Červenec 2007

Vanda (14)

31. července 2007 v 13:09 | Alex |  povídky
Vanda (14)

Čtrnáctiletá Vanda měla všechno, na co si jen pomyslela. Báječné rodiče, velký pokoj, moderní mobil, vlastní notebook, mnoho kamarádek, hodně obdivovatelek, prima kluka Erika a diplomy z pěveckých soutěží. Vanda končila devátou třídu a myslela, že jí patří svět.
Pan učitel zrovna probíral organizování rozlučkového večírku.
,,Večírek si můžete zorganizovat sami, ale musíte mít hlavního organizéra. Kdo se hlásí dobrovolně?" zeptal se pan učitel. Vanda se přihlásila, ale nebyla sama.
,,Dobrá. Hlavními organizéry budou Vanda a Lukáš," rozhodl pan učitel. Vanda se vítězně usmála, když v tom se ze zadní lavice ozvalo:
,,No jo, zase Vanda. Ta vždycky všechno vyžere." Byla to Ivana, obyčejná dívka, která se nikdy moc neprosazovala. Vanda si jí nevšímala.
O přestávce řekla Vanda svůj názor na průběh večírku:
,,Měla by to být velká párty, pořádnej mejdan. Na začátku budou mít bohužel učitelé projev, ale pak to můžeme rozjet. Erik sežene kapelu a já pozvu holky ze zpěvu. Bude to super."
,,Hele, brzdi," ozval se Lukáš,,pořádnej mejdan by možná bavil tebe, ale je nás daleko víc. Mělo by se hlasovat."
,,Blbost," odsekla Vanda,,bude párty. To chce přece každej." Ano, každý chtěl párty, ale ne pod vedením Vandy. Jenže Vanda neustoupila. Erik sehnal kapelu, Vanda pozvala holky ze zpěvu a vybrala peníze na jídlo. Chtěla velkou párty.

Jednou v šatně přišla za Vandou Ivana.
,,Hele vando, něco ti povím, jo? Myslíš si, že můžeš všechno, ale to jsi na omylu. Všechno ti nepatří a nikdy patřit nebude," řekla klidně. Vanda si dala ruce v bok.
,,Proč mi to všechno říkáš? Snad si nemyslíš, že tě nechám organizovat večírek?" soptila Vanda.
,,Nemyslím," odsekla Ivana a odešla.
,,Histerka pitomá," ulevila si Vanda.

Toho večera se konal rozlučkový večírek. Sešli se všichni z devátého ročníku a jejich kamarádi. Proslov měla paní ředitelka a dva další učitelé. Po tomto nudném zahájení přišla na řadu Vandina velká párty. Kapela se rozmístila na pódiu a začala hrát nejnovější pecky. A najednou začali lidé odcházet.
,,Co se děje? Kam všichni jdou?" divila se Vanda. Najednou jí na rameno poklepal Lukáš. Vanda se prudce otočila a Lukáš řekl:
,,Tak si tu svou párty užij, ale obávám se, že bez lidí nebude nic moc." A pak odešel také. Na Vandině párty nakonec zůstala jen kapela, holky ze zpěvu, erik a Vandiny nejlepší kamarádky.
,,Co má tohle znamenat?" křičela Vanda zlostí.
,,Uklidni se vando, určitě se to vysvětlí," uklidňovala Vandu její kamarádka Alena. Ale nedělo se nic. Až v deset v noci přišla Vandě textovka:
Jaka je party? Ta nase skvela, jestli se nudis, prijd do Lukasova domu. S pozdravem Ivana.
Vanda měla obrovský vztek.
,,Oni si udělali vlastní párty u Lukáše doma!" Alena se usmála.
,,Tak na co ještě čekáme? Jdeme tam. Bude to senzace," pobídla ostatní. Vandu naštvalo, že si Alena myslí, že Ivanina párty je lepší než ta její, ale nedalo se nic dělat. Šli do Lukášova domu.
Byli tam opravdu všichni, všichni se skvěle bavili a všichni byli k sobě kamarádští. Jen od Vandy se ten večer každý odvracel. Až za ní přišla Ivana.
,,Ahoj, koukám, že tvoje párty nevyšla," řekla.
,,No a? Vyjde jindy. Stejně by mě zajímalo, proč šli všichni radši na tvou párty než na mou," odsekla povrchně Vanda.
,,No tak, zamysli se nad sebou. Chtěla jsi párty, která se líbí tobě a nezajímalo tě, co chtějí ostatní. Tak se nediv. Copak tě to ani trochu nemrzí?" snažila se Ivana přimět Vandu k rozumu.
,,Dobře, přiznávám, že jsem se chovala hnusně," uznala Vanda. V té chvíli se u ní objevil Lukáš s mikrofonem.
,,Nechceš to říct všem?" řekl a podal jí mikrofon.
,,Cože?" zděsila se Vanda.
,,Jen do toho," souhlasila Ivana. Tak se Vanda všem omluvila a získala tak spoustu opravdických kamarádů a kamarádek včetně Ivany.
. . . Ještě ten den se Vanda rozešla s Erikem, protože ho načapala, jak se líbá s Alenou. A konečně pochopila, jak byla namyšlená a hloupá.

Patrície (15)

22. července 2007 v 16:55 | Alex |  povídky

Patrície (15)

Patrika přišla domů. Uplynul právě týden od jejího rozchodu s Tomášem. Vlastně dala kopačky Patrika Tomášovi. Ten se stím stále nemůže vyrovnat a prosí Patriku, aby se k němu vrátila. Ale Patrika nechce.
Když vešla do bytu, matka na ni místo pozdravu zavolala: ,, Páťo, přišel ti dopis bez adresy!" Patrika pověsila bundu na háček a šla za matkou do obýváku. Vzala si od ní dopis. Byl bez adresy a bez známky. Odesilatel jej musel vhodit rovnou do schránky Pešlových.
,, Tys čekala dopis?" zeptala se maminka Patriky.
,, Ne,"odpověděla Patrika ,, netuším, od koho je."
Při čtení dopisu chtěla být sama, tak šla do svého pokoje. Tam obálku nedočkavě rozlepila a vytáhla z ní bílý papír, přeložený na půl.
,, Kdo mi asi píše?" ptala se sama sebe.
,, No nic, otevřu to." A rozložila papír. Pustila se do čtení:

Milá Páťo,
nejspíš si o mně myslíš, že jsem hlupák. Rád bych ti dokázal, že se opravdu mýlíš. Omlouvám se za to, jak jsem ti ublížil, ale vím, že to byla chyba. Hlavně vůči tobě. Musíme si toho hodně vysvětlit. Přijď prosím v pátek ve tři do baru Na Růžku. Měj se krásně.
Tvůj T.

Patrika nevěřila svým očím. Přečetla si dopis ještě jednou a všechno jí bylo jasné. Zase Tomáš! Prý ,, Tvůj T."! Patrika se naštvala. Tomáš se chová jako mrňous, který nerozumí tomu, co se mu říká.
Další den potkala Patrika Tomáše ve škole na chodbě. Tomáš zkusil na Patriku svůj neodolatelný úsměv. Patrika o něj však už nestála.
,, Hele, nesnaž se. Už s tebou nechci mít nic společnýho. A tím dopisem nic nedokážeš," odbyla ho. Tomáš si zaťukal na čelo.
,, Jakej dopis?" nechápal. Patriku už ale Tomáš nezajímal a ve tři odpoledne nikam nešla.

Jenomže následující den jí přišel další dopis bez adresy a bez známky. Patrika prokroutila oči a zalepenou obálku hodila do krabice na papír. Pak si udělala úkoly a šla ven s kamarádkou Marikou. Patrika řekla Marice o dopisech od Tomáše.
,, Páni, být tebou, tak si přečtu i ten druhý dopis. Třeba ti píše, že už ho nezajímáš," řekla Marika. Patrika o to msilně pochybovala, ale večer jí to nedalo a dopis z krabice vytáhla. Stálo Tam:
Milá Páťo,
proč jsi nepřišla? čekal jsem na tebe celou hodinu. vždyť se nemáš čeho bát. Zítra prosím přijď. Ve stejný čas na stejné místo. Chci si s tebou jen promluvit. Myslím si, že bychom neměli být rozděleni. měj se hezky. Tvůj T.
Patrika vrátila dopis do obálky a hodila zpět do krabice na papír. Co si ten Tomáš o sobě myslí! Patrika byla opět naštvaná. Potřebovala nutně mluvit s Marikou, tak jí zavolala. Marika Patriku vyslechla. Sama byla zaskočená. ,, Víš co, zajdi tam a pořádně mu to vytmav," napadlo Mariku. ,, Cože? Jít za ním do baru?" zděsila se Patrika. ,, Dobře. Dobře. Půjdu tam s tebou, ano?" navrhla Marika. ,, Tak jo," souhlasila Patrika ,, ve tři před barem."
Ve tři odpoledne se Patrika s Marikou sešly před barem Na Růžku. Patrika se stále trochu bála.Marika otevřela dveře: ,, Tak do toho." Jenže v tom uviděly něco, co oběma málem vyrazilo dech. Tomáš se držel za ruku s nějakou holkou a mířil s ní ke kinu. ,, No teda," divila se Patrika ,, kdo je teda ten T.?" ,, To zjistíš, když půjdeš dovnitř," řekla Marika,, a mě už nebudeš potřebovat." Patrika šla tedy dovnitř. Rozhlížela se, až na ni zamával jeden muž. ,, Tati!" Patričin T. byl její tatínek, který měl Patriku rád i přesto, že se s její maminkou rozvedli.
. . . Patrika chodí za svým tatínkem často a o víkendu hrají tenis. ... A Tomáš chodí s Maričinou sestrou.






Kristýna (16)

21. července 2007 v 18:52 | Alex |  povídky
Kristýna (16)

Týna přitáhla otěže a Princ, její kůň, zastavil. Během chvíle byl u nich podkoní Vašek.
,, Zvládla jsi to skvěle. Jestli ti to takhle půjde i na překážkách, vyhraješ další medaili," chválil Týnu.
Týna byla moc dobrá jezdkyně a vyhrála už spoustu závodů. Právě byla na závodeh Juniorů. Na své výsledky byla moc pyšná, možné až příliš. Pokud si povede stejně báječně i na překážkách, vyhraje.
Týna seskočila ze sedla.
,, Prima. Postarej se o Prince, já si jdu koupit svačinu," řekla Týna a odešla. Nutno uznat, že byla nafoukaná. A chudák Vašek byl do ní zamilovaný. Jen proto ji poslechl.

Odpoledne ve čtyři hodiny přišel na řadu překážkový závod. Vašek přivedl Prince na start a Týna nasedla. Startovali pod číslem čtyři.
Závodnice číslo tři, Sabina, se otočila k Týně. Nejdřív se sladce usmála a pak sykla:
,, Zlom si vaz!" Sabina byla v hodnocení těsně za Týnou a moc ji to štvalo.
Týna chtěla něco odseknout, ale Vašek ji zadržel:
,, Nestojí za to, nech ji." Týna nasadila důležitý výraz a na povel pobídla Prince. Lehce přeskočili jak obyčejné překážky, tak vodní příkop. Pak přišla rohová překážka. Týna zahlédla jednoho jezdce, jehož kůň odmítl skočit.
Dala Princovi pokyn ke skoku. Jenže náhle se před nimi prohnala Sabina na svém bělouši. Princ se polekal a začal škubat hlavou. Sabina přeskočila překážku. Princ se také odrazil, ale pozdě. Publikum vykřiklo, reportér ztratil řeč a porotci se zvedli zr židlí. ... Týna se musela pustit. Pustila se a padala k zemi. Publikum křičelo stále víc. Princ dopadl - na Týniny nohy. Kolem obou se seběhl chuchvalec lidí...

,, Co se stalo?" zeptala se Týna, když se v nemocnici probudila. Trup měla v krunýři a necítila nohy. Vašek jí podal noviny. Týna si vše přečetla:

Kůň slavné jezdkyně Kristýny Karlové se splašil. Skočil velmi nešťastně. Svou majitelku shodil a upadl na ni. Pak mu nebylo pomoci. Zlámal si nohy a musel být utracen.
Kristýna Karlová zůstala v nemocnici s ochrnutím dolních končetin a zlomeným žebrem.

,, Cože?!" vykřikla Týna,, Já mám ochrnuté nohy?"
Zkusila s nohama pohnout. Nešlo to. Pak už se neudržela a rozplakala se.
,, Novináři přehánějí. Není to úplné ochrnutí. Když budeš cvičit, můžeš chodit o holích," uklidňoval Vašek Týnu.
,, A Prince utratili!" plakala Týna dál.,, A to všechno jen kvůli Sabině!"
Nakoukla do novin ještě jednou - no jistě, Sabina Norbertová zvítězila.

Po nějakém čase bylo Týnino žebro v pořádku a do pokoje přišla sestřička s vozíkem. Teprve teď si Týna začala vážně uvědomovat, co se jí vlastně stalo. Nemůže normálně chodit!
Sestřička pomohla Týně sednout na vozík. Pak ji zavezla dorehabilitační místnosti, kdesi s ní promluvil milý pan doktor. Řekl jí, že by jednou mohla chodit třeba o holi, když bude mít pevnou vůli a bude cvičit. Pak sám s Týnou cvičil a řekl jí, jak často a jak dlouho má cvičit.
Po pár měsících v léčebně Týnu pustili domů. Tam za ní přišly kamarádky.
,, Jděte pryč! Nepotřebuji váš soucit," odbyla je Týna a zabouchla dveře. Kromě maminky a tatínka sebavila jen s Vaškem. Většinou byla sama, což si také přála. Nechtěla, aby jí kamarádky říkaly, jak je jim Týny jíto a jak je jim líto Prince. Jen to ne!
Jednoho dne, když u ní byl Vašek a vysvětloval jí fyziku, dostala Týna nápad.
,, Vašku, co kdybys se mnou cvičil. Pak by mi to šlo snáz. Prosím," řekla.
,, Taky už mě to napadlo. A udělám to rád. Vždyť mám teď víc času, nejezdím s tebou na závody," souhlasil Vašek. Týně se hrnuly do očí slzy při vzpomínce na závody. Ale byla ráda, že jí Vašek pomůže.

Vaškova pomoc Týně opravdu pomohla. Už se udržela na pár vteřin na nohou. A jednou v pátek večer přišel Vašek za Týnou s květinou.
,, Ahoj Vašku. To je od tebe hezké. Děje se něco?" divila se Týna.
,, Jo, jdeme ven. Obleč se," odpověděl Vašek. Týně se Vaškův nápad líbil, tak se jela převléct.
Vašek zavezl Týnu k nějakému domu, odkud se občas ozýval štěkot.
,, Kde to jsme?" ptala se Týna.
,, Nech se překvapit," řekl Vašek a zazvonil na zvonek
Za chvíli Týna zjistila, že Vaška napadlo pořídit jí pomocného psa. A vedoucí stáje, odkud byl Princ, slíbil, že ho zaplatí.
Domů se vraceli s labradorem Bonifácem. Týna chytila Vaška za tričko a stáhla ho k sobě dolů, aby mu viděla do obličeje.
,, Moc ti děkuji," usmála se Týna, která už přestala být nafoukaná. Potom dala Vaškovi pusu na rty. Vašek ji pohladil po vlasech. Týna si uvědomila, že si přeje, aby byl Vašek víc než kamarád. Pak se začali líbat.

Týna byla u doktora. Ten jí řekl, že už je čas na berle. Tak Týna vstala z vozíku a zapřela se do berlí. Dokáže to, bude chodit. A to jen díky Vaškovi. Má skvělého kluka!


. . . Po dvou letech už Týna chodila. Na koních si nohy trénovala a stále měla u sebe Vaška.

3. Divoká jízda

20. července 2007 v 12:59 Holky od koní
3. Divoká jízda

V pondělí si Boris s Oldou zase něco šuškali a smáli se.
"Kluci zase chystají nějakou lotrovinu," řekla Julie.
"Ještě nepoužili lepidlo," vtipkovala Lenka.
"Radši to neříkej před nimi nebo tě přilepí k židli," smála se Julča
"To by si mohli zkusit! Já bych jim takovou ubalila, že by druhou chytli o zeď," řekla Lenka.
"Můžeme jen doufat, že nemají políčeno na nás!" Paní učitelka Hrachová volila služby na tento týden.
"Chce být někdo dobrovolně na šatnu?" ptala se. Nejdříve se nikdo nehlásil, ale pak zvedli ruce Boris s Oldou.
"Takže Boris Hazl a Oldřich Mátoha na šatnu."
"Lenčo, hlásili se ti dva někdy na něco dobrovolně?" divila se Julča.
"Máš pravdu, nehlásili. Jsou to dva podivíni," souhlasila s ní Lenča. Boris a Olda si jako šatnáři vedli dobře. Až ve středu, když šly Lenka, Julie a Eliška domů, viděly brečet Eriku, Katku a Vlastu.
"Co se vám stalo?" zeptala se jich Elis.
"Někdo nám vykradl peněženky," řekla Katka.
"Jo a já tam měla stovku," stěžovala si Vlasta.
"Podívejte se radši i vy, jestli vás někdo taky neokradl," řekla Erika.
Všechny tři si sundaly aktovky a vyndaly peněženky. Eliščina i Lenčina peněženka byla nevykradená, ale Julii zmizely peníze, kterými měla zaplatit kurz jezdectví na měsíc květen.
"Tohle se tedy ještě nestalo," řekla Lenka. Katka si utřela slzy a odešla ze školy.
"Mamča bude řádit," poznamenala Julie.
Do konce týdne se ztratilo celkem 2 386,--Kč. Paní učitelka Hrachová samozřejmě musela zasáhnout.
"Jistě všichni víte, že se v naší třídě ztrácejí peníze. Jestliže to dělá někdo z vás, prosím ho, ať se přizná a nedělá to těžší sobě i nám všem. Také si promluvím se šatnáři. Borisi, Oldo, přijďte prosím o přestávce ke mně do kabinetu," oznámila hned na začátku pátečního vyučování.

Olda s Borisem se posadili naproti učitelce.
"Tak jdeme k věci. Chlapci viděli jste někoho, kdo tam nemá co dělat?" začala Hrachová.
"Ne," řekli jednohlasně kluci.
"Dobře. A myslíte si o někom, že by mohl být ten zloděj?"
Slova se ujal Olda.
"No, pokud vím, existuje zlodějská rasa z které máme jeden exemplář ve třídě."
"Takže vy podezíráte Eriku?"
"Ano."
"Má to malý háček. Erika také přišla o peníze," upozornila učitelka.
"Co když si je jen schovala, aby od sebe odvrátila pozornost."
"Tak to mi stačí hoši, odchod."
Nastal sobotní trénink. Lenka, Julie a Eliška se opět sešly.
"Co myslíte, kdo ty peníze mohl vzít?" zeptala se Julie kamarádek.
"Nevím. Je to těžké. Boris a Olda jsou sice lotři, ale tohle by neudělali, tak hnusní nejsou," řekla Lenka.
"Erika to taky nebyla. Věřím ji," řeklaElis.
"Já taky," řekly Julča a Lenča jednohlasně.
"Kdo to tedy mohl být?" uvažovala Elis. Ze zamyšlení ji vytrhl přísný hlas.
"Dívky, jakože ještě nemáte osedlané koně?" Byl to hlas Toma Carlose.
"Už jdeme Tome," uklidnila ho Lenka
Erika přišla na trénink opět o něco později.
"Promiň Tome, měla jsem problém s nasazením uzdy," omlouvala se Erika.
"Dobře, ale ať už se to neopakuje," řekl Tom.
Dnes trénovali klus. Nejdříve šli krokem v řadě. Po chvíli dal Tom pokyn ke klusu Lence. Lenča přešla do klusu. Pravidelně se houpala v sedle. Nahoru - dolů - nahoru - dolů…
"Dobře Lenko," pochválil ji Tom.
"Teď ty Hano, přejdi do klusu."
Hana poslechla a klusala za Lenkou.Potom byla na řadě Eliška. Potom Erika. Přešla do klusu, ale vychylovala se z řady. Potom přešla do klusu Betty a jela za Erikou mimo řadu.
"Eriko, Betty srovnejte se," volal Tom. Erika se snažila zařadit a Riky při tom zpomalil a vrátil se do kroku.
"Jeď rychleji hlupačko," zavolala Alžběta a zamávala rukama. Jenže Leo si to přeložil jako pokyn a přešel do cvalu.
"Ne!" křičela. Škubala otěžemi jako divá.
"Zatáhni!" křičel Tom. Leo byl zmatený. Běhal kolem obdélníku, potom kolem kruhu.
"Stůj!" řvala Betty "Zastav ty netvore!" Leo se řítil do výběhu s překážkami. Ostatní žákyně na to nevěřícně koukaly a Tom uháněl za Betty.
Julie na první pohled poznala, že pokud Tom nepojede tryskem, tak Betty nedohoní. v tom ji napadlo něco šíleného.
"Musím Leovi ustřihnout cestu," řekla Julie. Ostatní se na ni udiveně podívali.
"Zbláznila ses? To nemůžeš!" bránila ji Elis.
Ustřihnout cestu znamená vjet koni do cesty a zůstat stát. Kůň zazmatkuje a měl by se zastavit. Julie sice neměla ponětí, jak pobídnout koně ke cvalu, ale přece to zkusila.Šla krokem, potom přešla do klusu.
"Julčo, Neblázni!" křičela Lenka. Julie zamávala rukama, jako předtím Betty. Amor trhl hlavou a dál klusal.
"Amore, no tak. Cválej," říkala Jula polohlasně. Pak k mávání rukama přidala přitlačení lýtek na slabiny. Amor sebou trhl, ale do cvalu nepřešel.
"Dobře, musím přitvrdit," řekla si. Zvedla se v sedle, zamávala otěžemi, sedla si a zatlačila koleny. Amor zaržál a rozběhl se cvalem.
"Paráda," radovala se a snažila se v sedle houpat pravidelně. Namířila si to k výběhu s překážkami. Zatočit ve cvalu bylo pro začátečnici velmi obtížné.
Betty škubala otěžemi a Leo cválal mezi překážkami. Tom Carlos uháněl na černém Carlosovi a snažil se Betty dohonit. Přeskakoval překážky, ale Leo se mu vždy vyhnul. Julie a Amor vjeli do překážkového prostoru. Proti nim cválal Carlos. Julie zatáhla otěžemi a zaklonila se. Amor přešel do kroku. Julie zatáhla ještě jednou. Amor se zastavil. Carlos se vzepjal, Tom přitáhl otěže. Carlos se zastavil.
"Julie, co tu děláš?" ptal se Tom.
Na odpověď nebyl čas, protože se z druhé strany řítila Betty.
"Uhněte! Tohle skončí špatně!" pištěla z plných plic. Leo dojel k Amorovi. Julie zavřela oči, Betty pištěla.Leo se vzepjal. Julie otřela oči, ale vzápětí je zase zavřela.
"Julčo!" vykřikla Lenka.
"Vždyť ji Leo pokope!" bála se Elis.
"Já to nechci vidět," řekla Hana.
"Zatáhni otěžemi," volal Tom.
Betty zatáhla otěžemi, Leo si stoupl a byl v klidu. Julča otevřela oči.
"Promiň Tome, chtěla jsem Leovi ustřihnou cestu, aby…."
"Povedlo se ti to Julie," řekl Tom.
Ostatní dívky k nim přiklusaly a chválily Julču. Betty to štvalo.
"No to je toho," řekla.
"Mlč Betty, Julie tě zachránila," řekl tom. Betty se urazila.

2. Vzteklá Betty

12. července 2007 v 19:10 Holky od koní
2. Vzteklá Betty

Při sobotním tréninku dívky pozorovaly Eriku. Mila odvrátila pozornost od Betty a věnovala se Erice. Když Erika přivedla svého přiděleného koně Rikiho do jízdárny, Mila si hned všimla, že nejsou správně nastavené třmeny a že pod sedlem není pokrývka. Tak se Erika musela vrátit ke stájím a napravit chyby.
Oddíl kam chodily Julie, Eliška, Lenka, Betty, Hana a Erika byl oddíl začátečníků. Uměly koně vyčistit, osedlat a dát jim základní pokyny, ale skoky ještě neuměly.
"Všiml jsem si, že vám moc nejde otáčení koní, když to kůň nečeká," začal Tom "tak to dnes budeme trénovat."
Dívky jezdily půlkruh a pak pro koně nečekaně odbočovaly doleva. Koně chtěli kruh většinou dokončit, tak vznikala zácpa. Tom zavelel, aby se dívky rozdělily do dvou proudů, ale co se nestalo. Lenka jela na Tominovi v prvním proudu a měla odbočit doleva. V druhém proudu jela Betty na Leovi a měla odbočit doprava. Lenka dala Tominovi pokyn. Tomin odbočil doleva. Alžběta dala pokyn Leovi, jenže kůň si postavil hlavu, že chce jet za Tominem a odbočil doleva. Betty trhla otěžemi. Kůň nereagoval a šel dál. Jenže v prvním proudu šla právě Erika s Rikim. Erika dala Rikimu pokyn, aby zabočil doleva. Kůň poslechl, ale v cestě mu stál Leo.
"Betty ujeď!" křičel Tom. Betty Lea pobídla.
"Jeď ty herko!" pištěla. Potom použila bičík. Leo se rozjel. Riki a Leo byli příliš blízko sebe, takže Eričina noha se dřela o Bettyninu nohu.
"Au! Co to děláš? Vždyť to bolí ty nevychovaná cikánko!" vyjekla Betty.
Tohle se Eriky dotklo. Přitlačila tedy na Bettyninu nohu úmyslně.
"Jsi psychopat!" křičela Betty
"Nemůžu za barvu svojí pleti, ty náno!" bránila se Erika.
"Já ti dám nánu!" odsekla Betty. Znovu a ještě silněji udeřila Lea bičíkem. Leo najednou přešel do cvalu a začal vyhazovat.
"Pořádně zatáhni otěžemi," radil Tom. Betty škubla otěžemi. Leo se vzepjal. Betty vyklouzla jedna noha ze třmenu.
"Zklidni se ty herko! Zbláznil ses nebo co? Koukej se uklidnit! Jestli se mi něco stane, půjdeš na salám!" ječela Betty z plných plic. Leo se vzepjal znovu. Betty ho chtěla udeřit bičíkem, ale jednou rukou se neudržela. Bum! Skutálela se na zem.
"Určitě jsi mi polámal všechny kosti. Půjdeš na salám!"
Mila pomohla Betty vstát. Měla jen pár odřenin.
"To zvíře je netvor!" křičela Betty.
"Betty je mi líto, že ti to musím říct takhle, ale byla to tvá chyba. Místo abys otěžemi tahala, ty jsi jimi škubala. Bičíkem jsi tloukla moc silně. Teď ses neukázala jako dobrý jezdec.Tvůj problém je, že jsi moc vzteklá Betty," řekl Tom.
"Já vůbec nejsem vzteklá," vztekala se Betty "a jsem dobrá jezdkyně . To ty učíš špatně. Kdyby byl vedoucím této stáje můj otec, už bychom dávno skákaly Tome. Ty s námi zacházíš jako s absolutními začátečníky."
"Betty, ale vy jste začátečníci a skákat nemůžete, protože ještě ani neumíte pobídnout koně ke správnému cvalu a neumíte pracovní klus," vysvětlil Tom.
"Pokud si mě teď pozoroval Tome, tak jsi viděl, že Leo přešel do cvalu, tudíž je nějaký pracovní klus hračka," trvala na svém Betty.
"Leo přešel do cvalu z vlastní vůle, ne proto, že by jsi mu dala pokyn," řekl Tom.
"No tak, už toho nechte. Děvčata chtějí pokračovat ve výuce," řekla Mila.
"Ano, to bude nejlepší. Betty okamžitě do sedla," souhlasil Tom. Jenže Betty nechtěla do Leova sedla v žádném případě, tak jí Mila půjčila svou klisnu Lady.
Po tréninku řekl Tom Betty: "Betty, jdi prosím pomoct Erice, aby zase něco nepopletla."
"Je mi líto, ale té nevychované cikánce pomáhat nebudu. Hnusí se mi," řekla Betty a odkráčela ze stájí U Zlaté podkovy. Tom šel tedy požádat o pomoc někoho, o kom věděl, že to neodmítne.
"Julčo, pomůžeš, prosím, Erice?" zeptal se zdvořile. Julie už byla dávno hotová, tak souhlasila.
Po cestě k Erice nakoukla do Leova boxu. Leo tam stá neodstrojený, upocený a špinavý. To nemohla nechat jen tak. Zašla o box dál.
"Lenčo, máš čas?" zeptala se kamarádky.
"Jistě. Co potřebuješ?" odpověděla Lenka.
"Já nic, ale Leo není odstrojený a vyčištěný."
"Už jdu na to." Julii se ulevilo.
"Prý potřebuješ s něčím pomoct," řekla Julča, když přišla do Rikiho boxu.
"To bych řekla. Nevím která houba je na zadek a která na čumák," řekla Erika.
"To ti hned vysvětlím. Žlutá je na zadek a červená na čumák a oči."
"Julie, co víš o Betty?" zeptala se Erika čistící Rikiho čumák. Julie, která Rikiho kartáčovala, odpověděla.
"Betty se ve skutečnosti jmenuje Alžběta Bernardová. Je to dcera majitele hotelu a několika restaurací. Takže je z bohaté rodiny a kdyby o to opravdu stála, může si koupit Lea nebo klidně i celou stáj U Zlaté podkovy."
"To by bylo zlé. Vůbec se už nedivím, proč je tak drzá k Tomovi."

1. Erika

12. července 2007 v 19:03 Holky od koní
1. Erika

Zvonek zadrnčel. Žáci a žákyně usedli na svá místa. Lenka Dašová a Julie Fabová chodily obě do 7.D. Lenka je chytrá černovláska. Hraje badbinton a jezdí na koni. Julie není tak chytrá jako Lenka, ale hloupá také není. Je to hnědovláska a miluje koně. Obě dívky chodí ke koním do místních stájí U Zlaté podkovy. Lenka se obvykla stará o Tomina a Julie o Amora. Vedoucí stájí U Zlaté podkovy jsou Tom a Jarmila Carlosovi, což jsou sourozenci. Jarmile její žáci říkají Mila. Spolumajitelkou je jejich matka Hermína Carlosová.
,,Učitelka si dnes dává načas," poznamenala Julie. Sotva to řekla, paní učitelka Hrachová vstoupila do třídy. Vedla s sebou romskou dívku.
,,Sednout," řekla přísným hlasem učitelky ,,dnes k vám vedu novou spolužačku. Jmenuje se Erika. Prosím vás, nesmějte se Erice, že je romka. Každý jsme nějaký, že ano? Takže se snažte pomoct Erice, aby si tu zvykla. Eriko, posaď se do druhé lavice za Kamilou."
Erika se posadila k pihaté blondýně Kamile.
,,To je nápad, posadit romskou holku ke Kamile - bílé stěně. Jsou úplně jiné," řekla Lenka. Je to pravda.
Boris a Olda si něco špitali a smáli se. Julie je zahlédla.
,,Už to začíná," řekla Lence a ukázala na kluky. Lenča souhlasně pokývala hlavou. Boris a Olda jsou dva lotři. Neustále vyvádějí skopičiny. Naposledy potřeli učitelce marmeládou židli. Jejich žákovská knížka se hemží poznámkami, kterých by měli ještě víc, kdyby si nezapomínali žákovské knížky doma.
Když nastala přestávka, všichni se stáhli do hloučků a povídali si. Jen Erika seděla sama v lavici a rozhlížela se kolem. Lence a Julii jí bylo celkem líto, a tak šly za ní.
"Ahoj," řekla Lenka. Erika se usmála. Všechny tři pak chvíli mlčely.
"Eriko, máš nějaké sourozence?" protrhla ticho Julie, ale potom si uvědomila, že to byla pro romku trapná otázka. Dívky se podivily, když jim Erika odpověděla.
"Mám dvě sestry."
"Hm. Já i Lenka máme po jednom bratrovi," řekla Julie, aby znovu nenastalo ticho.
"Jak se jmenují?" zeptala se Erika.
"Můj brácha je Martin a Julčin Lukáš," odpověděla jí Lenka.
"Moje sestry se jmenují Marika a Simona," řekla Erika.
"Erika je stejně zvláštní, vypadá jako drzá cikánka, ale je docela fajn," řekla Julie.
"Jo,to musíme říct Elišce," souhlasila Lenka.
Eliška Tasmanová je jejich třetí kamarádka a chodí do 7.B. Eliška není ani černovláska ani brunetka, ale něco mezi tím. Eliška chodí do sportovní třídy, ale jejím nejoblíbenějším sportem je jízda na koni. Také navštěvuje stáje U Zlaté podkovy a stará se o klisnu Katty.
Lenka to má do stájí U Zlaté podkovy kousek. Bydlí nedaleko. Lenka seděla na zábradlí u vchodu do stájí a čekala, až dorazí autobus číslo 3 a s ním Julie s Eliškou.
Jak tak čekala, šla do stájí jedna z žaček. Bylo to Alžběta Bernardová. Vyžadovala, aby ji ostatní říkali Betty. Betty byla nafoukaná už i proto, že pocházela z bohaté rodiny. U Zlaté podkovy se chovala ještě povýšeněji, protože ji Tom Carlos nechtě prodat koně, na kterém jezdí. Jmenuje se Leo a je krásný ryzák.
Sotva Betty zašla dovnitř, na autobusovou zastávku přijel autobus číslo 3. Když Julie s Eliškou vystoupily, Lenka na ně zamávala. Dívky k ní přiběhly.
"Právě tudy šla Alžběta nosatá," oznámila kamarádkám Lenka.
"Chudák Leo," řekla Eliška.
"A chudák Mila. Prý ji Bettyni rodiče platí, aby Alžbětku hlídala," doplnila Julie.
"Tak už pojďte, nemůžeme si dovolit přijít na trénink pozdě," řekla Lenka.
Dívky vešly dveřmi, které zdobil znak stájí U Zlaté podkovy. Byla to zlatá podkova. Malé pozlacené podkovy visely na dveřích každého boxu. Bylo zvykem, že než jezdec vešel do boxu ke koni, pohladil zlatou podkovu na dveřích. Jen Betty tuto tradici porušovala.
Naproti vchodovým dveřím je dům Carlosových a kancelář. Napravo jsou stáje a sedlovna.
Eliška přišla do boxu za Katty (pohladila zlatou podkovu) a zhrozila se.
"Ach ne!" Katty měla srst ušpiněnou od slámy, pilin a bláta.
"Do tréninku zbývá už jen 5 minut, nemam šanci Katty vyčistit a zároveň přijít včas ," zoufala Eliška.
Julie si právě nastavovala třmeny, když se ve dveřích Amorova boxu objevila Eliška.
"Děje se něco Elis?" zeptala se Julie.
"To bych řekla. Katty je špinavá a já nemám nejmenší šanci stihnout trénink. Prosím Julčo…" Julie Elis předběhla. "Jistě, že ti pomůžu."
Cestou ke Katty chtěly vyzvednout ještě Lenku, jenže když viděly, jak zápasí s uzdou, rozmyslely si to.
Eliška popadla kartáč a vrhla se na Kattyn bok, Julie vyndávala slámu z ocasu. Elis musela hodně tlačit, aby z Kattyny srsti dostala bláto.
Když dívky přijely na venkovní jízdárnu, hned poznaly, že se Tom zlobí.
"Tome, Katty byla špinavá. Musela jsem ji vyčistit a…" vysvětlovala Elis.
"V pořádku. Na Katty jezdila jedna nová žákyně, potřeboval jsem zjistit co umí," řekl Tom. Tom vyžadoval, aby mu jeho žáci tykali.
"Jaká nová žákyně Tome?" zeptala se Hana.
"Málem bych zapomněl. Ta nová žákyně se jmenuje Erika a bude teď trénovat s vámi," řekl Tom.
Eliška, Julie a Lenka se na sebe podívaly. Tušily správně. Jejich nová spolujezdkyně je Erika ze 7.D.

Úvodem

6. července 2007 v 16:41 Holky od koní
Jak vznikly Holky od koní?

Moje kamarádka četla Dívky v sedlech od Bonnie Bryant. Začala jsem je číst také. Napadlo mě, že bych mohla napsat podobnou knihu na pokračování. Pojmenovala jsem ji za okamžik - Holky od koní. V Dívkách v sedlech jsou hlavními hrdinkami vášnivá koňačka Carol, chytrá Lisa a věčně vtipná Stefi. V Holkách od koní jsou hlavními hrdinkami citlivá a rozvážná Eliška, rozumná Lenka a ctižádostivá Julie.
Jako dívky z knihy Bonnie Bryant jezdí v Borovicovém údolí, tak dívky z mé knížky jezdí na koních ve stáji U Zlaté podkovy. Doufám, že se vám bude kniha líbit. Mimochodem, psala jsem ji ve dvanácti.

První díl Holek od koní má název : Klub .