Veronika

18. června 2007 v 17:35 |  krátké příběhy

Veronika

Veronika sesedla z hnědáka Toluse a kývla na svou kamarádku Blanku. Blanka Veronice naznačila, že je čistý vzduch a sesedla z černého Tasmana. Pak se obě dívky pustily i s koňmi po cestě, o které věděly jen ony dvě, na koňskou farmu , kam Tolus s Tasmanem patří. Veronika totiž ke koním nesmí a Blanka, která sem chodí už od svých deseti let, své nejlepší kamarádce nabídla, že jí pomůže.
Tak se Veronika ,,nahlásila" do kroužku výtvarné výchovy, který je každý pátek od tří do pěti odpoledne. Místo do kroužku však chodí Veronika sem a Blanka jí ve všem pomáhá a učí ji všemu, co by měla o koních vědět.
Zadní cestu na farmu si kamarádky za dva měsíce dokonale vychodily a koně už se nediví, že neprochází pod nápisem HARYKOVA KOŇSKÁ FARMA..
Veronika přelezla hbitě plot a otevřela branku, která měla kliku jen zevnitř. Nikdo neví, proč tady ta branka vůbec je, když se nepoužívá.Veronice a Blance se teď ovšem náramně hodila. Tolus prošel brankou dovnitř a hned za ním šli Tasman s Blankou.
,, Za půl hodiny se vrátí Haryk. Musíme s sebou mrsknout," připomněla Blanka a Veronika přikývla.
,,Máš pravdu," řekla a odepnula Tolusovi podbřišník. Za deset minut už kamarádky koně hřebelcovaly v jejich stání. Koně spokojeně přežvykovali slámu a pili vodu.
Pět minut před příjezdem pana Haryka už byly Veronika s Blankou na půli cesty k domovu. Pod kopcem zatočily doleva a mířily ke svému sídlišti.
U večeře se maminka se zájmem zeptala:
,,Co jste dnes v kroužku malovali?"
Veronika rychle hledala odpověď. ,,Dodělávali jsme práci z minula. Ty slunečnice, víš?"
Maminka řekla:
,,Aha," a utřela Veroničině malé sestře Lucce ruku, kterou si zamazala jogurtem.
Tatínek vrhl na Veroniku zvláštní pohled. Veronika si opět vzpomněla na včerejšek.
Když přišla ze školy, doma byl jen rozčilený otec. Chytil Veroniku pevně za ruku a ukázal na její deník.
,,Co to má znamenat?"
,,A co? To je jenom můj deník," dělala Veronika nechápavou. Došlo jí, že táta si deník určitě přečetl - a to je narušování soukromí - a nelíbil se mu odstavec o jejích výletech na Harykovu farmu.Otec se nedal zviklat, otevřel deník na stránce s textem o Tolusovi, Tasmanovi, Jasněnce, Bleskovi a dalších koních a zeptal se ještě důrazněji:
,,Opravdu nevíš? Tak proč nám lžeš? To si myslíš, že jsme všichni hluchý a slepý?"
Pak musela otci slíbit, že to co nejdřív poví mamince a dokud se neumoudří, na farmu nevstoupí ani palcem od nohy. Veronika byla ráda, že jí otec nezakázal stýkat se s Blankou.
Další den byla sobota a Veronika pomáhala své mamince s vařením.
,,Mami, musím se ti k něčemu přiznat," začala. Měla v úmyslu přiznat se ke svým tajným návštěvám Harykovi farmy. Maminka kývla hlavou, jako že poslouchá a Veronika řekla:
,, Promiň mami, že jsem ti to neřekla dřív, ale do toho výtvarného kroužku jsem se nepřihlásila a každý pátek chodím s Blankou na Harykovu farmu ke koním."
Pak se odmlčela a podívala se na matku. Ke svému překvapení nezaznamenala na její tváři známku rozčilení nebo dotčení, tak pokračovala.
,, Víš, mami, chodím tam už od září a za tu dobu jsem se naučila hodně věcí. Umím koně hřebelcovat, krmit, míchat jim krmné směsi, měnit podestýlku a čistit boxy. Taky umím dobře jezdit a nic se mi nestalo. Tolus je moc hodný kůň, nikdy by mi nic neudělal. Mami, já bych byla moc ráda, kdybyste s tátou souhlasili s tím, že bych tam chodila. Pan Haryk by jistě nebyl proti, každá pomocná ruka je dobrá. Mami, prosím."
Maminka se tvářila stále stejně, jako by se jí to netýkalo. Najednou zvedla hlavu a usmála se na Veroniku.
,, Ty se na mě nezlobíš?" divila se Veronika. Maminka odpověděla:
,, Copak se můžu zlobit, když mi tu povídáš o koních tak pěkné věci? Hele, Verunko, já vím všechno už týden. Mluvila jsem s Ilonou a ta mi to všechno řekla."Ilona byla Blančina maminka a s Veroničinou maminkou byly kamarádky. Blanka měla jen matku a kočku Robby.
Veroniku tato zpráva zaskočila, protože si myslela, že Blanka drží pusu na zámek. Dostala na ni vztek, rychle oznámila mamince, že si musí zavolat a už byla pryč.
Ve svém mobilním telefonu hbitě našla Blančino číslo a stiskla zelený telefonek.
,, Ahoj Veru, co potřebuješ?" ozvala se Blanka. Veronika místo pozdravu vyštěkla:
,, Jsi zrádce! Říkala jsi, že to nikomu neřekneš a řeklas."
,, A co jako?"
,, Co jako! Přece koně. Přísahala jsi, že to nikomu neřekneš a řeklas."
,, A komu prosím tebe? Já jsem svý slovo dodržela."Veronika se nestačila divit, že Blanka ještě zapírá.
,, Řeklas to svý mámě a ta to řekla mý, takže budu mít nejspíš pěknej průser."
Veronika už už chtěla stisknou červený telefonek, ale Blanka ještě něco dodala:
,, Tak promiň, máma mě úplně prokoukla, tak jsem jí to vyklopila. Ona říkala, že to nikomu neřekne, ale prostě to nevydržela. Promiň."
Veronika se kousala do spodního rtu a nakonec řekla:
,, Odpuštěno, ale příště si dej bacha."
Pak stiskla červený telefonek. Ulevilo se jí a vrátila se do kuchyně.
,,Mami, zašla bys se mnou k Harykovi? Když mu podepíšeš nějaký papíry, tak už nikdy nebudu muset lhát," prosila Veronika v ložnici rodičů, kam večer za maminkou přišla.
,, Než něco podepíšu, chtěla bych tě vidět na Tolusovi jet. Co tomu říkáš?" navrhla maminka. Veroniku její odpověď zaskočila. Znamenalo to, že by se její maminka musela spolu s ní a s Blankou proplížit na Harykovu farmu.
Veroničino uvažování přetrhl tatínek, který vstoupil do ložnice. Zahleděl se na Veroniku, ta přikývla a špitla: ,, Maminka o tom ví a souhlasí s tím, abych jezdila."
Tatínek Verču krátce pohladil po rameni a řekl: ,, Tak je to správně."
Veronika a Blanka šly v pondělí společně do školy a Veronika Blance všechno pověděla.
,, Páni, to bude něco, až budeme tvou mámu schovávat v boxu u Toluse," chichotala se Blanka.
,, No právě. Bojím se, že nás tam někdo načapá a budeme mít ještě větší malér, než kdyby našli jen mě," strachovala se Veronika.
,, Neboj se, něco už vymyslíme. Hlavně řekni svojí mámě, že ji tam nikdo nesmí vidět. Ona je schopná tam nadšeně vyprávět o podniku, kde pracovala, než odešla na mateřskou."
,, Vždyť já vím."
Ve čtvrtek, když šla Veronika ze školy, zastavil ji muž v modré větrovce a křikl:
,, Nemysli si, že jsme všichni hlupáci!"
Veronika dostala strach, ale i přes to se muži podívala do tváře. A poznala ho. Byl to Harykův syn Šimon.
,, Co chcete?" zeptala se.
,, Co chci?"osočil se na ni.,, Chci, abys bez souhlasu rodičů a vědomí mýho táty už na farmu nelezla. Jasný?"
,,Jo," pípla Veronika a klidila se mu z cesty.
Nešlo jí z hlavy, jak to, že Šimon o ní věděl. Musel ji tam vidět, takže ji mohl vidět kdokoli. Klidně i pan Haryk . Veronika se začala obávat. Jestli ji tam viděl, nemusel už by její svolení od rodičů přijmout.
Potřásla hlavou, aby chmurné myšlenky zahnala, ale nepodařilo se jí to.
Přišel pátek. Veronika, její matka i Blanka nepozorovaně vklouzly na farmu. Blanka šla do sedlovny pro postroje a Veronika vedla svou maminku podél stěny k Tolusovu boxu. Nikdo je neviděl. Vklouzly dovnitř a Verča řekla:
,, Tak mami, to je Tolus, že je krásný?" Tolus natáhl hlavu k Veronice a vzal si od ní kousek mrkve. Pak natáhl hlavu k Veroničině mamince. Ta ho krátce pohladila a radši o krok ustoupila.
V uličce se ozvali kroky.
,, Mami, přikrč se," špitla Veronika a skrčila se, aby ji nikdo z uličky nemohl vidět.
Pak ten někdo promluvil:,, Ahoj Blanko. Přišla ses projet na Tasmanovi?" Byla to Monika, sedmnáctiletá jezdkyně.
,, Čau Moniko. Jo, přišla jsem si zajezdit," odpověděla Blanka. Monika si naštěstí nevšimla, že Blanka nenese Tasmanův postroj, ale Tolusův.
Blanka strčila do Tolusova stání hlavu. ,, Už můžete vstát. Monika je pryč,"řekla. Veronika i její maminka vstaly.
Veronika s Blankou Toluse rychle osedlaly a vyvedly zadní brankou ven. Maminka šla tiše za nimi.
Na louce se Veronika vyhoupla do sedla a zajela s Tolusem zahřívací kolečko. Pak zavolala na maminku:,, Teď se pozorně dívej."
Pobídla Toluse do cvalu a namířila si to ke spadlému stromu, který tu sloužil jako překážka
,, Vždyť sletí!" vykřikla Veroničina matka.
,, Neboj se teto, nesletí," uklidňovala Blanka Veroničinu maminku.
A Veronika opravdu nesletěla. Spolu s Tolusem se ladně přenesla přes překážku a hbitě zpomalila. Pak klusala přes klády a nakonec přiměla Toluse k úkloně, kterou dlouho trénovala. Maminka se usmívala.
Náhle z křoví vylezl pan Haryk a tleskal. ,,Bravo!" volal. Veronika i Blanka zkoprněly. Pan Haryk ale začal s vysvětlováním sám.
,, Vím o vašem tajném ježdění už pěkně dlouho a vždycky vás pozoruji. Veroniko, ty máš talent,"vysvětlil.
,, A vy se na mě nezlobíte? Jako, že jezdím bez povolení?" divila se Veronika.
,, Jo, zlobím, ale jde ti to. Vidím, že tady máš maminku. Tak to povolení hned vyřídíme," usmál se pan Haryk.
Do kanceláře přišel i Šimon a Veronika na něj s radostí udělala dlouhý nos.
… Takže teď tráví Veronika každou volnou chvíli na farmě s Blankou a …s vlastním trenérem, který ji připravuje na závody.
(třináct let)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 uprimnost uprimnost | 29. září 2008 v 15:14 | Reagovat

trapné!.

2 shannon shannon | 22. prosince 2008 v 20:50 | Reagovat

jo,souhlasím!!to je největší trapárna co sem kdy četla.pravda je,že ty vubec neumíš psát a taky tam máš dost hrubek,pičo!!

3 alex alex | E-mail | Web | 5. března 2009 v 18:16 | Reagovat

uprimnost, shannon: upřímnost mi nevadí

shannon: ale nadávej si někomu jinýmu

4 Armageddon.7 Armageddon.7 | 7. dubna 2009 v 14:28 | Reagovat

1.Z chyb se člověk učí

2. A jak umíte psát vy co??

3. Nikdo vás nenutil to číst

5 Elfík Elfík | 29. dubna 2010 v 12:12 | Reagovat

nedej na řeči, Alex, mě se to líbí, píšeš fakt pěkně :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama