Březen 2008

3. Výpad proudu

31. března 2008 v 17:38
3. Výpad proudu
Holky od koní se sešly u Elišky doma, aby sledovaly na speciálním kanále, jak si Tom a Carlos povedou v soutěži.
Jako první soutěžil nějaký Ladislav Flinta. Přijel do jízdárny na černém koni. Objel jízdárnu, pokýval na porotu a pobídl koně ke klusu. Potom přešli do cvalu a mířili k první překážce. Kůň překážku téměř přeletěl - skok, byl čistý. U další překážky si vedl stejně. Před další překážkou z pěti, odmítl kůň poslouchat. Třetí překážka byl dvojitý skok. Kůň se náhle zastavil. Muž asi věděl, co to znamená. Chtěl s koněm couvat a k překážce přijet znovu, ale kůň neposlouchal. Jezdci nezbylo nic jiného než překážku vynechat a jen na čtvrtou.
"Ten nic nevyhraje," okomentovala Julča výkon závodníka.
Jako další soutěžila jistá Ivana Černochodská na hnědákovi. První čtyři překážky přeskočila opravdu stylově. Při pátém skoku ji vyklouzla noha ze třmenu a skok tak zkazila.
Nastoupil třetí soutěžící na hnědákovi.
"To je Tom!" vykřikla Lenka. Dívky zaťaly pěsti a soustředěně sledovaly obrazovku.
"Do toho Tome."
"Jeď Carlosi."
"Ukažte jim, jak se vyhrává."
Tom objel jízdárnu, pokýval na porotu a vyrazil klusem k první překážce. Pak přešel do cvalu. Tom byl opřen do třmenů a jeho trup byl rovnoběžný s Carlosovým krkem. Byl připraven skočit.
"Paráda!" zajásala Julie.
Tom si vedl báječně. Na řadě byl dvojitý skok. Tom s Carlosem ho zvládli bez problémů stejně jako další dva skoky.
"Super! Tom má všechny skoky čisté," radovaly se dívky. Potom už televizi nevnímaly.
"Páni, doufám, že vyhraje i zítřejší dostih," řekla Eliška.
"Jasně."
Následující den - v pátek - se Lenka, Eliška a Julie sešly opět u Elišky doma, aby sledovaly dostih.
Před začátkem přímého přenosu v televizi ukazovali závodní dráhu. Byly tam keřové překážky, ostré zatáčky i vodní příkop.
Koně s jezdci už byli připraveni na startu. A dostih začal. Koně běželi a skákali. Ladislav Flinta tloukl svého koně bičikem. Tom byl opřen do třmenů a soustředěně se díval před sebe. Blížili se k první keřové překážce. Najednou se obraz zavlnil a pak zčernal.
"Co to je?" lekla se Julča.
"Asi výpadek proudu," řekla Eliška. Aby své tvrzení potvrdila, zkusila rozsvítit lampu. Lampa se nerozsvítila.
"To snad ne. Teď nebudeme nic vědět," smutnila Lenka.
"Už vím, co uděláme," usmála se Eliška, "protože když nejde proud, nemrazí mrazák. V mrazáku je zmrzlina, tak ji rychle sníme než se rozteče a při tom si můžeme povídat, souhlasíte?"
"Jasně."
"Jo."
Elis šla do mrazáku pro zmrzlinu. Julie s Lenkou byly v obývacím pokoji napnuty, neboť neměli ani tušení, jak si Tom v soutěži vede. Elis přinesla misky se zmrzlinou. Dívky mlsaly
a povídaly si.
"Když se rozhlédnete po kanceláři, uvidíte, kolik toho už Tom vyhrál," rozplývala se Lenka.
"Holky, já se moc těším na vyjížďky do přírody," řekla Elis.
"Tak to nejsi sama," pověděla Julka.
Dívky si ani nevšimly, že si povídají už přes půl hodiny. Najednou je cosi vyrušilo. Byla to televize.
"Proud naskočil," oznámila Lenka. Pozornost dívek upoutala televize.
"Myslíte, že závod už skončil?" zeptala se Jula.
"Asi jo," přikývla Lenka.
"To je smůla. Teď nevíme nic," řekla Elis.
V sobotu čekal dívky další trénink. Ve stáji U Zlaté podkovy zastihly Marcelu.
"Marcelo, jak dopadl Tom na té soutěži?" ptala se Lenka.
"Zatracený výpad proudu. Teď nikdo nic neví a já abych to všem říkala," stěžovala si Marcela.
"A jak teda dopadl?" hořela netrpělivostí Lenka.
"Vyhrál, je první," řekla Marcela suše. Holky od koní zajásaly.
"Jo! Tom vyhrál. Já to věděla," radovala se Julie.
"To je super!" smála se Elis. Marcela je pozorovala a hladila při tom bělouše Merkura, který jí byl ve stáji přidělen. Před chvíli totiž skončil výcvik nejlepšího oddílu.
"Proč se tváříš tak kysele? Tom přece vyhrál. Neměla bys mít radost?" divila se Eliška.
"Jsem ráda, že Tom vyhrál, ale …" povídala Marcela.
"Co se děje?"
"Raději nic, to je Tomova starost."
"A kde je vlastně Tom?" zeptala se Julie.
"Je v kanceláři, ale nechoďte za ním," upozornila dívky Marcela.
"A proč?"
"To vám nesmím říct."
"Marcelo, prosím. Co se děje?"
"Ne."
"Prosím."
"Ne."
"Odstrojíme za tebe Merkura."
"To nepřipadá v úvahu."
"Marcelo, prosím."
"Tak dobře, ale slibte mi, že to nikomu nepovíte," povolila Marcela.
"Slibujeme."

Divné smýšlení

29. března 2008 v 15:12 básničky
Tuhle básničku jsem napsala, když jsem měla slušnou depku a nervy ze svojí kamarádky. I když to tak v básničce navypadá, sebepoškozování se mi nelíbí. Chtěla bych vědět, co si o ní myslíte. Jak vám připadá?
Divné smýšlení
Z okolí mého vytrácí se klid,
všude tmavé vlasy ema,
tak tohle blázní lid,
podobně jako gothika to dělá.
Kámoška tomu také propadla,
je z ní emo - žádné křeče,
bez starostí žiletku popadla,
teď už pravidelně se řeže.
Jo, mám o ni vcelku strach,
jenže ona mi to vysvětlila,
není přeci sebevrah,
jen trochu ulevit si chtěla.
Napoprvé vzala nůž,
původní strach s krví zmizel,
řekla si: " Jen to zkuš."
Nemá toho pořád dost - jako když máš žízeň.
Když mi o tom říká,
už to umím pochopit,
nejsem k jejím řečím příkrá,
jen se nechci v myšlení utopit.
Ležím v posteli, mám spát,
musím ale stále přemýšlet,
jaké to je ostří na ruku dát
a na nic nemyslet?
Mám nutkání vstát a jít do kuchyně,
tam vzít nůž do ruky,
jenže tohle prostě ne,
to není jako balit kluky.
Tohle už se nedá vrátit,
pro okolí bych byla za cvoka,
je blbost si svůj čas krátit,
třeba bych pak už neviděla pejska Broka.
Přesto každý večer i ráno,
bojím se vlastního myšlení,
říznout se : ne nebo ano?
Divné je toto smýšlení.

podpořte mě prosím

29. března 2008 v 14:47 moje povedené slohovky
Rozhodla jsem se zúčastnit soutěže o nej sloh na blogu Christien Woodové. Poslala jsem tam slohovku Nechte slony žít. Vlastně ani jinou pořádnou nemám a tu, co se mi povedla při školním kole olympiády z Čj mi zabavila učitelka. Tak bych vás chtěla požádat, abyste, pokud se vám ten sloh líbí, pro mě hlasovali na této stránce:
Děkuju. Alex

2. Výpomoc

29. března 2008 v 14:40 Holky od koní 2
2. Výpomoc
Lenka, Julie a Eliška se sešly ve své klubovně. Byla to spíš dřevěná bouda, vypadala jako by se měla každou chvíli rozpadnout. Naštěstí tak jen vypadala. Ve skutečnosti byla pevná a útulná. Vedle starého kanape ležela hromada novin.
"Proč to tady vůbec skladujeme? Já bych to vyhodila," řekla Julča a zadívala se na noviny.
"Počkej. Co je to vlastně za noviny?" zeptala se Lenka a vzala si vrchní noviny.
"To jsou včerejší noviny. Hele, něco vám přečtu," pokračovala Lenka.
"Tak že já čtu. Dnes bylo otevřeno velké nákupní středisko. Stuhu přestřihl sám starosta."
"Pitomý nákupní středisko. Máma už nechce nakupovat nikde jinde," stěžovala si Eliška.
"Nákupní středisko přilákalo téměř všechny obyvatele města. Výjimkou je snobská ulice. Nechápu, proč se tomu říká ulice. Vždyť jsou to jen tři nóbl domy," divila se Lena.
"Jasně, že to není ulice. Každý z těch tří domů by klidně mohl mít vlastní směrovací číslo," pověděla Julie.
"Nejhorší je, že ten největší dům patří Bernardovým," poznamenala Eliška.
Ve středu odpoledne se Holky od koní dostavily do stáje U Zlaté podkovy na výpomoc. Tom se totiž chystal na závody. Zítra ráno má vyrazit a všechno ve stáji bude za něj dělat Mila. Jako pomocná síla s Tomem pojede Marcela. Marcela je o tři roky starší než Holky od koní, takže je jí patnáct. Tréninky jezdectví už má za sebou, dokonce vyhrála jednu modrou stuhu.
"Hned bych si to s Marcelou vyměnila," zasnila se Eliška.
"Já taky," řekly Lenka a Julie součastně. Lenka s sebou měla svého dalmatina Fleka.
"Ahoj Tome, tak jak ti můžeme pomoct?" zeptala se Julie.
"Ještě, že jste tady. Lenko, vylešti tyhle boty, sedlo a uzdu. Julie, nanos do přepravky krmení a ty Eliško vyhřebelcuj Carlose a vyčisti mu stání," zaúkoloval dívky Tom. Děvčata se nestačila divit. Lenka popadla boty, mýdlo a houbičku. Posadila se na jednu ze židlí v sedlovně a pustila se do práce. Julie vzala z přepravky síť na slámu a šla ji naplnit. Když procházela kolem Leona boxu uslyšela slabý hlas.
"Pojď ke mně Leo, no tak. Hodný chlapec," říkal ten hlas.
"To bude Mila," pomyslela si Julie a zamířila ke kůlničce se slámou. Když se vracela, vešla z Leova boxu dlouhovlasá dívka. Jarmila to nebyla. Julii zvědavost nedala. Vešla do Leova boxu. Leo klidně stál. Nebyl zpocený ani unavený, takže se dnes noční jízda nekonala. Nechal se od Julči pohladit. Julie byla s tak báječným koněm o samotě poprvé v životě. Amor byl také krásný kůň, ale zdaleka ne jako Leo. Barva jeho srsti byla stejná jako barva Juliiných vlasů. Hnědá až rezavá. Leo měl středně velkou hlavu, tlustý krk a nádherně vypracované svaly. Nohy měl v pořádku, což je důležité a pohyboval se lehce. Julie by se na něj vydržela dívat hodiny, ale měla práci. Vzala síť se slámou a vrátila se k práci.
Eliška hřebelcovala Carlose. Kopyta už měla za sebou, tak se pustila do srsti. Elis si uvědomovala, že hřebelcuje druhého nejlepšího koně ve stáji a možná i budoucího šampióna, tak si dávala moc záležet. Jakmile byla hotová, šla se podívat, jak si vedou její kamarádky.
Před boxy stála pumpa. Nějaká dlouhovlasá dívka si právě umývala obličej. Eliška ve stáji tuhle dívku ještě neviděla, ale nebylo jí to divné, protože koně přicházelo obdivovat spoustu lidí. Elis šla do sedlovny za Lenkou. Sotva otevřela dveře, Flek jí vyrazil naproti. Eliška psa pohladila a zeptala se Lenky, jak si vede.
"Brzy budu mít hotové sedlo, ale ještě mě čeká uzda," odpověděla Lenka.
"Pomůžu ti," nabídla jí Elis.
"To budeš moc hodná," řekla vděčné Lenka a podala Elišce uzdu, mýdlo na kůži a houbu.
Za nedlouho k nim přišla Julie.
"Hotovo. Co vy?" zeptala se.
"Taky," řekla Elis.
"Tak fajn. Jdu říct Tomovi, že už jdeme," oznámila Lenka a šla hledat Toma. Tom Carlos byl v kanceláři.
"Už jsme hotovy. Půjdeme domů, ano?" řekla Lenča.
"Dobře."
Cestou domů si dívky povídaly.
"Už aby byly prázdniny," přála si Julie.
"To jo. Škoda, že o prázdninách nejsou tréninky. Koně mi budou chybět," řekla Lenka.
"Nesmutni, můžeš se přihlásit na letní výcvik nebo na jízdy v terénu," řekla Eliška.
"To je báječné. Co byste si vybraly?" jásala Lenka.
"Obojí," prohlásila Julie.
"Já bych si vybrala letní výcvik, protože jeho součástí jsou jízdy v terénu," řekla Elis.
"Kde ty informace bereš?" divila se Lenka.
"Mluvila jsem s Milou. Když jsem jí řekla, že se mi bude v létě po koních stýskat. Pověděla mi přesně to, co jsem teď řekla vám," vysvětlila Elis.
"Mě štve, že ke koním chodí čím dál tím víc děcek, aniž by byly přihlášeny na tréninky. Dneska jsem viděla zase jednu takovou holku. Představte si, byla až v Leově boxu," rozpovídala se Julča.
"Také jsem dnes viděla jednu takovou holku," přidala se Eliška Potom se už dívky rozešly do svých domovů a těšily se na sobotní trénink.

1. Stáj U Zlaté podkovy

18. března 2008 v 18:21 Holky od koní 2

1. Stáj U Zlaté podkovy

Byla červnová sobota. Odpoledne měl oddíl začátečníků ze stáje U Zlaté podkovy trénink.Lenka Dašová čekala před vchodovými dveřmi stáje až přijede autobus číslo 3 a s ním její kamarádky Julie a Eliška.
Lenka byla chytrá černovláska. U Zlaté podkovy měla na starost hnědáka Tomina. Jako každou sobotu prošla před Lenkou do stáje Alžběta Bernardová. Byla to namyšlená blondýna. Její otec byl majitelem několika hotelů a jeho dceruška měla na co si vzpomněla. Něco ale přece neměla. Byl to kůň, na kterém Alžběta jezdila - mladý bujný ryzák Leo. Alžbětě všichni museli říkat Betty.
Autobus číslo 3 přijel na zastávku. První vystoupila Julie Fabová. Byla to trochu tvrdohlavá brunetka, ale také chytrá. Vedoucí stáje Tom Carlos jí přidělil hnědáka Amora. Hned za Julií vystoupila Eliška Tasmanová. Byla to také brunetka a ráda sportovala. U Zlaté podkovy se starala o Katty. Katty byla rasa palomino, takže byla skoro zlatá.
Dávky vešly do stáje. Betty se právě hádala se sestrou Toma. Jmenovala se Jarmila, ale všichni jí říkali Mila. Byla spolumajitelkou stáje, stejně jako její matka Hermína Carlosová.
"Dnes pojedeš na Baronovi," řekla Mila.
"To tedy ne! Jsem zvyklá na Lea a na jiném koni jezdit nebudu," protestovala Betty. Julie se zasmála.
"Proč se směješ?" divila se Lenka.
"No, Betty prohlásila, že je na Lea zvyklá, ale přitom ho vůbec nezvládá," vysvětlila Julča. Trojice se zasmála. Lenka, Julie a Eliška si založily klub Holek od koní a měly dokonce
i vlastní klubovnu.
"Proč bych nemohla jet na Leovi?" ptala se Betty. Mila ji odpověděla:
"Protože už na něm někdo jel v noci a Leo je moc unavený."
"Cože? Kdo na něm jel?" neudržela se Eliška. Jarmile nevadilo, že dívky poslouchaly cizí rozhovor a odpověděla.
"Nevím, kdo to byl, ale ráno byl Leo upocený a dosud je unavený." Dívky zakroutily hlavami a šly se postarat o koně. Na všech dveřích visely pozlacené podkovy. Než kdokoli vstoupil do boxu nějakého koně, měl se dotknout podkovy na dveřích. Největší zlatá podkova visela na vchodových dveřích. Právě podle téhle podkovy dostala stáj jméno.
Julie pohladila podkovu na Amorově boxu a vešla dovnitř. Už s sebou měla sedlo
a uzdu, aby osedlala svého svěřence. Když koni vsunovala do tlamy udidlo, uslyšela z vedlejšího stání hlas.
"Hodný Riki," říkal dívčí hlas. Vedle Amora pobýval flekatý Riki, o kterého se starala romka Erika. Erika byla prima holka a Rikiho měla moc ráda. Ze všech jezdců byla ve stáji nejkratší dobu. Betty Eriku nesnášela a obviňovala ji z toho, že jí kazí jezdecký styl.
Začal trénink začátečníků. V oddílu bylo šest dívek a žádný kluk. Byly to Lenka, Julie, Eliška, Betty, Erika a Hana. Hana byla zrzka a starala se o plaváka Ginu. Z celého oddílu jezdila nejlépe. Betty seděla na šedém Baronovi a tvářila se kysele. Dnes se Tom rozhodl naučit žáky cval. Nejdříve musel každý samostatně předvést, jak umí krok a klus. Teprve potom žákům vysvětlil, jak přimět koně ke cvalu a jak se pohybovat v sedle.
"Bylo to bezva," řekla Lenka, když po tréninku vedly dívky koně do stání.
"Jo," souhlasily Julča s Eliškou. Lenka zvedla třmeny, sundala Tominovi sedlo i pokrývku
a odložila je ke dveřím boxu. Pak Tominovi sundala uzdu a vydala se do sedlovny.
V sedlovně byly všechny potřebné věci k obstarávání koní od náhradních kopytních háčků po sedla. Byl tu i stoleček a několik židlí. Na stole byla rychlovarná konvice.
Lenka se vrátila zpět k Tominovi a z malé skříňky vyndala věci na hřebelcování, mezi jimiž byl i háček na kopyta a mazlo na kopyta v kelímku. Koňská noha je pořádně těžká, ale kopyta se vyčistit a natřít musí. Pak vzala gumový kartáč a zatímco se Tomin krmil, Lenka ho hřebelcovala. Pak vzala do rukou jemný kartáč a hřeblo, do kterého se otírá špína z kartáče. Když byla hotová, vyšla ven, kde už čekala Julie. Elišce šlo hřebelcování vždycky nejpomaleji. Byla velmi pečlivá.
Do stáje U Zlaté podkovy právě přišla skupina děvčat a chlapců. Byli to jedni z těch, co přišli koně pohladit a kde co okoukat.
"Můžu se jít podívat na Lea?" zeptala se jedna holčička Jarmily.
"Ne, raději ne. Leo asi spí," odpověděla Mila.
"Cože?" neudržela se Eliška, která se právě vrátila.
"Ano, myslím, že spí," řekla Mila.
"To je divné," poznamenala Lenka.
"To musel v noci běhat dost rychle a dlouho. Vždyť je to nejlepší kůň ve stáji."
"Třeba je zraněný a Mila se to snaží ututlat," napadlo Julii.
"To tedy ne! To by Mila nikdy neudělala," protestovala Eliška.
"Nebo zmizel a Mila nechce, aby to někdo věděl," řekla Julča.
"To je hloupost," opáčila Elis.

2.díl - Cesta za štěstím

18. března 2008 v 18:14 Holky od koní 2

Holky od koní 2 - Cesta za štěstím

Podle vašeho hlasování jsem se rozhodla dát si na blog druhý díl Holek od koní. Setkáte se tu z postavami z prvního dílu, s prosředím stáje U Zlaté podkovy a s hlavními hrdinkami Eliškou, Julii a Lenkou. Hlavní postava přibude. Bude to Nikola z dětského domova. Víc už vám neprozradím. Doufám, že se vám knížka bude líbit. Přeju hezké počtení a pište mi prosím komentáře. Alex

Radka alias Alex

15. března 2008 v 18:33 o mně
Svou fotku sem nejspíš dávat nebudu, tak tady máte dolzku, abyste přibližně věděli, jak vypadám:
Toho psa sice nemám, ale líbí se mi.