Říjen 2007

4. V lese a 5. Příprava na narozeniny

27. října 2007 v 19:03
V lese
Je večer a Anče se nechce spát. "Mami můžu si chvíli číst?" žadoní.
"Ne, musíš už spát," nepovoluje maminka. Nakonec Anča usnula, protože si před očima přemítala co se dočetla včera ve škole.
Když se Anastázie probudila, obula se a oblékla si mikinu. Chtěla si číst, ale uslyšela nějaké kňourání. Oblékla se a šla prozkoumat odkud se ozývá kňourání, ale nikde nic. Vrátila se tedy a četla si. U snídaně se jí tatínek zeptal: "Chceš jít dnes odpoledne s Martinou a se mnou do lesa?"
"Jistě, že chci! To bude vzrůšo!" souhlasila Anča. Po snídani Anastázie běžela za Robinem. Lezli spolu po stromech. Při obědě Anastázie vůbec nemluvila, těšila se na odpoledne. Konečně se dočkala. Vyšli. Nejdřív jdou loukou a teprve potom vstoupili do lesa.
"Podívej tati, stopa koňských podkov. Půjdeme po nich?" žadonila Anastázie.
Martina se k ní připojila: "Prosím pane Kopretina. Prosím." Tatínek měl smysl pro humor a tak svolil.Šli a šli, až došli k dřevěné ohradě. Uvnitř ohrady se proháněli koně.
"To je krása!" vykřikla s úžasem Martina. Tatínek si stoupl mezi děvčata a zeptal se jich:
"Který se vám líbí nejvíce?" První odpověděla Anastázie:
"Mně se líbí všichni, ale nejvíc ti bílí, protože připomínají jednorožce." Martina se opřela o strom a odpověděla:
"Mě hlavně černí." Tatínek šel k panu vedoucímu. Když se vracel, pan vedoucí vedl k děvčatům dva koně. Nabídl jim projížďku po lese a děvčata souhlasila. Nasedali pomocí schůdků. Když byli v sedlech, zeptala se Anastázie nejistě:
"Nespadnu?" Vedoucí se pousmál, ale odpověděl:
"Když se nebudeš vrtět, tak ne."
Konec otázek, koně už pomalu cupitají lesem. Martina se předklonila, protože chtěla, aby kůň přidal. Jenomže kůň na její pokyn nereagoval. Ančin kůň malinko nadskočil. Anastázie vyskočila do vzduchu a spadla na zem. Potom odmítla jet dál. Rozloučili se tedy s vedoucím a šli domů.
Příprava na narozeniny
Anastázie má o jarních prázdninách narozeniny. Je právě den před nimi.
"Víš co Ančo, zaběhni pozvat kamarády na zítřejší oslavu," řekla mamka. Anča se obula a vyběhla ven.
Nejdřív běžela za Martinou. Doběhla udýchaná, protože se nemohla dočkat. Martina ji otevřela. Měla dva culíky a zelené šaty. "Co se děje?" ptá se se smíchem Anča.
"Ále, jedem k babičce a mamka s taťkou mě šíleně vyfintili," odpověděla a mávla rukou.
Vzdychla si, ale zeptala se: "Proč jsi přišla?"
"Chci se tě zeptat, nechtěla bys zítra přijít? Mám narozky!"
"Jasně, že přijdu," řekla bez rozmýšlení.
"Tak čau," a běží k Robinovi. Když zazvonila, otevřel Robinův tatínek. V patách měl kocoura Karla, který využil otevřených dveří a vyskočil ven.
"Dobrý den, pane Ostrý," pozdravila Anča. Pan Ostrý také pozdravil a zeptal se:
"Hledáš Robina?"
"Ano," odpověděla .
"Tak ho najdeš na louce." Anastázie poděkovala a pádila na louku. Když se zeptala, jestli nechce přijít, samozřejmě souhlasil. Anča se vrátila a opět uslyšela kňourání. Bylo jí to divné, ale nikde nic.

2. Odjezd a 3. Přivítání

13. října 2007 v 14:56

Odjezd

Dědeček bydlí na konci Pocoucova, tak že se pojede autem. Večer Anastázie rychle usnula. Když se vzbudila, šla se podívat do rohu pokoje, jestli se jí včerejší den jen nezdál. Ale v rohu byl připravený červený kufřík, takže to byla pravda. Uslyšela přicházet maminku, tak si rychle vlezla do postele
a předstírala, že spí. "Ančo, vstávat, už je snídaně."
je snídaně" šeptá maminka. Anas v Anastázie tedy vstane, obleče se a jde se nasnídat. Po snídani se na stůl shromáždily tašky a všichni se jsou dívat na televizi. Asi na 20 minut se začaly dávat kufry do kufru auta a konečně se odjelo. Anastázie si klekla na zadní sedadlo a mává. "Komu máváš?" ptá se tatínek. "Přece našemu bytu a taky Haničce",
odpověděla Anastázie. Tatínek se usmál. "Tak to jo."
Přivítání
Před obědem dojeli. Tatínek vystoupil první a otevřel kufr. Anastázie vystoupila druhá, otevřela maminčiny dveře a legračně se uklonila. Potom všichni tři vyndali kufry a donesli je do pokoje.
Anča si sundala rifle a oblékla si elasťáky. Když si oblékala druhou nohavici, zaslechla pištění zvenčí. Vyběhla ven za dětmi a vykřikla: "Ahoj Robine, čau Marťo."
"Nazdar Ančo," vřeštily děti.
"Pojď s námi Ančo," křičel Robin. Anastázie si pohladila vlasy a vyběhla za chlapcem.
Doběhli k mohutnému stromu. "Sleduj, jak lezu," chlubil se Robin. Vylezl až do koruny. Stoupl si na větev a jásal: "Jsem Tarzan jupííííí!" Při posledním í pod ním rupla větev. Spadl na zem a odřel si loket s kolenem. Anastázie mu pomohla vstát a běžela na oběd. Dědeček seděl v křesle, Anastázie ho objala a dala mu pusu na tvář
"Ty jsi ale mazlivka," zalichotil děda. Potom se obědvalo.

5. Skvělá správa

5. října 2007 v 18:45 Holky od koní
5. Skvělá správa

Ve středu byl výjimečný trénink. Dívky netušily, proč se tyto výjimečné tréninky konají, ale nevadilo jim to, protože byly s koňmi rády.
Když byla Lenka hotová s osedláním Tomina, šla pomoct Elišce, která musela Katty ještě vyhřebelcovat. Dotkla se podkovy na dveřích a vešla.
,,Poslední dobou je Katty pořád špinavá, je to hrůza," stěžovala si Elis. Lenka nevěděla, co na to má říct, tak raději změnila téma.
,,Viděla jsem Borise, jak si povídá s Betty," řekla.
,,Hm, takže už má spolupachatele," poznamenala Elis.
,,Co tím myslíš?"
,,Boris přeci vždycky něco provede a když se s někým vybavuje, tak obvykle bývá jeho spolupachatel," vysvětlila své mínění Eliška.
,,Asi máš pravdu," odpověděla Lena a zapnula Katty podbřišník.

Tom Carlos měl dnes pro své žáky speciální úkol - pracovní klus.
,,Pracovní klus je vlastně normální klus bez vysedávání. Musíte přitlačit kolena a stehna na koně tak, aby jste drželi pevně v sedle a nevysedávali," vysvětlil Tom. Žáci se po sobě podívali, nikdo nechtěl jet první, ale Tom jim to usnadnil.
,,Eliško, zkus to jako první," vybídl ji. Eliška vyjela z řady a začala klusat, potom přitlačila kolena a stehna na Katty, takže nevysedávala vysoko jako při klusu, ale nebyl to ani pracovní klus. Podobně si vedly Erika, Lenka a Betty. Boris se o pracovní klus ani nesnažil. Povedl se jen Julii a Haně. Tom všechny kromě Borise pochválil.
,,Teď budete klusat v kruhu a já budu říkat jména. Ten, kdo bude jmenován se pokusí o pracovní klus," řekl Tom další pokyny a žáci utvořili kruh.
,,Boris."
Boris to čekal, tak aby se neřeklo, přitlačil kolena na Barona, ale stejně se mu pracovní klus nepovedl. Zato Elišce, Julče a Haně ano. Lence, Betty i Erice to šlo stejně jako napoprvé.
,,Dobře," řekl Tom ,,Eliško, Julie a Hano, až se postaráte o koně, přijďte do mé kanceláře."
Eliška, Julča a Hanka se sešly před Tomovou kanceláří.
,,Co nám asi může chtít?" ptala se Hanka sama sebe. Julka jí odpověděla:
,,Třeba potřebuje pomoct ve stáji nebo…"
,,…nebo chce koupit nového koně a přeje si nás mít u toho," dokončila za ni Elis.
,,To je hloupost, bude to něco jiného," uvažovala Hana.
,,Tak jdeme," zavelela Elis a zaklepala na bílé dveře. Pak otevřela. Tom už na ně čekal.
,,Posaďte se," řekl a dívky se usadili na velkém gauči.
,,Při tréninku jsem vás pozoroval a usoudil jsem, že jezdíte nejlépe z oddílu," začal Tom.
,,To nás těší," usmála se Hana.
,,Takže k věci. Za tři týdny bude ve stáji U Zlaté podkovy něco jako přehlídka. Z každého oddílu tam musí někdo být a z oddílu začátečníků jsem vybral vás tři." Dívky vypískly radostí.
,,Máte čas v pátek odpoledne?"
,,Ano," ozvalo se jednohlasně.
,,Takže v pátek ve tři tady, počítám s vámi."
"Tak co?" zeptala se Lenka, která své kamarádky čekala u hlavních dveří.
"Půjdeme na přehlídku," hlásila štěstím zářící Julie.
"Jako diváci?"
"Ne! Jako jezdci," vysvětlila Hana
"Opravdu?"
"Ano, z každého oddílu tam bude někdo a …"
"…a z oddílu začátečníků vybral Tom nás tři!"
"To je skvělé!"
V pátek se do stáje U Zlaté podkovy dostavily všechny tři dívky - Eliška, Julie i Hana.
Tento zvláštní trénink probíhal ve vnitřní jízdárně. Byly tam zástupci všech oddílů: dvě holčičky a jeden chlapec na ponících, dvě dívky z pokročilých, chlapec a dívka z více pokročilých a na konec tři dívky z nejvyššího oddílu. Jedna z nich - Marcela už má jednu modrou stuhu. Ostatní dvě - Tamara a Barbora mají zelené stuhy.
Tom zkontroloval, jestli se dostavili všichni a potom řekl:
"Řeknu Vám rovnou, jak si to představuji. Pět z Vás utvoří malý kruh a bude se točit podle směru hodinových ručiček. Potom přijde zbylých osm a utvoří kolem malého kruhu velký kruh a budou se točit proti směru hodinových ručiček. Pak budete všichni klusat ve dvou řadách a střídavě budete dělat pracovní klus. Zatím je to vše, další pokyny vám řeknu později."
"Tak proto s námi nacvičoval pracovní klus," špitla Eliška.
Kromě Toma tu byla i Mila, která si právě povídala s nejmladšími jezdci.
Malý kruh tvořily Eliška, Julie, Hana a další dvě dívky z pokročilých. Mila stála, uprostřed dávala pokyny a také jezdkyně kontrolovala. Velký kruh tvořili ostatní pod vedením Toma.
Po tréninku šli všichni se svými koňmi do stání.
Eliška se chtěla dotknout podkovy, když vcházela do boxu, ale co to? Podkova na dveřích nebyla. Eliška se rozhlédla. I ostatní se zmateně dívali na prázdné dveře.
"Co to má znamenat?" ptala se Marcela. "Do téhle stáje chodím už dost dlouho, ale tohle se ještě nestalo." Potom zanechala hudrování a šla do Carlosova boxu pro Toma.
"Nevím, co se stalo s podkovami, prozatím se chovejte jako by tu byly, pokusím se je najít nebo nahradit. Víc udělat nemohu," řekl Tom a odešel.
Když Eliška, Julie a Hana vycházely hlavními dveřmi, všimly si, že i tam chybí podkova.
"To je zvláštní," řekl Julča.
"Moc divné!"