4. V lese a 5. Příprava na narozeniny

27. října 2007 v 19:03
V lese
Je večer a Anče se nechce spát. "Mami můžu si chvíli číst?" žadoní.
"Ne, musíš už spát," nepovoluje maminka. Nakonec Anča usnula, protože si před očima přemítala co se dočetla včera ve škole.
Když se Anastázie probudila, obula se a oblékla si mikinu. Chtěla si číst, ale uslyšela nějaké kňourání. Oblékla se a šla prozkoumat odkud se ozývá kňourání, ale nikde nic. Vrátila se tedy a četla si. U snídaně se jí tatínek zeptal: "Chceš jít dnes odpoledne s Martinou a se mnou do lesa?"
"Jistě, že chci! To bude vzrůšo!" souhlasila Anča. Po snídani Anastázie běžela za Robinem. Lezli spolu po stromech. Při obědě Anastázie vůbec nemluvila, těšila se na odpoledne. Konečně se dočkala. Vyšli. Nejdřív jdou loukou a teprve potom vstoupili do lesa.
"Podívej tati, stopa koňských podkov. Půjdeme po nich?" žadonila Anastázie.
Martina se k ní připojila: "Prosím pane Kopretina. Prosím." Tatínek měl smysl pro humor a tak svolil.Šli a šli, až došli k dřevěné ohradě. Uvnitř ohrady se proháněli koně.
"To je krása!" vykřikla s úžasem Martina. Tatínek si stoupl mezi děvčata a zeptal se jich:
"Který se vám líbí nejvíce?" První odpověděla Anastázie:
"Mně se líbí všichni, ale nejvíc ti bílí, protože připomínají jednorožce." Martina se opřela o strom a odpověděla:
"Mě hlavně černí." Tatínek šel k panu vedoucímu. Když se vracel, pan vedoucí vedl k děvčatům dva koně. Nabídl jim projížďku po lese a děvčata souhlasila. Nasedali pomocí schůdků. Když byli v sedlech, zeptala se Anastázie nejistě:
"Nespadnu?" Vedoucí se pousmál, ale odpověděl:
"Když se nebudeš vrtět, tak ne."
Konec otázek, koně už pomalu cupitají lesem. Martina se předklonila, protože chtěla, aby kůň přidal. Jenomže kůň na její pokyn nereagoval. Ančin kůň malinko nadskočil. Anastázie vyskočila do vzduchu a spadla na zem. Potom odmítla jet dál. Rozloučili se tedy s vedoucím a šli domů.
Příprava na narozeniny
Anastázie má o jarních prázdninách narozeniny. Je právě den před nimi.
"Víš co Ančo, zaběhni pozvat kamarády na zítřejší oslavu," řekla mamka. Anča se obula a vyběhla ven.
Nejdřív běžela za Martinou. Doběhla udýchaná, protože se nemohla dočkat. Martina ji otevřela. Měla dva culíky a zelené šaty. "Co se děje?" ptá se se smíchem Anča.
"Ále, jedem k babičce a mamka s taťkou mě šíleně vyfintili," odpověděla a mávla rukou.
Vzdychla si, ale zeptala se: "Proč jsi přišla?"
"Chci se tě zeptat, nechtěla bys zítra přijít? Mám narozky!"
"Jasně, že přijdu," řekla bez rozmýšlení.
"Tak čau," a běží k Robinovi. Když zazvonila, otevřel Robinův tatínek. V patách měl kocoura Karla, který využil otevřených dveří a vyskočil ven.
"Dobrý den, pane Ostrý," pozdravila Anča. Pan Ostrý také pozdravil a zeptal se:
"Hledáš Robina?"
"Ano," odpověděla .
"Tak ho najdeš na louce." Anastázie poděkovala a pádila na louku. Když se zeptala, jestli nechce přijít, samozřejmě souhlasil. Anča se vrátila a opět uslyšela kňourání. Bylo jí to divné, ale nikde nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama