričko jsem zahlédla v těsné kuchyňce. Co tam sakra děláš? řekla jsem si. Když jsem se ale podívala dovnitř lépe, hned jsem věděla, co tě tam drží. Proč ona, co se ti na ní líbí? Velká prsa a prasečí rypák! Jako bys nevěděl, že dělá klukům z oklí jen matraci. Nebo snad proto? Proto, že je snadná kořist? Ty hajzle.
Zklamal jsi mě a já už neměla chuť tam zůstávat. Rázně jsem otevřela dveře a vyšla do chladné noci. Brrr, byla fakt zima. A hele, ty sis mě nejspíš všiml, jinak bys za mnou neběžel jako pudlík. Pudlík, legrační představa. Takový čahoun jako ty a pudlík, to nejde k sobě. K tobě leda dogu. Ne, odpornýho hnusnýho uslintanýho buldoga! To bych ti přála!
" Počkej, neutíkej," voláš na mě a já teda trochu zpomalím. Dobíháš ke mně, chytáš mě za ruku a otáčíš k sobě.Tohle ti neodpustím lehce. Jestli ti to vůbec odpustím. Podívám se na tebe a vidím smutek v tvých očích.

7. Dobré zprávy

21. dubna 2008 v 19:29 | Alex |  Holky od koní 2
7. Dobré zprávy
Holky od koní se s Nikolou domluvily, že jim dá vědět, jak to všechno dopadlo, protože by to do příští soboty nevydržely.
Eliška si právě na dvoře kontrolovala kolo, protože na něm zítra - v pondělí - pojede na třídní výlet. Najednou uslyšela maminku, jak ji volá.
"Elis, máš tu telefon. Rychle!" Eliška nechala kolo kolem a běžela do obývacího pokoje k telefonu. Sluchátko bylo položené na skříňce a volající stále na příjmu.
"Tady Eliška Tasmanová, kdo volá?" představila se Elis.
"Ahoj Elis, taky Nikola," řekla volající. Elis se zaradovala, že jí Nikola volá.
"Čau Niky, prosím tě, řekni mi kde jsi. Jsi ve stáji?" ptala se Eliška. Nikča se odmlčela a pak odpověděla:
"Ne, nejsem ve stáji. Jsem v děcáku. Já vám říkala, že tomu nezabráníte." Eliška na Nikolině hlasu poznala, že se jí chce plakat.
"To znamená, že už tě nikdy neuvidíme?" lekla se Elis.
"Uvidíte, to je ta dobrá zpráva. Mila mě totiž chce adoptovat, jenže bude dlouho trvat, než to všechny úřady schválí nebo to taky schválit nemusí. Můžu být u Carlosových přes červenec
a přes srpen zase v děcáku. Ještě, že na tu koňskou farmu jedeme v srpnu. Alespoň něco," řekla Nikola.
"Jo, je to fajn, ale jak dlouho bude to schvalování trvat?" zeptala se Elis.
"Asi rok, možná déle," odpověděla Niky.
"Už to vědí Lenka s Julií?" chtěla vědět Eliška.
"Ne, nejdřív jsem volala tobě. Vlastně tě mám z té vaší trojky nejraději," přiznala se Nikola. Nebylo to nic divného, vždyť právě Eliška Nikolu našla a přivedla ji za Milou. Právě Eliška navrhla, že vezmou Nikolu do klubovny a jen ona znala její životní příběh.
"Tak ať máš pěkné vysvědčení a přijeď za námi. Držím ti palce," řekla povzbudivě Elis.
"Dobře. Musím už končit. Ahoj."
"Ahoj."
Lenka ten den nedala mobil z ruky. Dopoledne jí volalo nějaké neznámé číslo. Lenča v naději, že volá Nikola, hovor přijmula.
"Tady Lenka, to jsi ty Niky?" zeptala se nedočkavě.
"Cože? Jaká Lenka? Jaká Niky? Ach ano ,… omlouvám se, napsal jsem si špatné číslo," řekl muž na druhém konci spojení a zavěsil. Další neznámé číslo už byla Nikola a řekla Lence vše podstatné jako Elišce. Lenka byla ráda, že se s ní nerozloučily nadobro.
Julie musela jet s rodiči a bratrem k babičce a dědečkovi, ale mobilní telefon měla samozřejmě u sebe.
"Jůlinko, ty jsi ale vyrostla," rozplývala se babička. Tyhle řeči Julie nesnášela a proto jen legračně prokroutila oči a pozdravila. Po chvíli popíjení čaje a povídání Julii zazvonil mobil a na displeji se objevilo neznámé číslo.
"Omluvte mě na chvíli," řekla rychle, zmizela ve vedlejším pokoji a přihnula hovor.
"Julie Fabová, kdo volá?" ozvala se Julie.
"Ahoj Julčo, tady Nikola. Představ si, že Mila mě chce adoptovat!" řekla Nika.
"To je skvělé, pak už nebudeš muset do děcáku. Kde jsi teď?" zeptala se Julie.
"Jsem v děcáku, adopce je hrozně složitá záležitost. Její schvalování nebo neschvalování může trvat roky. Ale můžu přijet do stáje na červenec," oznámila Nikola.
"To je dobře nebo špatně?" nevěděla Julka.
"Je to lepší než být v děcáku," řekla Nikola.
"To asi jo. Tak já už budu muset končit. Ahoj Niky a hezký vysvědčení," rozloučila se Julie.
"Tobě taky pěkný vysvědčení. Čau," řekla Nikča a zavěsila.
Julie se vrátila k příbuzenstvu.
"Nějaké dobré zprávy?" zeptala se Julčina maminka.
"Jo, Mila chce adoptovat Nikolu - tu holku, co utekla z děcáku - sice to bude dlouhý proces, ale na červenec do stáje přijede," řekla Julie.
"Tím ale dobré zprávy nekončí," usmála se babička. Julča se podivila.
"A co ještě?" zeptala se udiveně.
"Co bys řekla dovolené ve Španělsku?" zeptala se babička.
"To jako fakt?" nevěřila Julie.
"Ano, poletíme do Španělska," řekla babička.
"To je úžasné! A kdy?" radovala se Julka.
"Na tvé narozeniny, Jůlinko," odpověděla babička. Julie se usmála. Loni byli v Německu na narozeny jejího mladšího bratra Lukáše. Považovala tuto tradici za pošetilou, ale prarodičům ji nevymluvila. Julie má narozeniny 23. července, což znamená, že se do Španělska poletí 23. července.
"Dneska je bezva den," pomyslila si Julie. Dvě dobré zprávy během chvíle, v pátek ji čeká vysvědčení a v sobotu se zapíše na letní výcvik jízdy na koních. Byla si jistá, že Eliška
a Lenka už vědí, jak to s Nikolou dopadlo.

6. Šťastný telefonát

21. dubna 2008 v 19:25 | Alex |  Holky od koní 2
6. Šťastný telefonát
Holky od koní se domluvily, že při sobotním tréninku upozorní Betty na nákupní středisko.
Konečně po dlouhé době seděla Betty na Leovi. Trénink začal slalomem. Lenka s Julií začaly hrát domluvenou hru.
"Jé, Julčo, ty máš ale pěkné boty. Páni,a ten krásný náramek! Kde nakupuješ?" začala Lenka. Julča pokračovala ve hře:
"No přeci v tom novém nákupním středisku. Tam mají opravdu úžasné věci. Nejen oblečení, ale i elektrické přístroje, rostliny, dekorace do pokojů a další báječné věci." Betty se ohlédla
a vrhla rychlý pohled na Julčiny boty.
"Zabralo to," špitla Lenka. Eliška se podívala na Toma. Už nebyl tak skleslý jako minulý týden. Elis doufala, že to není, jelikož se rozhodl prodat Lea. Ony - Holky od koní - tomu musí zabránit.
Za chvíli všech šest dívek procvičovalo cval. Julie si to užívala. Bylo skvělé, když jí vítr pročesával vlasy.
Lenka cválala úplně na konci řady. Ze hřbetu Tomina měla dokonalý přehled. Julie, Eliška i Hana si vedly skvěle. Dokonce ani Erika nedělala chyby. Jen Betty držela otěže ve vzduchu, což je zásadní chyba.
"Betty, ruce na kohoutek," upozornil Tom Betty, která se zamračila a poslechla.
Na Tomovo zavelení se žákyně s koňmi seřadily do řady vedle sebe. Tom si chtěl ověřit znalosti jezdkyň.
"Lenko, v jakém úhlu by měla být nejnižší partie nohy koně?" položit Tom první otázku. Lenka se zamyslela a odpověděla:
"Ve stejném úhlu jako kopyto."
"Správně. Eliško, jaké seno se nesmí dát koni?" ptal se Tom.
"Vlhké," odpověděla Eliška, samozřejmě správně.
"Hano, co se může stát, když kůň sní špatné seno nebo slámu?" zeptal se Tom Carlos a přitáhl otěže svému koni Carlosovi.
"Mohl by onemocnět kolikou," řekla Hanka správnou odpověď.
"Betty, z jaké strany se nasedá na koně?" položil Tom naprosto lehkou otázku.
"Podle mě je to fuk, proč by se mělo nasedat zrovna zleva?" odsekla Betty místo slušné odpovědi. Tom už chtěl Betty vynadat, ale rozhodl se ostatním nekazit trénink.
"Dobrá otázka, Eriko, proč se na koně nasedá zleva?" využil situace Tom.
"No, koně jsou tak zvyklí už z dřívějších dob. Odjakživa se na koně nasedalo zleva - myslím," řekla Erika.
"Správně," souhlasil Tom. Otázka pro Julii zněla:
"Čím začínáme při odstrojování koně?"
"Nejprve nasadíme ohlávku," řekla Julie - samozřejmě správně.
Po tréninku, když dívky odváděly koně do boxů, aby je odstrojily a přinesly jim čerstvou vodu a krmení, požádala Erika Toma, aby jí vysvětlil cval. Tom se pustil do vysvětlování:
"Cval je třídobý chod, při kterém … " V tom z kanceláře vyběhla Hermína Carlosová
a volala:
"Tome! Tome, máš tu telefon!" Tom přestal s vysvětlováním a upaloval do kanceláře. Lenka s Eliškou si vyměnily pohled, ten telefonát byl jistě velmi důležitý.
Betty vztekle škubala za přezku u podbřišníku a snažila se ji rozepnout. Byla vzteky bez sebe, že jí nikdo nenabídne pomoc a navíc před ní rodiče tají nákupní středisko. Leo si jí nějak nevšímal, byl zabrán do slámy, kterou mu sem přinesla Marcela, jelikož odtušila, že to Betty nenapadne. Přezka se konečně rozepnula.
"No proto," řekla Betty.
Ke stání se někdo přiblížil a dotkl se podkovy pro štěstí, takže chtěl vstoupit.
"Kdo je tam?" zeptala se Betty.
"Nikola," řekla dívka a vešla dovnitř.
"Ahoj Betty, já jsem Nikola. To kvůli mně jsi musela několik hodin jezdit na Baronovi," představila se Nikola. Betty na ni vrhla pohrdaný pohled a Nikola si toho všimla. Rozhodla se, že zkusí s Betty vycházet.
"Vidím, že ti odstrojování dnes moc nejde. Chceš pomoct?" nabídla se Nikola.
"To bys byla moc hodná," odpověděla Betty a věnovala Nikole jeden se svých falešných úsměvů. Nikola Lea odstrojila a odešla.
Lenka byla opět hotová jako první, tak šla na Elišku a Julii počkat k hlavním dveřím. Pohlédla oknem do kanceláře. Naproti Tomovi seděl pan Bernard se svojí dcerou.
"Jak to myslíte, že Lea neprodáte?" rozčiloval se pan Bernard. Tom se tvářil šťastně.
"Myslím to asi takhle: už dluh nemám, takže nevidím žádný důvod, proč bych měl Lea prodávat," řekl Tom. Bernardovi odešli z kanceláře a mířili k autu. Sotva za sebou zavřeli dveře zdobené pozlacenou podkovou, Betty spustila:
"Jak to, že jsi mi nic neřekl o nákupním středisku?"
"Ale zlatíčko, věci nakupované v zahraničí jsou mnohem lepší," ohradil se pan Bernard.
"To mě nezajímá! Všichni si nakupují, kdy chtějí, v nákupním středisku a já musím celé týdny čekat, až dostanu obyčejný jezdecký oblek z Německa."
Lenka byla ráda, že tohle všechno smí slyšet. Najednou Lenča uviděla Nikolu. Zamávala jí
a rozběhla se k ní.
"Ahoj Niky! Dlouho jsem tě neviděla, jak se ti daří?" ptala se Lena.
"Tady je to skvělé, jen …" posmutněla Nikola.
"Co se děje?" chtěla vědět Lenka. Nikola sklopila oči.
"V děcáku jim došlo, že jsem asi někde u koní a obvolali všechny stáje v okolí. Zavolali i sem a paní Hermína jim o mně řekla. Zítra si pro mě přijedou, ale já nechci zpátky! Přála bych si zůstat tady," řekla Nikola. Do očí se jí draly slzy.
"Já nechci zpátky," šeptala. Lenka nevěděla co má říct, nervózně se kousla do spodního rtu. To už přicházely Eliška s Julii.
"Tak co, prošvihly jsme něco?" zeptala se Julie Lenky.
"To jo," odpověděla Lenka, "Tom řekl panu Bernardovi, že mu Lea neprodá, protože už žádný dluh nemá, pan Bernard se naštval a odešel. Betty na něj spustila proč jí neřekl nic
o nákupním středisku. Páni, měly jste ji slyšet!" říkala to tak nadšeně, že rozesmála i Nikolu.
"Vidím, že už se neschováváš, Niky. Takže o tobě Tom ví?" řekla Eliška.
"Jo, nejdřív vypadal, že by mě nejradši vytahal za uši, protože jsem tajně jezdila na nejlepším koni, ale už je rád, že mě zná. A to ještě neví, co jsem pro něj zařídila," chlubila se Niky.
"A co jsi pro něj zařídila?" ptaly se zvědavě Holky od koní."Našla jsem si telefonní číslo toho chlápka, co mu Tom dlužil a zavolala jsem mu. Řekla jsem mu, co si o něm myslím a světe div se, dneska telefonoval Tomovi a řekl, že ta sázka byla hloupá a že žádný peníze od něj nechce. To je, co?" pyšnila se Nikola. Dívky na ni s úžasem hleděly.
"A co jsi tomu chlapovi řekla?" zeptala se Julča.
"Řekla jsem mu asi tohle" Tak hele pane všemocný, ta sázka , kterou jste uzavřel s panem Carlosem je pěkně praštěná, protože pan Carlos byl opilý a nevěděl co dělá, ale vy jste byl v pohodě. Je velice pravděpodobné, že pijete hodně a jste na alkohol zvyklý. Pan Carlos je slušný člověk a s alkoholem si netyká, tak ho nezatahujte do zbytečných problémů! Zřejmě si to vzal k srdci," odpověděla Nikola.
"A je po problémech. Tom si zažil dostih života," poznamenala Elis.
"Po problémech není," opáčila Lenka.
"Jak to?" divila se Elis. Lenka pohlédla na Nikolu a pak řekla:
"Zítra přijedou z děcáku pro Niky."
"To ne, musíme něco udělat," prohlásila Julie.
"A co chcete dělat? S tím nehnete," řekla Nikola. Eliška, Lenka i Julie si uvědomily, že jejich kamarádka má pravdu. S tím opravdu nemohou nic dělat - Nikola se bude muset vrátit do dětského domova.

Smutná kráska

15. dubna 2008 v 19:29 | Alex |  básničky
Smutná kráska
Kráska sama v bílém pokoji,
jen stěny jí na otázky odpoví.
Anonymní kráska, kde se tu vzala?
Proč tolik prášků do úst dala?
Nádherná, smutná, bledá,
očima po pokoji cosi hledá.
Hledá pochopení a lásku,
někoho, kdo by měl rád tu krásku.

5. Nikola

1. dubna 2008 v 19:42 Holky od koní 2
Tohle není apríl, je tu další kapitolka:
5. Nikola
Eliška byla na odchodu, když uslyšela z Leova stání jemný dívčí hlas. Mila má sice jemný hlásek, ale tenhle hlas jí nepatřil. Elis dál neváhala. Vešla do Leova boxu.
Leo stál klidně a za ním se někdo schovával. Elis koně obešla, ale ten člověk mezitím přeběhl na druhou stranu.
"Kdo jsi?" zeptala se Eliška toho neznámého stínu.
"Nikdo," ozval se tichý hlásek.
"Prosím, řekni mi to. Můžeš mi věřit. Já jsem Eliška a jak se jmenuješ ty?" zkusila to Elis znovu.
"Nemůžu ti to říct. Nikdo o mně nesmí vědět," odpověděl stín. Eliška tiše přistoupila blíž. Uviděla dívku stejně starou, jako byla ona sama. Měla modré oči, bledou pleť a blonďaté vlasy.
"Já tě znám," vzpomněla si Eliška, "viděla jsem tě ve středu u pumpy. Můžeš mi věřit. Kdo jsi?"
"Tak dobře, ale nesmíš o mně nikomu říct, slibuješ?" řekla dívka.
"Slibuji," kývla Eliška. Dívka začala povídat:
"Jmenuji se Nikola. Doufám, že alespoň pár dní zůstanu utajená."
"Možná je to hloupá otázka, ale co tady děláš?" zeptala se Elis.
"Vlastně tu hledám štěstí. Chci u koní začít nový život. Zatím jsem totiž moc štěstí neměla. Než jsem se narodila, taťka opustil mamku. Pak si mamka našla přítele. Vyjeli si na motorce
a vybourali se. Bylo mi tenkrát pět. Musela jsem do děcáku. Jednou ročně jsme jezdili na koňskou farmu a tam jsem se zbláznila do koní. V děcáku se to nedalo vydržet, tak jsem utekla sem. Chci tu začít nový život," řekla Nikola. Eliška nevěděla co říct.
Najednou se dveře boxu otevřely a v nich stály Lenka a Julie.
"Elis, tak tady jsi," řekla Julča, "Tom chce prodat Lea!"
"Cože?!" vyděsila se Eliška a Nikola.
"Kdo je to?" zeptala se Lenka a ukázala na Nikolu.
"Já jsem Nikola," představila se Nika.
"Proč chce Tom prodat Lea? To přeci nemůže." Lenka Elišce a Nikole řekla, co slyšela z kanceláře.
"Teď by to chtělo nápad," poznamenala Julča.
"Já jeden mám," oznámila Elis, "vezmeme Nikolu do klubovny. Tam o ní nikdo nebude vědět a zkusíme vymyslet nějaké řešení. Co vy na to?"
"Dobře," souhlasily dívky.
Julie šla do nejbližší telefonní budky. Své mamince, paní Dašové a paní Tasmanové oznámila, že se všechny tři - Lenka, Julie a Eliška - zdrží v klubovně.
"Páni, máto to tady hezký," žasla Nikola, když vstoupila do klubovny Holek od koní.
"Děkujeme," usmála se Julie. Všechny čtyři se posadily na kanape a přemýšlely.
"Betty potřebuje utrácet někde jinde," řekla Eliška. Lenka se podívala na hromadu novin na zemi. Do očí ji hned praštil titulek:
Dnes bylo otevřeno velké nákupní středisko. Stuhu přestřihl sám starosta.
"Počkat, nákupní středisko nepřilákalo snobskou ulici. Možná Betty o tom středisku ani neví," řekla Lenka svůj nápad.
"Jasně, tam by měla Betty utrácet," souhlasila Eliška.
Bylo rozhodnuto - Betty se musí dozvědět o velkém nákupním středisku.
V neděli ráno Nikolu probudil šramot. V klubovně Holek od koní byla Eliška.
"Ahoj Niky," pozdravila Elis, "přinesla jsem ti nějaké jídlo a oblečení."
"Jé, díky. Nebude vadit, když půjdu ke koním?" zeptala se Nikola.
"Vůbec ne, ale nemyslíš, že by bylo lepší říct o tobě Tomovi?" řekla Elis.
"Ne, to ne. Leda … leda Mile. Myslím že ona umí udržet tajemství. Šlo by to?" ptala se Nikola. Elis kývla:
"Jo, Mile můžeme věřit."
Eliška s Nikolou dorazily do stáje U Zlaté podkovy. Mila právě vycházela z boxu své klisny Lady. Dívky k ní přiběhly.
"Ahoj Eliško a …" řekla Mila.
"Nikola Beringová, těší mě," představila se Nika.
"Ahoj Milo," začala Elis, "víš potřebovaly bychom od tebe laskavost."
"O co jde?" zeptala se Mila.
Dívky Mile vysvětlily, jak se věci mají. Mila ochotně souhlasila, že o Nikole nikomu neřekne, že ji vezme na vyjížďku a dokonce se nabídla, že by u ní mohla Niky přespávat.
"Moc vám děkuji," děkovala Nikola.
Odpoledne si Mila s Nikolou vyrazily na projížďku. Mila jela na Lady a Nikola na Leovi. Niky vyprávěla o svých nočních jízdách na Leovi.
"První noc jsme byli jen na výcvikové louce, abych zjistila, jaký Leo je. Když se ukázalo, že je poslušný a plný napětí jako já, vyrazili jsem do terénu. Neboj se, nechtěla jsem po něm moc," vyprávěla Nikola. Mila ji napjatě poslouchala.

4. Nabídka pana Bernarda

1. dubna 2008 v 19:37 Holky od koní 2
4. Nabídka pana Bernarda
Marcela se pustila do vyprávění.
"Když Tom vyhrál, byl moc šťastný a šel to oslavit do nejbližší hospody. Nejdřív si dal pár panáků. Pak tam přišel nějakej divnej chlápek a začal se do Toma navážet. Tom se opil. Ten chlap toho taky vypil dost, ale asi je na to zvyklej, protože nebyl opilý. Pak se vsadil o peníze, kdo toho vypije víc. Po pár panácích spadl Tom dvojnásobně opilý pod stůl. Takže prohrál a ta částka, kterou má tomu chlapovi zaplatit je hodně vysoká. Už to chápete?"Dívky byly zticha.
Betty dnes opět jezdila na Baronovi. Leo si udělal noční projížďku. Tom se sice rozhodl vést trénink i dnes, ale tvářil se kysele a vůbec si nevšiml, že Eliška netlačí paty dolů, že Hana drží špatně otěže a že Erika svého koně špatně osedlala. Dokonce ani nenapomínal Betty, která dělala jako obvykle všechno špatně. Betty se zašklebila a schválně naklusala.
"Betty, nedělej hlouposti. Okamžitě zpět do kroku!" zlobil se Tom.
"Proč jsi to udělala?" zeptal se, když se Betty vrátila do kroku.
"Protože se tváříš kysele a vůbec nic nevnímáš, tak jsem tě chtěla rozptýlit," odpověděla Betty pohotově.
"Tak to se ti nepodařilo," pravil Tom vážně. Lenka tušila, že se Betty bude s Tomem hádat. Tušila správně.
"Ale Tome, nekaž mi trénink jen kvůli tomu, že ses zadlužil. Kdybys mi prodal Lea, tak ten dluh můžeš splatit," pustila se do Toma Betty. Erika se podivila.
"Jaký dluh?"
"Alžběto, žádám tě, abys mé osobní problémy přestala řešit," rozčílil se Tom.
"Neříkej mi Alžběto. A vůbec … krok a klus umím dávno. Měl bys s námi trénovat cval," trvala na svém Alžběta.
"Neštvi mě. Sesedni a dokud se neuklidníš, budeme v tréninku pokračovat bez tebe!" přikázal Tom Carlos. Betty seděla v sedle dál.
"Slez," zopakoval jí příkaz Tom. Betty se ani nehla. Tom sesedl z Carlose a přišel k Betty sedící na Baronovi.
"Okamžitě slez," řekl potřetí.
"Hodiny jezdectví mám zaplacené a mám právo se naučit jezdit na koni," ohradila se Betty. Tomovi došla trpělivost. Vytrhl Alžbětě nohu ze třmenu a vytáhl ho nahoru, aby si do něj Betty nemohla nohu vrátit. Pak chtěl koně obejít a vytáhnout i druhý třmen, ale Betty konečně pochopila. Seskočila z koně.
"Klus!" zavelel Tom. V Alžbětě bublal vztek. Až teď se Tom začal soustředit.
"Eliško paty dolů, seď rovně, dívej se před sebe, drž se koleny pořádně. Napni otěže, dej ruce dolů! Pozor, klouže ti noha ve třmenu, zpomal a sprav si třmen!" vychrlil Tom na Elišku hromadu pokynů. Elis se snažila splnit všech sedm příkazů. Zpomalila do kroku a upravila si třmen. Potom opět naklusala. Seděla rovně, paty tlačila dolů a hleděla před sebe. Otěže držela pevně a ruce položila na kohoutek. Kolena tlačila na Katty, až ji litovala.
"Sedm příkazů najednou! Jízda na koni není tak snadná, jak se zdálo," myslela si Elis. Tom pak upozornil Hanu na její chybu a Erika musela přesedlat Rikiho.
Julie vysedávala a dívala se před sebe, ale myšlenkami byla úplně jinde,. Přemýšlela, jak by se dalo pomoct Tomovi, ale nic ji nenapadlo.
Když byla Lenka hotova s vyhřebelcováním Tomina, šla k hlavním dveřím počkat na Julii a Elišku. Než stačila ke dveřím dojít, prošel jimi pan Bernard - otec Betty. Zamířil do kanceláře. Lence to nedalo a podívala se oknem dovnitř. Tom seděl za stolem, pan Bernard
a Betty na pohovce. Pan Bernard měl dost silný hlas, takže bylo venku slyšet každé jeho slovo.
"O vašich finančních problémech už ví každý druhý. Nabízím vám výnosný obchod. Vy dáte koně - toho Lea - a já dám peníze. Splatíte dluh, spokojenost bude na obou stranách. Tak co, plácneme si?" řekl pan Bernard. Lenka se bála, že Tom koně prodá. Poslouchala dál. Tom jen nejasně mlel hlavou. V tu chvíli přišla Julie. Když uviděla Lenčin vyděšený výraz, hned se zeptala:
"Co se stalo?"
"Pan Bernard chce koupit Lea, aby mohl Tom splatit dluh. Myslím, že Tom bude souhlasit," řekla Lenka.
"To je katastrofa," poznamenala Julča.
"No právě," povzdychla si Lenka.
Obě se posadily na trávník u hlavních dveří a mlčky čekaly na Elišku.
Pan Bernard a Betty vyšli z kanceláře. Lenka s Julčou si jich vůbec nevšimly. Pana Bernarda dopálilo, že ho nikdo nepozdravil. Postavil se před dívky a důležitě si odkašlal. Julie to pochopila. Zvedla hlavu a řekla:
"Na shledanou," a opět sklonila hlavu. Tohle pan Bernard nečekal. Už už chtěl dát Julii kázání, jak se k němu má chovat, ale v tom mu zazvonil jeho drahý mobil. Zatímco Bernardovi nasedali do stříbrného mercedesu, Lenka a Julča se smály.
"Teda, tys mu to natřela," smála se Lenka.
"Jasně, ať táhne," dodala Julča.
"Musíme zařídit, aby Tom Lea neprodal," řekla Lenka.
"To je jasný," souhlasila Julča.
Ze stáje U Zlaté podkovy už odešla Hana i Erika. Autobus číslo 3, kterým Julie
a Eliška obvykle jezdí domů, už dávno odjel. Eliška však ještě nepřišla ….