Prosinec 2007

7. Trénink

18. prosince 2007 v 18:34 Holky od koní
7. Trénink

Ve škole Julie a Lenka probíraly katastrofy uplynulého týdne.
"Je to divné. Ztracené podkovy, přeházená sedla a spoušť v sedlovně. Už tři katastrofy ve stáji," uvažovala Julie.
"Možná, že tu spoušť opravdu udělala Erika," řekla Lenka.
"Možná ano. Můžeme to zjistit. Vždyť Erika sedí jen o pár lavic dál, můžeme se jí zeptat," navrhla Jula.
"To tedy ne! Zkus si to představit. Ahoj Eriko, tu spoušť v sedlovně jsi udělala ty, že jo? Prostě to nejde," nesouhlasila Lena.
"To já vím taky, že takhle to nejde. Já bych na to šla jinak - šikovně."
Když se Erika v šatně obouvala do sandálů, Julča jí zaklepala na rameno. Erika se otočila.
"Ahoj Er. Když nám v sobotu skončil trénink, byla v sedlovně pořádná spoušť. Neviděla jsi tam náhodou někoho podezřelého?" Erika se zašklebila.
"Tu spoušť jsem udělala já. A vyřiď Tomovi, že už nechci jezdit. Nenávidím tu stáj." Potom se otočila a pádila ze školy.
"Ta je teda v ráži," pomyslela si Julča a šla tu novinku říct Lence a Elišce.
"Ta musela mít ale vztek, když zvládla udělat takovou pohromu," řekla Eliška.
"Stejně za to může Betty," připomněla Lenka.
"To jo," souhlasila Julča, "ale stejně nechápu, proč to Erika udělala."
"To ví jen ona sama."
Ve středu byl další trénink na přehlídku. Lenka svým kamarádkám slíbila, že se přijde podívat. Trénink probíhal opět ve vnitřní jízdárně. Dnes měly ke kruhům a ke klusání v řadách přibýt další prvky.
"Všichni se budou držet u kraje, na place budou jen čtyři lidi a dva koně. Koně budou na lonžovacím laně a každý bude mít jednoho jezdce. Lonžovací lano budou držet Marcela
a Tamara. Hlásí se někdo dobrovolně na jezdce?" říkal Tom. Hlásilo se sedm lidí, což bylo moc. Tom vybral Hanu a Petru, která patřila k pokročilým.
Marcela a Tamara daly koňům povel ke kroku. Jezdci nedrželi uzdu, ale měli rozpažené ruce, aby bylo divákům jasné, že se v sedle udrží jen nohama. Stejně to bylo s klusem. Eliška a Julie chtěly zamávat na Lenku, tak se rozhlédly po hledišti, aby ji našly. Jenže Lenča v hledišti nebyla. Zkrátka nepřišla.
"No tohle," soptila Julča.
"Nepřišla, smůla," řekla Elis.
"Smůla? Spíš zrada," řekla Julča.
"Nech toho, třeba nemohla přijít," bránila Lenku Eliška.
"Hm. Ale má to sem kousek." Eliška proktoutila oči.
"Julka je tak tvrdohlavá," pomyslela si, ale i jí vadilo, že Lenka nepřišla.
Po tréninku odstrojila Julka Amora a chtěla mu dojít pro vodu, ale kýbl na vodu jí nešel zvednout. Podívala se dovnitř. Kýbl byl prázdný. Lomcovala s ním, ale nešel zvednout. Potom si všimla lepkavé tekutiny kolem kýblu. Bylo to lepidlo.
Jula šla za Eliškou, aby jí půjčila Kattyn kýbl. Donesla by v něm vodu do přilepeného kýblu, aby se Amor mohl napít a Kattyn kýbl by vrátila Elišce.
Když přišla do Kattyna stání, uviděla Elišku, jak lomcuje s kýblem.
"Tvůj kýbl je taky přilepený?" divila se Julča.
"Jo," přitakala Elis.
Přilepené kýbly měli i ostatní koně, kteří měli stání v řadě s Amorem a Katty. Stání ve stáji
U Zlaté podkovy byly rozdělené do dvou řad. V první řadě byly koně pro tréninky. V druhé řadě byli poníci, staří koně a březí klisny. Celá první řada měla kýbly přilepené k podlaze. Jezdci si museli vzít náhradní kbelíky z místnosti u sedlovny, jenže ….
"Ten kýbl je plný otrub," řekla překvapeně Petra.
"No teda, mazlo na kopyta v kýblu," divila se Eliška.
"Hele, v tomhle kýblu je příručka pro začátečníky," ozvalo se z rohu.
"Málem jsem na tu spoušť zapomněl, ještě nebyl čas na úklid. Musíte si půjčit kýbly z druhé řady," řekl Tom.
Julča si vyhlídla stání, kde byl ještě kýbl a vešla dovnitř. Už už sahala po kýblu, když se k ní sklonil starý kůň Zoro. Byl černý. Julie ho pohladila po nose.
"Neboj se Zoro, jen si půjčím kbelík. Pak popadla kýbl a chtěla se vytratit ze stání, ale Zoro si o její rameno opřel hlavu.
"Neboj, já ti ten kýbl vrátím," řekla Jula. Zoro si začal otírat hlavu o Julčinu mikinu.
"Aha, ty se chceš mazlit. Ale já teď nemůžu," šeptala Julka. Zdálo se, že hřebec Julii nerozumí. Dál se mazlil. Julču napadlo, že ho musí něčím zabavit. Sáhla do kapsy u mikiny
a vytáhla kousek mrkve.
"Podívej Zoro, mrkvička," vábila koně. Potom mrkev hodila do zadní části státní. Zoro otočil hlavu. Julča využila příležitost a vyklouzla ze stání.
Napumpovala vodu u staré pumpy a přelila ji do přilepeného kýblu v Amorově boxu. Pak šla vrátit kýbl do Zorova boxu.
Zoro vypadal, jako by na Julču čekal. Když přišla, strkal nosem do kapsy její mikiny.
"Ty šibale," usmála se Julie. Zoro se chtěl zase mazlit, tak musela Julča opakovat trik s mrkví.
Eliška čekala na Julču u hlavních dveří.
"Máme hodně věcí na řešení," oznámila Elis.
"Jaké věci na řešení?" nechápala Julie.
"Například proč nepřišla Lenka na náš trénink, jak slíbila. Nebo kdo přilepil kbelíky. A taky můžeme vymyslet nějakou pomoc pro Eriku," řekla Elis.
"Proč chceš řešit věci, které má na starosti Tom? A jakou pomoc pro Eriku máme vymýšlet? Prostě už nechce jezdit a hotovo."
"Tak jsem to nemyslela. Hele, kýble budeme řešit, protože Tom je na pátrání moc pomalý. Erika by měla jezdit a ona jezdit chce, ale nesnáší Betty," vysvětlila Elis.

6. Spoušť

18. prosince 2007 v 18:22 Holky od koní
6. Spoušť

"To snad není možné!" řekla Julie v pátek večer, když odložila mobil po rozhovoru s Lenkou.
"Ve stáji U Zlaté podkovy se ztratily podkovy a ona řeší jen to, že bude mít psa," vztekala se tiše.
"Děje se něco Julie?" zeptala se maminka, která Julču zaslechla.
"To teda jo. Ve stáji se ztratily podkovy a Lence je to fuk. Řeší jenom nějakého psa. Myslela jsem si, že u ní jsou koně na prvním místě a zatím je to nějaký ořech z útulku. Co si myslíš mami?"
"Nevím, těmhle starostem opravdu nerozumím, ale asi je Lenka moc ráda, že smí mít psa, tak ji nic jiného nezajímá, ale neboj se, určitě ji to přejde. Pojď se navečeřet," řekla maminka.
Když jely Julča a Eliška v sobotu na trénink, Julča řekla Elišce o včerejším rozhovoru s Lenkou.
"Myslím,že je to jen počáteční naivní radost. Přejde ji to. Aspoň doufám," řekla Elis.
Lenka už na ně čekala před hlavními dveřmi.
"Ahoj pejskařko," pozdravila ji Elis.
"Čau."
"Jak ten tvůj pejsánek bude vypadat?" zeptala se Eliška.Lenka pokrčila rameny.
"To ještě nevím, uvidí se v útulku."
"Slyšela jsem, že knírači jsou přítulní," řekla Eliška.
"Elis," okřikla ji Julie "ty naprosto ignoruješ, co jsem ti řekla.!"
"Co se zase děje?" ptala se Lenka.
"Víš, Leno, ve stáji U Zlaté podkovy chybí podkovy, to je vážná věc. No, jenže tebe to vůbec nezajímá, protože jsi celá poblblá kvůli psovi. Pokud vím, vždycky u tebe byly koně první, ale teď se ti to v hlavičce nějak plete. Pochop, že podkovy jsou pro stáj důležité," pustila se do Lenky Jula.
"Víš co? Hleď si svýho a navíc jsme právě ztratily pět minut. Musíme rychle osedlat koně," řekla na to Lena. Jula se usmála.
"Správně, musíme osedlat koně." Tak se přestaly hádat a vešly do stáje.
Eliška vzala ze sedlovny sedlo a uzdu. Něco jí ale nesedělo, sedlo jenž držela se vůbec nepodobalo Kattinu sedlu a pokrývka měla jiný odstín zelené barvy než Kattina pokrývka. Eliška se podívala pozorněji. V náruči držela Amorovy věci. Zamířila tedy ke stání valacha Amora. Julie právě zápasila s uzdou, kterou chtěla Amorovi nasadit. Byla na Amora malá.
"Julčo, Amorovy věci byli na věšáku pro Katty. Na, vezmi si je," řekla Elis.
"Díky, ale zajímalo by mě, čí jsou tyhle věci," řekla Julča a ukázala na malou uzdu a sedlo.
"Gina, klisna na které jezdí Hana," řekla Eliška, "nebo Leo?"
"Ano, tyhle věci patří Gině," řekla s úlevou Julča. Tak zanesla věci Haně, která měla Baronovi věci.
Na tréninku měli všichni správné uzdy a sedla až na dva koně. Leovo sedlo na Rikim plandalo a Rikiho sedlo bylo na Leovi úplně maličké.
"To ne! Proč tu musím pořád mít něco společného s tou náfukou! Nesnáším tuhle stáj!" vyváděla Erika. Tou náfukou myslela samozřejmě Betty. Betty na to samozřejmě reagovala.
"A já nesnáším tebe, nevychovaná cikánko! Co jsi tady, přivádíš mě jen do problémů!"
"Nechte toho a jděte si koně přesedlat. Hned!" okřikl dívky Tom.
"Dnes procvičíme lehký i pracovní klus."
Žáci klusali v řadě a Tom určoval druh klusu. Lehký klus (vysedávání) šel všem dobře až výborně. S pracovním klusem to vylo horší. Tři žáci ze sedmi se stále zvedali v sedle. Byli to Boris, Betty a Erika. Betty se to po chvíli povedlo, později i Borisovi. Jen Erice se stále nedařilo. Pracně se naučila vysedávání, tak pro ni teď byl pracovní klus těžší.
"Eriko, vykašli se na vysedávání. Na chvíli zapomeň, že ho umíš," radil Tom. Erika se o to pokusila, ale žádný výsledek to stejně nemělo.
"Ty jsi trdlo, fakt nemehlo," řekla Betty. Eriku to štvalo. Betty si toho všimla a rozhodla se to využít.
"Nesnaž se Eriko, stejně to nedokážeš," mluvila na Eriku. Její slova zněla jako Eričin vnitřní hlas.
"Chudinko, neumíš jezdit." Erika byla rozpálená doběla.
"Nemáš na to, hlupačko." Tohle už Erika nevydržela. Seskočila z Rikiho a šla s ním pryč z venkovní jízdárny.
"Eriko, vrať se. Kam jdeš?" křičel Tom.
"Pryč! Nenávidím tuhle stáj a nenávidím koně!" křičela Erika zády ke všem. Oči měla plné slz a neměla nejmenší chuť odstrojovat Rikiho. Převlékla se.
"To chce pomstu," řekla si Erika.
Erika se rozhodla pro pomstu, která uškodí všem. Zamířila k sedlovně, u níž byly další dveře. Tam bylo krmení, mazivo na kopyta, kbelíky a vůbec všechno k opatrování koní. Erika otevřela jednu bednu s krmením a začala s pomstou. Rozházela krmení po místnosti. S obsahem druhé bedny udělala stejný proces. Potom vzala kýbl s vitamíny a rozházela je po sedlovně. Nezapomněla ani na ostatní věci.
Lenka nesla Tominovo sedlo a uzdu do sedlovny. Když otevřela dveře sedlovny, nevěřila svým očím. Bičíky, uzdy a helmy se válely po zemi. Všude byly obilniny a vitamíny. Najednou se za Lenkou ozvalo:
"To je teda spoušť."
Lenka se otočila a uviděla Hanu. Za chvíli se v sedlovně sešel celý oddíl začátečníků
i s Tomem.
"Erika je aktivní, já bych si s tím tu práci nedala," prohodila Betty.
"Nech toho. Všechno špatné nemusí mít na svědomí Erika," řekla Julča.
"Všechno ne, ale vsaď se se mnou o cokoli, že tohle ano," pravila Betty.
"Vsázet se nebudu, je to hloupé," odbyla ji Julča.
"Tome," ozval se Boris, "myslím, že to opravdu udělala Erika. Vždyť měla na tuhle stáj hrozný vztek, říkala, že ji nenávidí."
"Neříkala, křičela," opravila Borise Betty.
,,Asi máte pravdu," vzdychl Tom.

Úžasné!

18. prosince 2007 v 18:14 o mně
Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!Úžasné!

Knížku Pohár pro Lauru jsem dopsala někdy v listopadu a poté jsem ji zanesla své češtinářce, aby si ji přečetla a z hlediska češtiny zkontrolovala a zhodnotila. Dnes jsem se jí ptala, co na knížku říká. Řekla mi, že už ji má téměř přečtenou a že přes zimní prázdniny si ji přečte ještě moje třídní učitelka matikářka a angličtinářka. Také se jisté paní zeptá, zda by moje knížka šla poslat do nějaké literární soutěže. Ztoho mám největší radost! Úžasné! Jestli to vyjde, tak se zblázním radostí.
Teď píšu Svět Veroniky S., ale myslím, že na Pohár pro Lauru to nemá. Myslím, že ta kniha se mi podařila zatím ze všech nejvíc. Na druhé místo zatím řadím druhý díl Holek od koní, ale to je víc naivní.
Prosím, držte mi palce.

Pokusy o knížku

13. prosince 2007 v 19:55 | Alex |  o mně

O jaké knížky jsem se pokoušela, o čem byly a jaké byly?

Psát knížky zkouším zhruba od devíti let a baví mě to pořád. Seznam mých pokusů:

1. Anastázie u dědečka
Knížka je o devítileté Anastázii, ktetrá tráví jarní prázdniny u dědečka v Pocoucově. Psala jsem ji v devíti letech. Můžete si ji přečíst na těchto stránkách.Knížka psaná ručně má 30 stránek.
2. Anastázie a její bratranec
Volně navazuje na první knížku o Anastázii. Tentokrát vypráví o jejím otravném bratranci. Je zhruba stejně dlouhá jako 1. díl. Chystám se ji zde uveřejnit.
3. Aneta a její kamarádi
Knížku jsem nedokončila, protože neměla daný děj. Měla být o desetileté Anetě.
4. Klaudie má trable
Tuto knížku jsem psala v deseti letech. Je o desetileté Klaudii, která se dostane do mnoha malérů. Rukou psaná knížka má asi 50 stránek.
5. Katka to nemá lehké
Knížka byla o Katce z dětského domova, ale zůstala nedopsaná. Byla příliž naivní.
6. Lenčin první případ
Tuto knížku jsem nedokončila, protože jsem nedomyslela děj. Byla o dvanáctileté Lence, která měla ráda koně.
7. Alex a Naty
Tuto knížku jsem také nedopsala, jelikož mi její děj připadal naivní a moc popisoval mě samotnou.
8. Bez názvu
Knihu jsem přestala psát po třech kapitolách. Měla být o výletu tříd 6.D a 7.A.
9. Holky od koní 1 - Klub
Tato knížka je zveřejněna na tomto blogu. Inspiraci mi přínesly Dívky v sedlech od Bonnie Bryant.
10. Holky od koní 2 - Cesta za štěstím
Navazuje na první díl. Objevuje se nová postava - Nikola - z dětského domova.
11. Holky od koní 3
Další pokračování Holek od koní. Objevuje se syn a bývalá žena Toma Carlose. Tento díl jsem nedopsala, protože nápad na následující knihu byl silnější.
12. Pohár pro Lauru
Kniha vypráví o čtrnáctileté Lauře, která se musí vzdát gymnastického soustředění a strávit měsíc prázdnin na koňské farmě. Tam ji čeká spoustu překvapení, která jí převrátí život naruby. Myslím, že se mi tahle knížka povedla, ale neříkej hop, dokud nedoskočíš.
13. Svět Veroniky S.
Je o trochu drzé čtrnáctileté Veronice, která se nesnáší s láskou svého kamaráda. Veronika má také talent na kreslení. Tato knížka mi teď dřímá v počítači.
14. Andělé a Zatracení
Není to tak úplně knížka, spíš delší povídka. Je o Angel, která žije spokojeně mezi anděli, ale na Mikuláše v jejích patnácti letech se všechno změní, když si zlomyslný Leas přijde pro Billa, jejího přítele. Je to moje první fantasy a myslím, že se dá docela dobře číst.
15. Prozatím bez názvu
Po příjmačkách jsem se pustila do další fantasy, románky mě prostě už přestaly bavit. Hlavní postavou knihy je patnáctiletá Anna, která pochází ze země Malverin. Jenomže před patnácti lety se tam udály mnohé vzpoury a jiné, že bylo pro Annu bezpečnější vyrůst na Zemi s nepravými rodiči. Přichází ale chvíle, kdy se Anna i její utajená sestřenice Ema musí vrátit na Malverin a najít dědice trůnu.