Srpen 2007

Úvod a 1. Zpráva

24. srpna 2007 v 16:09

Úvod

Anastázie je osmiletá holka a bydlí v Trnavě. Její maminka je veterinářka
a tatínek automechanik. Je právě jaro a Anča (tak jí říkají) stráví celé odpoledne venku.
Zpráva
Anča pádí po schodech do 1. patra. Když konečně doběhla, zazvonila a sedla si na botník. Dveře otevřela její teta Eva.
"Ahoj teto," pozdravila "mamka zase není doma?"
"Ne Ančo," odpověděla teta. Anča si sundala boty a vešla. V obývacím pokoji ležela taška
a vedle ní toaletní potřeby.
"Co se tady dělo?" ptá se Anastázie. Teta jí sundala svetr a řekla:
"Rodiče ti ještě neřekli, že pojedete na jarní prázdniny k dědečkovi?"
"Ne, zatím mi to neřekli,"odpověděla Anča a rozběhla se do svého pokoje. Na její posteli byl červený kufřík. Anča ho otevřela, bylo v něm oblečení, knížka, plyšový pes, pantofle a tenisky. Pohladila plyšáka a řekla sama sobě.
"Vida můj kufřík už je sbalený." V tom uslyšela šramotění klíče v zámku a běží se schovat na kabáty. Tatínek vešel. Anča na něj vyskočila jako žába. Rukama ho chytila kolem krku
a dala mu pusu na tvář. Taťka ji sundal
a zavřel dveře. Anastázie se opřela o zeď, chvíli počkala a potom se zeptala:
"Tati, je pravda, že pojedeme k dědečkovi?" Tatínek se usmál:
"Je to pravda. Ta teta prozradí na co přijde." Teta odešla domů. Za chvíli přišla
i maminka. Prochází všechny pokoje, ale nikde nikdo. Ještě jednou prochází kuchyň. V tom ji něco pošimralo na noze. Koukla pod stůl a uviděla taťku a za ním klečela Anastázie. Pomaličku se soukali ven a maminka hubovala:
"Teda Petře, ty kalhoty jsem včera prala!" Ale nakonec si maminku udobřili.

Jak vznikla Anastázie?

24. srpna 2007 v 16:03

Jak vznikla Anastázie?

Bylo mi devět let a do sešítku, kam jsem si zapisovala informace o chovu křečka, kterého jsem tenkrát moc chtěla, jsem začala prostě psát nějaký příběh. Vymyslela jsem si děj a psala dál. Ke každé kapitole jsem kreslila fixami obrázek.
Před každým jsem o své knížce mluvila, i když měla jen asi třicet stránek - i s těmi obrázky.
Anastázie u dědečka je můj vůbec první pokus o knížku, takže nečekejte nic úžasného.

Jana (17)

23. srpna 2007 v 18:06 | Alex |  povídky
Jana (17)

Jana byla štěstím bez sebe, do Prahy přijede Avril Lavigne a ona bude na jejím koncertě. Dalo jí hodně práce přesvědčit rodiče, aby ji pustli. Rodiče nakonec uznali, že když tam bude s kamarádkou Denisou, které už je osmnáct, mohou ji pustit.
Před vchodem do Sazka areny byla tlačenice. Nějaký muž začal vykřikovat sprostá slova a podkopávat nohy ostatním. Muži v iniformách ho vyvedli.
,,Páni, pořád tomu nemůžu uvěřit. Jsme na koncertě Avril?!" jásala Jana. Denisa se k ní přidala:
,,Je to fakt bomba." Potom už koncert začal. Kapela hrála, Avril zpívala a diváci skákali a jásali. Jani si zpívala písně s Avril.
Najednou všechny reflektory zhasly, Avril se vypnul mikrofon. Diváci začali nesouhlasně pískat. Po krátké chvíli však proud znovu naskočil a koncert pokračoval. Avril právě sklízela ohromný potlesk, když na podium vběhla nějaká žena a křičela:
,,Hoří! Zachraňte se, oheň příjde brzy i sem!" Avril s kapelou na ni civěly, protože jí nerozuměly. Publikum ale rozumělo moc dobře. Všichni začali bezhlavě utíkat a volat o pomoc.
,,Pomoc! Já chci pryč!" bála se Jana. Denisa ji chytila za ruku.
,,Neboj se, dobře to dopadne," uklidňovala svou kamarádku. Sama ale moc klidná nebyla a hlas se jí třásl. Hlavní dveře se otevřely a do sálu sahaly plameny. Jana s Denisou zakřičely. Pak Denisa zahlédla skupinku lidí, kteří utíkali jedním z vedlejších východů.
,,Pojď. Tudy," řekla a táhla k tomu místu Janu. Hbitě se protáhly dveřmi a ocitly se v úzké místnosti, která sloužila jako šatna.
,,No? A kudy teď?" koktala Jana. V tom začala praskat jedna část stropu.
,,Aaaaaaaaaaaaa!!!" křičely. Z horního patra se propadly hořící cvičební nástroje.
,,Pryč!" vykřikla Jana a zaběhla i s Denisou do malé místnosti s nápisem WC.
Dívky se přikrčily pod umyvadly.
,,Deniso, jestli tohle přežijeme, tak myslím udělám i maturitu," zašeptala Jana. Denisa nic neříkala, jen pevně držela Janinu ruku. Čas ubíhal neskutečně pomalu. Dívky slyšely dohořívat cvičební stroje.
,,Je tady někdo? Haló!" ozvalo se z šatny. Někdo je přišel zachránit.
,,Tady, tady jsme," ozvala se Jana a vylezla zpod umyvadla. Na toaletu nakoukl sympatický mladý muž.
,,Jano!" zvolal překvapeně a objal Janu. Jana ho poodstřila.
,,Ale jak to, že mě znáte? Já vás neznám," divila se Jana.
V osvětlení WC to zajiskřilo, pak nastal skrat a osvětlení padalo k zemi.
,,Teď není čas na vysvětlování. Musíš pryč," řekl muž a v pravý čas chytil Janu za ruku a vytáhl ji na chodbu. Osvětlení se zřítilo na zem.
,,Počkej, nevím sice, co jsi zač, ale tam uvnitř zůstala moje ka . . . ááá!" křičela Jana, když v tom se jí k nohám zřítily dveře.
,,Co jsi říkala?" zeptal se mladík.
,,Uvnitř je moje kamarádka, Denisa," opakovala Jana.
,,A sakra," zaklel a pustil se zpět do plamenů a jisker. Jana se třásla. Kde jen toho mladíka viděla? Plameny měla před očima a ten záhadný muž ani Denisa nikde.
Najednou, ani nevěděla, jak se to stalo, ji mladík chytil za ruku a táhl ji pryč. Denisa se držela kolem jeho krku a nohama objímala jeho trup. Mladík si ji nesl jako batůžek.

Pak se Jana ocitla venku, byli tam hasiči, záchranáři a policie. Popálenou a šokovanou Denisu
ihned odvezla sanitka. Potom přišli k Janě její rodiče. Maminka dceru objímala a ptala se, jestli je v pořádku. Tatínek si všiml mladíka.
,,Marek? Vzpomínám si dobře?" zeptal se ho. Mladík příkývl.
,,Ano, to jsem já. Ale Jana si na mě vůbec nepamatuje," řekl Marek.
,,Vysvětlí mi už někdo, o co tu jde?" zeptala se nahlas Jana, která nic nechápala.
,,To nic, pojedeme teď domů a všechno ti vysvětlíme," řekla maminka a usmála se na Janu.
Doma se Jana dozvěděla, že před rokem chodila často na diskotéky, kde se seznámila s barmanem Markem. Za pár dní spolu začali chodit. Byla zrovna zima a janě se v tom mrazu nechtělo domů, tak napsala matce, že přespí u kamarádky. Místo toho byla celou noc u Marka.
Ráno, když šla domů, ji porazilo auto, které dostalo smyk. Jana měla silný otřes mozku a na Marka zapoměla. Dokonce i na noc strávenou s ním. Marek za ní sice přišel, ale otevřeli mu rodiče a řekli mu, že bude lepší, když se s Janou už neuvidí.
,,Domů jsem za tebou už nechodil, ale jinak jsem tě nespustil z očí. Ani nevíš, jak jsem šťastnej, že sis nikoho nenašla!" řekl nakonec Marek. Když Marek dopil kafe, musel odejít. A Jana se bez něj najednou cítila tak prázdná.
,,Jano, volala mi Denisina maminka, zírta můžeš Denisu navštívit," řekla maminka a zmizela v kuchyni.
Následující den navštívila Jana Denisu v nemocnici a všechno jí pověděla.
,,Páni, přízrak minulosti," usmála se Denisa. Jana si prohlížela Denisin popálený obličej. Byl to ošklivý pohled.
,,Možná už Marka nikdy neuvidím," řekla smutně Jana.
,,Že ty ses zamilovala?" hádala Denisa.
,,No a?" zasmála se Jana a znovu se zadívala na Denisin obličej.
,,To už mi zůstane," řekla Denisa a přejela si rukou po tváři.
,,Mně to nevadí, vždycky budeš moje nejlepší kamarádka. Hlavní je, že žiješ," pravila upřímně Jana.
Po třech dnech smutku pozval Marek Janu do kina na romantickou komedii. Koupili si popcorn a colu a při dojemných scénách se drželi za ruce.
Po kině řekla Jana: ,,Takovou skvělou pusu jako v tom filmu mi snad nikdo v životě nedá."
,,Když myslíš," zapochyboval Marek a naklonil se k Janě. Ta pusa od něj byla stoprocentně lepší, než ta ve filmu.
. . . Jana s Markem si o rok později zařídili vlastní byt a Denisa je často navštěvovala.

4. Zloději

6. srpna 2007 v 10:32 Holky od koní
4. Zloději
Třídní Hrachová 7.D opět připomněla záležitost s ukradenými penězi.
"Opravdu to nebyl nikdo z vás?" ptala se třídní naposled. Nikdo nic neříkal.
"Je to záhada," řekla Julča.
"Stejně jako každý zločin," dodala Lenka. Kamila, která je slyšela, řekla:
"Sepíšeme seznam podezřelých. Chi chi . Holky, zloděj se sám nepřizná a nechce být vypátrán."
"Ty o tom víš nějak moc. Nejsi náhodou ten zloděj?" zeptala se Lenka.
"To zrovna," řekla Kamila a odkráčela. Holky si šly raději povídat na chodbu, aby je nikdo neslyšel. Najednou se k nim přiblížila Erika.
"Holky, asi to bude od cikánky znít blbě, ale já chci toho zloděje vypátrat," řekla.
"A jak to chceš udělat?" zeptala se Lenka
"Chcete mi pomoct?" zeptala se Erika.
"Jasně," odpověděly holky.
"Takže Lenko před všema říkej, že máš v aktovce peníze…třeba na jezdectví. A ty Julie, když jsi šatnářka, tak až budeš hlídat šatnu, odejdi jakoby na záchod. Šatnu klidně zamkni, ale klíče nach v zámku. Klidně můžeš odejít. Já budu schovaná za rohem a čekat, až se zloděj přiblíží k Lenčině aktovce, pak ho vyfotím, abych měla důkaz. Jo, Lenko, tady máš falešné peníze, dej si je do peněženky." Lenka si vzala peníze.
"To je skvělý plán," jásaly.
Tak Lenka vždy, když někoho potkala, řekla mu:
"Nemyslíš, že těch dvěstě korun, co mám v aktovce je na tréninky jezdectví moc?" Kolemjdoucí si ťukali na čela. Lenka však věděla, co dělá. Byla si jistá, že o těch penězích ví celá škola.
Julča zamkla šatnu a klíče nechala v zámku.
"Musím na záchod," řekla tak, aby ji slyšely ve všech šatnách. A odešla.
Teď byla na řadě Erika. Byla schovaná za mohutným sloupem a v rukou svírala foťák. Po třech minutách k šatně přišli dvě postavy. Jedna zůstala hlídat u dveří, druhá mířila k Lenčině aktovce. Erika maličko vykoukla. Po několika okamžicích obě postavy poznala. Když jedna z nich hledala peněženku, Erika vytáhla foťák. Našla si správnou chvíli a zmáčkla spoušť.

V úterý Lenka a Julie přispěchaly k Eričině lavici.
"Tak co? Máš toho zloděje? Kdo to je?" ptaly se.
"Nechte se překvapit," řekla Erika.
Když byla opět přestávka, vydala se Erika do kabinetu třídní Hrachové.
"Copak potřebuješ Eriko?" zeptala se zvědavě učitelka.
"Vím, kdo je zlodějem peněz," řekla Erika.
"Opravdu? Tak se přihlas v hodině přírodopisu. Třída si tě ráda poslechne," odbyla ji učitelka.
"Ale…"
"Tak už jdi."
Erika musela počkat až na poslední hodinu - přírodopis. Přihlásila se a učitelka ji hned vyvolala.
"Já vím, kdo je zlodějem peněz a mám důkazy," řekla Erika, když se obrátila ke třídě. Učitelka na Eriku kývla a Erika řekla:
"Jsou to Boris a Olda. Mám jejich fotky, jak se boris hrabal v Lenčině aktovce a Olda hlídal u dveří."
"Co to meleš?" vyjel na ni Boris.
"Eriko, ukaž mi ty fotky," vyzvala ji učitelka. Erika jí přinesla dvě amatérské fotografie. Na jedné byl Olda, na druhé Boris.
"Takže hoši," zvýšila učitelka hlas "napíšeme seznam, kdo přišel o kolik peněz a vy peníze přinesete a dostanete také trest."
"Jaký trest?" polekal se Olda.
"To ještě nevím."
"To ti nedarujeme!" křikl Boris na Eriku.
O přestávce běžely Lenka a Julie za Eliškou.
"Ona normálně udělala pátrací akci a uspěla! Olda Borisem budou pykat," vykládala Lenka.
"To je žúžo!" jásala Eliška.
"Jsem zvědavá jaký jim dá Hrachová trest," řekla Julka.
Učitelka Hrachová určila trest ještě v úterý.
"Budete dva měsíce uklízet ve škole a pomáhat panu školníkovi."
"Dva měsíce? To je moc dlouho," protestovali chlapci.
"Těch peněz bylo taky dost," řekla učitelka a dál už se nevyjadřovala.
Po škole přišli kluci k Erice a Boris řekl:
,,To ti spočítáme cikánko!"
Do konce týdne byl sepsaný seznam ztracených peněz a kluci ho dostali. Byli rozhodnuti pro pomstu.
V sobotu čekalo na dívky překvapení. Lenka, Julie, Erika, Eliška, Betty i Hana se dostavily na trénink, ale ve výběhu bylo o jednoho koně a o jednoho jezdce víc.
"Borisi, ty chceš jezdit?" podivila se Lenka. Boris se ušklíbl.
"A proč ne?"Boris seděl na šedém Baronovi.
"Ty tu nejsi kvůli koním," řekla Erika a nasadila zkoumavý pohled.
"Buďte zticha kačeny," okřikla je Betty.
"To říká ta pravá," špitla Elis.
"Buďte zticha. A ty Eriko mi už nekaz styl," řekla Betty.
"Nekazím ti styl, děláš vlastní chyby," bránila se Erika
"Ticho děvčata," řekl Tom "dnes budeme trénovat krok.Budeme se soustředit na držení těla a otěží. Potom si vyzkoušíme krok ve dvojicích. Takže do řady a krok," zavelel.